Zrození hrdiny, díl 022 - Návrat

Ještě několik hodin po skončení Bitvy čtyř Kage měli medici stále plné ruce práce, ale většina ninjů již spala. Kakashi k nim nepatřil, ačkoliv se musel v nouzi několikrát obrátit na svůj sharingan a nyní byl náležitě vyčerpaný. Stranou od ostatních opřen o strom si užíval pocit vítězství, který ho udržoval bdělého.
Ladným krokem se k němu blížila Mizukage.
„To jsi ty, jdi pryč, poznal jsem tě!“ odháněl ji Kakashi.
„Počkej, chci ti to vše vysvětlit, …“
Úder do hlavy ji znemožnil dokončit, co měla na srdci. Maskovaný ninja, který ji jedinou ranou omráčil, ji zachytil a přehodil si ji přes rameno. Kakashi chtěl něco udělat, ale byl příliš zesláblý a najednou i ospalý. Než mu klesla víčka, spatřil injekci, kterou měl zabodnutou v paži.

Když se ráno Mizukage probudila, seděl vedle ní Chojuurou a obdivně na ni hleděl.
„Dobré ráno, Chojuurou!“ vytrhla ho z jeho civění.
„Oh … ráno … dobré ráno,“ vysoukal ze sebe.
Z míst, kde nocovali ninjové z Listové, k nim doléhaly znepokojivé výkřiky.
„Cože? Kakashi zmizel?“ zařval Naruto, který byl zbuzen vyvolaným povykem, „A jak to vlastně dopadlo? My vyhráli?“
„Remíza,“ odpověděla mu Sakura.
Shikaku procházel mezi ninjy a klidnil vášně. To poslední, co by teď chtěl, byla ukvapená rychloakce proti ležení Kamenných či Oblačných, kteří byli z Kakashiho zmizení obviňováni.
„Kde je Váš Hokage?“ uhodila na Shikaka Mizukage.
„Přes noc se vypařil, nemůžeme ho nikde najít.“
„A Shizune tu taky není!“ dodal Aoba, který byl jedním z pověřených hledačů.
„Ty všivej proutníku,“ pomyslela si.
Pak už nahlas zavolala ke svým lidem: „Odcházíme!“
„Myslel jsem, že se vrátíme společně,“ promluvil Shikaku, „nechcete ještě chvíli počkat?“
„Ne!“ odsekla Mizukage a odpochodovala pryč.
„Tos tomu teda dal,“ povzdechl si směrem k Aobovi, který se jen přihlouple usmíval.

mezitím v Listové
Dvojice se procházela pobořenou vesnicí, oba byli zahaleni do pláště s kápí a menšímu z nich na rameni poskakovala opička.

„Taky nás mohli nechat vyspat,“ stěžoval si ospalý Naoki Hanabi, „když jde něco jako mladí a staří při válce stranou.“
„Radši mlč, nebo se tady zase objeví Ibiki,“ chtěla ho zastrašit.
Potom si všimla neznámé dvojice.
„Támhle někdo jde,“ upozornila ho.
„Stůjte!“ zavolal na ně Naoki, „Kdo jste a co tu chcete?“
Zastavili se, ale neodpovídali. Naoki k nim seskočil ze svého stanoviště. Menší z dvojice si sundal svou kápi. Naoki zůstal stát jako opařený, když uviděl známé černé vlasy, které na něj vykoukly.
„To mě ani nepřivítáš?“ zeptal se Naokiho.
„Sai-cho?“ rozpoznala ho Hanabi a přiskočila k nim také.

Saicho se zadíval k lesu, vylézali z něho další ninjové z Kamenné. Rychle vstal a běžel k Naokimu. Ten ležel na zemi, kousek od něho ninja s ohořelým obličejem.
„Mám něco s nohou,“ volal na Saicha, „budeš mě muset vzít na záda.“
Saicho ho bez řečí popadl do náruče a utíkal s ním ke skále. Rychle se dostal přes řeku a už skákal po výstupcích na skále vzhůru. Když už byl skoro nahoře, zaryla se do skály kunai s výbušným lístkem. Protože byl v letu, nemohl na kunai reagovat odskočením do bezpečí. Ve zlomku vteřiny se rozhodl a ze všech sil vyhodil Naokiho vzhůru.

