manga_preview
Boruto TBV 07

Prodavačky úsměvů; 4. část

a pro vás vymodlit též trochu štěstí.

Probudila se pozdě ráno. Skrz závěsy probleskovaly sluneční paprsky a pod zády ji něco tlačilo. Když se odkulila, zjistila, že je to kniha.
„Už jsi vzůhu? Udělal jsem kafe, asi ti bodne,“ objevil se ve dveřích blonďatý muž.
„Ty si čteš v posteli kuchařku aneb `Jak připravit dobrý rámen`?“ vystřelilo jí obočí nahoru. Rozpačitě se podrbal ve vlasech. Nevnímala to. Odhodila knihu od sebe a chytila se za hlavu.
„Bolí, co? Jak by taky ne, když jsi včera tak řádila. Trošku jsi to přehnala.“
„Hodně jsem to přehnala a přebrala jsem. Ale co je ti vůbec do toho? Měls mě tam nechat, postarala bych se o sebe.“
„A jak? Vždyť jsi byla nalitá jak dělo. Sotva jsi šla.“
„Já se neprosila!“
„Já taky ne. Bylo to přirozený tě sem vzít. To by udělal každej.“
„Každej ne.“
„Většina.“
„A většina by udělala i něco navíc.“
„K tý většině já nepatřím. Nemám potřebu lámat holku, která o sobě neví.“
„Já o sobě věděla!“
„To jsem viděl! Proč jsi mi potom teda říkala Takeshi?“
Zmlkla a a začala si okusovat nehet. Pobaveně se zasmál.
„Vážně jsem ti tak řekla?“
„Jo, asi dvakrát.“
„Sakra.“
„Omluva přijata,“ prohodil ironicky.
„Omlouvám se,“ odsekla. Tohle dělala nerada.
„Máš na stole to kafe,“ připomněl jí.
„Díky,“ zavrčela a vstala. „Co je tohle?!“
„TOHLE je moje košile,“ odpověděl klidně.
„Ale-“
„Radši to neřeš. Nepitvej se v tom. Bylo by ti ještě hůř.“
„Co jsem provedla?“
„Nic špatnýho. Teda podle mě. Jenže to asi stejně neplatí, protože si to nepamatuješ a byla jsi mimo.“
„Takže něco jo.“
„Klid. Máš tam to kafe.“
Pomalu se došourala do kuchyně a natáhla ruku po hrnku. „Vo čem jsme to včera mluvili? Jo, že jsi byl nějakej špion,“ snažila se vzpomenout na to poslední.
„Radši bych to nerozebíral...“
„Já ale jo. To muselo bejt zajímavý. Měli jste tajný mise?“
„Jo, měli. A měli jsme i hloupý sny.“
„Sny jsou od toho, aby se snily, ne aby se plnily,“ odpověděla nepřítomně. „S tím se musíš smířit. Já vždycky chtěla to, co jsem neměla. A nakonec jsem o to přišla.“
„Má to nějakou souvislost s tím Takeshim?“
„Jo, velkou,“ podívala se na něho tupě. „Měli jsme se brát.“
„Takže...“
„Byla to velká láska, vážně. Nikdy jsem už nepotkala někoho takovýho. Nebyl žádná třasořitka, byl to vážně gentleman. Nosil mi kytky, čekal na mě, když jsem šla z práce. Dělal, co mi na očích viděl. Dneska je mi třiadvacet. Už tři roky jsem měla být vdaná. Někomu se to může zdát brzo, ale my jsme se znali dlouho. Odmalička.“ Potřásla hlavou a hrnek jí vyklouzl z prstů. Roztříštil se o podlahu.
„Utřu to,“ vyštěkla a chtěla vstát se židle.
Zadržel ji. „Nech to bejt a radši seď. Udělám ti nový.“
Vzal ze skřínky další hrnek a nasypal do něho trochu hnědého prášku. Sledovala jeho pohyby. Proč ji zrovna on vždycky dostal na kolena? Proč musela přemýšlet o tom, co udělala, čeho se vzdala, co zničila. Nikdy nevěřila na osud. Ale třeba začne věřit na náhodu.
„Díky,“ kývla hlavou, když před ni postavil hrnek, ze kterého se kouřilo. Zamíchala lžičkou, ale se syknutím ji pustila, protože už i ona přijala teplo a nepříjemně pálila.
„Přemýšlíš ty někdy?“
„Nech si toho,“ snažila se mu z tváře smazat pobavený úsměv.
„Vždyť nic nedělám,“ ohradil se a rozhodil rukama.
„Blbě se směješ,“ zamračila se.
„Já se směju aspoň blbě. Ty se nesměješ vůbec.“
Zarazila se a skousla si ret. „Jen do toho, nevážej se do mě ještě trochu víc. Mě to přece nebolí.“
„Vážně nebolí?“ Zvedl hlavu od střepů na zemi a podíval se jí do očí.
„Bolí to až moc...,“ odpověděla tiše.
„Už jsem myslel,“ prohodil lehce.
„Jdi do háje s tím myšlením,“ zvedla se ze židle a namířila si to do vedlejšího pokoje.
„Počkej,“ chytil ji za ruce a donutil ji si znovu sednout. „Promiň.“
Upřeně se mu zahleděla do modrých očí. Ty nedovedly lhát.
„Ty promiň,“ vydechla. „Staráš se tady o mě a já jsem na tebe hnusná.“
„Emi...“
„Víš, co je vlastně strašně legrační?“ zasmála se a on ztuhl. Kdy se naposledy smála upřímně? „Já se nejmenuju Emi. Je to jen část mýho jména.“
„Část?“ vykoktal překvapeně.
„Jo. Vlastně jsem Maemi. Věrný úsměv. Ale před třemi lety z toho vznikla Emi. Jenom úsměv, prostý úsměv.“
„Ten stačí. Ale Maemi je krásný jméno. Proč...?“
