Kytička má holku!? ep.16...Aspoň uctívá Jashina!

Toho dne znovu s Kabutem probírala Mei. A ačkoliv jí to trvalo skoro tři hodiny usilovného myšlení nakonec si Sagi vzpomněla, o koho jde. Tedy alespoň přibližne.

Zaklepala na dveře, kde podle mistra Orochimara přebývala její "sestra". Když se zpoza nich ozvalo tiché, ustrašené "dále", vešla.
V rohu místnosti se krčila křehká dívčí postava, dlouhé vlasy mastné a rozcuchané. Vyzáblýma rukama si kryla obličej.
"Ahoj," usmála se příchozí, "já jsem Sagi. Ráda tě poznávám."
Nevěděla, co jiného říkat. Tak jen tiše stála a pozorovala tu holku. Zdálo se, že s ní skutečně velice špatně zacházejí a ona i v tenhle moment očekává nečekaný úder, trest za nějaký neznámý prohřešek. To děvče vypdalo tak zoufale, až ho dívka začínala litovat.
Po chvíli ticha Sagi napadlo, jestli to stvoření vůbec umí mluvit.
"Sagi...chan?" zašeptala náhle osůbka.
"Ano, to jsem já," přikývla modrovláska s úsměvem, "přinesla jsem ti nějaké jídlo."
Jaké ale bylo její překvapení, když se na ni zhroucená postava podívala až skoro vražedným pohledem. Do očí jí vhrkly slzy vzteku...a pak začala křičet.
"To TY můžeš za moje uvěznění, za to že mě otec týrá! To o TOBĚ pořád mluví!Je jen TVÁ vina, že jsem tady zavřená ve tmě, bez jediného vlídného slova! Proč jen musíš být ta lepší z nás?' Ty...ty...já tě tak NENÁVIDÍM!"

Pak už ji nikdy neviděla. Lord Orochimaru jí k ní už neposílal. A prý snad Mei tehdy i krutě potrestal.
"Já... skutečně tehdy nevěděla..." šeptala.
"Já vím," usmál se na ní Kabuto, "a myslím, že to pochopí i samotná Mei, až jí jednoho dne potkáš."

Sídlo Akatsuki se otřásalo šíleným křikem.
Z okolních lesů utíkala poděšená zvěř, a pokud snad někdy byli Úsviťáci nějak skrytí, teď se zdálo, že takovým dnům nastává konec.
Že mír a klid již navždy odcházejí kamsi do vzdálené exotické země na dovolenou.
Přicházela Apokalypsa...

"Mei, ty jsi naprosto NESCHOPNÁ!" vztekalo se Peiňátko, oči upřené na zmatek, který kolem sebe černovláska vytvořila.
"Jak můžeš být vůbec Sagiina příbuzná, když nezvládáš ani ty nejjednodušší domácí práce?!"
Mei stála uprostřed kuchyně, jejíž podlaha byla posetá střepy různého nádobí, rozlitými zbytky nepovedeného jídla, a za ní se v kastrolu škvařila jakási neidentifikovatelná věc a strašlivě zapáchala.

"Pane,"poznamenal Deidara, "ony ty dvě ve skutečnosti nejsou příbuzné."
"Takže je naprosto klidně možný," dodal ještě Hidan, poťouchle se šklebíc, "aby támhleta byla prostě a jednodušše nemehlo."
Když ale viděl, že má černovláska v očích slzy a ten Uchihovic fracek na něj kouká jako by ho nejraději na místě uškrtil, zvolil raději diplomatičtější řešení(nezvyk xD).
Zamyslel se nad nějakým kladem, v duchu zaúpěl bolestí nad tou námahou a velice pomalu řekl:
"...ale narozdíl od tý druhý aspoň...hm..."
"NO?" zařval Pein, jehož piercingy zářily, jak se ohřevem od jeho vzteky rudého obličeje rozžhavily do běla.
"Vona tóóó..." protáhl bělovlasý, škrabajíc se za uchem.
"TAK SE SAKRA VÝMAČKNI!"
A jelikož to vypadalo, že milého Šéfika brzo asi trefí šlak, Hidy skutečně zapřemýšlel, až ho náhle napadlo jedno obrovské pozitivum.
"Aspoň uctívá Jashina!" pravil vítězoslavně.
"Á, intelignt promluvil," rozchechtal se Deidara, až se mu culíček třásl.

A nebýt toho, že v tu chvíli do místnosti vstoupila Konan, a vida svůj drahocenný porcelánový čajový servis v troskách na podlaze omdlela, nejspíš by milý nesmrtelný dostal pořádných pár facek.
Takhle se ale Vůdce vydal křísit modrovlasou budoucí matku, Mei utíkala hledat něco, čím by zkrotila svoje vlasy, kterými tu také všechno shazovala...
...a zbytek bandy župánáčů následoval Zetsua do vedlejší místnosi, kde se jali debatovat nad všemožnými způsoby záchrany nebohé Sagi a s ní i denního přísunu poživatelných pokrmů.

V Orosídle mezitím už také chtěli začít probírat plán na Sagiin útek, když vtom se otevřely dveře od místnosti.
"Takže tady jste, vy dva," ozval se posměšný hlas.
Oba strnule zvedli hlavy, přistiženi při plánování zrady...