Twin 6 - Snaha bolí

Netrvalo ani deset minut a byli na místě. Tsunade ještě nedorazila a Kakashi, samozřejmě, taky ne.
„Tak, Naruto, nemusíš se vůbec ničeho bát. Je to spíš takový přátelský zápas, jehož účelem je zjistit, jestli tě Orochimaru neobdařil nějakou svou úžasnou silou. Já budu poblíž pro případ, že by bylo potřeba, abych zasáhl a potlačil Kyuubiho,“ řekl mile Yamato a přátelsky na chlapce mrkl.
Ten Orochimaru je určitě nějakej magor, podle toho, jak o něm všichni mluví. Hlavně podle toho, že si pamatuju úplný kulový a zkoumaj mě, jak ITho v říji. Jen, ať to není žádnej proplešatělej úchyl!
„Já jsem tu. Můžeme začít? Kde je zase Kakashi?“ Zeptala se nahněvaně dorazivší blondýna, čímž blonďáka vytrhla ze silně nechutných představ. Na poslední otázku umístila pro ostatní dosti znepokojující důraz.
„J-Já nevím. Ještě nedorazil. Neměla bych-?“
„Ne! Začneme bez něho,“ přerušila hokage Sakuřino snažení a pohodlně se usadila na jednu z ohnutých větví. Kopírovací ninja stále nedorazil.
„Hai!“ Řekla růžovláska a natáhla si své černé bojové rukavice. Kývla na Naruta, který se doposud nezaujatě rýpal špičkou boty v hlíně, načež se proti němu rozeběhla nebezpečnou rychlostí. A se stejně nebezpečnou silou ho jednou ranou vyslala na vyhlídkový let po jejich starém tréninkovém poli.
„Ou,“ uniklo ze rtů překvapené Tsunade, zatímco Tenzou pouze soucitně přivřel jedno oko. I Sakura vypadala mírně rozhozeně.
„Naruto, já vím, že mě máš rád, ale měl by ses bránit. Já něco vydržím…“
„Heh, o tom prvním nic nevím, ale s tou obranou…. To myslíš jak?“
Dívka, stojící naproti němu přes celou délku hřiště, se nezmohla na nic jiného, než pouhé vykulení očí.
„Jistě, to se dalo předpokládat.“ Ozvalo se nezúčastněně zpod masky muže skrývajícího svou tvář za jistou perverzní knihou v jasně zelených deskách.
„Kakashi, kde jsi, ku*va, zase byl?!“
„Omlouvám se, ale já jsem ve své nekonečné dobrotě prostě MUSEL pomoct té staré paní z potravin vyložit bedny s čerstvým pečivem,“ řekl s andělskou tváří velitel týmu sedm.
„Oh, ty myslíš tu paní s drdolem, která minulý týden zemřela a obchod odkázala svému synovci?? Obávám se, že tvoje výmluvy už nejsou, co bývaly,“ pronesla Tsunade uštěpačně.
Jounin, pod maskou značně rudý, se jen omluvně poškrábal ve vlasech a radši se zaměřil na svou původní chytrou myšlenku.
„Podle toho, co říkal Inoichi, si myslím, že si Naruto nepamatuje žádnou z jeho technik.“
„Hééé! To jste věděl od začátku, a přesto jste mě nechal do toho jít?!“ Ozval se Naruto, jež se pomalu sbíral z mírného kráteru v zemi.
„Takže, ani kage bunshin?“ Snažila se to pochopit Sakura.
„Cože?“ Dožadoval se odpovědi v pozadí zmatený Naruto.
„Jo. Teď je vlastně na úrovni prvního ročníku v akademii. Jediné, co má na vrch je, že ví, co je chakra.“
„Na úrovni čeho?“ Otázal se opět Naruto.
„Přece ho nepošlu zpátky do akademie,“ zhrozila se blondýna nehraně.
„Kamže? Tak odpoví mi už někdo?“
„Kakashi, Sakuro, máte ho na starosti. Naruto se učí rychle, věřím tomu, že mu postačí jen malinko oživit paměť. Je vám určitě jasný, že ho jako budoucího hokage nepošlu znovu do akademie. S tréninkem začínáte zítra. Yamato, ty na to celé dohlédneš. A Sakuro, jakmile budou hotové jeho krevní testy, přijď mi to okamžitě oznámit.“ Poté s lehkým puf zmizela v obláčku kouře.
Kakasimu se na tváři vykouzlil náznak rozpaku a jelikož to co měl na srdci, nemohl říct hokage, která se vypařila zpět ke své láhvi sake, musel to vyklopit alespoň Sakuře.
„Naruto se učil rychle jen díky kage bunshinu a svému zápalu.“ Povzdechl si a ohlédl na blonďáka. Ten až moc zaujatě hleděl Kakashimu do tváře. Jouninovi se ale něco nezdálo a tak k němu přišel blíž a rukou mu zamával před očima. Blonďák jimi ani nepohl.
„Teď už nemá ani jedno.“ Řekl sklesle.
Kde je ten starý Naruto. Pomysleli si všechny tři přítomné osoby naráz.