„Kvůli němu. On to jméno protahoval. Říkal mi ´má Emi´, můj úsměve.“ V očích se jí zaleskly slzy, ale otřela si je hřbetem ruky dřív, než stihly utéct na tváře. „Už je to dávno. No, ale od tý doby jsem prostě Emi. Nikdo už nepamatuje Maemi. A je to dobře. Maemi taky umřela před třemi lety v tom vlaku. Zůstala jen vzpomínka na ni a ta bledne. Čím dál tím víc.“
„A není to škoda?“ zeptal se zmateně. Netušil, jakto tenkrát bylo. Nevěděl...
„Možná. Já už se s tím smířila.“
„Ale já ne. Nemůžeš si takhle ničit život!“
„Je to fuk. Tři roky už nikdo nevrátí.“
„To tu chceš zaživa shnít a nedovolit už nikomu být Jeho úsměvem?!“
„A co mám dělat?!“ vyjela vztekle.
„Žít! Vzpamatovat se. Kruci, jsi mladá, život jde dál!“
„Že zrovna ty jsi ukázkový případ!“
Stáli proti sobě jako dva rozzuření býci.
„To bolelo... Maemi.“
„Mě už toho v životě bolelo. A neříkej mi tak! Víš, co by mě ale bolelo nejvíc? Návrat. Návrat do normálního života. To by mě zabilo.“
„Vsadíme se.“
„Cože?!“
„Vsadíme se,“ opakoval zřetelně. „Ty se vrátíš zpátky do normálního života, opustíš tohle město, najdeš si jinde práci, odstěhuješ se a začneš od nuly.“
„Pořád nechápu, co z toho budu mít. Zatím tratím jen já,“ odpověděla tupě.
„Ne tak rychle,“ snažil se ji uklidnit. „Já se taky vrátím zpátky. Zpátky ke svým povinnostem a přátelům. A nemysli si, že to bude jednoduchý. Bereš?“
„Co tím získám?“
„Moji bolest. A svoje štěstí,“ usmál se na ni.
„A ještě něco?“
„Co třeba svobodu? Svobodu úsměvů.“
„Ta je mi k ničemu.“
„Brzdi!“
„Stojím, nemůžu.“
„Emi!“
„Vidíš. Říkáš mi tak.“
Unaveně vzdychl. „Tak bereš nebo ne?“
Váhala. Nerada prohrávala, ale tahle sázka se jí zdála nefér. Vábila ji, ale zároveň odpuzovala. Rozum radil něco jiného než srdce.
„Beru,“ odpověděla pevně. „Ale jenom proto, že na to mám. Že ty opilský večery nepotřebuju.“
Přikývl. Tolik se mu ulevilo. Pomohla se mu odhodlat vrátit se domů.
„Dobře,“ souhlasil s úsměvem.
„A co když to jeden z nás poruší?“ zajímala se.
„Když to porušíš, budeš mít zpátky svůj zpackanej život a za zády žádnýho anděla strážnýho. Budeš jenom stín Maemi, stín Emi. Prázdná jak řeka bez vody, jako strom bez kořenů. Jednoho dne uschneš.“
„To zní děsivě. Máš v záloze ještě nějakej horor?“ předvedla své herecké umění.
Obrátil oči v sloup.
„Co když to porušíš ty?“ nedovolila, aby se téma změnilo.
„Na mým rozhodnutí záleží životy mnoha ostatních. Byl jsem sobec, ale uvědomil jsem si to, až když jsem potkal tebe. Až když jsem poznal, jak moc jsi sobecká ty. Už proto si to nemůžu vzít na triko.“
„Chápu...“
„Takže jsme domluvení?“
„Asi jo. Dneska se půjdu rozloučit. Ten most mě moc dobře zná a ta stará dlažba taky. Hodněkrát poslouchala klapání mých podpadků.“
„Jasně.“
„A jak poznám, žes tu dohodu neporušil?“
Zamyšleně se poškrábal na neoholené bradě a jí zacukaly koutky u úst. „Správná otázka. Sejdeme se. Určíme si místo, kde se opět shledáme. Už vím i kdy by to mohlo být.“
„Kdy?“
„Za deset let. Tady v tomhle městě. Na tom mostě.“
Zasmála se. Nemohla si pomoct. Vážně to byl blázen. „Myslíš, že tu ještě bude stát? A že ty ještě budeš žít?“
„Já v to doufám. Už jen proto se budu života držet zuby nehty.“
„Tak dobře. Buď rád, že jsem vždycky měla ráda hazard.“
„To jsem.“
„Takže... tohle je asi konec, co? Měli bychom to udělat hned, jinak z nás ti sobci nezmizí.“
„Jo, to je fakt.“
Počkal, až se v ložnici převlékla a vrátila se zpět do kuchyně, kde mezitím vytřel zem od vylité kávy. Doprovodil ji až ke dveřím a sledoval, jak přešla přes práh.
„Tak... ahoj,“ usmála se na něho. Naučil ji to. Znovu. „Je blbý říct ´tak za deset let nazdar,´ ale... mě nic jinýho nenapadá,“ přešlápla rozpačitě.
„Z toho si nic nedělej, mně to teď taky zrovna dvakrát nepálí,“ přiznal se.
„Takže... ahoj. A měj se,“ začala scházet ze schodů.
„Jo, ty taky.“
„Naruto?“ ozvalo se ještě z přízemí.
„Ano?“ zakřičel a vyklonil se přes zábradlí.
„Co jsem včera provedla?“
„Kromě toho, že jsi opilá tancovala na stole a zpívala, tak nic,“ odpověděl škodolibě.
Zespodu přiletěl střevíc s utrženým podpatkem.
„Netrefila,“ vyplázl jazyk. „Chceš ji hodit zpátky?“
„Ne. Nech si ji. Za deset let mi ji dáš,“ zakřičela.
Pobaveně se usmál.
„Emi? Emi!“ vykřikl ještě naposledy. Neodpověděla. Nemohla. Odešla. S přslibem, že se znovu potkají. Snad.
„Měj se, Maemi,“ zašeptal a pomalu zavřel dveře. Dům se ponořil do ticha.

