Nejkrásnější vzpomínky nejvíce bolí 08 - To si nedomyslel, Naruto

„Támhle to je, ale…“
„Ale co?“
„Už ho tam necítím. Říkal jsem ti, že se určitě přestěhoval do jiného úkrytu.“
„Ale mě neuteče, já ho najdu a…“
„Naruto!“
„Co se děje, Pakkune?“
„Mám ho! Někde ho tu cítím. Je blízko,“ pes začal větřit a rozhlížel se do všech stran.
„Ušetřím vám práci,“ ozvalo se jim nad hlavami.
Oba poplašeně vzhlédli. Z větve jednoho ze stromů na ně shlížel černovlasý muž s rudým pohledem, který pouštěl posvátnou hrůzu. Pakkun si na poslední setkání s ním vzpomněl a bezděky se mu roztřásly nohy.
„To se s těma ratlíkama zahazuješ už i ty? Podívej se, jak je vyklepaný, jenom mě zahlédl. Nedivím se, že Kakashi…“
„Sasuke!“ Zařval Naruto.
„Copak? Ty nerad mluvíš o svém sensei?“ Ušklíbl se, ale najednou se mu ve tváři zračilo soustředění a ladným pohybem seskočil o větev níž. Vteřinu na to, místem, kde ještě před chviličkou stál, proletěl Naruto s Rasenganem. Muž, se kterým Sasuke prvně mluvil, se rozplynul.
„Hm, to sis myslel, že mě dostaneš takovým ubohým trikem? Tohle je vůdce Konohy? Velký Hokage-sama? Ubohé. Jsi ještě ubožejší než když jsme se setkali minule.“
Naruto vzteky zaťal pěsti a mírně vycenil zuby.
„Vidím, že si ještě nezapomněl na naše dojemné setkání po letech. Dokonce i Sakura přišla, vzpomínáš? Chyběl tam jen Kakashi, ale s tím jsem si to vynahradil později…“
„Drž už hubu!“ Vyjel na něj nepříčetně chvějící se Naruto. Pakkun neslyšně zakňučel a pomalu couval do přilehlého houští.
„Tak takhle vypadá ninjapes po Kakashiho výcviku? Taky si dostal takový speciální výcvik, Naruto?“ Shlížel na něj s opovržlivým pohledem a mírně mu cukaly koutky.
„Sasuke!“
„To umíš jenom řvát? Pořád jsi stejně otravný.“
„Tak se přestaň povyšovat a slez dolů a já ti ukážu, co všechno umím,“ zaťal zuby.
„Už jsem viděl a nebylo to nic moc. Kdyby tě nezachránila ta ubohá…“
„Už jsem ti jednou říkal, aby si držel hubu!“
„Copak? Ty se nechceš bavit o Sakuře-chan?“ Provokoval.
„Ty jeden zmetku, jak se opovažuješ…“ Narutova hruď se zvedala ve zběsilém rytmu.
„A kdo by mi v tom asi mohl zabránit? Ty snad?“ Ušklíbl se Sasuke a doskočil na zem těsně před něj. Ještě v letu vytáhl svůj meč a nyní mu ho přikládal k hrdlu.
„Nechápu, jak jsem se s tebou minule mohl zahazovat tak dlouho,“ ještě vteřinu mu hleděl do očí a pak svým mečem přeťal jeho krční tepnu.
Puf.
„Zase klon? Už s tím začínáš být trapný, Naruto. Vylez nebo si podám toho psa,“ pronesl a demonstrativně udělal pár kroků ke křoví, kde se třásl Pakkun.
„Pakkune, zmiz. Už tě nebudu potřebovat. Slyšíš? Vypadni!“
Pes poslechl a ve vteřině se z křoví ozval zvuk mizejícího summona.
Sasuke si odfrkl: „To si nedomyslel, Naruto. Teď tu není nikdo, kdo by se pro tebe mohl obětovat. Zřejmě si změnil strategii, co?“
„Když tu hubu nezavřeš ty, tak ti ji zavřu já! Fuuton: Rasen Shuriken!“
Sasukeho pohled se rozšířil a na poslední chvíli uhnul letícímu shurikenu z chakry, který proletěl protějším stromem a zastavil se až o čtyři stromy dál. Sasuke intuitivně pozvedl svůj meč a vykryl několik desítek kunaiů, které na něj vrhaly stínové klony ze všech stran.
„Chidori Senbon!“ Zařval Sasuke a pomocí svých bleskových jehel ničil klony jednoho po druhém.
Před nohama se mu rozevřela zem, ze které vyletě Naruto s napřaženou pěstí. Ale Sasuke to zpozoroval včas, vyhnul se jeho útoku a přitáhl si jej k sobě.
