SasuSaku *Když Láska Neumírá*/díl 9. - Rozhodnutí

Bylo by opravdu velmi romantické popisovat, jak mě vzbudily sluneční paprsky a příjemné cvrlikání ptáčků. Ale tak to nebylo. Zbudila mě hádka Kisameho a Tobiho, alias Madary na chodbě. O kolik by bylo jednodušší, kdyby se Sasuke nikdy nedozvěděl pravdu... Pomyšlení na to, že Tobi je vlastně přeživší Uchiha, který mi celou tuto idylku se Sasukem pokazil svýma kecama s pravdou o Itachim, mě opravdu dohánělo k šílenství.
„Kisame já zvysoka kašlu na rozkazy od takovýho krypla jako je Pein, se Sasukem máme práci, mise počká!“
„Nepočká! Pein chce, abys mu ten svitek přinesl okamžitě!“
Najednou hádka ustála, ozvalo se pár ran a najednou na chodbě bylo ticho.
„Jdu to vyřídit Peinovi,“ ozval se z chodby tichounký Kisameho hlásek. Najednou se dveře rozrazily a stál v nich Madara. Chtěla jsem se podívat na Sasukeho, jestli ho vzbudil, ale vypadal, že už je nějakou dobu vzhůru.
„Sasuke, máme práci,“ pronesl napjatým hlasem.
„Okamžitě se obleč,“ dodal znechuceně při pohledu na jeho odhalený trup. „Za čtvrt hodiny sraz ve velké hale,“ zavolal za sebou když odcházel. Zabouchnul dveře.
„Nikdy to neskončí, viď?“ povzdechla jsem si.
„Neboj, lásko, brzy bude po všem,“ přivinul si mě pevněji k hrudi a pohladil mě po vlasech. „Ale teď už musíme vstávat!“ dodal v zápětí a akčně vyskočil z postele. Natáhl se pro oblečení a začal se oblékat. Rozhlédla jsem se po místnosti. Mé kimono ze včerejšího večer bylo na opačné straně místnosti než obi, jak se mi tohle povedlo? Zadivila jsem se sama sobě. Vstala jsem, tělo přikryté dekou a rozešla se ke křeslu, na kterém ležel můj ninja oblek, plášť akatsuki a prozatím nezničená čelenka. S hlubokým povzdechem jsem sebrala oblečení a odkráčela do koupelny. Rychlá sprcha mě probrala. Pak jsem si oblíkla svůj ninja oblek a přehodila přes sebe Akatsuki plášť. Vlastně v zrcadle nevypadal tak hrozně. Ale čelenku jsem schovala, nechtěla jsem, aby mi na ní někdo vytvořil ten dlouhý škrábanec, co členové téhle organizace nosí. Schovala jsem ji hluboko do kapsi hábitu a pak se rozešla do místnosti. Našla jsem batoh s mými věcmi a šla provést ranní hygienu, rozčesala si vlasy a trochu se přimalovala.
„Poslyš, Sakuro, už před pěti minutama jsme měli být v hale,“ zavolal na mě Sasuke.
„Jojo, už běžím!“ hodila jsem věci zpět do batohu a vyběhla z koupelny.
„Vypadáš nádherně,“ pošeptal mi do ucha a něžně mě objal jednou rukou kolem pasu. „Půjdem?“ usmál se. Jen jsem přikývla a úsměv mu oplatila.

Když jsme přišli do haly, Pein s Madarou se zrovna hádali. Když nás spatřili, Pein to vzdal a nasupeně odešel z místnosti.
„Ach ten nedá pokoj, pořád ty debilní mise,“ zaúpěl Tobi - Madara. „Posaďte se, Sasuke, Sakuro,“ pokynul nám k židlím u velkého stolu, když se dveře za Peinem zabouchly.
„Sasuke, mám špatné a dobré zprávy, nebudu se tě ptát, kterými začít, začnu těma špatnýma,“ přes masku jsem neviděla jeho tvář, ale zdálo se, že se tváří zmučeně.
„Mám nejnovější informace o současném stavu Konohy. Bohužel, současný počet ninjů v Konoze je tak velký, a je tam tak obrovský počet ANBU týmů, že pravděpodobně by útok na tuhle vesnici zaměstnal celé Akatsuki, včetně všech ocasých démonů, které jsme doteď nasbírali. Nemluvě o tom, že Suna by jim jistě přišla na pomoc. Proto jsem přišel s jiným plánem, Sasuke,“ posadil se naproti nám. „Vesničané, i nynější Hokage - Tsunade-hime, jsou naprosto nevinní v tom, co se stalo našemu klanu,“ mluvil Tobi lišáckým hlasem. Při vzpomínce na Tsunade-sama se mi udělalo mndlo. Rychle jsem zakroutila hlavou ze strany na stranu, abych tu myšlenku zahnala.
„Jediný, kdo na tom nese vinnu je ten pošuk Danzo a dva papaláši,“
„Danzo?! To snad ne?! Ten starý dědek co ovládá Root? Co poslal k nám do týmu Saie?!“
Tobi jen přikývnul. „Plán je poměrně jednoduchý. Poslední dobou je právě tato trojice tak nenáviděná, že by nám v Konoze pravděpodobně ještě poděkovali za jejich zničení. Pouze tyto tři. A máme kdy. Zítra.“ Zhluboka jsem si oddechla. Ten plán, který Sasuke chytal se mi zdál tak strašný, to že chtějí vztáhnout ruku na Listovou bylo naprosto nemožné! Ale v momentě, kdy začal Madara mluvit o verzi, ve které neumře (snad) nikdo nevinný a nikdo koho miluju, všechny pochyby byly pryč, a já najednou Sasukemu přála, přála mu jeho, snad definitivní, pomstu.
Sasuke se první tvářil nespokojeně, nevraživě, ale nakonec nejspíš uznal, že Madara má pravdu a že je celkem stupidní nápad, vyvraždit celou Konohu. Jen tiše přikyvoval na to, co nám Tobi vykládal.
„Zítra mají tihle papaláši sraz. Danzo, jak víme, touží po tom, stát se Hokagem. Nepřeje si, aby se vědělo, že Informace od špehů z Rootu předává papalášům, a ti s jejich pomocí likvidují kolikrát i nevinné občany, kteří by možná v budoucnu mohli být nějak zapleteni do něčeho nekalého. K věci, jednomu z našich špehů se podařilo zjistit, že Danzo a ti dva mají zítra sraz. Uskuteční se asi 30 kilometrů od Konohy, uprostřed lesa, žádné sídlo, nic, krajina. Danzo tam s sebou bude mít tři muže z Rootu, Papaláši, každý po dvou. To znamená, že máme na práci oddělat deset zkušených ninjů. Nebude to žádná sranda. Pein souhlasil s tím, že nám do této akce propůjčí další dva ninji. Budou jimi Konan a Zatsu. I když myslím, že bych všech deset oddělal bez ztráty kytičky během pár minut,“ dořekl Tobi spíše pro sebe.
„Danzoa necháš na mně,“ promluvil Sasuke konečně. Tobi přikývl, vyloženě pobaven Sasukeho odhodláním. "Jsou dvě hodiny-“
„Dvě? To jsem spala tak dlouho?!“ divila jsem se sama sobě nahlas. Tobi zvedl oči v sloup.
„Jsou dvě, v šest se sejdeme u východu z úkrytu a vydáme se na cestu ke Konoze, bude to dlouhá cesta, na to upozorňuju. Sraz mají přesně v poledne, takže ať tam jsme,“ změřil si nás pohledem.
„No huš, huš, běžte!“ máchl rukama směrem ke dveřím. Chvíli jsem se rozebírala, ale pak jsem strnule vstala a Sasuke se mnou. Tichounce jsme se odebrali na pokoj.