Osamělá žena kráčela městem. Mířila k místu, na kterém prostála poslední tři roky. A přece jí vzalo víc. Co to proboha dovolila?
Byla jen prodavačka úsměvů. A určitě ne jediná. To, co zažila, na to není pyšná. Na to poslední ne. Její úsměvy prozářily smutné dny mnoha mužů, zkazily den mnoha ženám. A jí pomohly přežít. Možná se na tohle místo ještě vrátí, možná ne. Ale teď zůstane opuštěné. Aspoň na chvíli.
Než zase dojdou peníze. A pak se znovu objeví jako stín noci, bílé zuby se zalesknou ve tmě jako hvězdy na obloze a ona věnuje další večer dalšímu muži. Teď však věnuje svoje svobodné dny tomu, komu měly patřit napořád. Navždycky.
Vlastně ne. Ne, už by se neměla vracet. Neměla by se vzdávat té znovu nabyté svobody. Slíbila to, vsadila se. Nesmí dovolit, aby ji ten hlad posedl znovu.
Naposledy se ohlédla, hnědé oči zavadily o rozbitou dlažbu, na které tolikrát stála. Vlastně ji vzala na vědomí až teď. To snad... Chovala se úplně stejně jako ti, kterými opovrhovala. Ale to bylo předtím. Dál už ne. Odchází, aby se poučila. Naučila se to nové, co jí bylo odepřeno. Musí si všímat všeho. I té staré dlažby, protože potřebuje pomoct. Stejně jako to potřebovala ona. Teď bude tou oporou sama sobě.
Otočila se. Vykročila vpřed. Pevně, sebejistě. Už se neohlédla. Na prázdný chodník, šedý kouř, kamenný most, ocelově modrou vodu. Neohlédla se. Střevíce zaklapaly, ale to klapání se vzdalovalo. A vzdalovalo. Až utichlo úplně.

