Příběhy z Konohy 04 - ohňostroj

„Naruto!Hinato! Hledala jsem vás snad všude!“ volala na postavy stojící u brány udýchaná,vysoká modrovláska.
„Hanabi,co potřebuješ?“ usmála se na ní Hinata.
„Hledá tě Shino, prý potkal Sakuru v nemocnici která se po tobě sháněla.“ Vydala ze sebe nakonec.
„Um…ale já s Narutem čekáme na příjezd hostů ze Suny.“ Vysvětlila.
„Buď v klidu, Hanabi. Klidně tady můžeš počkat s námi na Gaaru, sem si jistej že to tam Sakura s Ino nějak zvládne…“ poplácal jí Naruto po zádech, až z toho chudinka Hanabi málem sletěla na zem.
„Fajn…stejnak nemám co dělat.“ Zamumlala Hanabi a ladně vyskočila na bránu kde se pohodlně posadila a čekala na příjezd písečných hostů.

„Tak a teď vážně, Asumo! Už mi ten trik ukaž!“ zavolal Takemaru na blonďatého chlapce a seskočil přitom ze stromu.
„Nebuď tak nevrlej, Takemaru, a ukaž co umíš ty!“ zašklebil se na něj Asuma a hodil to něm klackem. Ten Takemaru hravě rozpůlil pěstí a protočil oči se slovy : „Ty se prostě na víc nezmůžeš…“
Itachi se při pohledu na Takemara zamračil a zařval „ Když seš tak chytrej tak si to poď rozdat se mnou!“
Hnědovlásek se znuděně otočil na malého Uchihu a pak mu po tváři přeběhl nehezký úsměv.
„Tak pojď a ne abys potom běžel za maminkou že tě bolí kolínko!“
Oba se na sebe vrhli a úplně se vykašlali na vše kolem sebe. Mydlili se hlava nehlava.
„Docela bych ocenila kdyby jste toho oba dva nechali, protože se válíte po mraveništi velmi vzácného druhu mravenců kteří mají velice silný jed, který neuvěřitelně štípe!“ ozval se hlas z koruny stromů nad nimi.
Oba toho nechali a podívali se směrem k tomu hlasu.
„Tak vylez a pojď si ty svý broučky posbírat!“ křikl Takemaru.
Z koruny stromů vyskočila před chlapce dívka asi tak v jejich věku s šedým tílkem, černými tříčtvrtečními kalhoty a tmavě hnědými vlasy staženými do rozčepýřených culíků.
„A ty seš jako kdo?“ zeptal se Kazumo.
„Můžu tě ujistit že to tě nemusí absolutně zajímat, a tohle si vezmu.“ Pronesla dívka a sklonila se k jeho nohám kde si do dlaní vzala malého černého broučka a znovu se postavila.
„Shizuko! Kolikrát jsem ti říkal že se nemáš bavit s cizími lidmi!“ promluvil muž se zahalenou tváři stojící na kraji lesa.
„Sumimasen Chichi!(omlouvám se otče)“ sklopila kajícně hlavu dívka a jedním ladným saltem se přemístila k muži.
„Prosím omluvte mou dceru za její nemístné chování. Věřte že to nemyslela zle.“ Pronesl muž k stále šokovaným dětem
„A kdo jste?“ odvážil se zeptat Kazumo.
„Aburame Shino, jsem známí vašich rodičů…“ odpověděl můž a spolu s dívkou zmizel v roji brouků.
„Tak tohle teda bylo něco…“ zamumlal Takemaru a zvedal se ze země.

„Myslím že už jedou!“ zavolala na Naruta a Hinatu, Hanabi která se právě dívala po okolí svým Byakuganem.
„Hanabi, slez dolů, prosím tě. Není to zrovna dvakrát slušné přivítat Kazekageho takhle….“ Domlouvala Hinata své mladší sestře.
„Ani mě nehne…možná že je to Kazekage ale já si můžu dělat co chci!“ vyplázla jazyk modrovláska a na znamení svého rozhodnutí se pořádně na bráně protáhla.
„Ty seš mi ale drzá kunoichi…“ozvalo se za Hanabi která se okamžitě ohnala pěstí.
Postava okamžitě přeskočila na druhou stranu brány.
„Kankuro! Tak tebe sem hrozně dlouho neviděl!“ zavolal ze zdola Naruto.
Mladík seskočil dolů.
„Taky tě rád vidím, Naruto!“ podal si s ním ruku Kankuro.
„Zdravím Kankuro-san. “ Přidala se k Narutovi Hinata.
Kankuro jí jak se patří objal usmál se na ní.
„Gaara by měl přijet za chvilku…Chtěla bych se ujistil že o příjezdu je někdo informovanej…“ Vysvětloval oběma mladík.
„Fajn..Tak tady s námi počkej…jaká byla cesta?“ zeptal se Naruto.
„Ale jo…znáš to tam u nás je to samej písek a tady to máte samej strom…ale zvykám si…“ zachechtal se Kankuro.
„No jasně…Ale na druhou stranu Temari se tady už zabydlela…“ opětoval mu úsměv Naruto.
„Pojď už dolů !“ zavolala na Hanabi Hinata.Ta neochotně skočila před ně.
„….Hyuuga….Hanabi….“ zamručela dívka a mladíka začala propalovat svýma bílýma očima.
„Sabaku no Kankuro…jo a taky tě rád poznávám..“ odpověděl se značným sarkasmem Kankuro a podal dívce ruku.
Ta si jenom odfrkla.
„Vypadá to že mě tady už nepotřebujete….Jdu pomoct Sakuře a Ino do nemocnice…tak se tu mějte….“ Zamávala na Hinatu a zmizela v oblaku kouře.
Kankuro se zamračil.
„Nepoužívá náhodou tohle jutsu ANBU?“ zeptal se Naruta.
„Jo máš pravdu….pomáhá tam jako výpomocník…a doplňuje členy v týmu…je sice hrozně drzá ale taky pěkně ostrá…na tuhle si být tebou dávám pozor chlape.Málem mě přizabila když se dozvěděla že Hinata čeká dítě se mnou…“ šeptl Naruto.
„Jo?...Tak to potěš koště….“ Pískl uznale Kankuro a dál sledoval cestu kterou zanedlouho měl projít jeho bratr a pár dalších lidí za Sunagakure no sato.