Velká Písečná mise Naruta, Sasukeho a Sakury, kteréžto společenstvo jest týmem sedm nazýváno

Upozornění: Jestli jste někdy mé fanfikce i přes Upozornění brali vážně, u téhle to prosím nedělejte!

Byla temná noc, měsíc měl nad Konohou moc, hodiny bily přes půlnoc!
Naruto vystrčil hlavu zpod peřiny a hodil na okno pantofli, kterou nahmatal pod postelí. "Zatracený věžní hodiny! Tady se člověk nevyspí!"
Sakura vystrčila hlavu zpod peřiny a hodila po Narutovi polštář. "Zatraceně, Naruto! Já zítra vstávám do práce!"
Blonďatý ninja se zavrtal hluboko pod duchnu. "Když mě to odbíjení děsně prudí! A každou noc budí..."
"Chrrrr... pššš..." odpověděla Sakura se zavřenýma očima. A aby to její spolunocležník nezapomněl, ještě to několikrát zopakovala.
Naruto opětovně vystrčil hlavu, chvíli sledoval její pootevřené rty, pak si povzdechl, sbalil peřinu a šel si lehnout do obýváku na gauč. Oči se mu již zavíraly, když se na dveře do jejich bytu ozvalo bušení a vzápětí se rozlétly dokořán, jak příšery temný chřtán!
"Ááá!" zavřeštěl Naruto a hodil ke dveřím vázu se zvadlými tulipány.
"Omlouvám se za ty rány..." ozvalo se ode dveří.
"Narutó!!" zavřeštěla probuzená Sakura, chystající se rozbít oslovenému o hlavu květináč.
"Ááá..." dodal Naruto, nyní již o trochu méně zděšeně, neboť netušil, čeho se báti víc.
Naštěstí, než mohla Sakura udeřit, dovnitř vešel Sasuke, obírající zvadlé květiny ze své mokré hlavy. "Omlouvám se za náhlé vyrušení, však jsem zde, sic!"
Sakura odložila vázu a rozsvítila lampičku. Naruto si s nelibostí všiml jejího úsměvu. "Jéé, Sasuke-kun! Copak tě sem přivádí?"
"Zkáza písečných dun do žalostné situace nás uvádí," odvětil Sasuke a zaťal ruce v pěst. "Vstávej Naruto, chystej se na misi, ať všechen písek, ze Suny nezmizí!"
Naruto skřivil obličej. "Od kdy ses naučil veršovat?"
Sasuke si odkašlal. "Ehm, malá sázka s Leem, když to teď dokážu, jak chodí po rukou okolo vesnice zvím!"
"To je trochu divnej rým," konstatovala Sakura.
"Já vím," povzdechl si Uchiha.
"Na misi, teď - v noci?" Naruto převaloval ta slova na jazyku, jako cizokrajný pokrm. "Cože je s tím pískem?"
"Někdo jej krade, někdo jej odváží," pronesl Uchiha s vervou, načež se odmlčel. "Ehm, nebude snadné tu loupež zarazit!"
"Tak tohle se vůbec nerýmovalo," podotkl Naruto a snažil se pod stolem vyštrachat kalhoty.
Sakura se rozhlédla po bytě a zvedla obočí. "A proč s tím teď nepřestaneš? Někdo to snad natáčí?"
Sasuke se k ní spiklenecky naklonil a zašeptal: "Myslím, že to mnohem horší je! Lee mě zde totiž tajně sleduje!"
Naruto na chvíli zmizel za skříní a vylezl s plnou výbavou. "Tak já jsem ready, můžeme jít!"
"Počkej, a co já!?" vyjekla Sakura ublíženě a zatarasila dveře vlastním tělem.
Naruto se vítězně usmál. "Promiň Sakuro, ale on si přišel vyzvednou mě, takže..."
"Tak hele, jsem pořád součást týmu!" zařvala v odpověď.
"Eh, pravdu máš Sakuro, každý je ceněný," Sasuke ji jemně odstrčil od dveří, popadl Naruta a proklouzl na chodbu. "Ale tohleto, není nic pro ženy!"
