Ookamiwo - část 1

Ráno bylo krásně slunečné, foukal mírný a teplý letní vánek, který si pohrával se Skaařinými vlasy a pláštěm. Stála něco kolem sta metrů od hlavní brány Konohy a na něco čekala, spíš na někoho. Z lesa, který ji obklopoval jak zleva tak zprava, se vynořil Strego. Pomalu k ní došel, stoupl si vedle ní a začal se dívat stejným směrem.
„Připravená?“ zeptal se, aniž by se na ni otočil.
„Jo,“ odpověděla. „ Rara už na nás čeká?“
„Šla ještě dřív, než ses probudila. Pojď, ať dlouho nečeká.“ Vzal Skaaru okolo ramen a spolu se vydali do Konohy.
Potichu se prokradli kolem dvou strážných, kteří seděli v budce u brány, a šli dál. Lidé, většinou ženy, které cestou potkali, se na ně udiveně dívali a otáčeli se za nimi.
„Strego? Mohl bys sundat ruku z mojich ramen?“ zeptala se Skaara po té, co se na ně podívalo dalších několik lidí.
„Co? Jo, promiň.“ Pomalu zdělal ruku a odtáhl se.
Šli dál, ale dívání se na ně nepřestávalo. Skaara z toho začínala být maličko nervózní.
„Uklidni se Skaaro, vždyť to jsou jen obyčejní lidi,“ ozval se Rařin hlas za Skaarou.
„Ale když oni jsou tak děsně zaostalí,“ protáhla líně na odpověď a otočila se na Raru.
Rara byla jinak oblečená než předchozího večera, na sobě měla krátké upnuté bokové kraťásky černé barvy, ke kterým bylo připnuté plně narvané zadní pouzdro. Svrch jejího těla byl oděn do tílka, uplého tílka, které zvýrazňovalo její vcelku hubenou postavu, a mělo taktéž černou barvu.
„Měli bychom jít, za Tsunade,“ pronesla dál Rara, ignorujíc Skaařinu poznámku.
***
„Co tu chcete?“ obořila se Tsunade na celé Ookamiwo.
„Máme pro vás dopis od našeho Mistra,“ řekl Strego a pokusil se vykouzlit úsměv na rtech.
Tsunade si od něj vzala dopis, otevřela ho a pomalu začala číst. Jakmile si dopis dočetla, její tvář roztála z grimasy hněvu a pravila: „To je dobře, že už jste tady. Čekali jsme vás až další týden. Doufám, že víte, proč jste tady?“
„Jo, víme, Mistr se o něčem zmínil,“ mávla ležérně rukou Skaara.
„Dobře, zítra ráno vás tu budu čekat. Teď zmizte.“ Tsunade se i s křeslem od nich otočila a dívala se někam oknem, které bylo hned za ní, ven.
Ookamiwo výjimečně spořádaně opustili kancelář.
„Co teď?“ zeptal se Strego, jen co vyšli ven před budovu.
„Co kdybychom to oslavili?“ navrhla Skaara, v očích ji zajiskřilo a Strego po ní vrhl vražedný pohled, který říkal: V žádném případě!
Rara je oba chytla za paže a táhla někam k centru Konohy na malou vycházku, aby si to tu mohli pořádně prohlédnout.
Když míjeli asi pátou hospodu, tak se Skaara zastavila a zkřížila kolena. Strego se otočil a chtěl jí dát kárání o tom, jak se má slušně chovat, ale ona se na něj podívala prosícím psím pohledem a řekla: „Potřebuju čůrat.“
Rara se snažila zadržet smích a Strego v duchu nadával na to červenovlasé děcko.
„Tak teda jo…“ uvolil.
Skaaře se vítězoslavně zablýskalo v očích a měla štěstí, že to Strego ani Rara, když procházeli kolem ní, nepostřehli.
Všichni zapluli dovnitř…
***
„Mě táák bolí hlava,“ zaskuhrala Skaara, když dalšího dne v poledne všichni tři vcházeli do Tsunadiné kanceláře.
