Sasuke a Amia - staří známí! 2

2) Sasuke na pokraji zhroucení!
Mezitím u Sasukeho.
Co to s ní je? Proč je tak zlá? Bezcitná? Honilo se mi hlavou a nekoukal jsem na cestu. Narazil jsem do Naruta. Pozval mě na rámen a já šel, aspoň se o ní něco dozvím.
Objednali jsme si a já konečně spustil, „hele, Naruto, co je se Sakurou? Proč je taková?“
„No, byla tři roky u ANBU. Tsunade mi vyprávěla, co se o ní dozvěděla. Vycvičili z ní bezcitný stroj na zabíjení, nikdy nechtěla partnera, ani tým… vždy jen sólo mise. Pak skončila. Ani já o ní nic nevím, tři roky jsem ji neviděl a i já civím jako blázen do jaké krásy vyrostla… je jako anděl. No ne?“
„Máš pravdu, dneska jsem u ní byl, myslel jsem, že ani neodejdu… To co měla na sobě… no nic… a chtěl jsem ji někam pozvat, ale… odmítla mě.“
„A co jsi čekal? Že tě uvítá s otevřenou náručí? K ANBU odešla kvůli tobě… Náš tým se rozpadl a já aspoň splnil slib, který jsem ti dal, když tě ještě milovala.“
„A… zamilovala se ještě někdy?“
„Ne a myslím, že už nikdy nezamiluje…“ cítil jsem beznaděj.
„ Já se nikdy nezamiloval a teď, jako kdyby se vše změnilo… miluju ji a to jsem ji viděl pouhý jeden den!“
„Čekal jsem to, když jsem ji viděl poprvé. Myslel jsem si, že až ji uvidíš ty, že se to stane. Věděl jsem, že jsi ji měl vždycky rád, ale teď už nejsme děti a ty ses navíc vrátil zpět, což znamená, že budeš chtít obnovit svůj klan, co?“
„Jo a jedině s ní…“
„A co Karin? Ta s tím počítá, pokud jsem si správně dal souvislosti dohromady,“ zašklebil se Naruto a objednal si další misku.
„Jo, ale má smůlu. S ní bych nikdy nechtěl jít ani nakupovat, natož si ji vzít!“ usmál jsem se. Nad tím jsem opravdu nikdy neuvažoval, ale zase mě nikdy nenapadlo, že bych si chtěl vzít mou bývalou týmovou partnerku, která byla vždy na nic a teď je krásná a úžasná. Naruto se zasmál, zaplatil a pozval mě ještě k sobě domů, kde už bydlel s Hinatou.
Vešli jsme k nim do domu, dostali ho v Hyuuga čtvrti u domu hlavní rodiny, Hinata je totiž dědička klanu a celý klan jim povolil jejich vztah, i když nesouhlasili, aby se s Narutem bavila, když byli malí. A nakonec si ho vzala, pěkně se to vyvinulo.
„Ahoj Sasuke,“ pozdravila mě Hin a dala malou krásnou holčičku s blond vlásky a bílýma očima do kočárku, půjde totiž s holkama na procházku a tak vezme i Mayu, která jako by Hinatě z oka vypadla, jen barvu vlasů má po Narutovi. Je jí dva a půl a je děsně ukecaná a hyperaktivní, „tak jak to jde se Saky?“
„Jak-?“
„Když jsi ji viděl poprvé, nemohl jsi z ní spustit oči, a dnes, když jsem šla nakoupit, viděla jsem, že stojíš u jejích dveří. Vykopla tě co?“ kývla na mě a dávala další věci do kočárku.
„Jo, nechce mě ani vidět,“ poznamenal jsem smutně.
„Stále tě miluje, ale zřejmě je její nenávist větší. Tak já už jdu, mějte se!“ zamávala ode dveří, dala Narutovi pusu a odjela s kočárkem do prosluněného poledne.
„Tak kámo, myslím, že u Sakury už jsi skončil. Je tvrdohlavá stejně jako ty, nepřemluvíš ji stejně, jako se ona snažila přemluvit tebe, aby ses vrátil s námi.“
„Ale já se nakonec vrátil!“ zvedl jsem vyčítavě ukazovák.
„Ale pozdě.“

Zase u Sakury.
Vzbudila jsem se kolem druhé, oblékla jsem se a vyrazila do města se trochu provětrat a něco nakoupit. Vzala jsem si na sebe černé kraťásky a bílé tílko, pro jistotu jsem si vzala na záda katanu a pár jiných zbraní, opatrnosti není nikdy dost.