------Jako… pak, snad a možná.

KONEC

Poznámky: 

4.727275
Průměr: 4.7 (22 hlasů)

Volby prohlížení komentářů

Vyberte si, jak chcete zobrazovat komentáře a klikněte na "Uložit změny".
Obrázek uživatele Rahzel
Vložil Rahzel, Pá, 2019-04-12 16:34 | Ninja už: 2298 dní, Příspěvků: 745 | Autor je: Student Akademie

Neviem písať kritiku. Viem len povedať, aký pocit z prečítaného mám. Z tejto poviedky (vnímam ju ako jednu poviedku, dávkovanú po častiach) mám dobrý pocit. Mne sa páči tvoj humor, aj keď vravíš, že ho v svojej tvorbe nemáš - asi preto, že ja tiež nie som schopná nejakého jasnozrivého humoru. Na čísle štyri s jeho vodou som sa ale od začiatku bavila. Laughing out loud
Obdivujem, ako (už to tu niekto spomenul) si dokázala zachovať Narutov charakter. Tiež obdivujem tvoju schopnosť sondovať vo vnútorných svetoch obetí. Keď som pozerala na dátum vzniku a čítala v tvojich poznámkach o peripetiách v škole a s rodičmi, uvedomila som si, že si odo mňa určite mladšia. Je to dar vidieť v tak mladom veku do vnútra iných ľudí. A aj veľká zodpovednosť.
Sama teraz píšem jeden príbeh a táto tvoja poviedka s jeho obsahom veľmi korešponduje, ako keby som sa tebou inšpirovala. Objavila som ju ale iba včera. Dúfam, že ho dopíšem a budem sa oň môcť podeliť.
Tiež som si všimla, že už tak často tu na Konohe nevydávaš. Tá poviedka na prianie, ktorú si mi písala na Vianoce, bola posledná. Azda píšeš na iné témy, alebo pre iných ľudí, alebo pre seba. Dúfam, že áno, lebo tvoj talent je veľký. Už teraz sa na ďalšiu poviedku od Teba teším. Smiling

Obrázek uživatele Kakari
Vložil Kakari, Ne, 2016-01-17 23:20 | Ninja už: 5302 dní, Příspěvků: 2061 | Autor je: Ošetřovatelka Kakashiho smečky - specialistka na Pakkuna

Je to už pár dnů, co jsem tuto sérii četla, ale nenapadalo mě, jak komentovat. A mám-li být upřímná, stále nenapadá. Bude to neohrabané, ale pokusím se.
První díl se mi velice líbil, což mě samotnou překvapilo, neboť popisu, ať už okolí či vnitřního rozpoložení, opravdu neholduji. Ale byl skvělý. Bohužel směr, jakým se povídka ubírala dál, je mi cizí. Nedokázala jsem s Emi sympatizovat, nedokázala jsem ji pochopit a nemohla jsem se ani přinutit, aby mi jí bylo líto. A co hůř, nevěřím jí. Nevěřím, že to dokáže, že se změní a že Naruto nebude za deset let marně vyhlížet napravenou duši. Přesto všechno ale ve mně povídka zanechala téměř až hmatatelný dojem a donutila mě přemýšlet. Jak jsem řekla, je to už několik dní a já na ni stále myslím...
Kdybych tuto sérii měla pojmenovat jediným slovem, to slovo by bylo – Silná.

