Dračí bojovnice 2 Špatná zpráva

Seděli jsme u té skály a byli jsme promočení na kost. Nevýhoda byla v tom, že mě paralyzoval jed a Kaze byl rovněž polovičně paralyzovaný a měl vyčerpanou všechnu magii. Jediné, co jsme mohli dělat je čekat…
"Midori!!!"
"Shiro? Akaru?! Jak ráda vás vidím."
"Hele a co on? Proč není mrtvý?"
"No...ehm. Už jsme s bojem skončili a to zlo, které obalilo jeho srdce, se rozplynulo."
"Takže chceš říct, že ho nezabiješ?"
"Ne."
"No nic, když mu věříš ty, budu mu věřit i já."
"Super, ale teď nás už k***a dejte dohromady, ten déšť mě začíná s**t."
"Jistě. Akaru ty máš Kazekageho."
"Proč já?!"
"Protože ti to říkám!"
´To je teda vopruz, Shiro je o dva roky mladší a já ji musím poslouchat…Chjo´ pomyslel si a dal se do práce.
Po několika minutách jsem opět pevně stála na nohách, Kaze rovněž. Vzala jsem kosu a začala ji čistit od krve a při tom začala vyzvídat.
"Tak co, jak to dopadlo v Konoze?"
"No...ne tak jak jsme očekávali." řekla smutně Shiro.
"A to znamená?"
"Chtějí napadnout naši vesnici." doplnil Akaru.
"Cože?!"
"Chtějí napadnout naší vesnici."
"To vím. Ty v**e to je super!!"
"Cože?" vyhrkli ti dva najednou.
"No můžeme zabíjet a to znamená spousty a spousty obětí pro Jashina! Super."
"Uvědomuješ si, že chtějí napadnout NAŠI vesnici?"
"To je vedlejší."
"Aha."
"A ještě něco...kdybyste mě, vy paka, nechali tu vesnici srovnat se zemí, byl by klid, takže teď nefňukejte a pojďte, vyrážíme do vesnice."
"Které?"
"Naší, Konohu zničím později. A vůbec, kde je Aoi?"
"Šel napřed."
"Aha. My poletíme."
"Jseš si jistá, že to zvládneš?"
"Jo."
Proměnili jsme se, Kaze se zprvu ostýchal, ale pak se i on proměnil a všichni jsme vzlétli do vzduchu.

Mezitím ve vesnici:
"A podívejte, to je Aoiraku."
"Dobrý den, urychleně mě pusťte k pánovi."
"Nač ten spěch?"
"Je to důležité!"
"Dobře, dobře."
Vešel obrovskými dveřmi dovnitř a putoval dlouhou chodbou až k sálu, kde pán zrovna zkoumal prastarého dinosaura.
"Pane!"
"Ano Aoiraku, co potřebuješ a jak dopadla mise?"
"Konoha chce napadnout naši vesnici a již je na cestě!!"
"Cože? Je to pravda Aoiraku?"
"Jistě, že je to pravda!"
"V tom případě zvolám lid a připravíme se na boj."
"Dobře."

Ve vzduchu:
Shiro se začala nebezpečně přibližovat, na chvíli jsme se začala bát, že mě srazí, ale zastavila těsně přede mnou a zpomalila na mé tempo.
"Jak to, že je Kazekage drak a ještě černý?!"
"No víš, ti, co ho oživili, byli taky černí draci, původně ho měli jen vzkřísit, ale při vykonávání obřadu jim prý spadla černá šupina do kotle a tím se i on stal černým drakem s obrovskou mocí."
"Aha."
"Ale musíš uznat, že jako drak vypadá sexy."
"Ty jsi úchyl. To je furt dokola, Akaru je sexy, Aoi má sexy pozadí a Kazekage je opět sexy úplně celý."
"No a co je na tom úchylného?"
"Nevím, jen mi to tak připadá."
"Aha a vůbec za jak dlouho tam budeme?"
"Asi za dvě hodiny."
"Chjo..."

Při letu nenastaly žádné komplikace, no kromě několika malých vzdušných cyklonů, ale jinak v klidu. Začali jsme klesat, oblaka se rozestoupila a pod nimi šla vidět, již téměř připravená vesnice. Když nás spatřili, rozestoupili se a udělali nám přistávací plochu. Když jsme dosedli na pevnou zem, proměnili jsme se. Všichni si se zájmem začali prohlížet nově příchozího černého draka.
"Kdo je to?" ozval se po chvíli náš pán.
"Kazekage."
"Zvláštní, nikdy jsem netušil, že Kazekage je drak a ještě černý." prohlížel si ho nedůvěřivým pohledem.
"Klídek pane, je tu, aby nám pomohl s válkou, že Kaze?"
"Hm...jo."
"Dobře, budu mu věřit, když to říkáš ty, Midori, ale pokud nás zradí nebo něco udělá, budeš za to nést odpovědnost."
"Ok. A vůbec, jak pokračují přípravy na válku?"
"Docela dobře. Vzhledem k tomu, že Konoha by mě dorazit zítra ráno."
"Jak to víte?"
"Vyslal jsem špeha."
"Aha tak to jo. Jestli teď dovolíte, půjdeme si odpočinout." přidala se do rozhovoru Shiro.
"A dát si sváču." doplnil Akaru.
"Jistě, jen běžte."

