Spoluautorská FF – 13. Kapitola

Sídlo organizace Kioshi

Lilin už toho měla, tak akorát dost! Co si jako její sestra a ti dva budižkničemové myslí! Tady ji držet!
„Jak dlouho tady mám ještě trčet?“ zajímala se Lilin.
„Tak dlouho, dokud nepřijde Kasumi,“ zněla odpověď.
„Ta nepřijde!“ ujistila.
„Myslím si, že když někdo vyhrožuje někomu, že ho zabije, tak je logické, že ta osoba přijde na pomoc.“ Řekl překvapivě inteligentně Kenta.
„Ty myslíš? Nepřeháníš to?“ utrousila Misaki.
„Konečně! Můj bratr myslí!“ objevil se jeho bratr, rozplakal se.
Už je to tu zas, povzdychla si v duchu Lilin. Pravdou bylo, že se jí podivně stýskalo jak po Kakashim, tak i po týmu, který byl nesnesitelný, ale dalo se s nimi vydržet. Přemýšlela jestli na ni Kakashi myslí a jestli ji hledá. Zrovna minulou noc se jí zdálo o něm. Tedy byl to takový ten živý sen, který se hodí vyprávět, až po desáté hodině.
Rázně zavrtěla hlavou, napomenula se, že nesmí myslet na takové věci. Ovšem ruměnec z jejích tváří nezmizel.
„Copak se stalo?“ zeptala se Misaki.
„Nic,“ lhala Lilin.
„Nekecej, vím, že se ti někdo líbí!“ udělala to známé gesto s malíčkem. Lilin se naštvala a praštila svoji sestru po kebuli.
„Au,“ zaskuhrala Misaki.
„Alespoň víš, že se nemáš ptát na úplné kraviny!“ odbyla ji Lilin a šla do svého pokoje. Bylo ji do breku. Přece taková citlivka nebývala. Co se to s ní proboha děje? Sama nevěděla. Kde se v ní berou ty myšlenky na Kakashiho a proč ji tak nesmyslně chybí?
„Kakashi…“ zašeptala to jméno do noci.

„Mysím, že jsme ji fakt naštvali.“ Ozval se Kenta.
„Jo, ale změnila se,“ podotkla Misaki.
Sídlo se propadlo do zvláštní letargické nálady, kdyby věděli, že je proti nim podnikáno několik kroků, hned by se vzpamatovali…

Konoha

I Kakashi měl starost o Kasumi, ale co mu působilo největší strach byla Lilin. Ta malá žába mu nedávala spát. Když si na ni vzpomněl jeho tělo podivně ožilo a měl pocit, že jeho život nabral nový směr.
Ovšem nechtěl si připustit, že by ji mohl milovat, bál se, že ji ztratí jako své přátelé a senseie. Když už to vypadalo, že by mohl někoho milovat, dotyčný zemřel. Pojal proto nesmyslný důvod, že je prokletý.
Nebyla to pravda, to věděl. Proto se bál otevřít znovu své srdce. Rozhodl se, půjde najít Kasumi a když ji najde, musí ji přesvědčit, aby ho zavedla k Lilin…
Nemohl se zdržovat u hokage. Sbalil si nejnutnější věci a vyrazil. Nejdříve se porozhlédl kolem nemocnice a náhle měl stopu.
Vydal se po ní…