„Neměla’s pít to saké,“ sykl naštvaně Strego na odpověď.
Tsunade všechny tři sjížděla pohledem: co-si-dovolujete-přijít-v poledne-když-jsem-řekla-ráno, s rukama založenýma na prsou. Ale raději jim nic neříkala, místo toho přešla ke třem děvčatům, kterých si nově příchozí všimli teprve teď.
Tsunade ukázala na blondýnku - na sobě měla triko na jednom ramínku a s jedním dlouhým rukávem starorůžové barvy a sukni s kraťasy šedé barvy. „Tohle je Shinna,“ řekla a pokynula směrem k hnědovlásce – vlasy měla krátké a světlé, zpod delších bíložlutých šatů jí vyčuhovaly červené kalhoty. „Emika,“ pokračovala dál jak s mluvením, tak s ukazováním. Jako poslední byla černovláska. Na první pohled celé Ookamivo – hlavně Skaaru – zaujaly její vlasy – měla je zastřižené kousek nad rameny a vyčesané nahoru tak, že odhalovaly šíji. Na druhý pohled to byly oči – byly tmavě fialové,
mírně mandlovité a hrály v nich jiskřičky. Pravou půlku jejího jemného, mírně kulatého obličeje zakrývala patka - dlouhá ke konci nosu. S její mírně olivově hnědou pokožkou ladilo fialové triko – velmi podobné barvy jako měly její oči - s podivným stříbrným klikatým potiskem vpravo, těsně nad pasem. Dále na sobě měla černé kraťoučké kraťásky – kontrastovaly s jedním dlouhým rukávem trika, kterému druhý rukáv chyběl. Kolem krku se jí blýskal tenký stříbrný řetízek a na nohou měla obuté po kolena vysoké černé kožené kozačky s velmi malým jehlovým podpatkem. Kousek nad pravým loktem měla přivázanou čelenku se znakem konohy. „Mívie,“ zakončila představování. „Tohle je ten tým, proti kterému máte bojovat, ale nezabít je.“
"Tak aby jsme šli, ne? Nemáme na vás celý odpoledne!" zavtipkovala Skaara a vykráčela ze dveří. Zbytek kanceláře šel za ní.
***
Stáli na nějakém místě blízko lesa, pravděpodobně to bylo cvičiště, kousek od nich totiž stály sloupy na tréning s kunai. Čekali už dobrých pět minut, když Strego nadhodil: "Ale vážně, na co čekáme, až zahřmí? Ne, že bych se rád pral s holkama, ale můžeme se už do nich pustit?" Byl otočený k Tsudane, ale při slově „holkama“ mrkl na Skaaru, která si toho nevšimla.
„Ještě ne,“ zastavila ho Hakage. „Ještě chybí Kakashi a Hyuuga Neji. Musí vás někdo hlídat, aby ste se nezabili.“
Jen co to dořekla, už vedle ní objevil dlouhovlasý kluk v bílým oblečení a hned vedle něho vysoký šedovlasý muž s podivným účesem nahoru, maskou přes půl obličeje, typickým oblečením, jaké měli jounini a chuunini a s rukama v kapsách.
„Teď můžete začít,“ pokynula Tsunade rukou.
***
Shinna, Emika a Mívie se rychle postavili do bojových pozic a v rukou se jim objevily kunaie a shurikeny. Zato Ookamiwo se připravovalo poněkud ležérněji: Rara vytáhla ze zadního pouzdra svitek, vytáhla z něj čtyři zbraně. Dvě hodila Stregovi – byly to dvě krátké katany. Jednu si nechala – taktéž katana, ale dlouhá. A Skaara si pro svou došla – byl to Sentinel, něco podobného samurajské kataně – a posílila ji o ohnivou podstatu chakry tak, že začal hořet.
Jen tak proti sobě stáli a nikdo nechtěl začít, ale Emika přece jen nevydržela. Hodila po Skaaře svých všech deset shurikenů velkou rychlostí. Skaara je skoro líně všechny odrazila – tak souboj začal.
***