"Tak nic pro ženy, jo!?" Za dvojicí vyletěla Sakuřina růžová holinka a zarazila se do stěny.
Sasuke chvíli strnule sledoval padající omítku. "Ninja by neměl strnouti úlekem, proto bych tohle vyřešil útěkem!"
"Souhlasím!" odvětil Naruto, načež oba zdrhali.

"Ty, Sasuke..." ozval se Naruto, když si to štrádovali po úsporně osvětlené, Konožské dlažbě. "Já tomu moc nerozumim - jak vlastně zjistili, že jim mizí duny? To Gaara dělá každej rok sčítání písku, nebo co?"
Sasuke se zamyšleně zadíval na chodník před sebou. "Nuže, každý si trochu vždy vzíti může. Jenže teď zjistili, že zmizelo písku moc, tak volají nás o pomoc!"
Naruto se zastavil s dosti přimhouřenýma očima. "Čuju v tom nějakej podfuk, Sasuke! Tak už to ze sebe vysyp, žádná taková mise není!"
"Když všechny ostatní jsou někde v neznámu, tak jsem ji vyhledal na konci seznamu!" Sasuke se poťouchle usmál a vzal Naruta kolem ramen. "Noc ještě mladá je, usměj se parťáku! Za chvíli budem mít hospodu na háku!"
"A co Sakura?" zeptal se Naruto podezíravě. "Myslím, že touhle dobou už volá do ústředny, jestli jsme na nějakou misi opravdu šli!"
Sasuke si povzdechl. "Ach ta Sakura, přísná žena, však tahle mise již byla potvrzena!"
"A co když tu misi nesplníme?"
Sasuke byl celých pět minut zticha. Pak se rozhlédl kolem a naklonil se k Narutovi skutečně blízko! "Už to tam leží deset let a ještě nikdo to nevyřešil," zašeptal.
"Proč šeptáš?" zeptal se Naruto nahlas.
"Protože mě na tohle žádnej rým nenapadl, ty blbče!" dodal Sasuke potichu a dloubl do Naruta loktem.
Naruto se na chvíli zamyslel: "Takže tím chceš jako říct, že i když tu misi budeme plnit až do konce života, nikdo si toho ani nevšimne?"
Sasuke šťastně přikývl.
"Ehm, co jsi to říkal o té hospodě?"
Oba ninjové nelenili a namířili si to k nejbližší putice!

"Haló? Je tu někdo?" zvolal Naruto do tmy.
"Nikde tu nevidím světlo rozsvíceno, však podle rozpisu, mají mít otevřeno," zaveršoval Sasuke a použil katon.
Díky tomu za chvíli spatřili hromadu lidí s barevnými čepičkami a balónky, vzápětí již mírně ožehnutými.
Uchiha si rychle zastínil ústa rukou - "Pardon, já nerad!" - a rozsvítil světlo.
"Překvapení..." dodala nachystaná skupina, nyní podstatně méně šťastlivě, než bylo v plánu. Několik začouzených balónků prasklo.
Naruto vešel do hospody s nechápavým výrazem. "Co se slaví? Nepamatuju si, že bych měl narozeniny."
Odněkud zazněla fanfára a několik ninjů rozvinulo transparent s nápisem: ŠŤASTNOU MISI, TÝME 7!
Ze zástupu vystoupila Tsunade, s mírně ožehnutým obočím. "Zrovna před chvílí mi volala Sakura, že prý jste se zapsali na tu Písečnou misi, kterou ani ti nejlepší ninjové nedokázali splnit po celých deset let! Tak jsme se s vámi přišli rozloučit a jménem celé Konohy vám popřát hodně štěstí!"
Dav začal tleskat.
Tsunade se ke dvojici naklonila s jízlivým úsměvem: "A nevracejte se, dokud to nevyřešíte! Chcete si někdo zakrojit rozlučkový dort?"
Naruto popadl Sasukeho a začal nenápadně couvat. "Eh, ne. My jsme ještě nechali doma nějaké potřebné nástroje a tak. To víte, kunaiů není nikdy dost, haha!"
"Ale to nebude třeba," ozvalo se vedle nich.
"Kakashi-sensei!?"
