Arigatou 36 - Tajemství feudálního pána

Byl to Nomuke. Vypadal překvapeně, ne však vyděšeně.
„Nomuke-kun?“ podivila se Hinata, načež se ozval Naruto: „Co tu děláš?“
Nomuke se k dalšímu překvapení všech usmál.
„Myslím, že teď už byste to všichni měli vidět,“ řekl, „pojďte za mnou.“
S posledním slovem se kluk otočil a odešel do temné chodby. Naruto se chtěl vydat za ním, na rameni mu však spočinula něčí ruka.
„Může to být past,“ řekl mu šeptem Neji.
Naruto se na pár sekund zamyslel, pak však Hyuugovu ruku z ramene sundal a tiše ale rozhodně pravil: „Věřím mu.“
Ostatní ninjové se stále trochu zdráhali jít za ním, možná kvůli hrozivé bouři venku, možná však spíš Nomukemu nedůvěřovali tolik, jako Naruto. Než však blonďatý ninja zmizel ve dveřích, všichni se postupně zvedli a vydali za ním.
Nomuke je vedl hluboko do lesa. Všichni byli na kost promrzlí a promočení už dva metry před hradní branou, tady však byli od hradní brány přes dva kilometry a nejednou se v důsledku toho někdo z ninjů, včetně samotného Naruta tak-tak drželi, aby se neobrátili a neodešli zpátky. Naštěstí to nikdo doopravdy neudělal, a kdyby ano, později by toho jistě litoval. Co totiž všichni měli za nedlouho spatřit, předčilo všechna jejich očekávání.
Nomuke se konečně zastavil u velikého pařezu. Chvíli se rozhlížel, pak si na pařez sedl a čekal. Všechny to zajímalo, ale nikdo se nezeptal, na co tu čeká, když to však chtěl Kankurou vyslovit, křoví kousek od nich zašustilo. Normálně by to nebylo nic divného; foukal silný studený vítr, všechna křoví i koruny stromů se tady různě prohýbala a vydávala všelijaké strach nahánějící zvuky, ale tohle křoví zašustilo z nenadání mnohem víc, než všechny ostatní. A za nedlouho se v něm také objevily dva páry žlutých očí. Oba se začaly nebezpečně přibližovat, až všichni ninjové spatřili dva nádherné exempláře urostlých vlků. Podle tvarů těl byl jeden z nich samec, druhý samice, podle velikosti navíc nejspíš alfa pár, pomyslel si Neji.
Všichni ninjové až na Naruta se připravili k boji. Jediný Naruto stál klidně; poznal toho vlka ze svojí cesty zpět do hlavního města Země Kopců.
„Neublížil mi předtím, neudělá to ani teď. Proč mám pocit, že právě za ním jsi nás přivedl, Nomuke?“ zeptal se s téměř neznatelným úsměvem na tváři sám pro sebe.
„Naruto?“ podivila se Hinata, když si jeho výrazu všimla.
Všichni se na něj teď podívali.
„Ano, ty jsi mě poznal, že, Naruto-kun?“ ozval se něčí hlas.
Všichni ninjové, opět až na Naruta se začali rozhlížet, odkud se ten hlas bere.
A tu se ozval smích.
„Ha, ha, ha! Nebudu vás už dál napínat, ninjové.“
S posledním slovem oba vlci začali měnit svůj tvar, a když skončili, stáli místo vlků v lese dva lidi. Urostlý muž a žena, podle barvy pleti nejspíš oba cikáni.
„Rád vás zase vidím, Rikue-san, Hatarou-san,“ promluvil Nomuke, se zářivým úsměvem na tváři.
„My tebe taky,“ odvětila žena, kterou Nomuke nazval Rikue.
„Co… co jste zač?“ zeptal se Kankurou, když se jako první probral ze šoku, že právě spatřil dva mluvící vlky měnící se na lidi.
„Jsme cikáni,“ potvrdil Nejiho nevyřčenou domněnku Hatarou.
„Máme tábor nedaleko odsud, hlouběji v lese,“ pokračovala Rikue, „známe se s Nomukem už dlouho a v těch vlčích formách se ledacos dozvíme. Nedávno nás požádal, abychom něco zjistili o organizaci jménem Ryouyou.“
„A zjistili jste něco?“ zeptal se rychle Naruto.
„Nic moc, co byste už nevěděli vy,“ promluvil opět Hatarou.
Naruto si zklamaně zase sedl na pařez, Hatarou však pokračoval: „ale zjistili jsme něco jiného.“
Všichni, včetně Nomukeho se teď zatvářili překvapeně a očekáváním, co Hatarou řekne ani nedutali. Byla slyšet jen silná bouře, která stále řádila kolem nich.
„Z Konohy sem míří další tým,“ řekl nakonec.
„To my už přece víme, Hatarou-san,“ odvětila Hinata, „řekl nám to feudální pán, když jsme se poprvé setkali. Řekl, že než jsme dorazili, situace se změnila. Myslel si, že Ryouyou zorganizovali odpor ve městě Luya, tak začalo to nedorozumění. Hned jak se to dozvěděl, poslal pro posily.“
Hatarou jednou rázně kývl hlavou.
„To si řekla přesně, Hinato-kun, ale co už feudální pán neví a neřekl vám, že ony posily mají do Země Kopců podle plánu dorazit už za necelý týden.“
Všichni teď zase o něco zbystřili. Tahle správa jim dost zvedla sebevědomí.