Život je legrace! Pokud ovšem sdílíte jeho smysl pro humor.
FF

Obrázek uživatele Fňu
Vložil Fňu, Po, 2010-01-25 11:03 | Ninja už: 6009 dní, Příspěvků: 6029 | Autor je: Prodavač v květinářství Yamanaka


Autori poviedok čítajte Pravidlá FF!! Smiling
Inak vaše poviedky skončia na našom externom blogu ^^
A takisto čítajte aj Důležitá sdělení pro spisovatele a čtenáře FanFiction!!!
Ak si nie ste istí písaním, nájdite si nejakú betu - Inzertní FF nástěnka.

----
Čiarka, taká maličkosť, ale dokáže úplne zmeniť význam vety.
Nezabúdajte na to.


Obrázek uživatele lacca
Vložil lacca, Po, 2009-12-21 17:04 | Ninja už: 5443 dní, Příspěvků: 362 | Autor je: Prostý občan

Aku, tahle povídka byla vážně moc krásná. Já vím, že už se opakuju po mnoha předchozích, ale slíbila jsem ti komentáře. A i kdybych to neudělala, tady bych ho napsala. Moc se mi to líbilo, mělo to v sobě úžasný emoce. Líbilo se mi, že ta dívka mohla začít znova Smiling Tak to má být. Smiling Krása!!

Orokanaru otouto yo. Kono ore o koroshitakuba, urame! Nikume! Soshite minikuku ikinobiru ga ii. Nigete... nigete... sei ni shigamitsuku ga ii. Soshite itsuka, ore to onaji me o motte ore no mae ni koi.

Vždy jsem ho miloval...on mě bude nenávidět. To je spravedlivé.
>>>MOJE FF KNIHA<<<

Chtěla bych poprosit kdyby měl někdo zájem o psaní spoluautorský FF tak ať mi pls napíše!!! :)

Obrázek uživatele mollyhana
Vložil mollyhana, So, 2009-12-12 20:01 | Ninja už: 5868 dní, Příspěvků: 548 | Autor je: Prostý občan

Tak ... Jak jsem slíbila, přečetla jsem i tuto povídku. Nejprve ze slibu, poté už z vlastní touhy vědět, jak příběh dopadne. Abych řekla pravdu úplně první odstavec jsem četla dvakrát, jednou, když jsi mi řekla, že zveřejníš Prodavačky Úsměvů a já si řekla, že je teda přečtu. Pak jsem si však řekla: "Bude lepší, číst to najednou." a odložila to. Dneska se čirou náhodou objevila nálada něco přečíst a být objektivní ať už jako čtenář, či kritik ... Nebo minimálně někdo kdo se snaží poradit díky svému kritickému oku. Smiling

Obrázek uživatele Sayoko
Vložil Sayoko, Út, 2009-12-08 18:55 | Ninja už: 5831 dní, Příspěvků: 2209 | Autor je: Editor všeho, Editor FF, Manga tým, Naháněč jelenů

Akuško, došla mi slova. Víš, možná že jsem pilíř, ale trochu nestabilní, nemyslíš? Stabilní na začátku, nestabilní na konci. Ale jsem ráda, že jsem si s tím mohla aspoň trochu pomoci. A teď k příběhu...

Maemi... Krásné jméno s krásným významem. Udivuje mě, jak si dovedeš hrát s jmény a slovy. Celý ten příběh je tak reálný. A přece je fiktivní. Naruto a Maemi. Chce se mi věřit, že se zase setkají. Vím, závisí to na každém z nás, že? Nejsem moc dobrý kritik, od toho je tu Tall, aby to zkritizoval xD A aby poukázal na nedostatky, které povídky mají. A musím mu dát za pravdu. Pokud ty tvoje povídky tady zabírají místo, co ty ostatní? Vím, je tu hodně začínajících autorů, ale ti, kteří píší dlouho a nechtějí odstranit své chyby by měli jít někam támhle... Asi víš kam.
Ta povídka mi něco připomněla. Připomněla mi, že úsměv je u mne vzácný. Až moc. Ale abych zase nezačala psát o svých problémech, která nerada tahám někam jinam, řeknu ti, že u mne Prodavačky překonaly Nevěsty. A jsem ráda, že tomu tak je. Úplně na začátku jsem dostala k přečten nedokončené Prodavačky a musela jsem se hodně přemáhat, abych něco neudělala. Něco s čím bys ty, ani někdo další, nesouhlasila.
xD vím, komentář je dlouhý, ale na nettiex nemám xD Piš, piš dál Aku. Protože ty to umíš.
EDIT: Na himi nemám xD