Kakashi se vytasil se dvěma pořádnými bágli. "Věděli jsme, že zase něco zapomenete a tak jsme vám sbalili věci rovnou!"
Oba ninjové se nešťastně usmáli a popadli zavazadla. Jen za nimi zapadly dveře, dav propukl v zuřivý jásot.

"Takže si toho nikdo nevšimne, jo!?" řval Naruto a vztekle kopal do každé popelnice, na kterou narazili.
"Nemůžu za to, že tvoje úžasná holka volala na ústřednu!" Sasuke rozhodil ruce. "Technicky vzato, mělo to jen tuto chybu jednu."
Naruto si se zavřenýma očima začal třít spánky. "Dobře, musím se teď jenom uklidnit! Když jsi tuhle úžasnou ulejvárnu našel, rozmýšlel ses vůbec, kdo by to mohl mít na svědomí?"
"Orochimaru," odvětil Sasuke bez rozmyslu.
"Orochimaru? K čemu by Orochimaru potřeboval písek?" namítl Naruto.
Sasuke pokrčil rameny: "Je první v mém žebříčku zločinnosti. A my alespoň splníme povinnosti."

"Seš si jistej, že sem nevede žádná jiná cesta?" otázal se Naruto, když se Sasukem lezli po čtyřech v úzkém tunelu, lemovaným pavučinami. To jim ale nijak zvlášť nevadilo - mnohem horší byla ta tekutá věc, ve které lezli!
"Orochimaru má velice důmyslné úkryty," odpověděl Uchiha, lezoucí první a svítící na cestu svým katonem. "Je mistr toho, jak býti ukrytý!"
"Hele, dveře!" vykřikl Naruto, když nad sebou spatřil malý poklop s páčkou. Šťasten, že už může vylézt na denní světlo, se vysoukal ven z tunelu. Zde dvojice chvíli stála a nechápavě se rozhlížela. Nacházeli se na obřím parkovišti, nedaleko vysokého mrakodrapu. Naruto zamžoural na velkou pamětní desku před ním: "Orochimarova klinika. Tohle je ten nejdůmyslnější úkryt, jakej jsem kdy viděl!"
"Přece jen bychom si měli hlídat záda," dodal Sasuke, když vstoupili dovnitř. "Tak kde najdeme toho hada?"
Naruto jen ukázal na rozpis místností na stěně: Orochimarova kancelář, čtvrté patro.

"Orochimaru!" zařvala dvojice, když vtrhla do hadovy kanceláře.
Orochimarovi chvíli trvalo, než jim byl schopen odpovědět. Zrovna obědval a zaskočil mu myší sandwich. "U všech anakond královských, to vás nikdo neučil klepat!?" řekl, když se mu podařilo polknout.
"Omlouváme se za způsoby. Však nějaké průtahy nemáme zapotřebí!" řekl Sasuke a připravil si zbraně.
Orochimaru na něj nechápavě zamrkal.
Naruto si povzdechl. "Dost řečí! Vydej nám, co jsi ukradl!"
Orochimaru nasadil nevinný výraz: "Dobře, jenom klídek. Dám vám, co chcete!"
Narutovi bylo hned divné, že by měl Orochimaru celou Sunskou poušť v šuplíku, přesto nestihli říct ani Á a ocitli se v narychlo postavené kleci, která vyjela z podlahy.
"Hej, to není fér!" Naruto zacloumal mřížemi.
Orochimaru se zasmál, asi takhle: Ha Ha Há! "Nuže, uvěznil jsem vás ve své unikátní pasti! Říkám jí 'ukrytá klec v mé kanceláři'!"
"Och Naruto, mříže jsou pevné a nezbývá nám naděje," zaúpěl Sasuke. "A teď nás Oroxicht zřejmě zabije..."
"Zabít? Ale kdež! Napřed vás chci poučit o svém ďábelském plánu!" Orochimaru mávl rukou a vypochodoval z kanceláře. Klec sebou trhla a rozjela se za ním po kolejích, zabudovaných v podlaze. "Tohle jsem tu nainstaloval docela nedávno - říkám tomu 'koleje pod klecí'!"
"Takže, jakej je ten tvůj plán?" zeptal se Naruto, když projížděli nemocniční chodbou.
