Legenda draků 19. Zmatek

Sareth už kráčel k Narutovu pomníku a půl hodiny se chýlilo ke konci. Když stál při pomníku otočil se ke všem a řekl.
„Neznal jsem Naruta moc dlouho, všem tady bude moc chybět ale já musím říct že mě ne. Celou dobu mi stál v cestě a teď když už je po něm bude pro mě všechno mnohem lehčí a zábavnější,“ těmito slovy všechny šokoval a ještě víc když ukázal svou pravou totožnost.
„Ano jsem to já, nikdo jiný než já Sareth dračí pán, teď je načase to tu vyhladit a zničit vše na čem mu kdy záleželo,“ když to dořekl rozdrtil jeho pomník jednou ranou.
Pak pokračoval se zadíval svým nenávistným pohledem na Hinatu vůbec mu nepřekáželi vesničané kteří utíkali v panice kolem. Narutovi nejbližší byli ztuhlí strachy a hlavně Hinata kterou jako kdyby držel svým pohledem na místě.
„Dovolil jsem vdově přinést malou vzpomínku na něj a to je tahle koruna kterou měl na hlavě když jsem ho zabíjel,“ jak to řekl hodil tu korunu k Hinatě.
Ta jí jenom stěží zvedla, přitiskla k sobě a slzy které jí stékali po tváři se o ní tříštily.
„Hinato pojď rychle musíme tě dostat do bezpečí,“ řekl Neji jak jí tahal pryč.

„Hele blbečku vzbuď se konečně, nejsi ještě mrtvý ale je tu něco co musíš udělat.“
„Co se to stalo, kde to jsem?“
Naruto se díval kolem sebe a byl v nějaké budově, po šedých zdích ztékala krev a kolem se ozýval krev mrazící nářek lidí.
„Ale jenom v dimenzi stínů, je na čase mě oživit.“
„To už je čas?“
„Jo, máš na to sice mnoho času ale nemyslím že bys tady chtěl dlouho zůstat. Jen tak pro tvou informaci pokud sebou nepohneš najdou tě ty nenažrané přízraky a sežerou tvojí duši.“
„Cože jaké přízraky?“
„Ale jenom tamhlety za rohem co hodují na těch lidech kteří se sem dostali.“
Naruto se podíval za roh kde se mu naskytl nechutný pohled z kterého mu bylo na zvracení.
„Nebudu ti už více říkat jenom to že se musíš dostat odsud ven a pak najít mojí hrobku.“
„Ty máš plnou hubu rad a přitom mi jinak pomoct nemůžeš,“ řekl naštvaně Naruto.
„No fajn dělej jak chceš já ti na to už kašlu.“
„Ne, ne radši mě veď já se tady nevyznám.“
„Dobře budu tě vést ale nemluv tolik protože jestli tě uslyší behemonti tak budeš v pořádném průs**u.“
„Behemonti, to zní hrozivě, co jsou zač?“ zeptal se vystrašeně Naruto.
„Ale jenom banda tupohlavých bestií které si neberou servítky s nikým. Nechtěj je potkat, jsou fakt otřesní.

V Konoze se zatím rozpoutal boj o přežití, ninjové neměli na Saretha skoro žádnou šanci. Jelikož byl Sareth hodné zesláblí měli aspoň malou šanci ho zastavit. Tuara a Argeto se potkali se Sarethovými společníky a pustili se s nimi do boje.

Naruto procházel strašidelnými a nechutnými chodbami když se nakonec dostal ven z podivné budovy ale výhled se mu nelíbil.
„Mám otázku není tohle jen tak náhodou peklo?“
„Jak jsi na to došel, jenom tím že tady duše plné zla věčně trpí nebo podle té lávy tekoucí kolem a hezké výzdoby? Jasné že je to peklo, neptej se už na blbosti a teď se skryj tamhle jde jeden behemont.
Naruto se skryl za roh, viděl jak kolem prochází veliká příšera s obřími drápy a zuby.
„Poslyš tihle mají velice citlivý uši a když tě chytnou tak tě odvedou na místo které se jim zdá jako nejlepší na mučení tvé duše. Jak jsem rád že mě nemohou slyšet.“
V tom Naruto omylem vrazil nohou do lebky která byla na zemi. Příšera se otočila a pomalu se přibližovala k rohu kde byl Naruto. Naruto měl srdce od strachu až v krku a byl připraven běžet. Behemont se naklonil hlavou k té lebce, díval se na ní ani si nevšiml Naruta tisknoucího se ke zdi.
„Klídek nehýbej se možná si tě nevšimne, pokud si tě všimne tak utíkej o život.“
Behemont se pomalinku otáčel směrem k Narutovi ale pak se skutálela lebka z jedné kostry na druhé straně. Behemont se otočil a když viděl že nic to není tak šel pryč.
„Tak tohle bylo o fous, dávej příště pozor vedle čeho stojíš a teď jdi dál.“

Tuara bojoval s Madarou který byl pro něj teď vyrovnaný soupeř. Madara se snažil vyhnout jeho mrazícímu dechu a připravoval se na své jutsu. Argeto měřil síly s Peinem ale nemohl se mu dostat na kobylku, bylo pro něj dost obtížné ho zasáhnout když odrážel všechny jeho útoky. Shatotu měl větší štěstí na protivníka, s plamenometem který měl sebou honil Conan a snažil se jí sežehnout. Sareth zase bojoval se všemi Narutovými přáteli kteří nepomáhali z evakuací vesničanů. Celou Konohou se ozýval boj a nikdo nevěděl kudy jít aby se nezapletl do některého z nich. Na ulicích byla spousta mrtvých nebo raněných ale nejvíc na místech kde bojoval Sareth. I když Jiraja byl velice silný neměl na něj šancí stále byl na něj moc silný.