„Je nějaká metoda, jak mu pomoci vzpomenout?“ Zeptala se až s prosebným nádechem v hlase Sakura.
„Hypnóza, vylekání, bylinky, rána do hlavy z nenadá…ní…“ Nestihl Yamato vyjmenovat všechny způsoby co ho zrovna napadli, jelikož Sakura neváhala ani vteřinu a poslala blonďáka zpět na druhou stranu cvičiště. Co by pro něho neudělala a ránu z pomoci mu ještě nedávala. Mírně se pousmála když Naruto zastavil svůj let až o kmen stromu na druhé straně.
„Všechno co jsi vyjmenoval je blbost, protože podle toho co říkal Yamanaka, má hlavu prázdnou. Ty vzpomínky, techniky…všechno mu tam chybí. Nemůže si vzpomenout, když v podstatě nemá na co. Jediné co objevil, byl náznak jakési laboratoře.“ Zakroutil hlavou Kakashi, Sakuře úsměv z tváře zmizel a Yamato se zamyšleně podíval na své ruce.
„Jsem v pohodě…“ Ozval se z dálky geninův křik. Naruto se z bolavou hlavou pomalu blížil zpět ke skupince. Sakura založila ruce do kapes.
„Divím se že pořád stojím…“ Zaklel a podíval se svou růžovlasou kamarádku.
„Za co to bylo?“ Zeptal se následně vyjukaně.
„Jak koncentrovat chakru si pamatuje?“ Zeptal se Yamato a přišel blíž k Narutovi.
„To jsme mu museli ukázat. Divím se že si pamatuje, že se má na záchodě používat toaleťák.“ Podrbal se Kakashi ve vlasech a koukl na Sakuru. Vypadala že se něčeho děsí.
„Sakuro?“
„Co je to toaleťák?“ Zeptal se posléze Naruto.
„Áááááá….Nééééééé!!! Řekl to!!!!“ Zaječela dívka na celou vesnici. „Naruto ty si takový prase!“ Naruto nahodil opět nechápavý obličej.
„No…to bych teď neřešil…v každém případě zítra v devět ráno buďte všichni tady.“ Řekl zaskočeně Kakashi a vypařil se v obláčku prachu. Zbytek skupiny se rozprchl do svých domovů. Sakura ještě cestou Narutovi doslova vtloukala do hlavy, co smí a nesmí, jak se má chovat, co je slušnost, co je automatický a ostatní věci, nezbytné k životu.

Druhý den ráno se v devět hodin sešli tři ze čtyř účastníků Narutova tréninku. Kakashi přišel asi s půl hodinovým spožděním.
„Kakashi…kde si byl?!“ Mračila se na něho vražedně Sakura.
„J…já byl na pohřbu…té hodné pani z krámu.“ Omlouval se Kakashi.
„Vážně?! Nebyl předevčírem?!“ Ušklíbl se Yamato. Naruto jen nevěřícně kroutil hlavou. Kakashimu ze studu spadla z ruky jeho perverzní kniha. Po chvíli ji sebral a ve snaze to zakecat začal s výkladem.
„Takže…Naruto, vážně nemám páru co tě učit. Myslím že učit tě snadné techniky nemá cenu, protože ti nikdy moc nešli.“ Ušklíbl se a pokračoval. „Takže bych možná začal koncentrací chakry do kunaie.“ Vytáhl Kakashi z kapsy kunai a koncentroval do něho sovu chakru. Vrhací nůž se modře rozzářil a jounin jej vrhl proti stromu. Nůž jím prolít a zabodl se do kamene za ním.
„Teď ty.“ Řekla Sakura a podala Narutovi kunai. Chlapec si jí chvíli přehazoval v rukách a poté se do ní pokusil nastřádat svou chakru. Kunai se ani nerozsvítila. „To nejde.“ Zakroutil chlapec hlavou.
„Tak jí polož a zkus jí nashromáždit normálně, jen do rukou.“ Poradil mu Yamato. Blonďák schoval kunai do kapsy a začal hromadit chakru. Jeho tělo opět ozářila ona neznámá zelená chakra.
„No…a teď jí všechnu nech proudit do kunai.“ Řek Kakashi. Naruto vytáhl kunai z kapsy a opět se o to pokusil.
„Soustřeď se na kunai, uvolni se, nech do ní chakru pomalinku proudit.“ Šeptala mu Sakura do ucha. Kunai se však zdánlivě ani malinko neobalila Narutovo chakrou.
„To nejde.“ Zamračil se genin a zlostně kunai hodil do stromu, kterým předtím prolétla Kakashiho zbraň. Při hodu se utvořil vichr, který všechny jakoby odháněl od letící kunaie. Ta stromem prolétla jako nůž máslem a pomalu si to mířila na kámen. Všichni s úžasem sledovali co se to děje. Kunai pronikla kamenem, v kterém udělala díru asi o průměru deseti centimetrů a zmizela v půdě pod balvanem. Její průlet vytvořil krásně čistý řez. Všichni čtyři na to nechápavě hleděli. Nikdo nevěděl co si o tom má myslet.