In mystical world Next grade 11 – Je opravdu konec?

„Ještě moment,“ zarazila je Teyori. „Něco pro vás mám.“
Všem dala jakýsi náramek.
„Měl by vás v tom nejhorším ochránit. Nepřišli jste sem zemřít, ne?“ vysvětlila.
„Díky,“ poděkovala za všechny Hinata a následovala ostatní.
Tentokrát se proměnil jen Shinken. Bylo to rychlejší a navíc takhle mohli zdolat polovinu cesty.

„Zdá se, že těch deset kiláků ujdeme rychle,“ poznamenala Akumakirei. „Ani k tomu nepotřebujeme Shinkena.“
Vyvolení si za chůze povídali, jen Kiba jim měřil, kolik kilometrů jim ještě zbývá.
„Ale stejně,“ odmlčela se Hanabi. „Budeme unavení, takže kousek před Kerrpim musíme zastavit kvůli odpočinku.“
„Mě se zdá, že sme odpočívali až dost,“ zabručel Naruto.
„Hele, nejsme v našem světě! Tady jednomu nedáš jen tak pěstí do čumáku! Přemejšlej trochu!“ rozčílila se Sakura.
„Nechte toho! Už jsme na skoro na místě,“ zarazil hádku Kiba a rozhlédl se po okolí.
„Do okruhu päťdesiatich metrov niečo nájdite! Stretneme sa tu za pol hodiny!“ zorganizovala posledný rozchod Chiisai a všichni se rozprchli jiným směrem.
Po půlhodině skutečně Alea našla malou jeskyňku, která na jedno přenocování bohatě stačila.
Ten večer snad nikdo nemohl spát. Všichni přemýšleli o nastávající bitvě.
Jak dopadne? Zvítězí nebo prohrají a vše bude ztraceno? Vrátí se vůbec po tomhle domů?
To nikdo nevěděl…

„Poslední hlídka, co?“ usmála se na unavenou Chiisai rozespalá Rika.
„Kto vie ... Možno to dopadne inak.“
Rika si přisedla k ohni.
„Narážíš na bitvu?“
Chiisai přikývla.
„Robí mi to starosti. Všetci máme za to hroznú zodpovednosť, ak prehráte ... Nechcem myslieť na to, čo by sa mohlo stať.“
Ričin pohled byl upřený do ohně.
„Myslíš, že se vrátíme domů?“
„To naozaj netuším. Chcela by som, ale...“
„Je mi to jasný. Tady jsme nejmocnější bytosti z celé planety, jsou nám na blízku i ti, kteří jsou u nás kreslenými postavičkami. Prostě splněný sen. Ale zase na druhou stranu… Doma máme rodiče, kamarády, svůj způsob života. Neříkám, že se mi tohle nelíbí, jen… Někdy se mi po domově zasteskne.“
„Presne. Ale teraz by som si radšej robila starosti s tou bitkou. Kto vie, či to vôbec prežijeme.“
Chiisai si rozpustila culík a zadívala se na hvězdy.
„Chcela by som sa, asi ako každý, pozrieť sa do Konohy. Ale...“
„Ale bojíš se, že by ta Konoha nebyla taková, jak si ji představuješ?“
Obě dívky sedící u ohně se otočily za třetím hlasem.
„Aleo! Ty ještě nespíš?“ vydechla překvapeně Rika.
„A kdo jo? Možná tak Naruto,“ pokrčila rameny dívka.
„Ale mali by sme ísť... Rika má strážiť predposledná, po nej ide Kiba. A potom...“
„A potom nastane peklo,“ doplnila Alea a počkala na Chiisai, která se zvedla ze země.
„Dobrou,“ popřála jim Rika a podívala se na noční oblohu posetou hvězdami.
„Kdo ví, co bude za pár hodin…“

Přeměnění Vyvolení se prodírali navalenými kameny.
„Proč má sídlo zrovna tady? Nemůže být jinde?“ stěžoval si Naruto.
„Buď rád, že sme to vůbec našli,“ zavrčela Hinata.
Dnes nebyla zdrženlivá a stydlivá. Dnes rozhodovalo vše.
Načervenalá půda byla popraskaná a vyschlá, jako by na tomto místě nepršelo již několik let. Každým jejich krokem se zvedl oblak červeného prachu.
„Konečně sme na místě,“ zastavila všechny Sakura.
Stáli před vysokou stavbou. Kolem bylo dostatek místa, jako stvořené k boji.
„Půjdeme dál?“ dotázala se Hanabi.
„Ne,“ oponovala Alea. „Kerrpi by měl velkou výhodu.“
„A tady snad nemá?“ ušklíbla se Akumakirei.
„Vypadá to, že se tu něco pořádá! A mě nikdo nepozval?“ ozval se hrubý hlas.
Kerrpi!
Černá křídla, černé vlasy, černé oblečení. V ruce držel meč s modrým ostřím. Přesně takhle vypadal padlý anděl. Černá, kam se podíváš…

„Uskoč, Chiisai!“ přikázala Akumakirei.
Dívka včas dokázala uskočit kouzlu mířeného přímo na ní.
Všichni již byli vyčerpaní, kromě Kerrpiho.
„Co budeme dělat?“ zeptala se ostatních zmoženě Alea.
„Budeme muset spojit své síly do dvou. Je nás deset, rozdělíme se na polovinu!“ napadlo Kibu, který se chystal uskočit další ráně.
Bohužel, polovina kouzla ho zasáhla přímo do poraněného boku.
„Teď nebo nikdy!“ zakřičela Hinata a všichni se rozdělil na dvě poloviny.
Stoupli si do pěticípé hvězdy a nechal svou sílu proudit ven.
Kerrpiho ozářila zlatavá a načervenalá záře.
Chvilku potom proti němu stály dvě bytosti.
Jedna byla vysoká žena se stříbrnými vlasy, která byla oděna do kouzelnického oblečení a v jedné ruce držela tyč s kroužky.
A druhá bytost byl jeden z nejvyšších bohů.
„Alar a Zaramon,“ zavrčel nenávistně Kerrpi.
„Vyřídíme si to s tebou,“ blesklo Alarovi v očích a dal se do boje.
Vzduchem létaly blesky a zuřily přírodní živly. Jako ohňostroj oblohu ozařovaly Zaramonina kouzla.
„Měli bychom to skončit,“ zvolal Alar a Zaramon se mu postavila po boku.
Zaútočili současně a vyslali kouzlo tak mocné, že by to nikdo neodrazil.
Kerrpiho černá barva se začala vytrácet a jeho oblečení, vlasy i křídla nahradila barva bílá.
„Myslím, že tohle je definitivně konec,“ usmál se Kerrpi a rozplynul se.
Zůstalo jen malé bílé vejce…

Kerrpi byl poražen. Jenže na Vyvolené čeká ještě něco. Něco, co se po celou tu dobu schovávalo v temnotě. Je to něco, co zahýbe celou existencí Mystického světa…