Obrázek uživatele himiTsu
Vložil himiTsu, Út, 2009-12-08 18:51 | Ninja už: 5500 dní, Příspěvků: 921 | Autor je: Propadlý student Akademie

Echm echm... ^^' Áno, nezklamala sem! xD

Obrázek uživatele nettiex
Vložil nettiex, Út, 2009-12-08 19:26 | Ninja už: 5877 dní, Příspěvků: 3653 | Autor je: Editor všeho, Kankurova kosmetička

Beru povídky tak, jak je cítím, ta technická stránka psaní jde prostě mimo mě. Ode mě nikdy nikdo nemůže čekat to, co se nazývá dobrá kritika. Proto se o to ani nebudu pokoušet. Na to je tady třeba Tall. Já budu jen vyprávět svoje dojmy a jak je přijmeš, je jen a tobě Smiling

Znovu jsem si přečetla všechny čtyři díly, a... můj názor?
Nejdřív mě mile překvapilo jméno hlavní postavy. Emi. Když jsem si před x měsíci ukládala do počítače obrázek, ze kterého mám svůj avatar, pojmenovala jsem ho přesně tak. Ačkoliv jsem neměla tušení, že to snad v japonštině něco znamená, jen mě v tu chvíli napadlo jméno Emily, ale nechtělo se mi psát celé xD (proč pojmenovávám obrázky lidskými jmény prosím neřešit xD)
A dál…
Víš, po první kapitole jsem cítila takový zvláštní smutek. Ty nikdy neplýtváš slovy na nic zbytečného. Naopak si s nimi hraješ, jako bys skládala puzzle. Nikde nechybí ani kousek, nikde nepřebývá.
Popsala jsi realitu, smutnou i krásnou. Jaká je.
A i když slovo pravda se může zdát poněkud strohá, když ji napíše někdo, kdo ji zná a umí použít, stane se z ní první krůček k velké povídce. K nádhernému obrazu. Vůbec ne strohému, ale naopak, plnému zářivých barev.

Druhý dílem realita pokračovala. Ale přesto zasvitla naděje. Aspoň já ji viděla ve jméně „Naruto“. Četla jsem dál nadšeněji, protože… co je to za Emi bez úsměvu? Jako jablko bez vitaminů.

Třetí díl jsem přečetla tak rychle, že jsem si téměř nevšimla tvé naprosto hloupé poznámky. Ale co si o tom myslím, víš… a i když se to musí pořád opakovat, teď nechci. Teď chci mluvit o Emiině příběhu Smiling

A konečně čtvrtý. Sny jsou od toho, aby se snily, ne aby se plnily. Víš, tahle věta mě doslova praštila do očí. A já najednou s Emi sympatizovala víc, než za předchozí tři díly. A že jsem si ji dost oblíbila. Dívka, která už nesní, dívka, která vidí v realitu hlavně proto, že v ní musí žít. Dívka s jizvou v minulosti a budoucností, která… která co? Budoucnost, ve které se nemá na co těšit. Byla mi v tu chvíli doopravdy blízká. A tak jsem četla dál…
A stal se konec, v jaký jsem doufala. Žádný přeslazený happy end, který by sem ani nepatřil. Tohle je příběh o realitě, jak už jsem psala. Příběh, který ale taky ukazuje, že realita nerovná se jen krutost.
Že úsměv na naší tváři si musíme zasloužit, a nezahazovat naděje s tím, že se to „stejně nepodaří“.

Po přečtení poznámky jsem okamžitě skočila do tvého podpisu. Přála bych si dokázat napsat příběh, který by lidem něco dal. Ne, aby mi přinesl moc peněz, velkou slávu a to všechno... Prostě proto, aby si lidé z něho cosi odnesli. Aby si vzpomněli, aby se zamysleli. Aby lidem ´něco´ dal. Jo, já vím, že jsem naivní ^^

Naivní? Ne, jenom jsi teď v mých očích člověk, který má ke spisovateli nejblíže ze všech lidí na konoze. Příběhy mají něco dát. K tomu jsou, ne? Já vím, že to pořád omílám dokola jako šílenec. Ale mám radost, že to někdo chápe.
Už je to dávno, co jsem smekala svůj pomyslný klobouk, ale teď to udělám znovu a ráda. Smekám, Akumakirei.
Byla to nádherná povídka, nejlepší, co jsi napsala. Byla to povídka o naději i realitě. O tom, že prodavačka falešných úsměvů si taky může koupit úsměv. Když bude prodávajícím její srdce.
Děkuji.

