Nejkrásnější vzpomínky nejvíce bolí 10 - Už žádná budoucnost nebude

„A který z nich je pravý?“
Oba přední členové klanu Hyuuga těkali pohledem z jednoho Sasukeho na druhého.
„Oba,“ špitla po chvíli Hinata, ale Neji je dál bedlivě pozoroval.
„To není možné,“ nehodlal se s tím smířit Shikamaru.
„Třetí,“ vyřkl Neji děsivou skutečnost.
„To nemyslíš…“
„Ne, jsou celkem čtyři. Každý se blíží z jiné strany. A taky mají různá množství chakry.“
„Chápu,“ svraštil Shikamaru čelo.
„Co to znamená?“ Udeřila na něj Tsunade.
„Jak jsem se obával, nepřišel sám. Vzal s sebou celý svůj tým. Použili Henge no jutsu, aby nás zmátli.“
„A co uděláme teď?“
„Náš plán se nemění, akorát s tím rozdílem, že musíme rychle zjistit, který je pravý. Jo, a taky asi zaměstnat jeho komplice. Tohle je vážně otravné.“
„A jak chceš zjistit, který je ten pravý? Nemáme moc informací o jeho týmu. Nepoznáme je jenom podle množství chakry…“
„Kibo?“
„Bohužel, všichni jsou cítit stejně. Nejspíš mají jeho oblečení.“
„Nevadí, on se prozradí sám.“
Všichni na něj koukali jako na blázna.
Shikamaru se zhluboka nadechl a znuděně vysvětloval: „Možná mají jeho podobu a pach, ale nemají jeho Sharingan.“
Potom spojil konečky prstů a přemýšlel. Věděl, že tentokrát musí na něco přijít extrémně rychle. Byl rád, že už předem počítal s tím, že si to Sasuke nenamíří hlavní branou a rozhodl se rozmístit týmy po obvodu vesnice. Ale který je ten pravý? Pochyboval, že ten který míří k hlavní bráně. Ale co když tohle je to s čím Sasuke počítá? Co když vsází na to, že si to budou myslet? Příliš mnoho bylo nejasného a Shikamarovi to dělalo starosti. Z části litoval, že nezůstal v Písečné. Mohl teď v klidu sedět doma a dívat se na svou krásnou dcerku a nádhernou ženu. Ještě stále se v hloubi svého srdce nevzdal naděje, že jednou by zase mohlo být všechno jako dřív. Ale teď se musí soustředit na přítomnost nebo pro něj už žádná budoucnost nebude. Pro něj ani pro Konohu.
„Jsi připravený, Saii?“
Muž klečel na zemi několik metrů od něj.
„Téměř.“
„Tak dělej, dochází nám čas.“
„Rozumím,“ dostalo se mu strohé odpovědi.
„Tsunade-sama, už můžete začít.“
Žena krátce kývla hlavou a vyšla před bránu. Pak se kousla do prstu a přivolala svého summona.
„Katsuyo, rozptyl se po lese.“
Obří slimák ji okamžitě uposlechl a jeho tělo se rozpadlo na několik o poznání menších jedinců, i když stále to nebyli žádní drobečci. V mžiku byli všichni pryč, všichni až na jednoho slimáka, který se postavil Tsunade k boku.
„Výborně,“ pokýval hlavou Shikamaru, „a teď další.“
Ve vesnici se ozývaly zvuky přivolaných summonů a během chvíle se to tam hemžilo zvířaty nejrůznějších druhů, barev a velikostí. Všechna se rozprchla do okolního lesa. Poslední vycházela branou mohutná želva, jejíž pán ji vyprovázel.
„I summony měl rychlejší než já,“ podotkl smutně muž v zelené kombinéze.
Jeho o poznání mladší kopie se přitočila k Shikamarovi a vysvětlovala: „Dost ho sebrala smrt Kakashiho-sensei. Ještě jsem ho takového neviděl.“
„A bude schopný boje?“ Strachoval se.