"Můj plán má kořeny už v době dávno minulé!" zasnil se Orochimaru. "Začalo to oné noci v Konoze, kdy jsem ležel v posteli a..."
"Orochimaru?" ozval se Naruto.
Hadí sannim se vrátil kousek zpátky a nakoukl do chodby, vedoucí doprava. "Pardon, vždycky zapomenu přehodit výhybku!"
Konožští ninjové mohli jen se zděšením zírat na velké ocelové dveře, s nápisem KREMATORIUM, které se tyčily přímo před nimi.
"Kde jsem to skončil?"
"Scéna, kdy jsi ležel v posteli, v době dávno minulý," odpověděl Sasuke, načež klec vjela do výtahu.
"Aha, jistě!" přikývl Orochimaru, než zmáčkl čudl do přízemí. "Té noci jsem nemohl usnout. Nepomáhalo ani počítání oveček, ani všech blbých věcí v mém životě! Dokonce, ani když jsem hrál ukolébavku na flétnu a nechal Mandu - to byl ještě malý - vylézat z květináče, nedokázal jsem zamhouřit oka!"
Výtah zastavil a klec vyjela ven - na místo, které se dalo přirovnat k miniaturní poušti. Opodál už postávala Zvučná čtyřka s Kabutem. "Dobrý ráno, šéfe!"
"Nazdar mládenci!" odpověděl Orochimaru -
"Ehm, ehm!"
"A Tayuyo."
- a prokřupal klouby na svých hubených prstech. "Dnes to spustíme! Zaujměte pozice!"
Zvučná čtyřka se rozestoupila kolem obrovské věci, zakryté bílým plátnem. K Orochimarovi přispěchal Kabuto se zápisníkem. "Všechen písek je na místě, počasí nám dnes přeje a postavení planet je pro váš plán příznivé!"
"Výborně, cha chá!" řekl Orochimaru a pohlédl na své kapesní hodinky. "Tři, dva, jedna..."
Naruto se Sasukem se pevně chytili mříží a sledovali celou scénu se zatajeným dechem. Zvučná čtyřka vykřikla: "Teď!" a strhla bílé plátno k zemi. Všichni si zastínili oči před oslňujícím světlem, které odrážely obrovské...
"Přesýpací hodiny!?" promluvil Naruto jako první.
Orochimaru se obrátil čelem k nim a zaujal triumfální pózu. "Tadáá!"
Sasuke hlasitě kýchl. "Pardon. V tom plátně zřejmě hromada prachu byla a jeho zrna mou sliznici podráždila!"
Zvučná čtyřka se po nich nechápavě otočila. "Co?"
Naruto podal svému parťákovi kapesník. "Má alergii," vysvětlil.
"Aha..."
"Nuže, abych to dopověděl," pokračoval Orochimaru ve své proslovu. "Když už jsem převaloval na slamníku celých 826 minut, zamyslel jsem se nad tím, co mi tak může bránit usnout? A pak mi to došlo - byly to ty věžní hodiny na náměstí! Jen co jsem na to konečně přišel, byl to trochu šok. Taková nicotná budova a jak může člověku zničit život! Když nad tím teď uvažuji, proto jsem vlastně opustil Konohu."
Naruto zvedl obočí. "Vážně?"
"Jo. Kvůli nim a mému zamítnutému návrhu na jejich odstranění!" dodal hadí sannin naštvaně. "Ale na druhou stranu - já vždycky dbal na správný čas! Jenomže všechny moje hodinky jsou tak hrozně malé... Ovšem teď bude všechno jinak - ráno se podívám z okna a první, co uvidím, budou moje obrovské přesýpací hodiny!"
Naruto se zamyslel. "A jak podle nich vlastně zjistíte, kolik je hodin?"
Orochimaru se podrbal na hlavě. "No, je to ještě ve vývoji! Již delší dobu uvažuji nad velkými digitálkami."
"Však ten písek ukradený, přec zruinoval pouště Suny!" připomněl Sasuke.
Zvučná čtyřka se po sobě podívala. "Blbost! Vždyť je to jenom nějakých dvacet tun..."
