Naruto Wars 01

Vše bylo zahaleno kouřem, který pocházel z ostatních domů i ze zničených polí. Nebylo téměř vidět na krok. Všechny svíral strach. Už nemají šanci. Opevnili se v posledním domě, který ještě vydržel nápor Zetsuů.
Celou základnou se ozval výbuch. „Gamakichi, slyšel jsi to?“ zeptala se zlatě zbarvená žába. „Brzy proniknou i sem a pak je konec“ zalamentoval Gamatatsu. „To je šílenství“ dodal ještě. Kolem nich se míhali vzbouřenci, kteří běželi ke dveřím postavit se na poslední odpor. „Tentokrát už princezna Sakura neunikne“ povzdychl si na konec.
Najednou se všude rozlehl podivný, kovový zvuk. „Co je to?“ podivil se Gamatatsu.
Z ničeho nic se začal valit dým i ze dveří. Otevřely se dokořán a dovnitř vpadly groteskní, bílé postavy, které se okamžitě vrhly na hrstku rebelů. Ti se bránili statečně, ale proti početní převaze neměli šanci. Začal zmatek. Pár povstalců se snažilo utéct hlouběji do domu, ale nebylo úniku.
Když armáda Zetsuů zabezpečila dveře, vešel do nich vysoký muž, který měl po celém těle zapíchané podivné, černé tyče. Vlasy měl rudé jako krev a v očích kruhový vzor. Záda měl krytá dlouhým, černým pláštěm.
Jakmile vešel do dveří, Zetsuové přestali s ohlodáváním mrtvol a postavili se do pozoru. Nagato se letmo rozhlédl kolem, překročil napůl snědenou mrtvolu a vydal se dále.
„Gamakichi, kde jsi“ volal jeho bratr Gamatatsu. Rozhlížel se po okolních místnostech, ale nemohl ho najít. Nakonec uslyšel jeho hlas v jedné z tajných místností a vydal se za ním. Když ho konečně našel, vkládala mu zrovna růžovovlasá osoba do tlamy zapečetěný svitek. Jakmile to udělala, odběhla pryč.
„No konečně. Kde vězíš?“ zpražil svého bratra Gamatatsu. „Blíží se sem Zetsuové. Co uděláme? Určitě nás bez milosti zničí.“
Na to Gamakichi nic neřekl, pouze se vydal směrem k jiné tajné místnosti.
Zetsuové vedli posledních pár přeživších ke svému pánovi, který je potřeboval jako zdroj informací. Ten zrovna držel jednoho rebela pod krkem. „Nenašli jsme žádné svitky s informacemi o Gedo Mazo“ hlásil hned jeden Zetsu Nagatovi. Ten se otočil zpátky k povstalci. „Kde jsou ty plány co jste přijali?“ začal se ho hned ptát, přičemž jeho stisk byl stále silnější. „Co jste s nimi udělali?“
„Nikdy jsme žádné neměli“ odpověděl přiškrceně muž. „Jsme na diplomatické cestě, o žádných plánech nic nevíme.“
„Pokud je toto diplomatická mise, kde máte vyslance?“ zeptal se Nagato a aniž by čekal na odpověď, zlomil muži vaz a odhodil ho do kouta. „Ihned tu všechno prohledejte a najděte plány! A přiveďte mi všechny, co ještě zůstali naživu.“ rozkázal Zetsuům. Ti ihned vyplnili rozkaz.
Malá skupinka bílých postav Zrovna pátrala ve sklepě, kde se za pár krabicemi ukrývala Sakura. Věděla, že nemůže utéct, proto po jednom hodila kunai a snažila se využít zmatku, ale když utíkala, tak jeden Zetsu po ní hodil kunai s výbušným lístkem. Ten jí odhodil na zeď a omráčil. Ten samý Zetsu, který hodil lístek k ní přistoupil a zkontroloval tep. „Bude v pořádku. Odveďte jí k lordu Nagatovi“
O kousek dál začal Gamakichi rozbalovat svitek. Když se mu to konečně podařilo, objevilo se schéma pro jednorázový časoprostorový přenos. „Ne, nesnáším přenosy“ ozval se Gamatatsu. Když se mu vedle hlavy zapíchl kunai, ihned změnil názor a vlezl si za svým bratrem na svitek.
Ozbrojený konvoj vedl Sakuru za svým vůdcem. Princezna měla na zápěstích pevná chakrová pouta. Konečně stanuli před mužem v tmavém plášti.
„No jistě, Nagato. Nikdo jiný by se neodvážil.“
„Nechte toho divadla princezno. Nedávno jste přijali několik zpráv od povstaleckých špehů. Kde jsou plány, které vám poslali?“
„Nevím o čem to mluvíte. Jsem na diplomatické cestě do Kiri.“
„Jste spojenec rebelů a zrádce“ začal Nagato zvyšovat hlas. „Odveďte jí!“ rozkázal Zetsuům.
Za Nagatem přiběhl jeden ze Zetsuů. „Můj pane, na lodi žádné plány nebyly. Také jsme objevili časoprostorový svitek, ale neprošel jím žádný člověk.“
„Poslala jím ty plány! Ihned zjistěte kam vede a okamžitě se je vydejte hledat. Spoléhám na vás. Teď už nás nikdo nezastaví“
„Ano pane“

Mezitím v Suně

Po poušti šly dvě vyprahlé žáby. „Mám sucho v puse, bolí mě nohy a písek nepříjemně řeže“ stěžoval si pořád Gamatatsu. Gamakichi si jenom něco zamumlal, ale nahlas neřekl nic. Najednou se oba zastavili. Chvíli se rozhlíželi a poté starší z nich vyrazil jedním směrem.
„Kam si myslíš že jdeš? Tam já nepůjdu, je tam moc kamení“ začal trucoval Gamatatsu. „Půjdu druhým směrem, je to o moc lepší cesta.“
Gamakichi si opět něco zamumlal. „Jen si běž. Za chvíli z tebe bude sušená žába. A nemysli si, že tě budu zachraňovat“ odvětil Gamatatsu.
A tak se naši dva sourozenci rozešli, každý svým směrem. Co je ještě čeká na sluncem zalité poušti?