Děti noci 02-Ve skříni

„No jo ty jsi celej ty,‘‘ pohodil jen hlavou Naruto a začal po zemi hledat oblečení, které večer jen tak někam pohodil. Bydleli sami, takže nepořádek byl naprosto vysvětlitelný, tedy ne na Narutově polovině. Sasuke měl ještě tolik slušnosti a odpadky házel do koše.
Dneska bylo pondělí, což znamenalo, že po dlouhém nudném víkendu za vyrazit zase do ještě nudnější školy. Oba stejně nejevili nějaký velký zájem o učení, spíš jen tak chodili jen, aby nevzbuzovali pozornost.
Sasuke se pozbýval ze země a oblékl se do oblečené, které stejně jako to Naruto se válelo v okruh pěti metrů.
Jakmile se oblékli vyrazil směrem, k budově kterou nejvíc nesnášeli, tím byla škola. Stejně jako o ni, i někteří spolužáci stále ještě dospávali dlouhý víkend.
„Netvař se tak kysele, dneska ráno máme zase děják, alespoň bude sranda,‘‘ šťouchl blonďák do svého kamaráda a tím ho alespoň vytrhl z hlubokého spánku. Sasuke se rázem probudil a zachytil se ho za loket, by nespadl do příkopu. Naruto se zasmál a pomohl mu vrátit se zpět na cestu. Raději si nasadil na hlavu kapuci, aby unikl paprskům slunce.
Pokračovali směle dál, až se před nimi vztyčila ohromná bílé natřená škola, kterou stejně jako mnozí nazývali po několik let ústav pro mládež, jelikož kázeň neměli studenti žádnou.
Ale jediné, co tento den přebývalo byla dvě auta stojící před budovou. Že by si nějaký učitel troufl zaparkovat hned před školou. Musel mít tedy odvahu, protože hned jak tohle zahlédl Naruta, vytáhl klíče od bytu a prošel se kolem auta. Za doprovodu skřípavého zvuku jak ryl klíček do nového laku.
Nakonec jen ustoupil pár kroku od auta a zvědavě si prohlédl svoje dílo.
„Budeš z toho mít zase problémy,‘‘ poznamenal jízlivě Sasuke, jako by snad z toho měl radost. Opravdu se mu to povedl. Ale raději se oba dva vzdálili, protože z okna vykoukla stará učitelka a ihned si všimla svého poškrabaného auta. Ústa se ji potáhla z děšením a na čele se ji objevila škaredá vráska.
„Pojď raději pryč, protože jinak uvidíš zombii,‘‘ poznámek se smíchem Sasuke a svého společníka raději v táhl do budovy. Jakmile vešli do budovy ozvalo se zvonění.
„Výborné načasování,‘‘ poznamenal Naruto a pomalu zamířil do třídy, která byla skoro plná nechyběla ani ta protivná učitelka. Ihned si nově příchozí na tváři se ji objevil usměv.
„Áá.. zase pozdě, jako už po tři roky,‘‘ poznamenala jízlivě, ale ani jeden jejímu výkladu pozornost. Poslouchat tohle den co den bylo opravdu už nudné. Ale tím to nekončilo.
„Kam to jde, kdy s vámi mluvím, okamžitě se vraťte!‘‘ zakřičela na ně učitelka pisklavý hlase, až se musela celá třída rozesmát. Učitelka se však dále vztekala.
„Co se směje, tohle není k smíchu je to už k pláči,‘‘ hysterčina dál učitelka, ale třída se stále smála. Naruto se potěšeně usmál a položil se nohy na lavici a zdřímnul si. Tím na sebe okamžitě upoutal pozornost.
„Co si o sobě myslíš, dej okamžitě ty nohy dolů, tady nejsi doma, ale ve škole!‘‘ zakřičela na něj, ale Naruto neposlechl. Chtěl jen vědět, co udělá dál.
Sasuke sedící v zadu ve stínu, nevěnoval tomuhle žádnou pozornost, raději jen z povzdáli sledoval jak ke škole přijíždí dva policejní auto. Mírně se naklonil z oka, jen málo, aby si toho nevšimla učitelka a neseřvala ještě jeho. Dneska mu nějak došli všechny jízlivé poznámky, proto to dneska nechal na Narutovi. Hádka mezi učitelkou a NArutem stále pokračovala, jediný Sasuke stále sledoval, čtyři policisty, jak něco řeší z ředitelem tohohle „ústavu‘‘. Ke vší smůle nebylo slyšet, co si povídají, ale zanedlouho je ředitel pozval do budovy. Sasuke se vrátil zpět do třídy, kdy už učitelce docházeli nervy.