„Ty pořád nedovedeš ocenit jedinečnost Sharinganu. Ale to je chyba. Znovu ti tedy předvedu, co tyhle unikátní oči umí. Mangekyou Sharingan: Tsukuyomi!“
Naruto se znovu ocitl ve světě černobílých stínů. Ve světě smrti a utrpení, který poznal, když se se Sasukem střetl naposledy. Tehdy zakusil obrovskou bolest, Sasuke mu rval démona z těla holýma rukama a Naruto měl pocit jako by mu vybouchl každičký orgán v těle. Ale nestačilo mu to jednou. Ne, mučil ho znovu a znovu. Připadalo mu to jako věčnost, ale ve skutečnosti to trvalo jen okamžik. Tehdy si slíbil, že už nedopustí, aby ho Sasuke znovu vtáhl do tohoto pochmurného světa. Ale stalo se. Avšak něco bylo jinak. Neocitl se znovu v kamenné místnosti jako tenkrát, vlastně zůstal na stejné mýtině.
„Poznáváš to tady?“ Uslyšel za sebou známý hlas. Sasuke ho objal kolem ramen a ukazoval směrem nalevo od nich. „Podívej, rád bych ti něco ukázal,“ pokračoval milým hlasem.
Naruto byl zmatený. Nechápal, proč mu chce něco ukazovat, proč mu nezpůsobí bolest jako tenkrát. Vždyť k tomu byl přece tento zvrácený svět stvořen. Neochotně se ohlédl směrem, kterým ukazoval a šokem mu poklesla čelist.
„Kakashi-sensei!“ Vykřikl a chtěl se za ním rozběhnout. Ale v tom sledoval, jak do něj Sasuke naráží svým Chidori a jeho bezvládné tělo klesá k zemi. Odvrátil svůj pohled, ale neuviděl nic jiného, než jak Sakura umírá v Sasukeho náruči.
„Ne, tohle ne!“ Zakřičel a opět se odvrátil, ale spatřil Saie nabodnutého na hrotu Sasukeho meče.
„Co to…?“ Špitl vyděšeně, ale v zápětí uviděl jak se velký had zakousl do Hanabiina bělostného hrdla.
„Co to má znamenat? Tohle se přece nestalo!“ Vřeštěl. „Ne, to se nemohlo stát!“ Nevěřícně vrtěl hlavou, ale ať se podíval kamkoliv, uviděl někoho ze svých blízkých, jak umírá Sasukeho rukou. Klesl na kolena.
„Už dost,“ šeptal, „už dost…“ Zavřel oči.
Když je znovu otevřel, svět byl opět barevný. Sasuke ho evidentně pustil ze své techniky.
„Jsi ubohý. Jen se na sebe podívej. Velký Hokage a jaká je z tebe troska,“ podotkl opovržlivě.
„Co si… Proč si… Jak si…“ Koktal Naruto.
„Ukázal jsem ti budoucnost,“ řekl ledově a Naruta zamrazilo.
„To ti nevěřím,“ procedil skrz zuby.
„Opravdu? Nevypadáš na to,“ posmíval se mu.
„Já ti to nedovolím! Nenechám tě ublížit už vůbec nikomu! Skončíme to teď a tady,“ zavrčel a pohlédl na něj liščíma očima.
„Konečně si ji probudil, škoda jen, že nemám čas si s vámi déle hrát.“
„Co tím chceš říct?“ Zuřil. „Vždyť mě chceš přece zabít, ne?“
„Nechci, co bych z toho měl?“
Naruto se zarazil: „Tak proč si přišel do vesnice a chtěl se mnou bojovat, proč si mě tenkrát zabít chtěl a teď ne? To nedává smysl, Sasuke!“
„Věřím, že někomu tak natvrdlému, jako jsi ty, to smysl nedává, ale je to prosté. Přišel jsem do Konohy zabít Hokage.“
„A Hokage jsem já!“
„Byl si,“ sdělil mu chladně Sasuke, „ale po tvém, ehm, hrdinském odchodu jmenovali do funkce znovu Tsunade. Takže teď je mým cílem ona.“
„Ale to… Vždyť… To je blbost! Nevykládej mi tu takové hovadiny“
„Vztekej se jak chceš, ale já mám nějakou práci v Konoze. Už jsem se tu s tebou zdržoval dost dlouho. Sbohem, usuratonkachi,“ a v mžiku byl pryč.
„Sasuke! Vrať se! Sasuke!“ Naruto nevěřícně zíral na místo, odkud se vypařil. Srdce mu sevřela ledová ruka a těžce se mu dýchalo. Měl skličující pocit, že to, co viděl v Sasukeho technice, bude jenom začátek…