Naruto přeměřil hodiny očima. "To je pravda, tímhle by poušť těžko něco utrpěla. Ehm, Orochimaru, nemohl bys nás pustit? My jsme stejně hledali někoho jinýho..."
Orochimaru se nad tím zamyslel. "Hmm, je mi líto chlapci! Byli jste báječné publikum, ale já už vyrobil unikátní 'obrovský mlýnek na maso', ve kterém vás hodlám rozemlýt!"
Konožští shinobi vykřikli, když byla klec vyzdvižena vzhůru a nesena k velkému mlýnku na maso. Naruto chvíli zápolil s kovem, než se mu podařilo prostrčit mřížemi hlavu. "A vážně si to nemůžeš ještě rozmyslet!?" zakřičel dolů.
Orochimaru mu omluvně zamával. "Je mi líto - už to mám označeno ve svém diáři!" Vytáhl černý diář. "Hmm, podle načasování bych se teď měl jít konečně naučit tu techniku na proměnu olova ve zlato. Mějte se, lidi!" dodal a odkráčel zpět do mrakodrapu.
"Sláva, že odchází!" řekl Sasuke.
"Ty už nerýmuješ?" otázal se Naruto.
"Za chvíli z nás má být surovina na karbanátky a to to mám ještě převádět do poezie!?" vykřikl Sasuke, při pohledu do spousty ozubených kol, která zuřivě rotovala pár metrů pod nimi. "Dobře, počkáme až všichni odejdou a pak... pak něco vymyslíme!"
"Sasuke, ale oni neodcházejí!" podotkl Naruto, s hlavou stále vraženou mezi mřížemi.
"Cože!? Vždyť mají vždycky odejít!"
"Všichni tam jen stojí a pozorují nás! A Kidoumaru si to natáčí na mobil!"
"Co budeme dělat!?"
Nakonec oba dva napadlo to samé: "Pomoc!!"
Zvučná čtyřka se z nich začala plácat do kolen, ale to pouze do doby, než každého z nich něco pláclo do hlavy. Nad hromadou zneškodněných nepřátel se vztyčil Rock Lee!
"Och, jak tak vidím svým velkým okem, lítáte v pořádným maléru - respektive se nad ním teprve vznášíte."
"Skvělej postřech, Lee!" odpověděl Naruto. "A nemoh bys nás, místo svým úžasných teorií, zachránit!?"
"No, to by teoreticky šlo," připustil Lee váhavě. "Ale nejprve: Sasuke, uznej svou poráž...!"
"Uznávám!!" zařval Sasuke.
Lee se rozzářil. "Takže to znamená, že teď je Sakura-chan moje?"
"Tak o tohle jste se vsadili? Já už si říkal, proč chceš vidět Leeho chodit po rukou..." Narutovi teprve nyní došla hlavní myšlenka celé sázky. "Cože!!? Vy jste se vsadili o moji ženu!?"
Lee pokrčil rameny. "Buď Sakura, nebo nic!"
Sasuke si s povzdechem přitáhl svého parťáka. "Byl bys tak laskav a probral svý rodinný záležitosti, až se nebudeme vznášet nad tím masochistickým vynálezem!?"
Naruto se zarazil. "Sasuke, my neklesáme."
Oba se podívali dolů - klec se skutečně zastavila asi deset centimetrů nad mlýnkem. Kdyby se tak nestalo, Kabuto by mohl už dávno vymýšlet, na jaký způsob oba ninji udělá svému bossi k večeři.
Teď se však objevila Sakura, s dálkovým ovládáním klece v rukou. "Aby jste věděli, já mám taky pár podmínek!"
"A do -ele," ulevil si Naruto.
"Sakuro-chan!!" vypískl Lee, s párem tepajících srdíček v očích.
Sasuke se raději nevyjadřoval.
Sakura se především zbavila Leeho, s pomocí své ultra sexy pózy, a zatímco mistr taijutsu ležel v mdlobách na zemi, přistoupila blíž: "Naruto - měsíc domácích prací! Sasuke - měsíc romantických schůzek!"
Oba ninjové se na sebe beznadějně otočili. "Je ještě nějaká jiná možnost?"
