**Nový pohled na svět 5**

Ráno jsem nedočkavě seděl v autobuse a čekal až nastoupí, ale na zastávce nebyla. Čekal jsem že tam bude...těšil jsem se až uvidím její oči, její nádherný úsměv.
Když jsme pak s ostatníma klukama stáli na školním dvoře, stále jsem ji očima hledal. Pak jsem ji uviděl a srdce mi poskočilo. Vystupovala z auta. Z druhé strany vystoupil Neji a zezadu Hinata. Maiya vystoupila a šla na chodník. Rozhlédla se, o mě pohledem ani nezavadila a šla dál. Byl jsem překvapený, ale doufal jsem, že si mě třeba nevšimla.
,,Takže, dneska si někoho vyzkouším...“ pronesl učitel hned na začátku občanky.
,,A sakra...“ ujelo Narutovi a pomalu zajížděl pod stůl.
,,Třeba...Uzumaki Naruto.“ řekl učitel.
,,Já? Nešlo by to třeba odložit na jindy?“ zkoušel to Naruto.
,,Ne, to by teda nešlo.“ usmál se učitel.
,,Hmm...“ zamračil se Naruto a šel ke katedře.
,,Takže mi řekni kde bys hledal na mapě Golgotu a proč je tohle místo tak významné?“ zeptal se učitel a posunul si brýle blíž ke kořenu nosu.
,,No to je to...hora, na který ukřižovali...“ začal Naruto podle nápovědy Kiby z první lavice.
,,Inuzuka přestane napovídat, nebo si ho taky vyzkouším.“ střelí učitel pohledem po Kibovi. Ten se jenom usměje, ale na napovídání se vykašle.
,,Ježíše Krista.“ usměje se Naruto.
,,A kde by jste ji hledal na mapě?“ zeptal se učitel.
,,V Andách.“ řekne Naruto. Všichni se začínají smát.
,,Kdeže?“ zeptal se učitel.
,,V Jižní Americe...“ zopakuje už trochu nejistě. ,,Nebo že by to byly Kordillery?“ Třída řve smíchy a mě už nedělá problém pochopit, proč je Naruto tak oblíbený.
,,Jak jste na to přišel?“ žasně konsternovaně učitel.
,,Asociace...“ mávne rukou Naruto.
,,Proboha...vidím, že je chyba že se už neučí zeměpis.Běžte si sednout.“ řekne učitel ještě teď překvapený.
,,Hele, kde si přišel na tak ujetý asociace?“ smál se Sai.
,,Jo, si fak dobrej komik...“ utírá si oči Kiba.
,,Bible, to se všechno točí kolem Jeruzaléma, Blízkej východ, to si trochu uhnul z trasy ne?Na druhej konec světa.“ vysvětlil jsem nechápajícímu Narutovi důvod našeho smíchu.
,,No to je jasný...Golgota-dnes hlavní město Kolumbie-nejspíš pojmenovaný podle tý hory-Kolumbie-Jižní Amerika-pohoří Andy...“ hájí se Naruto.
Kiba málem spadne pod stůl. ,,Takže podle tebe byl Ježíš v říší Inků ještě před Cortezem?“
,,Nechci ti brát iluze, ale hlavním městem Kolumbie není Golgota ale Bogota,blbče.“ slzí smíchy Sai.
,,Jaj...“ vyhrkne Naruto a vypadá, že je rád že s touhle asociací nevyrukoval na učitele.
Hodiny mi zase ubíhaly hrozně rychle. Než jsem se nadál, vcházeli jsme do jídelny. Očima jsem rychle zkontroloval, jestli je stůl u okna obsazený. Nebyl. Sotva jsem došli k okénku, přišli ti, na které jsem čekal. Nejdříve přišel Rock Lee se svou přítelkyní, pak Hinata se Sakurou, Maiya, která se ve dveřích zastavila a zkontrolovala si mobil. Neji, který šel za ní ji chytl za boky, postavil nahoru nad schod, vešel a zavřel za sebou dveře.
,,Musíš mi pořád pomáhat? Myslím, že bych ten jeden schod vyšla sama!“ utrhla se na něj.
,,Jak pořád, co to plácáš?“ odsekl ji Neji nakvašeně.
,,Pomáháš mi do schodů, pomáháš mi vystoupit z auta, pomáháš mi pořád. Nebo si snad myslíš, že nejsem schopná ani sama vyjít jeden schod?“ vyjela si na něj. Položil ji ruku na rameno.
,,Co je ti zlato? Poslední dobou se chováš divně...“ řekl.
,,Nic...“ odsekla a stočila svůj pohled na mě. Když zjistila, že se na ni taky dívám, rychle se podívala jinam.
,,Když nic, tak nic.“ prohodil Neji, zamračil se a pustil.
,,Hmm, proč se musíš vždycky urazit...Nesnáším to.“ řekla jenom.
,,Tak proč se mnou chodíš, když mě tak nesnášíš.“ pokrčil rameny. Všichni čekali, že řekne něco jako že ho miluje, takže nám její odpověď vyrazila dech.
,,Máš pravdu, už sem o tom docela dlouho přemýšlela. Nejlepší by bylo, kdybychom se rozešli...“ sklopila oči.
,,Rozešli? To snad nemyslíš vážně...“ řekla a nevěřícně se na ní podíval.
,,Ale jo, myslím.“ odpověděla mu se sklopeným pohledem a najednou vypadala tak zranitelně a bezbranně, že jsem měl chuť jít k ní o obejmout ji. Než jsem začal uvažovat o tom, že bych to skutečně udělal, vzbudil se ve mně jiný pocit. Byla to nenávist která se zvedla jako had připravený k útoku. Tu nenávist ve mě probudila Nejiho odpověď, díky které jsem myslel, že k němu přijdu a zabiju ho holýma rukama.
,,Hmm...Já teď budu předstírat, že se tenhle rozhovor nikdy nestal a zítra na tebe budu zase čekat před domem, ano?“ řekl s posměšným rozkazovačným tonem.
,,Ne, to ne.Už tě nemiluju a chodit s tebou nechci. Je prostě konec.“ řekla mu, po dlouhé době zvedla oči a chtěla odejít, ale on ji chytil za zápěstí a přitáhl si ji k sobě.
,,Právě si mě ztrapnila před celou školou.“ zašeptal jí do ucha.
,,Já? Ne, to ty sám ses ztrapnil...“ zasmála se, chtěla se mu vyvlíknout ale on ji sevřel ruku až mu zbělely klouby.
,,Au..“ sykla tiše. ,,Pust mě.“ řekla mu,spíše než prosba to ale znělo jako rozkaz.
,,Až to dořešíme...“ řekl tiše. V očích se jí zračil odpor. Najednou její ruku pustil, jako by se o ni popálil.
,,Už jsme to dořešili. A už nikdy na mě takhle nešahej.“ řekla mu. V jeho očích se zračila síla a hrubost. Vyskočil jsem na nohy a běžel k nim. Chytil ji za rameno, ale co chtěl udělat se nikdo nedozvěděl, protože jsem došel k hádající se dvojici a Nejiho jsem praštil. Dal jsem do rány všechnu nenávist co jsem k němu cítil a byla tak silná, že zavrávoral a zarazil se až o jeden za stolů.
,,Nechápu tě. Tím že si mě praštil sis právě podepsal svůj osud...budeš pod kytkama až já s tebou skončim...“ zasmál se tiše a utřel si krev co mu tekla z roztrženého rtu.