Chytila jsem Kazeho za ruku a táhla pryč. On se kupodivu ani nebránil. Dotáhla jsem ho až k mému domu, vtáhla jsem ho dovnitř a zavřela dveře. Před námi se rozprostřel docela velký prostor. Ihned jsem se proměnila, on to zopakoval po mně.
"Máš hlad nebo chceš odpočívat?"
"Obojí?"
"Ok. Počkej tady, udělám něco k jídlu."
"Jo."
Po několika minutách jsem se vrátila.
"Nějak rychle, ne?"
"Magie."
"Aha."
Najedli jsme se, já jsme pak zamířila do koupelny a Kaze se mezitím uvelebil v obýváku na gauči, nevím, jestli je pro něj příjemný gauč z větviček a listí, ale co, musí pochopit, že jsem zemní drak. Vyšla jsem z koupelny a následně zjistila, že Kaze tvrdě spí. Mně se taky očka klížily, takže jsem zalehla, bylo fajn spát zase ve vlastním hnízdě.

Probudila jsem se až další den ráno za zvuku poplachu. Kazeho to taky probudilo. Ihned jsem se zvedla, popadla kosu a již proměněná do člověka vyběhla ze dveří. Kaze byl v těsném závěsu za mnou. Doběhla jsem až k bráně, kde byla celá vesnice. Ihned mi udělali cestu, abych se dostala dopředu, kde již stáli Akaru, Shiro a Aoiraku.
"Kde jsou?"
"Neslyšíš to dunění?"
"No jo, jsou blízko."
"Blíž než si myslíš."
"Hm."
Po hodině nudného a nedočkavého čekání se konečně objevili, krok za krokem, metr po metru se přibližovali k nám. Ovšem my jsme byli v nevýhodě, nemohli jsme používat naše dračí schopnosti, Pán tvrdil, že by to nebylo fér. Všichni se s vervou pustili do boje. I když pán rovněž zakázal používání magie, tu a tam se místy zablesklo různými barvami. Já magii nepotřebovala, kosila jsem ty lidi jak zralé obilí. Za mým zběsilým počínáním zůstávala pouze krvavá cesta. Někteří se divili, jiní se radovali a druzí zase nadávali. Rovněž jsem slyšela výkřiky jako: "Jak může být tak krutá?" nebo "My jsme od toho boje vůbec nemuseli jít!", ale mě to bylo jedno, byla jsem šťastná, že můžu zabíjet. Bitva netrvala dlouho, za soumraku skončila. Někteří utekli se slovy: "My se vrátíme!", ale většina z nich padla v bitvě. Ale musím uznat, že to byl krvavý soumrak.
"A to je všechno? Víc jednotek nemají? Tch...slaboši."
"Ty jsi opravdu blázen, uvědomuješ si vůbec, že ty SAMA jsi za celou bitvu zabila téměř všechny a pořád bys chtěla víc?!"
"Samozřejmě, tohle nic nebylo, ani škrábanec mi neudělali."
"A co je tohle?!" ukázala na dlouhý podélný šrám přes bok.
"To se stalo, když mě chtěl jeden zmr.d napadnout zezadu, ohnala jsem se tak prudce, že jsem se při tom sama zranila."
"Aha."
"Nicméně, co teď bude s těly?" vložil se do rozhovoru Aoi.
"Obětuji je."
"Komu?"
"Jashinovi-sama, samozřejmě. Vy klidně běžte domů."
"Dobře, tak zítra."
"Jo."
Zprvu mě to bavilo, ale pak jsem kurevsky litovala, že jsem si k té práci někoho nevzala. Těch těl bylo tolik, ale nakonec jsem to zvládla, všechny jsem je obětovala. Alespoň budu mít zásoby na další tři měsíce. Mrtvoly jsem nechala na hromadě u zadní brány a sama se vydala domů. Vešla jsem dovnitř a opatrně zavřela dveře, Kaze již klidně oddychoval a já se celá zbitá rovněž vydala do ložnice. Po chvíli jsem tvrdě usnula.

Někde venku:
"Výborně, tak přeci jen jsi dorazil."
"Ano pane."
"Tak jak pokračuje plán?"
"Skvěle, vše vyšlo přesně, jak jste očekával. Pomalu si je začínám omotávat kolem prstu..."
"...A až přijde čas..."
"...Zabiju je a vesnici srovnám se zemí."
"Výborně, jsem rád, že jsi mi věrný."
"Jak bych nemohl, vrátil jste mi život."
"Tak a teď se vrať, nebo tě tu ještě někdo uvidí."
"Jistě, zatím nashle."
Obraz v tůni se rozplynul a postava zahalená tmou se vydala zpět…