Sakura se zamyslela. "Hmm... Vlastně ano!"
"A to?"
"Vezmete mě s sebou!"
Do naprostého ticha se ozval Naruto, který se zpamatoval jako první: "Kolik máme času na rozmyšlenou?"
Sakura stiskla tlačítko na ovládání a klec sjela pět centimetrů dolů.

O chvíli později si kompletní tým sedm vesele vykračoval, vstříc nové misi a Sakura se mohla rozplynout: "No, není to jako za starých časů, Sasuke-kun? Naruto, nezavazej..."
Oba shinobi usoudili, že bude lepší, držet se od své parťačky dál a šli se poradit o nové strategii:
"Takže, kdo je další v tom tvým zločineckým žebříčku?" otázal se Naruto.
"Akatsuki," odvětil Sasuke s jistotou.
"Akatsuki? Na co by potřebovali písek?"
Oba si vzpomněli na velké přesýpací hodiny a měli celkem jasno.
"Velký pískoviště?"

Základna Akatsuki byla nejen známá, ale i nepřehlédnutelná. Na obzoru stál obílený domek s červenou střechou, na zelených pláních se pásly ovce, v zahrádce za bílým plotem kvetl Zetsu a na obrovském pískovišti za domem si Tobi stavěl bábovičky.
"Brý ráno ve spolek..." ohlásil se Naruto. "Jsme tady správně u Akatsuki?"
"Proč se tak blbě ptáš?" nechápal Sasuke.
"Ty sis nevšiml, že místo hábitů s rudými mráčky, mají hábity se zelenými čtyřlístky?"
"Tak jest!" ozval se ženský hlas ode dveří. V nich stála modrovlasá Konan a rukou je zvala dál. "Následujte mě, poutníci z Konohy. Nagato vás již očekává!"
Trojice ninjů váhavě vstoupila, ale uvnitř domu nebylo nic jiného než tatami, na kterých meditoval hubený vůdce akatsuki.
Sakura se rozhlédla po stěnách, oblepených plakáty: "Pryč s pohonnými hmotami, stop jaderným elektrárnám, zachraňte delfíny?"
"Přesně tak, mí drazí hledači osvícení!" Nagato prudce vstal, doprovázen oblakem šedivého kouře. Konan za jeho zády soustředěně houpala kadidelnicí. "Jak jistě víte, dříve sloužila tato organizace k účelům čistě pozemským. Ale jelikož se mi před nějakou dobou rozbili všichni Peinové a já se nudil, napadlo mě, že bych si mohl přečíst noviny..."
"A tam jste našel článek o lovu velryb," hádal Sasuke.
"Ne," usmál se Nagato. "Tam jsem spatřil reklamační leták na kosmetiku značky RealNinja."
"Načež vás zhnusilo, že se jejich výrobky testují na zvířatech!" vyhrkla Sakura.
"Nikoliv," usmál se opět Nagato. "Koukl jsem se na internet a zjistil, že bude brzo otevřena jejich prodejna v novém nákupním středisku, které..."
"... je postaveno uprostřed chráněné krajinné oblasti!" dodal Naruto vítězně.
"Samá voda," odvětil Nagato. "Prodejna měla být v novém nákupním středisku, které mělo být postaveno na úkor jedné staré knihovny."
Tři Konožští ninjové se po sobě podívali.
"Tak mě napadlo, že bych si mohl půjčit nějakou knihu."
"Byla to Ghándího autobiografie!" uzavřel Sasuke.
"To spíš spisy environmentalistů," namítla Sakura.
"Hippies?" ozval se Naruto.
Nagato na ně vrhl poněkud zmatený pohled. "Eh, ne. Byla to kniha s názvem Záchrana lidstva, od jakéhosi poustevníka. Tedy, předtím jsem ani netušil, že se dá zachránit svět jen pomocí rozmnožování."
Týmu sedm současně poklesly čelisti a nyní připomínal mramorové sousoší.
"Každopádně, v tu chvíli mi došlo, že byl můj pohled na svět příliš politický!" shrnul Nagato. "To víte, mí rodiče mi nikdy nedovolovali dívat se v televizi na něco jiného, než záznamy schůzí vesnických koncilů. Hrozně mě to poznamenalo!" Vůdce Akatsuki začal slzet.