Došla jsem do obchodu s potravinami a něco nakoupila, abych měla jídlo aspoň na dva dny. Když jsem vyšla tak jsem potkala Hinatu s kočárkem, Tenten a Ino.
„Ahoj Saky, nechceš se projít s námi?“ usmály se na mě a já kývla.
„Jejda, Hin, ty už máš dítě?“ pozorovala jsem holčičku v kočárku s jasně blond vlásky a vzala ji do náruče. Koukala na mě svýma bílýma očima a omotala si dlouhý pramen mých vlasů kolem malých prstíků, „je moc krásná!“ usmála jsem se.
„Děkuju, a já jsem ráda, že se zase směješ.“
„Už nejsem ANBU, budu se muset zase trochu přizpůsobit okolí. Nechcete večer někam zajít? Pořádají tu diskotéku, že bychom zavzpomínaly na staré časy?“ usmála jsem se na ně a holky nadšeně kývly. Domluvily jsme se na osmou a já s nákupem zamířila ke svému bytu. Uvařila jsem si oběd a poté se v obýváku začetla do knih o lékařství.
U Sasukeho.
Byl jsem ještě pořád u Naruta, když Hinata i s Mayou přišla a řekla nám tu novinu.
„Kluci, dnes jdeme s holkama na diskotéku a představte si, pozvala nás Sakura!“ rozzářila se Hinata, „řekla nám, že když už není ANBU, musí se přizpůsobit okolí a chce zavzpomínat na staré časy. Není to super? Třeba bude zase jako dřív!“
„Myslíš, že můžeme jít taky?“ zeptal se opatrně Naruto a podíval se na mě.
„No nevím, já proti vám nic nemám, ale spíš aby Saky nevyváděla, až uvidí jeho. Je to na tvoje riziko Sasuke,“ kývla na nás a odešla, aby dala svému otci Mayu na hlídání.
Když se setmělo, odešel jsem domů se připravit.

U Sakury.
No jo, tak mě čeká diskotéka, nebyla jsem tam od poslední párty a ta byla tak před třemi lety. To jsem odešla s předstihem, protože jsem toho měla už dost a druhý den jsem se dala k ANBU. Když vzpomínám na můj výcvik, můžu s jasnou hlavou říct, že tohle je konečně to, co jsem poslední rok chtěla. Klid.
Když se setmělo, došla jsem se vykoupat a v sedm už jsem stála před zrcadlem a přemýšlela, co si udělám za účes a tak. Nebylo to jednoduché v mé situaci, protože jako ANBU jsem se samozřejmě tři roky nemalovala ani nedělala nějaké složité účesy. Nakonec jsem se rozhodla pro jednoduchý culík a namalovala se jen lehce. Tyrkysové stíny v barvě mých očí, černé linky, řasenka a na tváře trochu jemné růžové. Rty jsem si přejela průhledným leskem na rty. Poté jsem šla k mé otevřené šatní skříni a přehrabovala se tam asi půl hodiny. Nemohla jsem najít nic normálního a tak jsem si vzala černé tílko s výstřihem a našitými zlatými flitry, krátké džínové kraťasy a na nohy černé balerínky. Ve třičtvrtě na osm už jsem byla před domem a tam už na mě čekaly holky.
„Páni, tobě to sluší Saky!“ rozplývaly se holky, které byly také samozřejmě perfektně oblečeny a mohly jsme vyrazit. Před nacpanou diskotékou jsme si vytáhly všechny peníze, zaplatily vstupné a posadily se u nejbližšího prázdného stolku, který byl náhodou nejdál od parketu, takže jsme se docela i slyšely. Písničky byly dost nahlas, lidé se smáli a tancovali na největší hity poslední sezóny.
Došly jsme si k baru pro pití a chvilku poseděly a poklábosily. Tři roky jsme se neviděly, zjištění, že Hinata už má dítě byla celkem perlička, TenTen má před svatbou a Ino chvíli po svatbě, Sai má ale teď dlouhou misi a vrátí se až za pár dní. Zase jsem si připadala jako cizí, čeká se ode mě, že si také někoho najdu a konečně založím rodinu jako ostatní z mé generace. Vlastně nejsem poslední… ale to je fuk.
