In mystical world Next grade 13 – Úsvit nových dějin

„Myslím, že si všichni potřebujete odpočinout a nabrat síly,“ poznamenal Washito a zavedl je na místi, kde si mohli všichni odpočinout.
Když se vrátil k Teyori, spatřil, že už není jako malá holčička, ale že opět vyrostla do výšky dospělé ženy.
„Myslím, že až nastane ten boj, budeme jim muset předat své síly,“ poznamenala.
„Čekal jsem, že to řekneš,“ pousmál se bolestivě Washito a odešel si za svou prací.
Teyori její kroky zavedly ke studně z mraků. Tam mohla sledovat, co se dole děje…

Uplynulo několik dnů, za kterých se všichni dali do pořádku a nabrali síly na nadcházející boj. Ze studny z mraků mohli sledovat, co se pod nimi děje. Celá zem byla zpustošená, každých padesát metrů byl v zemi kráter. Za tu dobu slunce nevysvitlo ani jednou, obloha byla potažená velkými černými mraky. Pořád to vypadalo, jako kdyby se mělo začít rozpršet, ale déšť pořád nepřicházel.
„Myslím, že je čas,“ prohodila navečer Alea.
„Když sme si dělali starosti, jestli zemřeme v boji proti Kerrpimu, co bude v tomhle boji? Zmizení naší existence?“ prohodila chmurně Akumakirei.
„Jen to ne!“ sepnul ruce Kiba.
„Myslím, že bychom tu konverzaci měli ukončit,“ povzdechla si Rika. „Nikam to nevede a zejtra aspoň budeme vyspalejší.“
„Moje řeč,“ přidala se Hinata.
Celá společnost se tedy zvedla od stolu a každý šel svou cestou.

