Kmotr

info: Kdysi dávno někdo prohlásil, že by se v Akatsuki měly zavést přijímací zkoušky. A kdo by nám je měl ukázat lépe než dvě dospělé Peinovy dcerky? Toto je část povídky Tatíček Šéfík, která je bonusová a v povídce jako takové se neobjeví. Bavte se dobře!

Songfic na píseň Quantum tarantulí od Daniela Landy

Upozornění: 15+

„Kam to jdeme?“ zeptala se vysoká dívka s brýlemi hlasem plným pochyb.
„Neptej se pořád tak hloupě! On určitě ví, kam nás vede!“ odsekl podrážděně černovlasý kluk v košili.
Bylo jich pět, čtyři pěšáci a jejich vůdce, který se pyšnil černým pláštěm s rudými mraky. Vedl je do údolí, kde se nacházel podzemní úkryt, okem těžko viditelný. Čtveřice mu věřila, neměla na výběr. Neustále se zdržovali kvůli jednomu ze členů, který nedokázal jaksi ovládat svůj náklad.
„Tak ten meč zahoď, když je na tebe tak těžký!“ dopálil se velitel hněvem spravedlivých. Reptající mladík zmlkl.
Vešli do chodby, která se zdála být nekonečná. Karin se neustále ohlížela za sebe, její druh si z ní stále tropil posměch.
„Mluvit budu já,“ zahučel muž, který hadí tým vedl do neznáma.

Otevřela se před nimi téměř neznatelná brána a objevila se místnost plná světla. Na konci pokoje stálo křeslo, které připomínalo trůn, a v něm seděl muž se zrzavými vlasy, propíchaným obličejem a katanou v ruce. Jeho podezíravý pohled nevěstil nic dobrého. Místnost byla prázdná, i když to bylo pouhé zdání. Zbylí členové Akatsuki vyčkávali ve svých úkrytech.
Pein zůstal sedět, shlížel na příchozí pohledem plným opovržení. Stačil by jediný jeho rozkaz a bylo by po všem. Nikdo by se neodvážil odporovat Vůdci.

„Madaro!“ zahřměl a v očích se mu zaleskl Rinnegan. Vstal. „Snad jsem řekl jasně, že se máš odsud pakovat!“ Z jednoho rohu vystoupil žralok s vyceněnými zuby, z druhého muž s hlavou obalenou masožravou kytkou. Oba vypadali nebezpečně.
„Ale, no tak, přece bys nebyl hned taková netykavka!“ Madara se uměl vlichotit. „Slyšel jsem, že teď Akatsuki strádá. Přivedl jsem někoho, kdo by mohl nahradit členy, kteří tak tragicky přišli o život.“
Pein se mračil, ale nechal čtveřici předstoupit. Žraločí muž jménem Kisame si promnul oči, toho chlapce s šedivými vlasy už kdysi dávno někde viděl. „Suigetsu?“
Kolem obou mladíků prošla velmi pomalým krokem dívka s pronikavým pohledem, rozježenými vlasy a oblečením, které by jí Vůdce nikdy nedovolil vzít na sebe. Mohli na ní oči nechat.

„Akki!“ rozkřikl se Pein, když jeho dcera předvedla svůdnou pózu před očima obou mladíků.
„Co chceš?“ Střelila po něm pohledem. „S tebou neni zábava,“ prskla a vzápětí dodala: „Co ty jsi to za otce?“
Otočila se k chlapcům, nečekaně vrazila mladému Uchihovi facku a zmizela za Vůdcovým křeslem.
„Otec?“ podivil se Sasuke a přemítal, za co vlastně mohl dostat pohlavek.
Pein došel až k němu a strčil mu pod nos ostří katany. „Znáš tohle, hochu? Ne? Tak já ti osvěžím paměť. Touhle věcí tě propíchnu, jestli mi sáhneš na některou z mých dvou dcer.“
„Pěkně nám vyrostla, naše malá Akki,“ rozplýval se Madara a pokukoval po ní.
„Baka!“ vyštěkla oslovená. „Se strejdou Tobim byla větší sranda!“
„Tak to by snad stačilo!“ Pein už měl těch debat plné zuby. „Ano, posily potřebujeme, ale nebudeme brát do Akatsuki kdejakou chátru! Akki, dones karty!“
S tichým broukáním a slastně pronesenou větou: „Budeme si hrát!“ zmizela v další chodbě.