Buuuum!!!

Výbuch odmrštil Saicha od skály. Jeho tělo bezvládně padalo do řeky.

Naoki se stále nemohl pohnout, připadalo mu, že vidí ducha, tak první krok udělal Saicho a objal ho. Hanabi nechtěla stát stranou a vmáčkla se mezi ně. Teprve teď, když měl na něm položené ruce, mu došlo, že je to pravda, a společně teď plní radosti poskakovali v pevném objetí.
„Au,“ vyjekl Naoki bolestí, když mu opička zatahala za vlasy, „cos to s sebou dotáhl?“
„To je Masaru,“ představil jim Saicho svého opičího společníka.
„A ten chlap?“ zeptala se Hanabi.
„Potkal jsem ho nedávno v jedné vesnici, Masaru tam ukradl prodavači nějaké ovoce a já jsem neměl žádné peníze, ale tadyhle Speedo …“
Saicho mluvil dál, ale ti dva ho už nevnímali a soustředili svou pozornost na Speeda, který sundal svůj plášť, pod kterým se doposud schovávaly kromě jeho černých kalhot a vesty s bílými ornamenty také obvazy na nezahalených částech těla. Levou ruku, na které mu rozdrtil Ibiki prsty, měl napevno svázanou v pěst. Nemuseli se bát, že by složil nějaké pečetě, ale stále zde byla hrozba v podobě třech hrotů na každé ruce, které sahaly zhruba dva centimetry za klouby.
„Proč jsi ho sem přivedl?“ chtěli vědět.
Rozpojili se, Naoki vytáhl kunai a Hanabi zaujala bojovou pozici.
„Co se děje,“ nechápal Saicho a klidně přišel ke Speedovi, „má tady sestru, kterou přišel navštívit, tak jsem ho protáhl s sebou.“
„Zabil Leeho, když se pokusil unést vnučku feudálního pána,“ odhalil Naoki pravou tvář Saichova společníka.
„To je blbost,“ odmítal to Saicho.
„Blbost je, že sem přišel navštívit svou sestru!“ nevěřila Hanabi Speedovi.
„Je sice nevlastní,“ promluvil poprvé Speedo, „ale je to moje sestra a já ji přišel zachránit, nenechám vám ji tu napospas, když už se určitě provalilo, že mně pomohla utéct.“
„Utéct? Odkud?“ zděsil se Saicho.
„Z našeho vězení,“ prozradil Naoki.
Saicho byl z nových informací pořádně zmaten, hlavou kmital ze Speeda, který se mu doteď jevil jako laskavý společník na cestách, na své dva přátele, kteří neměli důvod mu lhát.
„No jistě,“ blesklo mu hlavou, „nad čím tady přemýšlím, proč se snažím nevěřit svým přátelům?“
Speedovi se vysunuly chakrové čepele na pravé ruce, Saicha už k ničemu nepotřeboval, do vesnice ho dostal. Navíc na něm poznal, že se mu chce postavit. Saicho stál zády k němu, a byl tak pro něj snadnou kořistí, stačilo jen máchnout rukou, což taky udělal.

„Dostali jsme ho!“ radoval se Naoki a vůbec nevěnoval pozornost tomu, že se na ně řítí desítky hliněných jehel vystřelených ze země.
Saicho se před něho v poslední chvíli postavil a všechny jehly mířící na Naokiho schytal do zad.
„Měl bys dávat větší pozor!“ vytknul Naokimu.
„Jo, sorry!“ omlouval se, „Ještěže umíš to svoje Domu no Jutsu!“