"Och Nagato, to je tak hrozné!" Konan jej opatrně podepřela a nabídla mu kapesníčky.
On však jen odstrčil krabici a důrazně popotáhl. "Ne, Konan! Tohle musím zvládnout sám! Je čas, překonat staré křivdy své minulosti!"
Naruto se stačil zpamatovat z předchozího šoku, aby se upamatoval na svůj původní záměr a zeptal se: "Takže se teď snažíte zachránit svět tím, že kradete písek ze Sunské pouště?"
"Velmi správě, hochu!" přikývl Nagato, náhle pln nového elánu, a pobídl je ke dveřím. "Račte mne následovat!"
Vypochodovali zpět před dům na velké pískoviště, kde si Tobi právě stavěl hrad.
Nagato zalovil v hábitu a vytáhl papír, zaplněný šipkami a nápisy. "Nuže, náš plán spočívá v tom, že přesuneme 75,8% písku ze Suny na předem připravené lokality a stvoříme tak novou vrstvu úrodné půdy. To zapříčiní, že v Suně už žádná poušť nebude a budeme tam moci vysadit nový deštný prales!"
Jediný, kdo se do ticha ozval, byla tleskající Konan: "Och, Nagato! To je tak ušlechtilé!"
Sasuke zkrabatil čelo. "Zničení přirozeného prostředí hadů, ještěrek, škorpiónů a velbloudů? Rozhodně!"
"Na tom stejně nezáleží," drbl do něj Naruto, který se tu začínal nudit. Probodl Nagata podezíravým pohledem: "Kde je ten písek!?"
Nagato všem opět ukázal své bílé zuby: "No přece tady!"
Tým sedm upřel pohled na pískoviště.
"Jak dlouho už tu poušť stěhujete?" zeptala se Sakura.
"Asi dva roky," vypočítal Nagato. "No, zatím jsme moc nepokročili - dvakrát jsme si na to půjčili náklaďák, ale peníze také nerostou na stromech, že jo? Přesně tohle jsem taky řekl zbytku organizace. Měli jisté námitky... Kakuzu obzvlášť."
"A kde jsou teď?" zajímalo Naruta.
"Vzali si batohy a říkali něco o záchraně velryb v Mlžné," odpověděla Konan.
"Takže si zatím musíme vystačit sami," dodal Nagato. "Obvykle přenášíme písek ve vědrech. No, někdy Tobi táhne dvoukolák, když se nám ho podaří zapřáhnout a lákat na lízátko. Hej, kam jdete!?"
Zdrhající členové týmu sedm se ani neohlédli.
... a abychom nezapomněli: "Tobi is a good boy!"

Naruto se udýchaně zastavil a mezi pravidelnými nádechy a výdechy se obrátil na Sasukeho. "Kdo je další na seznamu?"
"Nikdo," vydechl zpocený Sasuke. "Všichni ostatní jsou buď mrtví, nebo pochytaní."
"Cože? A co teda Akatsuki a Orochimaru?" nechápal Naruto.
"Ty chytáte celou dobu vy..." ozvala se Sakura.
Naruto se nad tím zamyslel. "Proč jsme s tím vlastně přestali?"
Sasuke pokrčil rameny. "Myslíš flower power a obrovský přesýpací hodiny?"
"Pojďme radši do Písečné!"

O něco později se již naše tříčlenná skupinka ubírala pouští na jednom velbloudu, kterého usmlouvali za pár drobných, co vylovili po kapsách, s jedním nomádem, jež si na hranicích založil cestovku.
Tento způsob zdolávání dun se však nevyhl jistým potížím, takže jste zejména za nejžhavějšího poledne mohli slyšet Sasukeho, jak říká: "Au! Naruto, tlačíš mi kolenem do páteře!" a Naruta, jak říká: "Sakuro, mohla bys ty věci mezi námi dát prosím někam jinam?" a Sakuru, jak říká: "Ještě včera jsi o nich mluvil uctivěji!"