„S jedním hadem už jsem se vypořádal a stačilo to,“ zabručel Uchiha.
„Nepřerušuj mě, ty drzej spratku! Neposlušnost tady nestrpíme!“
Zetsu a Kisame na sebe mrkli a zachechtali se.

Akki otevřela dveře, aby mohla vstoupit její starší sestra. Nesla malou krabičku v jedné ruce a dva šátky v druhé. Byla oděna v kimono hodící se pro sváteční příležitost, působila velmi elegantně, zrzavé vlasy měla stažené v copu. Donesla dřevěnou věcičku až ke křeslu.
„Přeji dobré jitro, otče,“ usmála se a pak obešla zbylé dva ninji. „Strýčku Kisame, strýčku Zetsu…“ Cosi jim podávala.
„Naše čelenky!“ zaradoval se kanibal.
„A jak čisté!“ uchechtl se žralok. „Děkujeme, Tenshi.“
„To je Tenshi, nejstarší dcera velitele Akatsuki,“ vysvětloval Madara svým svěřencům.

Pein si ji zavolal a něco si šeptem domlouvali. Poté od něj převzala krabičku. Došla s ní až k pětici „hostů“. „Strýčku, dlouho jsem tě neviděla. Jak už je to dlouho, co jsme tě vyhostili?“ Ironicky se ušklíbla, provedla jakési rituální gesto a pronesla: „Nechť přijímací zkouška do Akatsuki začne!“ Mohli nahlédnout dovnitř, byly tam jen papírové karty.
„Žádná čísla? Co je to za vtip?“
„Nepodváděj!“ Jemně ho pleskla přes ruku a vytáhla karty, načež je uschovala v rukou. Sasuke nervózně polkl. Měl pocit, že mu ta zvláštní dívka vidí až do hlavy.
„Toto jsou speciální karty,“ vysvětlovala čtveřici. „Vytáhnete si úkol. Když ho splníte, přijmeme vás a nikdo proti tomu nesmí říci jediné slovo. A když ne… zabijeme vás,“ prohlásila naprosto klidně.
„Kolik účastníků už tou zkouškou prošlo?“ odvážil se zeptat Suigetsu.
„No, budete možná první.“ Tenshi se sladce usmála a vytvořila z karet vějíř.
Madara se podrbal na zátylku. S něčím takovým vskutku nepočítal. „Nějak jste přitvrdili, jak vidím,“ vypravil ze sebe.
„Ber nebo táhni!“ usadil ho Pein a pyšně hleděl na Tenshi, která stála před ním, a na Akki po své pravici.
Nejstarší člen Akatsuki si obě dívky prohlédl pozorněji. Akkiiny vlasy trčely divoce do stran, na sobě měla jen krátkou sukni, na několika místech potrhanou a cosi, co se s trochou nadsázky mohlo nazývat blůzkou. Při každém kroku její sandály zlověstně klapaly a na krku měla přívěsek se znakem obráceného trojúhelníku zavěšeného v kruhu. Její sestra měla právě takový symbol. V Madarovi hrklo. Takže Hidanova tradice přetrvává…
„Vytáhněte si kartu, která rozhodne o vašem osudu!“ oznámila jim Tenshi a počkala, až k ní přijde sestra. Tenhle rituál vždy prováděly společně.
„A moc ty karty neokukujte! Stejně z nich nic nevykoukáte!“ ušklíbla se Akki a vyčkávala.