„Tak a dost, teď bude všichni po škole,‘‘ zakřičela přes celou třídu. Všichni okamžitě zmlkly a začali potichu brblat. Jedna spolužačka se otočila k Nautovi.
„Kvůli tobě to nestihnu,‘‘ vyprskl na blonďáka a raději s z taška vytáhla učebnici, stále se však naštvaně koukala na Naruta.
„Ale neboj, on na tebe počká. A když tak můžeme spolu pak zajít do šatny. Já ti ten dnešek vynahradím,‘‘ usmál.
Dívka se taky usmála.
„Nějak moc si věříš,‘‘ řekla potichu, ale ani tak tyhle slova neunikla učitelce. Pomalu se otočila a ukázala na ně dva. Dívka polekaně nadskočila a smutně pohlédla na učitelku.
„Vy dva, běžte si to říct ven!‘‘ poručila. Naruto se bez námitek zvedl a vyrazil ven, ale dívka měla stále námitky. Tentokrát však neměla odvahu nijak odporovat.
Zvedla se a vyrazila za ním.
„Co si o sobě myslíš,‘‘ řekl hned jak za sebou zavřela dveře. Naruto ji ovšem nevěnoval žádnou pozornost, otočil se k ní záda a vyrazil po schodech nahorů.
„Kam jdeš, tak se nesmí,‘‘ zavolala na něj, ale když ani tentokrát neodpovídal, vydala se rychle za ním, než ji někdo zahlédl. Vyběhla schody za ním nahoru, kde za zachytila předtím než otevřel dveře, od kabinetu ředitele.
„Okamžitě se vrať, nechci mít další problémy,‘‘ pošeptala pro případ, že by byl ředitel v kabinetě. Naruto přesto uchopil kliku.
„Pojďte, vyřešíme to u mě v kabinetu,‘‘ ozval se ze zdola hlas ředitele. Sakura do něj strčila a vtáhla ho okamžitě do kabinetu, chvíli se rozhlížela, potom ho vtáhla do jedné velké skříně. Nebylo v ní moc místa, ale tamhle „problém‘‘ Narutovi vlastně vůbec nevadil, pohled do jejího výstřihu stál za to.
Sakura přitiskla víc ke dveřím skříně a zaposlouchala se do rozhovoru.
„Musíme vyslechnout pár studentů, kvůli její smrti. Předtím než zemřela, tak telefonovala, třeba se nám povede něco zjistit,‘‘ navrhl jeden z policistů. Sakura se víc natiskla ke dveřím skříně, tohle ji opravdu zajímalo. Jelikož včera v noci telefonovala ze svou kamarádkou, která dnes nepřišla do školy.
Ještě víc se vyděsila, když zaslechla její jméno. Bal to ona, ale kdo to mohl být. Raději si přiložila ruku k ústkám, protože měla strach, že by mohla vykřiknout.
„Slyšel jsi to?‘‘ pohlédla na zaneprázdněného Naruto. Ten jen opustil její výstřih a začal se věnovat znovu jí.
„Jo vím, někdy jo ji doslova vysál, stejně jako její rodimou,‘‘ řekl potěšeně. Sakuře se ovšem tvář prohnula zhnusením.
„Bože jsi nechutnej, vždyť ji zabili,‘‘ řekla zhnuseně a raději se od něj odvrátila, začalo se něj odvrátila a přitiskla se znovu ke dveřím.
„Nejlepší bude, když začneme v její třídě,‘‘ navrhl jeden z nich a ředitel jen krátce kývnul. Všichni okamžitě zmizeli z kabinetu. Sakura stále nemohl uvěřit tomu co slyšela. Nemohl to být pravda, prostě nemohla. Naruto využil toho, že jsou sami v místnosti a jemněji přejel přes pas. Sakura se pomalu otočila k němu a výhružně na něj pohlédla.
„No tak na to zapomeň,‘‘ řekla rázně a otevřela dveře od skříně, on ji však chytil za ruku a přitáhl si ji zpět do skříně.