Naoki pustil kunai a rychle vystartoval k Saichovi, popadnul ho za ruku a prudce trhl k sobě. Saicho odletěl od Speeda a byl zachráněn, ale Naokiho tento pohyb vynesl na Saichovo předchozí místo, přímo na Speedovy čepele, které se mu zaryly do zad.
„Néééé!“ zaječeli Saicho a Hanabi současně.
„Měl bys dávat větší pozor!“ vytknul mu Naoki.
„Ty ale neumíš Domu no Jutsu!“ křikl Saicho.
„To by proti raitonu bylo stejně na prd,“ poznamenal Naoki a z úst mu pomalu vytékal pramínek krve.
„Tos měl říct rovnou, že chceš chcípnout jako první,“ pošeptal mu Speedo, „mně na tom pořadí nijak nezáleží.“
Vysunul z něho svoje čepele a žduchnul do něj pravou rukou, Naoki bezvládně padal k zemi. Hanabi k němu přiskočila a nechala ho sesunout se do jeho náručí.
„To je tak dojemný, asi se rozpláču,“ bavil se Speedo.
„Než tě oddělám, tak bys mně mohla říct, kde je Shizune?“ vybafl na Hanabi.
„Shizune? Co jí chceš?“ nechápala Hanabi a snažila se při tom zastavit Naokiho krvácení ze zad.
Saicho mezitím vstal, rychlými pohyby se dostal ke Speedovi a už na něj směřoval svůj kop. Speedo ho vykryl zkříženýma rukama. Čepele se mu opět vysunuly a máchl s nimi po Saichovi, který včas odskočil.
„Shizune je moje sestra,“ houkl k Hanabi, „a půjde se mnou!“
„To asi těžko, když není ve vesnici,“ okamžitě odpověděla, aniž by se pozastavila nad tím, co se právě dozvěděla.
„Běž mu pomoc!“ zachroptěl Naoki.
Hanabi se podívala nejprve na svou ruku od krve, poté do jeho odhodlaných očí. Chytla jeho ruku a přimáčkla ji na ránu. Vysoukala se z pod něho ven a zaujala tradiční postoj Hyuugů.
„Byakugan!“
„Děcka to začínaj brát vážně,“ pomyslel si Speedo, zatímco uhýbal Saichovým zatvrzeným pěstem.
Jakýkoli zásah by mohl pěkně bolet, ale Speedo byl rychlejší. Hladce se vyhýbal, a když Saicho pootevřel příliš svoji obranu, okamžitě to trestal svými čepelemi. Saicho měl zářezy všude možně, naštěstí to nebyly hluboké rány.
To už tu ale byla Hanabi a na její údery si Speedo musel dávat ještě větší pozor. Avšak ani Hanabi nemohla Speedovi konkurovat v rychlosti. Navíc Saicho byl odmrštěn kopem do břicha a stáli teď jeden na jednoho.
Saicho se nezvedal ze země a jen těžce oddychoval, na ukazováček nabral krev z jedné z ran a poskládal pečetě.
„Kuchiyose no Jutsu“

Malinko pootevřel oči, ležel na posteli.
„Konečně ses probral!“ ozvalo se zleva.
Chtěl se tam podívat, ale nemohl otočit hlavu.
„Jen v klidu lež, z nejhoršího jsi venku!
…
Masaru, můj vnuk, si tě oblíbil.
…
Hledal jsem tvou ochrannou čelenku, ale nenašel jsem ji. Avšak podle symbolu na tvém plášti musíš být z Ohnivé země, takže ninja z Listové.
…
Hmm, klan Taira, samurajové, co se dali na politiku, patrně budeš černou ovcí … je to už dávno, co jsem bojoval po boku někoho z tvého klanu. Asi bych se měl konečně představit. Jmenuji se Enma, …“
Nad Saicha se nahnula postarší opice s čelenkou Listové.
„… ale říkají mně také Opičí král.“

„Sakra, posily!“ zaklel Speedo a nemyslel tím pouze nepříliš velkou přivolanou opici.
Blížili se k nim další ninjové.
„Jsem prozrazen, Shizune tu není,“ honilo se mu hlavou, „nemá smysl se tu zdržovat.“
„Ale tebe ještě oddělám!“ pronesl zlověstným hlasem k Hanabi, která byla v těžké defenzivě.
„Katon: Goukakyuu no Jutsu“
Ohnivá koule z Naokiho úst letěla na Speeda. Přestal útočit na Hanabi a snažil se uhnout kouli. O totéž se úspěšně pokusila i Hanabi. Lehce ohořelý Speedo nechal Hanabi být a vytratil se.
Posily byly tu, Saicho i Hanabi okamžitě přiskočili k Naokimu, nedýchal.