První si vybíral poněkud labilní Juugo. Vytáhl si kartu, na níž byly jen nějaké podivné znaky. Začal je luštit. „Nech to, stejně nic neznamenaj,“ uchechtla se Akki a vytrhla mu kartu z ruky. Zetsu se na ni podíval také a obě jeho poloviny naráz se začaly chechtat.
Suigetsu si vytáhl kartu se znakem Jashina, pod nímž bylo velké písmeno A. „Dobrá volba,“ uchechtl se Kisame. Akki na mladíka pohlédla a mlsně se oblízla.
„Zrcadlo?“ Karin nechápala, co to všechno znamená, když pohlédla na svou kartu. Sasuke si vytáhl obrázek s bílým polem, v němž bylo nakresleno pět ocasů.

Dívky jim ukázaly, kde dnes přespí a pak je opustily. „Mějte se na pozoru,“ zabručel Madara.
„Proč jako?“ Sasuke se jako obvykle nebál.
„Víte,“ ztišil starý ninja hlas. „…ty dvě nejsou tak nevinné, jak vypadají.“
Suigetsu se smál, Uchiha prohlásil, že jeho žádná ženská nepřelstí, a Karin ho pro změnu sjížděla podezíravým pohledem. Nemohla zapomenout na pohled, jakým se nejmladší člen svého klanu díval na obě Peinovy dcery.

Tenshi se na poněkud zmateného Juuga přívětivě usmívala. I dnes vypadala tak, aby pohled na ni lahodil očím. Posadila ho ke stolu, pod nos mu strčila prázdný papír a dala mu na výběr štětce a tužky. „Tento test,“ vysvětlovala. „…sestavovaly největší mozky v Akatsuki. Prověřuje schopnost logické dedukce, rychlost uvažování a další dovednosti ninjů z řad ANBU a Jouninů. A až ho budeš dávat dohromady, nezapomeň poděkovat mistrům Itachimu a Sasorimu.“
Mladá žena se usadila v rohu, chvíli ho pozorovala, pak pokynula Kisamemu, aby ji vystřídal, a šla plnit další zkoušku. Juugo vzal do ruky papír s instrukcemi. Už při slovech té zvláštní dívky v něm hrklo. Jak má proboha vědět, co umí Jounin nebo ANBU? Střídaly se v něm pocity zoufalství a strachu. Nakonec odhodil papír stranou a táhle zavyl. Byl v koncích.

Karin byla ze Zetsua celá nesvá. Dovedl ji do místnosti plné zrcadel a nařídil jí, ať čeká. Vycítila cizí chakru a brzy objevila i jejího majitele. Štíhlou dívku s rozpuštěnými dlouhými nazrzavělými vlasy v krátké sukýnce a lehoučké vestě, obojí opatřené znakem Akatsuki. Tenshi k ní přistoupila a znenadání zasyčela: „Braň se!“
Karin se dařilo odrážet rány, ale její soustředěnost dostávala zabrat. Musela dávat pozor, aby nevrazila do žádného zrcadla, a zároveň nedovolit, aby jí neznámá dívka ublížila. Bála se jejího chakrového potenciálu, ale ačkoli se bránila statečně, její rychlosti se vyrovnat nedokázala. Tenshi ji udeřila do břicha a nechala ji vrazit do jednoho ze zrcadel, které se samozřejmě roztříštilo. Zatímco se zvedala, poodstoupila od ní, a když jí Karin pohlédla do očí, věděla, že už se nestihne bránit. Dívka zaútočila navinutými chakrovými vlákny a zabránila červenovlasé v dalším pohybu. Zkouška byla ukončena.