Cesta k sídlu Kioshi

Kasumi skoro nestíhala tempu, který ta žena nasadila. Po nějakém čase si všimla, že má společníka. Nebyl jí vůbec sympatický.
Žena, která se jí představila jako Sachiko se vyptávala na toho Orochimara a Kasumi ve své nevědomosti vše vyklopila. Alespoň tu část, co věděla. Co nevěděla si domyslela, nechtěla riskovat, že se jí něco stane, když neodpoví.
„Co Orochimaru plánuje?“ zeptala se na to schválně, protože to věděla. Měla podezření, že ji Kasumi lže.
„Přesně to nevím, ale chce zničit Akatsuki a jako nejbližší krok plánuje se převtělit do jistého Uchihy Sasukeho.“ Odpověděla a musela si blahopřát, protože tohle nedávno četla v manze.
„Správně, tohle mi potvrdilo, že mluvíš pravdu. Tohle byl jen test, abych si ověřila tvoji pravdivost.“
To bylo o fous, ulevila si v duchu Kasumi.
„Tohle mi stačí a už jsme kousek od sídla, ale ještě něco mi řekni, proč to děláš? Není to proto, že jsi moje loutka?“ její kočíčí oči se zaleskly.
Slovo „loutka“ spustilo v Kasumi jakýsi proces.
Náhle Kasumi jako by bodl velký kunai do hlavy. Zastavila se a pod tíhou bolesti se zhroutila na zem. Křičela, svíjela se na zemi jako by se té bolesti mohla zbavit těmito pohyby. Měla pocit, že ji hlava praskne. Bolest přešla do celého těla.
„Nebyla jste moc krutá, Sachiko-sama?“ zajímal se její poskok.
„Ne, tohle přesně jsem plánovala. Nejsi ovlivněn tím že ji miluješ?“ Zasmála chladně Sachiko.
„Ne, ona pro mě dávno nic neznámená!“ řekl ne moc jistě Masaru, ve skutečnosti ji stále miloval a položil by za ni i život.
Kasumi, i přes bolest se postavila a v hlavě nečekané jasno! Už chápala co se tady děje a proč je tady! Její paní byla Sachiko a ona byla jen loutka – s vlastními pocity. Na to Sachiko nepomyslela, že pobyt v lidském světě ji tolik změní a ten tupec Kenta nahrál Sachiko do karet, ale její štěstí nemělo mít dlouhého trvání.
„Už víš?“ zeptala se kočičí žena.
„Ano, nebylo nutné mi brát vzpomínky, nemyslíte?“ Kasumi hrála svoji roli výborně, že by za ní získala Oskara. Ani sval se jí nepohnul. Kamenná tvář nic nevypovídala.
„Bylo to pro tvoje dobro.“ Ohradila se Sachiko.
„Když myslíte,“ mávla nad tím rukou… nechtěla tomu věřit, že po celý život, kdy věřila ve spravedlnost a snažila se být poctivá se stane tohle a navíc zjistí, že je bývalá a vlastně pořád je nukenin, který utekl z Konohy, aby si splnila jeden sen. Být svobodná a na nikoho se nevázat. Jenže to byla chyba, potkala Sachiko a vše se změnilo. Ona se změnila a dva světy s ní. Sebrala ji vzpomínky a dala jiný život.
I když byla loutka měla své pocity. Jakmile tohle všechno skončí chtěla by najít svoji svobodu a žít potulný život. Tohle byl její skutečný sen a touha. Nehodlala o něj znovu přijít. Objevila v sobě novou schopnost. Vycítila chakru. Možná proto si všimla, že je pronásleduje Kakashi. Tento objev si nechala pro sebe…

„Je mi ctí, že jsem zpátky.“ Dál hrála svoji roli.
„Jsem ráda a teď půjdeme zničit tu malou a zbytečnou organizaci a pak se pustíme do Akatsuki a já převezmu místo po tom „nebesky, jako Bůh tvářícím“ se chlapovi.“ Odhalila celý svůj plán.
Tím Kasumi měla v rukách ty správně karty a jak se to naučila od svého otce. Mít kamennou tvář při pokeru je výhodné, jakmile ji ztratíš si v pytli. Musela si teď víc, jak kdy jindy promýšlet svůj tah.
Do svých plánů zahrnula i Kakashiho, který jistě pochopí, když bude využit, jako zachránce Lilin a ona se již postará o svojí bývalou paní a svého bývalého přítele, tedy skoro snoubence…