„Počkejte!“
Naléhavý hlas Teyori je všechny zastavil.
„Než půjdete, chtěli bychom vám něco dát,“ pousmála se smutně.
„Něco, co vám pomůže v boji,“ dodal Washito.
„Za jakou to je cenu?“ zeptal se Shinken. „Hádám, že za velkou.“
Washito přikývl.
„Ale jestli má být Lucille poražena, musíte jej přijmout.“
Nikdo už nic nenamítal a aniž by se andělé domluvili, svou sílu předali Vyvoleným. Nebylo to nijak těžké, stačilo myslet na své nitro a magickou sílu pomocí myšlenky dostat ven z těla.
Jakmile Vyvolení ucítili v sobě novou sílu, pohlédli na anděle.
„Co to má znamenat?“ vydechla překvapeně Hanabi, když na místech andělů spatřila modré a růžové vejce.
„Myslím, že když někomu předáš sílu, zemřeš,“ vysvětlila Sakura.
„Vyzerá to tak. Necháme je tu?“ zeptala se Chiisai.
Rika přikývla.
„Bude to nejbezpečnější. Vypadá to, že sem Lucille nemůže.“
Jako na povel se všichni Vyvolení otočili, aby se vydali vstříc nové a konečné bitvě.
Stačilo jen slétnout dolů na zem a bitva mohla začít.
Jakmile přistáli na pevné půdě, vše rázem utichlo.
„Bacha!“ zavřeštěla Chiisai a strhla všechny stranou.
Tam, kde stáli se díky krvavě červenému paprsku vytvořil menší kráter.
„Tak to bylo těsný,“ oddechl si Kiba.
„Mě by spíš zajímalo, kde je,“ poznamenala suše Alea a rozhlížela se všude možně.
Lucille opět zaútočila, ale tentokrát zezadu.
Hanabi naštěstí byla pohotová a pouhým máchnutím ruky vtvořila štít, který útok odrazil.
„Myslím, že bychom už měli odpovědět útokem,“ prohlásila, ale štít zrušila teprve, až když všichni byli připravení zaútočit.
„Je jasné, že nejdříve ji musíme objevit. Vypadá to, že je neviditelná,“ pronesla Sakura. „Tohohle se ujmu já na Shinkenovi, Akumakirei a Alea. Jakmile ji objevíme a zviditelníme, Chiisai, Rika a Kiba zaútočí. Hanabi ale pořád bude udržovat štít. Jakmile se ale přejde na fázi dvě, štít bud zrušen a přejdou do útoku všichni. Jasný?“
Tohle byl plán. Plán, který moc nestál za to, ale aspoň něco. Ještě chvíli čekali, odkaď přijde další útok, ale žádného se nedočkali.
„A ještě něco,“ promluvila po chvíli dusivého ticha Sakura. „Snažte se neumřít…“
Sakura se posadila Shinkenovi na hřbet a vyčkala, až k odletu budou připravení i ty dvě.
Pak dala Hanabi pokyn, a ta zrušila číst štítu, aby mohli proletět.
Ten klid všem jasně dával najevo, že za chvíli nastane hotové peklo pro všechny.
„Snažte se vycítit její auru!“ dávala ve vzduchu další pokyny růžovláska.
Najednou Akumakirei zaútočila kousek od Aley.
„Co blbneš?!“ obořila se na ní.
„Uhni!“
Sakura už také spatřila to, co Akumakirei.
Za Aleou se totiž objevila Lucille. Pravou ruku měla trošku sedřenou.
„Takže jsem jí zasáhla jen trochu,“ pomyslela si trpce královna víl.
Pod nimi se uvolnila bariéra a Chiisai s Rikou vzlétly, Kiba začal útočit ze země.
Lucille všechny útoky odrážela pouhým máchnutím ruky, jako kdyby odháněla dotěrnou mouchu. A když ona útočila, většinou cíl zasáhla.
To už se do útoku dali i zbylí, kteří se ještě kryli pod Hanabiným štítem.
Nikdo nevěděl, jak rychle čas ubíhal. Zde bylo důležité vyhnout se smrti a dát nepříteli ránu.
„Zásah!“ zaradoval se zakrvácený Shinken.
Jeho levé křídlo bylo dost značně poškozeno, přesto se drak udržel ve vzduchu.
Něco se s Lucille dělo.
Padlého anděla obalila červená záře a za chvíli se před Vyvolenými vznášela Lucille v mnohem hrozivější podobě.
Její vlasy a oči zčervenaly, oblečení a křídla měly barvu černou a pleť byla najednou mrtvolně bílá. V ruce držela zakrvácenou katanu.
„Ou, tak tohle bude asi ještě horší,“ poznamenala chmurně Hinata.
„To mi chcete naznačit, že doteď to bylo leháro?“ vyvalil oči Naruto.
„Myslím, že nastal čas, využít poloviční síly!“ křikla do svistu letícího kouzla Rika.
Za chvilku už na bojišti místo deseti Vyvolených stál Alar se Zaramon.
Vypadá to, že bude o zábavu postaráno,“ zablesklo se krvelačně v očích Lucille a začala se ohánět katanou.
Už dřív byla Lucille neobyčejně rychlá, ale po její přeměně byla ještě rychlejší.
Tentokrát Vyvolení v podobě mocnějších bytostí dali více ran, ale taky jich mnoho dostali. Všichni již byli vyčerpaní, vědomí udržovali těžko.
Náramky od Teyori začaly světélkovat, až svítily světle modrou barvou.
Bylo znát, že se bitva blíží ke konci.
„Myslím, že byste se měli vzdát a přijmout mé podmínky vlády,“ zašklebil se padlý anděl a mocným máchnutím katany, která byla posílena silnou dávkou kouzel, je srazila k zemi.
„Rozlučte se s životem…“
Stačilo dvě máchnutí katanou, která již byla celá od krve, a Vyvolení by přestali existovat.
Ale v tu chvíli se stalo to, co nikdo neočekával.Zaramon.
„Vypadá to, že ještě máme šanci,“ usmála se Washito.
Světlo zlatavé záře obklopilo jak Zaramon, tak i Washito a dvě bytosti se spojily v jednu.
Před Lucille stála samotná Kisaki Issai.
Teprve teď nastal rovnocenná bitva.
Na nebi byly vidět pouze světelné čáry jejich pohybu.
„Vypadá to, že tě budu muset zabít, abys tu dál nerozsévala zlo a zkázu,“ prohlásila Issai.
„Nebo to bude naopak, já zabiji tebe, aby tu nebylo dobra,“ ušklíbla se Lucille.
Obě se ve stejnou chvíli připravily na úder, obě kouzlo vyslaly ve stejný čas. Obě kouzla byla smrtící.
Světelná exploze ozářila celé rozsáhlé bojiště a obě protivnice padaly k zemi, kde zůstaly nehybně ležet.
Tichý zvuk proťal ticho a na místě Kisaki Issai leželo deset Vyvolených.
„Jste živí?“ vydechla Alea.
„Jo… Snad,“ pousmála se zničeně Sakura.
Hinata i Hanabi s velkou námahou začaly léčit ty nejhorší rány, kterých nebyl ušetřený nikdo.
Jakmile všichni byli schopni pohybu, spatřili ty změny okolo.
Celý Mystický svět byl zbaven zla a podle toho také tak vypadal. Všechny krátery a propasti buď zmizely, nebo je rychle vyplnila voda. Vyprahlou zem pokryla tráva a odevšad se ozýval život.
„Konečně se rozpršelo,“ rozesmála se Akumakirei.
Všichni měli veselou náladu, navzdory tomu, že byli na pokraji smrti.
„Kedy myslíte, že sa vrátime domov?“ otočila se na ostatní Chiisai, která zatím mlčky vše pozorovala.
„Až se tady dáme do pořádku?“ pokrčila rameny Rika. „Kdo ví…“

Zotavení Vyvolených trvalo dost dlouho na to, aby si vyslechli vše, co jim obyvatelé planety chtěli říci.
„Myslím, že mi to bude chybět,“ povzdechla si Hanabi.
„Tohle?!“ vyvalila oči Rika. „Já myslím, že spíš mi budete chybět vy!“
„Riko, že to říkáš zrovna ty,“ usmála se Hinata.
Všichni si ještě pamatovali tu příhodu, kdy se Rika objevila v Mystickém světě.
Shinken se zamyslel.
„Ale mám dojem, že bychom tu ještě něco měli udělat…“
„Tak s tímhle bych si starosti nedělala,“ promluvil znenadání neznámý ženský hlas.
Všichni se naráz otočili a spatřili pět legendárních bojovníků.
„Ty krása ... Nie ste vy náhodou my?“ vydechla překvapeně Chiisai.
„Ano i ne,“ usmála se královna víl.
„Byli jsme vaší součástí, ale teď, když odcházíte, se musíme oddělit,“ vysvětlil jim Fénix.
„Nastává úsvit nových dějin,“ prohlásila vlídně královna elfů. „A to vše díky vám.“
Vyvolení nemohli na tohle najít slova.
„Aha… Tak tedy, sbohem,“ rozloučila se Sakura a jako první vkročila do světelného prostoru před nimi.
„Sbohem,“ rozloučili se všichni unisono a společně vyšli vstříc svým domovům, kde za tu dobu strávenou v Mystickém světě neuběhla ani minuta…