Suigetsa nasměrovali do jedné chodby, kde byl na konci jediný pokoj. Strnul, když jí procházel. Kdosi uvázaný za nohy k lustru a visící hlavou dolů na něho křičel. „No teda! Cos dělala, žes dopadla takhle?“ chechtal se a nevšímal si Karininých hlasitých protestů. Se Zabuzovým mečem přes jedno rameno spokojeně rázoval až na konec chodby.
Místnost byla celá zatemněná, jen uprostřed rozeznal obrysy postele. Vešel a kdosi za ním okamžitě zamknul. Ve tmě se zjevila dívka, která mu byla neskutečně podobná. Byl z ní u vytržení.
„Říkají ti Suigetsu, že? Strýček Kisame o tobě vyprávěl.“ Došla se svíčkou až ke stolku a zapálila s ní svícen. Pak na sebe vzala pravou podobu. Přívěsek zasvítil do tmy. „Tak mi dokaž, že jsi pořádnej chlap!“ Akki do něho prudce strčila, povalila ho na postel, přitiskla své rty na jeho a přehodila přes oba peřinu.

Madara tu noc moc klidně nespal. Neustále nabádal Sasukeho, aby byl opatrný, ovšem ten ho ignoroval. „Já je vychovával! Ty vůbec nevíš, s čím si zahráváš!“
„Proti mýmu Sharinganu nemá šanci ani jedna!“ odsekl Uchiha mladší.
„Hlupáku! Rozcupují tě na kousky!“

Sasukeho zavolali do tréninkové arény. Po obvodu byly rozmístěné jílové kuličky, několik nezřetelných provázků a až vzadu velká klec. Modrovlasá žena se na něho podívala, otevřela dvířka, nechala své tělo přetvořit v drobné papírky a vytratila se. Sasuke zaktivoval Sharingan a ihned postřehl temné vrčení, které se ozývalo z klece. Místnost se otřásla a před Uchihou se zjevil obrovský bílý vlk s namodralou srstí. Sasuke postřehl, že má pět ocasů. „Gobi no Houkou,“ zašeptal v posvátné hrůze.
Démon se zmenšil do přijatelné velikosti a zaútočil. Jistě, vždyť Akatsuki byli známí lovem ocasých démonů, proč by je tu tedy někde nemohli držet všechny? Kdyby se ovšem podíval pozorněji, zjistil by, že ten takzvaný Gobi má podivné šedivé spirálovité oči.
Sasuke se oháněl svou katanou, a měl věru co dělat. Sharingan mu odhaloval pouze první útoky zvířete, po něm ovšem okamžitě následovaly další. Několikrát byl sražen na zem, párkrát i pokousán, zmocňoval se ho čím dál větší vztek, rychlost toho démona byla vskutku obdivuhodná. Znovu po něm sekl prackou a rozřízl mu košili, rána okamžitě začala krvácet. Tentokrát však Uchiha zaútočil ve stejnou chvíli a usekl jeden z ocasů a vzápětí ještě jeden. Démon uskočil, zařval a otřásl se. V bojovém postoji proti němu stála náhle rozlícená dívka s podivně ošmikanými vlasy. Vrhla se na zem, překulila se do strany a halou prolétl její výkřik: „Katsu!“
Jílové bombičky šikovně rozmístěné po místnosti vybuchly všechny naráz. Sasukeho to odmrštilo do míst, kde se povalovala lanka. Za chvíli poznal, že se nemůže hýbat. Nejmladší Peinův potomek k němu došel a bosou nohou mu šlápl na břicho. „Tohle si zapamatuj, Uchiho,“ usmála se sladce. „Porazila tě Akki no Amegakure!“

Čtyři mladí lidé čekali na svůj ortel. Suigetsu nespouštěl oči z té divošky, kterou tak důkladně poznal včerejší den. Karin dosud pořádně bolela hlava, hra na netopýra si vybrala svou daň. Sasuke si třel zranění hojivou mastí a mračil se, Juugo jen seděl a mlčel.
„Hm, vedli jste si hrozně!“ Peinova slova bodla Uchihu Madaru přímo do srdce. Akki přistoupila k otci, cosi mu šeptala a přitom pomrkávala po chlapci se žraločími zoubky. Vůdce vzdychl. „Svého rozhodnutí budu nejspíš litovat po celý zbytek života, ale… jste přijati!“