Btw - jak jsem četla jiné komentáře, (ano, himiTsume - hej, mě ty jména už dost pletou xD Ty kámo, co sis dal?!) v tom mým nejsou slova jako "úchvatné" a podobně. Není to tak, že bych si to o povídce nemyslela. Ale... pochopilas, že? Aby si vzpomněli, aby se zamysleli. To se stalo. Víc, než myslíš. Větší pochvalu dát neumím.

Obrázek uživatele Kaia-chan
Vložil Kaia-chan, Po, 2009-12-07 08:13 | Ninja už: 5797 dní, Příspěvků: 1192 | Autor je: Prostý občan

Aku, jaktože to má takhle málo hvězdiček? Asi proto, že na tohle prostě hodnotící stupnice není dosti velká... Smiling

Nevěsty v černém, jsou pro mě, teď už snad, uzavřená kapitolka. Bylo to něco "spalujícího", ale pro mě se tím spalujícím staly prodavačky úsměvů Smiling Jak Tall popsal konec NvČ, tohle nebylo takové vypjaté, ale mělo to své pozvolné kouzlo, přesně jako období dnešních dnů, déšť, špnavá města, rozbité dlaždice...

Nemám k tomu už co víc říct... Snad jen.. Co přijde příště?

Už to tak bude?
Return? Smiling Ouki douki, zatím jako čtenářka doháním zameškané čtení starých známých i nováčků Smiling

Obrázek uživatele Yamata no Orochi
Vložil Yamata no Orochi, Ne, 2009-12-06 20:51 | Ninja už: 5890 dní, Příspěvků: 3064 | Autor je: Prostý občan

Děkuju za to, že ses rozhodla tuhle povídku sem taky přidat. V tvém seznamu na ni byla upoutávka hodně dlouho a určitě na ni bylo zvědavých víc lidí.
Nebudu tady dlouze vypisovat co se mi na ní líbilo nebo nelíbilo. Protože to sama nevím. Prostě je to povídka, kterou jsem četla ráda, četla jsem ji s chutí a budu se k ní ráda vracet. Protože v ní pokaždé najdu něco, co jsi šikovně schovala mezi řádky a já jsem to přehlédla... Protože ve tvých povídkách jsou mezi řádky další spousty slov, jen si jich všimnout. A porozumět jim.

FFkaři, prosím, čtěte Pravidla FF sekce!!! Evil

Kdo umí číst a psát, je gramotný. Kdo umí pouze psát, stává se spamerem!

Obrázek uživatele Tall
Vložil Tall, Ne, 2009-12-06 19:28 | Ninja už: 5877 dní, Příspěvků: 2469 | Autor je: Tsunadin poskok

Nevěsty byli ještě rozkolísané, nebyli celé naprosto přesvědčivé, jen ta poslední kapitola, zaútočila na city na vnímání čtenáře jako obrovský bílý žralok na hejno tuňáků.
Tady to bylo jiné, konec nebyl tak vypjatý, ale celé to měla zvláštní atmosféru, jak si psala ubíjení všedností. Zachytila si ho do téhle povídky, ale bez toho aby sis přitom postěžovala na svět aby ses jen svěřila papíru a zbavila se ho a to tě dělá Spisovatelkou.
Přečetl jsem si jeden koment u třetího dílu. Ha pokud tvoje díla zabírají místo, co potom všechny ty ostatní. Odvážím se tvrdit, že potom by tu moc děl zůstat nemohlo. To si ještě vyřídíme.
Tak tedy k povídce, její otevřený konec je spíše výhodou, nebo já ho tam vidím, neodsoudila si jí ani nespasila. To necháváš na čtenáři. Podle mě se na to samé místo vrátí, hned jak se dostavý první problém i kdyby to mělo být v jiném městě. Tady je to ještě podpořené jménem druhého hrdiny, už nevěřím, že naruto pořád může někoho změnit, když se zpronevěřil sám sobě.
Tak snad zbývá jen nahodit na chvilku ztracený úsměv a jít dál.

"Naděje je ječmen!"

Na to, abys poznal že svíčková je připálená, jí nemusíš umět vařit.
Po dlouhé době nová FF - Opakování.