Příběhy z Konohy 03

KAPITOLA 3 Chunninské zkoušky se blíží-ttebayo!

Jako poslední došli k parku Temari, Shikamaru a Asuma.
Itachi je zpozoroval jako první, takže se automaticky hnal za Asumou.
„Tak co? Ukážeš mi to jutsu? “ ptal se dychtivě.
„ Že váháš, jdeme! “ přikývl Asuma a kývl na ostatní děti, ať jdou za nimi. Toho samozřejmě využily matky a sedly si na lavičku jedinou chráněnou příjemným stínem. Mezitím se “otcové“ odebrali k malému stolku s občerstvením.
„Já se na ty jejich výlety jednoho krásného dne doopravdy vykašlu..“ zanadával Shikamaru a doufal, že ho Temari neslyšela.
„Klid chlape, u mě to taky není růžový...to máš samý přebalování, krmení, uspávání… a když si chceš potom trochu užít pošle tě do háje a jde si lehnout do obýváku..“ poplácal ho po zádech Sasuke a Sai jenom přitakával.
,,Hele, tak si říkám, jestli nebude lepší už zase brát mise, co? Alespoň se při tom trochu odreagujeme…“ navrhl Sai.
„Máš recht, od tý doby co má Naruto tým je v klidu..přes den je na misi, a večer na něho čeká Hinata,“zamyslel se Sasuke na tím nápadem.
„No jo, jenže on nemá doma prcka, ne?“ namítl Shikamaru.
„To je sice fakt, jenže jeho to taky čeká...borce“ zachechtal se Sai.

Mladý, blonďatý muž se protáhl, hlasitě zívl a přetočil se na bok. Pozoroval svou poklidně spící ženu. Byla nádherná...její tmavě modré vlasy se leskly na ranním slunci, jako by byly posázené diamanty a na tváři jí hrál úsměv.
Dívka pomalu otevřela oči. První co spatřila, byl křenící se Naruto, co ležel vedle ní. Znovu se na něj usmála a vyškrábala se mu na hruď.
„Dobré ráno, ospalče,“ pohladil jí po vlasech.
„Dobré...“ zamumlala a natáhla se k jeho rtům pro polibek.
„Jak ses vyspala?“ zajímal se Naruto.
„Jsi skvělý polštář...“ zašklebila se Hinata, a vstala z postele.
„Jdu se připravit na ten pohovor s Hokage-sama. A ty bys měl už taky vstávat,“ napomenula ho Hinata.

K budově Hokage se blížily dvě postavy. Jedna měla dlouhé, tmavě modré vlasy, které byly zapleteny do nedbalého culíku. Na sobě měla krátké tričko s odhalenými rameny, pod kterým byla vidět síťovina. Měla tříčtvrteční kalhoty černé barvy a na pravé noze připevněné pouzdro na zbraně. Na krku se jí pyšně houpala čelenka Listové.
Druhá měla na sobě chunninskou uniformu, na hlavě připevněnou též čelenku Listové pod kterou se na slunci třpytily blonďaté vlasy.

„Á pro bohy! Z toho papírování mi jednoho krásného dne hrábne!“ zaskuhrala Tsunade a mlátila hlavou o stůl.
„Hokage-sama! Uzumaki Naruto-kun a Uzumaki Hinata-san přišli na ten pohovor!“ přivalila se se zprávou Shizune,která nechtěně při vstupu do místnosti zašlápla Ton-ton.
„Cože? Jo…aha…tak mi je sem zavolej…“ vzdychla Tsunade a začala smýšlet jaká sebevražda by se pro ni nejvíce hodila….
„ Ohayou gozaimasu, Hokage-sama“ pozdravili oba sborově.
„ Dobré ráno, Naruto, Hinato…“ s vynaloženým úsilím se na ně usmála.
„ Takže, nebudu to protahovat…ani jeden z nás tady být nechce a raději by ještě spal…“ začala Tsunade.
„Jak dobře víte, za dva týdny sem dorazí Kazekage-sama a pár dalších vážených hostů ze Suny, vaším úkolem je tedy věnovat se vám přiřazené osobě a seznámit je s pravidly zkoušek.“
Naruto se usmíval od ucha k uchu, byl rád, že zase přijede Gaara, protože se už skoro dobrý půl rok neviděli a měl mu co říct…a Hinata se nijak moc nevzrušovala. Jelikož je tady Temari, tak jí přidělí nějakou mladou a nezkušenou dívenku co sotva vyšla z akademie. Ale konec konců už dlouho neměla někoho na starost a neustálé vyptávání se jí začalo chybět….
Nastala chvíle trapného ticha. Tak jak...useknout si hlavu, utopit se, nebo se prostě oběsit tady někde v kanceláři..?
Tsunade byla z těch papírů už celkem zoufalá a pořád ještě neopustila od plánu sebevraždy. Ale radši ne… v nebi mi ty papíry vážně nechyběly ale to saké jo….
Už uběhl celý rok a bylo načase přijmout další genniny…Proč já?
„Takže je vám všechno jasné?“ zeptala se pro jistotu Pátá.
„Neboj Tsunade-baachan, Gaarovi se nic nemůže stát, pokud jsem tu já! Dattebayo!“ odhodlaně se na ní zazubil Naruto a spolu s Hinatou vyšel ze dveří…
„No právě…“ hlesla Tsunade, „jsi tu ty a to bohatě stačí.“