Do hodiny jsme měli sbaleno a tak jsme už jen mlčky seděli na posteli, Sasuke ovinuté paže kolem mě a hladil mě po zádech.
„Pošlyš, Sakuro, já bych ocenil, kdyby ses zítra nezúčastnila,“ začal. Nevěřícně jsem na něj vykulila oči.
„Co to plácáš?! To jako chceš, abych tě nechala jít samotného, riskovat život a sama si hnít v teple tohoto doupátka?! Co to meleš Sasuke-kun?!“
„Je to moje pomsta, případné následky bych měl nést sám a -“
„To se teda pleteš, je to naše pomsta! Já... Já hrozně doufám, že až tohle skončí, už budeme nadobro spolu,“ cítila jsem, jak mi po tváři stéká slza. „Já... Už jednou jsem tě ztratila, Sasuke. Nedovolím, aby se to opakovalo,“ zvedla jsem k němu skleněné oči. Něžně se usmál a setřel mi slzu.
„Já vím... Už tě nikdy neopustím...“

Musela jsem usnout, protože když jsem přišla k sobě, Sasuke už byl na nohách a kontroloval katanu a všemožné zbraně.
„Ach, já usla!“ zasténala jsem. Sasuke se jen usmál.
„Pojď, lásko, měli bychom vyrazit,“
„Už, už jdu!“ vyskočila jsem z postele, rychle se trochu upravila a popadla batoh. Přehodila si jej přes rameno a utíkala ke dveřím, které mi držel Sasuke s ustaraným pohledem. Když mě spatřil, nepřítomně se usmál. Mlčky jsme vyrazili k východu. Musela to být pěkná hloubka, poněvadž tím výtahem jsme jeli nějakou dobu. Když jsme vyšli, spatřila jsem to, co už mi připadalo jako cizí. Paprsky zapadajícího slunce. Mihotavě se odrážely od mé pokožky. Sasuke byl ve slunečním světle tak nádherný. Tenhle moment pokazily jen tři postavy stojící opodál. Madara, Zetsu, Konan. Tobi se k nám otočil čelem.
„Můžeme?“ zeptal se bezvýrazně. Všichni, až na mě přikývli. Vyskočili jsme do korun stromů a vydali se jednoznačným směrem. Směrem Konoha. Můj domov. Přemýšlela jsem. Uvidím je ještě někdy? Naruta, Kakashiho, Saie, Hinatu, Tsunade-sama? Ví o tom, že žiju? Že jsem s Akatsuki? Zítra budu tak blízko domova a budu muset odolat pokušení vrátit se. Odolat kvůli Sasukemu. Nikdy jsem netušila, že láska vyžaduje tolik obětí. Ale posilovala mě. Sasuke byl teď celý můj život... Kdybych ho zítra ztratila... Nemělo by pro mě cenu už víc žít...

Poznámky: 

Slovíčko Závěrem
Tak, asi bych si právě zasloužila, abyste se na mě vrhli jako supi na mršinu, že? Celkem doba co jsem nepřidala nový dílek, a dost mě to mrzí =( Ale určitě to všichni znáte osobní problémy, depky, a to vždycky než se z toho člověk vyhrabe, tak to chvilku trvá, ale tak teď už to snad bude ok, takže se pokusím zase psát, už jen proto, že mi to pomáhá... Ale pomáháte mi hlavně vy =) Doufám, že po téhle delší pauze na mě nezanevřete ='( Při torše štěstí tady nový dílek bude 15.8.2009. Mám vás všechny moc ráda =*

S Pozdravem, Vaše Shiori Uchiha :c**