„Ahoj holky, můžeme si přisednout?“ houkli na nás čtyři kluci, zřejmě nebyli místní a už vůbec ne ninjové.
Ujala jsem se iniciativy, přece jenom krom mě byly všechny zadané a já o známosti nestojím, „kdepak, tady už je obsazeno, takže se můžete zase otočit a jít.“
Kluk se na mě podíval opileckým pohledem, který tak nesnáším, drapl mě za ruku a vytáhl k sobě nahoru z měkkého křesla, „teď hned se mnou půjdeš tancovat kočičko, jinak neručím za tvůj krásný krček… Neboj se, copak by jsi chtěla se mnou dělat?“ usmál se potěšeně, protože si myslel, že jeho hrozby zabraly a já budu povolnější.
Slabě jsem se usmála a chytla kluka pod krkem tak silně až si klekl na kolena.
„Co bych chtěla? Prohodit tě zdí a umlátit tě k smrti, stačí ti to? Teď zmiz nebo to opravdu udělám!“ zařvala jsem a kluk zdrhl s kamarády hned, jak jsem ho pustila. Na krku měl pořádnou modřinu a já se jen pousmála. Všichni ostatní na diskotéce věděli co jsme zač a proto se ani nepřiblížili, ale tihle už se tu nikdy neobjeví, za to ručím.
„Ty v**e, viděla jsem dobře? Právě k nám míří Naruto a Sasuke a vypadají pěkně naštvaně!“ vyjekla Tenten. Otočila jsem se a opravdu jsem je uviděla. Naruto se ihned přiřítil ke své manželce a začal se vyptávat, co ti kluci po nás chtěli a tak. Hinata mu řekla, co se přihodilo a že jsem je vlastně zachránila. Naruto se na mě usmál a pozval Hinatu na drink k baru. Holky odešly na záchod a já tam zůstala sama se Sasukem, kterého jsem dost okatě ignorovala a on ze mě nemohl spustit oči. Jako naschvál se všichni ztratili!
„Ahoj,“ pozdravil mě a přisedl si na Hinatino místo, „moc ti to sluší, Saky.“
Sluší? Saky? Hráblo mu? O co mu vlastně jde?
„Nevím, o co ti jde, ale já na tebe a tvoji aroganci nemám náladu.“
„Já vím, že jsem ti ublížil-.“
„A to ani netušíš, jak jsi mi ublížil! Zapřísáhla jsem se, že už s tebou nikdy nepromluvím, i kdyby ses vrátil s prosíkem, a jak vidím, stalo se. Tento rozhovor stejně nemá cenu, protože s někým, jako jsi ty, bych nevydržela ani minutu a rozhodně ne celý život! Milovala jsem tě, ale to bylo před třemi lety, když jsi mi podruhé zlomil srdce a já tě jako největší blbka přemlouvala, ať se vrátíš! Jsem hloupá, že jsem dopustila, aby ses vrátil. Jdu pryč, vyřiď ostatním, že se uvidíme jindy.“ Sebrala jsem své věci a naštvaně odešla z narvané diskotéky asi kolem desáté.
U Sasukeho.
Do háje, to jsem totálně podělal. Teď se zase nebude bavit s nikým.
„Kde je Sakura?“ zeptala se usměvavá Hinata a holky se zrovna vracely z toalety. Naruto mě chytil kolem ramen.
„Vynadala mi a odešla. Mám vám vyřídit, že se uvidíte jindy.“ Měl jsem chuť se zoufalstvím rozbrečet. Ale to jsem nemohl. Ne tady.
„Do háje, a co ti řekla?“ vykulil oči Naruto a radši jsme si všichni sedli.
„Že se mnou už nikdy nepromluví, že ani nevím, jak jsem jí ublížil, že by se mnou nevydržela ani minutu natož celý život, že mě milovala a že byla hloupá, protože mě přemlouvala, ať se vrátím.“ Vzdychl jsem, tohle si zapamatuju na celý život.
„No a máme jasno. A navíc, Sakura je nejkrásnější děvče v okolí, určitě se o ní bude zajímat spousta kluků…“ Poznamenala Ino a já měl chuť se jít děsně opít. Rozloučil jsem se s ostatními a odešel. Ani nevím jak, ale nohy mě zavedly k jejím dveřím. Ještě než jsem tam došel, koupil jsem si láhev vodky a celou ji do sebe nalil. Akorát jsem si tím zhoršil všechna má trápení…