A byli by se pohádali a možná i povraždili po pěti minutách jízdy, kdyby kolem nich neprofrčel náklaďák, neohodil je zvýřeným pískem a neodbočil na silnici. A tak tým sedm zanechal svého velblouda velbloudem a dále pokračoval po asfaltce. Netrvalo dlouho a již spatřili hradby Skryté Písečné, ale o ty se vůbec nezajímali, protože nedaleko parkovala řada náklaďáků a další odjížděly, naloženi sunským pískem.
Sakura si nasadila rukavice: "Je čas toto plenění zarazit!"
Jenomže narozdíl od ní, Sasukeho s Narutem bolely od běhu nohy a z předchozího sezení zadky, takže Naruto navrhl: "Co si napřed odskočit do vesnice pro posily?"
V tom na tým sedm padl stín a slunce nad jejich hlavami zastínila hora svalů, jenž si říkala Baki: "Nazdar lidi! Copak vás sem dneska přivádí?"
Naruto ukázal palcem za sebe, kde byla zrovinka loupena nejbližší duna. "Jen jsme se přišli zeptat, jestli vám tyhle krádeže písku nepřipadají povědomý..."
Baki sebou cukl a začal se ošívat. "Ale jakýpak krádeže? To je jenom taková... takový... eh... no, to..."
Tým sedm napjal sluchy: "Ano?"
"Ehm, no prostě se nám začala rozšiřovat poušť a tak to... um, tedy... ehm, korigujeme." Baki se vítězně usmál, když ho napadlo správné slovo. "Jo, korigujeme to! A teď mě omluvte, musim na to jít dohlídnout!" dodal a spěšně zmizel. Tým sedm jen sledoval, jak "nenápadně" přebírá od řidičů náklaďáků podezřelé obálky.
Sasuke se podrbal na hlavě: "Odkud ty náklaďáky asi jsou?"
Sakura přešla k jednomu z nich, s výrazným nápisem na boku korby: "Konoha.inc, Sarutobi a spol."

A tak netrvalo dlouho, než se tým sedm ocitl v kanceláři svého bosse. Tsunade je vyslechla se zářivým úsměvem, načež pravila: "Nuže, již znáte pravdu! A jestli vás to uklidní, Konoha odebírá písek ze Suny už nějakých padesát let - bez vědomí Kazekageho, samozřejmě! Ti si ten písek berou, kdo ví proč, osobně, takže je vždycky lepší podmáznout jejich nejvěrnějšího rádce. Z čeho jinýho by taky byly hlavy Hokage, když celá vesnice stojí na jenom vlhkým lesním humusu a Kameňáci si pečlivě hlídají svůj píseček... totiž, žulu."
"Takže jsou hlavy Hokage se slepenýho písku?" otázal se Naruto.
"Tomu se říká pískovec, Naruto," poučila ho Sakura.
"Tak to teda nechápu, proč byla ta mise na seznamu?" ozval se Sasuke.
"No, měli jste tu nějaké problémy s Uchihy, kteří na to přišli, napsali to do hlášení a nějakej blbec z archivu to tam hodil." Tsunade se zablesklo v očích. "Proto museli zemřít!"
Tým sedm sborově polkl.
"Co s námi uděláte?" zhrozila se Sakura.
Tsunade se sklonila k zásuvce psacího stolu. "Teď dostanete svou odměnu, za to, že jste viděli něco, co jste neměli vidět!"
Naruto ovládl třes v kolenou: "A nemůžete si to ještě rozmyslet?"
"Je mi líto, ale Ibiki už čeká za dveřmi!" dodala Hokage a vytáhla ze zásuvky list papíru. "Dobře, pro každého tu mám sto tisíc yenů, ale napřed mi podepíšete smlouvu o mlčenlivosti... Hej!?"
Dovnitř vešel Morino Ibiky, se třemi černými kufříky v rukou. "Tak jsem to vyzvedl z toho trezoru." Rozhlédl se po prázdné kanceláři. "Kde jsou?"
Po týmu sedm zbyly jen ohořené boty, proražená stěna a tři odhozené čelenky.
Tsunade tedy neváhala, podepsala smlouvu jejich jmény a popadla kufry. "Shizune, beru si dovolenou!"