„No fajn konečné jsme tady vejdi dovnitř, jediné co musíš udělat je nabrat si trochu vody z kašny u vchodu a polít s ní moje pozůstatky.“
„Doufám že se nic nepokazí,“ řekl si Naruto a nabral si trochu vody s kašny do poháru který tam byl položený.
Jak kráčel podivnou budovou necítil se už jako v pekle.
„Co je jiného na téhle budově?“
„Ale tohle je jak bys to nazval pekelný palác a je to jediné místo kde najdeš pozůstatky prokletých zlem jako jsem já. Neměl by tu být nikdo tak v klidu ale pořád dávej pozor a už jsme tady za těmito dveřmi jsou někde moje pozůstatky.“
„Tak ať to máme za sebou,“ řekl Naruto a s malou úlevou otevřel kamenné dveře.
No jeho úlevu hned nahradil strach, v obrovské místnosti byla hromada Behemontů a přízraků kteří ho hned zaregistrovali.
„No chlapče tak a teď je to jen v p***ly, jestli tě něco napadá tak to udělej a neváhej.“
Naruto vyskočil a začal Behemontů krákat po hlavách, byl v situaci která připomínala trs banánů vhozený mezi opice. Všichni skákali ve snaze ho chytit až v tom se všechno otřáslo, všechny příšery kolem se strhnuli a začali utíkat kudy to šlo.
„A jeje, jak jsem mohl na tohohle zapomenout.“
„Co tím myslíš zapomenout….“
Narutúv údiv přerušila rudá ruka která chytla obrovské dveře kterými přišel. V sekundě se dveře vyvalili, na něj koukal obrovský rudý démon s kostnatými křídly a velikým mečem z podivné rudé kapaliny.
„Tak tohle je pekelník a je to něco jako dohlížeč.“
Naruto v poslední sekundě uskočil tomu jak švihl svým obřím mečem kterým přesekl veliký kamenný pilíř jako máslo. Pilíř se zhroutil a jen co se mu Naruto vyhnul musel už znovu uskakovat dalšímu nebezpečnému úderu.
„Hele tamhle je moje hrobka rychle a já tě odsud dostanu.“
Naruto ho poslechl a několika skoky se k ní dostal, otevřel kamennou rakev a polil pozůstatky vodou kterou měl v poháru. Ve stejné sekundě na něj mířil meč pekelníka a tentokrát se mu už nemohl vyhnout. Pozůstatky začali zářit tak silné že ho oslepili, v další sekundě se probouzel na místě kde ho Sareth zabil.
„No tak a můžeš být spokojen, zvládl jsi něco co se nepovede každému,“ ozval se mu zvláštní hlas ale teď ho už neslyšel v hlavě ale ozýval se zezadu.
Naruto se otočil a uviděl postavu v prokleté zbroji kterou měl předtím na sobě. S pod kapuce na něj koukali ostré zuby a černě rudé oči.
„Tak už vidím jak vypadáš,“ poznamenal Naruto.
„Ne, nemáš ani ponětí co jsem a jak vypadám za života moje tělo nabylo tenhle vzhled. Ale teď k hlavní věci, tady se rozdělí naše cesty a ty běž zachránit své blízké. Nabral jsi moc z mé zbroje to je dárek spolu s tímto mečem ode mě za oživení, tak už běž.“
„Doufám že se naše cesty už nikdy nezkříží,“ řekl Naruto a letěl obrovskou rychlostí zpátky do Konohy.
„Ale zkříží, to jsi buď jistý hehehe.“ Řekla si postava a zmizela.

Argeto dostal po několika hodinách pořádné na frak od Peina který hned na to šel pomoct Conan. To už Shatotu uháněl splašeně jako o život, Tuara na tom taky nebyl dvakrát dobře. Madara se přestal uhýbat a přešel do útoku. Po chvilce ho složil k zemi a pokračoval v jejich plánu. Saretha to přestalo bavit a dal to toho všechnu svou sílu, a bez pohnutí prstu začal po jednom odrovnávat všechny kteří se ho pokoušeli zastavit.

Každou sekundou se Naruto blížil ke Konoze až pak viděl sloupy kouře stoupat k oblakům. Jak to uviděl přidal aby se tam dostal co nejrychleji. Nevěděl jestli dojde včas, nevěděl co ho čeká a už vůbec se nezajímal o to jestli se mu něco stane. Hnala ho kupředu myšlenka pomoct všem jeho blízkým a ochránit je před jeho nepřáteli.