„Necelý týden?“ opakoval Kiba.
Hatarou zas jen rázně kývl hlavou, načež se Riuke usmála.
Po chvíli ticha řekla: „Teď byste se měli vrátit a počkat na ně.“
Na tenhle návrh všichni jednotně kývli a odešli zpátky do hradu. Cestou nikdo z nich nepromluvil jediné slovo.

Kankurou už natahoval ruku k otevření brány, když ho Neji zastavil.
„Co se děje, Neji?“
„Cítím za dveřmi něčí chakru,“ odvětil Hyuuga.
„Byakugan!“ ozvalo se jednotně z Nejiho i Hinatiných úst.
„Ta chakra…“ začala Hinata, když vtom dveře kdosi otevřel z druhé strany.
„Dobrý večer, ninjové,“ ozval se hlas na druhé straně prahu stojícího feudálního pána.
„Tajine-sama?“ podivil se Kankurou, vedle feudálního pána však stál ještě někdo.
„Fuuzaki? Kyoshi?“ podivil se tentokrát Naruto.
„Feudální pán vám přestal věřit,“ začal mluvit Fuuzaki, „proto jsem pověřil Kyoshiho, aby vás sledoval.“
Všichni ninjové ztuhli.
„Sledoval nás?“ ozývalo se v hlavách všech.
„Dokáže tak dobře skrývat svoji chakru?“ podivil se Neji.
Do ticha se však ozval neobvykle chladný Tajineho hlas: „Než jste se vrátili z lesa, stihl mi Kyoshi říct vše, co jste tam dělali. Pověz mi, Uzumaki Naruto, kdo jsou ti vlci, co se dokáží měnit na lidi?“
Všichni se podívali na Naruta. Blonďatý ninja však nevěděl, co říci.
Chvíli vládlo ticho, než ho konečně někdo prolomil: „Myslím, že do toho vám nic není! Nejsme vaši sluhové, jsme jen ninjové, co vám z dobré vůle přišli pomoct, když jste o ni požádal! A co děláme ve svém volném čase, je naše věc!“
Pohledy všech se stočili k Hinatě.
„Hinato?“ podivil se v duchu Naruto.
Nemohl uvěřit, že zrovna tahle dívka právě řekla něco takového. V Narutově tváři se však objevilo pousmání.
„Díky, Hinato…“
„Dobrá vůle, za kterou vám musíme platit?“ promluvil opět feudální pán, tentokrát spíše naštvaně, než chladně.
To Hinatu zaskočilo, zvlášť, když se Tajine díval přímo na ni. Teď najednou ona nevěděla, co má říct.
„Vy byste měli být rádi, že jsme vůbec přijeli!“ vykřikl tentokrát Naruto.
Všechny pohledy se opět stočily k němu.
To už ale feudální pán vypadal opravdu naštvaně, až Naruto málem litoval, že radši nebyl zticha.
Když vtom k opětovnému překvapení všech promluvil Fuuzaki. Jeho hlas byl klidný, téměř přátelský: „Naruto-kun… ti cikáni vědí něco o Ryouyou. Jejich spojenectví by nám mohlo hodně pomoct. Kdybychom věděli, kde ti zločinci mají svou skrýš… čert vem, že jsou všichni na Kage úrovni, spolu bychom je přemohli a dali jim, co žádá Zákon. To chcete, ne?“ podíval se směrem ke Kankurovi, „aby dostali, co si zaslouží.“
Na tato slova nikdo hned nereagoval, bylo vidět, že ani Tajine neměl ponětí, co chce Fuuzaki říct, a byl tím viditelně zaskočen. Zdálo se však, že hněv ho částečně přešel.
Nakonec jako první promluvil Neji: „Oni ale neví, kde Ryouyou jsou.“
„Ale mají prostředky to zjistit,“ oponoval Kyoshi.
„Za zkoušku to stojí,“ promluvil po další chvíli ticha Kankurou.
Pohledy se teď pro změnu stočili na něj.
„Až se bouře uklidní, vrátíme se k nim a zeptáme se jich, jestli jsou schopní najít ty bastardy, co zabili Temari!“ pravil mocným hlasem, až přehlušil okolo stále řádící bouři.
Na tato slova se feudální pán dokonce usmál.
„To jsou slova ninji,“ pravil, načež se obrátil k odchodu.
„Počkejte chvíli,“ ozvala se Hinata.
Feudální pán se zastavil a pomalu otočil, nic však neříkal.
„Jeden ze členů Ryouyou mi řekl… víte…“
Nevěděla přesně, jak mu to má říct, aby se Tajine znovu nerozhněval, dívka však mluvila o…
„…váš syn měl Sharingan,“ dokončil větu Naruto.
Opět zavládlo nepříjemné ticho. Dokonce i bouře venku s posledním Narutovým slovem radikálně zeslábla.
„Chápu,“ promluvil Tajine-sama, tak potichu, že jej bylo sotva slyšet.
Při vyslovení toho slova feudální pán zavřel oči. Když je po chvíli otevřel, měli všichni přítomní možnost vidět jeho skutečný Sharingan.
„Je to tak,“ promluvil, „jsem skutečný poloviční Hyuuga i Uchiha.“
Konec třicáté šesté části.