„Samozřejmě! Gai-sensei je připraven vždy!“ Napřímil se hrdě Lee.
„Saii? Už je čas!“
„Mám to,“ ubezpečil ho bledý muž a postavil se. Shlížel na několik řad svitků na nichž byla vyobrazena nejrůznější zvířata. Sai sepjal ruce a provedl svou techniku. Desítky zvířat opustily své místo na papíru a zmizely v lese. Bylo vidět jen ptáky, kteří se vznášeli na obloze. Sai se zapotácel.
„Je ti dobře?“
„Jistě, jen jsem ještě nikdy nepoužil tolik zvířat najednou.“
Shikamaru přemýšlel, jestli se mu to zdá, nebo je bledší než obvykle. Ale pak usoudil, že nemá smysl se teď zabývat takovými maličkostmi.
„Hinato, Neji?“
„Už jsou blízko, za chvíli narazí na naše překvapení,“ hlásila dívka.
„Informujte nás.“
„Jednotlivé týmy jsou připraveny vyrazit,“ sdělil jim jounnin v šátku a se slunečními brýlemi na očích.
„Sasuke na sedmi hodinách už bojuje,“ hlásil Neji.
„Ten na dvou už taky,“ přidala se Hinata.
„Ať vyrazí týmy!“ Zahřměla Tsunade a Shikamaru si povzdechl. Teď už nebylo návratu. Začal pochybovat o svém rozhodnutí bojovat mimo vesnici. Přece jen zavřeni za branami by měli výhodu, ale ne proti Sharinganu. Shikamaru byl tím vším frustrovaný.
„Ten Sasuke támhle,“ ukazoval Kiba k místu, kde hlásil Neji první střetnutí, „cítím z něho ženský pach. Asi jsme ho, teda ji donutili se zpotit.“
„Nahlaste to týmu tři, ať ví že jejich protivník není Uchiha,“ dala Tsunade pokyn muži po své levici.
Ebisu chvatně tlumočil její slova do vysílačky.
„Už bojují všichni čtyři,“ hlásil Neji.
„Kibo?“
„Žádná změna, ti další tři pořád smrdí jako Sasuke.“
„A ani jeden ještě nepoužil techniku, kterou by mohl umět jenom ten pravý,“ vmísila se Hinata.
Shikamaru doufal, že touto dobou se prozradí i zbylý dva. Bylo to příliš zdlouhavé a summoni měli rozkaz se při velkém nebezpečí vypařit. Věřil, že už jich moc nezbývalo.
„Neji, Hinato! Co se děje u Uchihy na čtyřech hodinách?“ Vykřikla z ničeho nic Tsunade.
„Nic neobvyklého.“
„Děje se něco, Godaime-sama?“
„To Katsuya, cítí, že se tam někdo blíži.“
„Ne, nikoho nevidím,“ vrtěl hlavou Neji. „Ale… Už ho vidím. Ale to není možné, to je další Sasuke!“
„To si snad děláš srandu,“ nevěřil svým uším Shikamaru.
„Nedělá, opravdu tak vypadá, ale jeho chakra je úplně jiná a má s sebou dva klony,“ upřesnila Hinata.
Shikamaru povytáhl obočí a pak vydechl úlevou.
„To je… To je Rasen Shuriken?“ Nevěřil Neji tomu, co vidí.
„Máme pravého Sasukeho. Vyřiďte všem týmům, že je na čtyřech hodinách,“ řekl chvatně Shikamaru.
Ebisu se tvářil zmateně, ale okamžitě vykonal o co byl požádán.
Tsunadiny oči byly do široka rozevřené a bylo na ní vidět, že se bojí cokoliv ze svých domněnek vyslovit nahlas, aby to nezakřikla.
Shikamaru se na ni zlehka usmál: „Ano, v sage módu vycítil Sasukeho chakru. Naruto je zpět.“