**Nový pohled na svět 2**

Sotva jsme vešli, začlo zvonit. Všichni si sedli na svá místa ale já jsem zůstal stát. Učitel vešel do třídy a hned mě zavolal před tabuli.
,,Tak, tohle je Sasuke Uchiha, který k nám přestoupil z jiné střední školy.“ pronesl vážným hlasem a postrčil si brýle blíž ke kořeni nosu.
,,Štěstí že ne z vejšky...“ zasmál se Naruto a mrkl na mě.
,,Zase perlíte, co Uzumaki? Abych taky nezaperlil a nevyzkoušel vás. Tak Sasuke, řekněte nám o sobě něco, prosím.“ vyzval mě učitel.
,,Jmenuju se Uchiha Sasuke, je mi 18, měřím 180 cm, vážím 65 kg, míry 90-60-90 sice nemam, ale to nevadí, číslo boty...“ začal jsem.
,,No dobře, to stačí. Jste taky pěkný vtipálek, že? Jako by nestačilo, že máme ve třídě už jednoho...“ zavrtěl učitel hlavou.
,,Tak vám najdeme místo...“ zamyslel se. Rozhlédl jsem se po třídě, většina míst už bylo obsazených.
,,Třeba u Saie je volno, sedni si tam.“ řekl učitel po chvíli a ukázal mi na volné místo vedle kluka s bledou tváří a černými vlasy, který se usmíval. Kývl jsem a šel si sednout.
,,Ahoj.“ pozdravil mě.
,,Čau.“ odpověděl jsem mu.
,,Tak pověz, jak velký je tvůj penis?“ zeptal se a pozorně si mě prohlédl.
,,Eh...Cože?“ zeptal jsem se překvapeně, jeho otázka mě zaskočila.
,,Nech ho Saii...“ strčil do něj Naruto, který seděl za námi.
,,Tak, přejděme k výuce, prosím.“ poklepal učitel na stůl. Otočil jsem se dopředu a předstíral, že učitele poslouchám, myšlenkami jsem byl pořád u ní. Maiya...dřív jsem neveřil, že existují andělé ale teď, když jsem jednoho na vlastní oči viděl, nemůžu tvrdit že prostě nejsou...
Zazvonilo. Hodina mi uběhla hrozně rychle.
,,Z jaký třídy ona vlastně je?“ zeptal jsem se Naruta, když jsme se přesouvali do jiné třídy.
,,Kdo?“ nepobíral Naruto.
,,Maiya...“ přímo jsem umíral touhou dozvědět se o ní něco víc.
,,Ona je z béčka...I když technicky vzato rozhodně béčko nebude.“ zasmál se a k jeho smíchu se přidal i Shikamaru.
,,Hele, kde je vůbec Chouji?“ zeptal se Naruto najednou.
,,Ale, je mu špatně, zase se včera přecpal...“ mávl rukou Shikamaru.
,,Proč mě to ani nepřekvapuje...“ usmál se další kluk, kterého jsem neznal. ,,Jsem Kiba.“ představil se mi v rychlosti.
Během dalších čtyř hodin mi bylo představeno dost dalších lidí. Shino, který měl obličej schovaný za bundou a slunečními brýlemi, dva bratři, Kankurou a Gaara a jejich sestra Temari, po které Shikamaru dost nápadně pokukoval. Sakura, dívka s růžovými vlasy se mi přišla představit i se svou černovlasou kamarádkou Hinatou. Pořád jsem doufal, že se mi představí i ta dívka, kterou jsem hledal, po celé dopolední vyučování jsem ji ale neviděl. Dozvěděl jsem se i spoustu věcí o učitelích. Třeba šedivý učitel tělocviku a biologie, Jiraiya-sensei známý svým okukováním holek každého věku, Kakashi-sensei, učitel chemie a fyziky, který nikdy nesundaval roušku z obličeje. Pak tu byl i klidný učitel dějepisu, Iruka-sensei, přísná učitelka angličtiny a češtiny Mitarashi Anko, Ebisu, učitel matematiky.
Cestou do jídelny jsem uviděl vysokou blondýnu. Naruto jí zůstal očima viset v jejím obřím výstřihu, ona si ho ovšem všimla a profackovala ho tak důkladně, že měl po zbytek dne růžové tváře.
,,To je taky nějaká studentka?“ zeptal jsem se překvapeně.
,,Ne, to je ředitelka Tsunade.“ začal se smát Kiba.
,,Ředitelka???Vždyť vypadá sotva na dvacet...“ podivil jsem se.
,,Jo, nikdo neví,jak to dělá...“ pokrčila rameny Temari.
,,Tak polezte lidi...“ řekl Naruto, nacpal se dopředu a stále si mnul tváře.
V jídelně bylo rušno, většina stolů byla obsazena. zadoufal jsem, že alespoň tady bych jí mohl potkat. Hned na to se otevřely dveře. Dovnitř vešly Sakura s Hinatou, nějaký kluk se širokým obočím a divně ulízanými vlasy a vedl se za ruku s nějakou dívkou s hnědými vlasy, která se tvářila nanejvýš otráveně.
,,To je kapitán fotbalového družstva Rock Lee a TenTen.“ pošeptal mi Shikamaru, když zjistil kam se dívám.
Ani jeden z příchozích se nerozhlédl a šli si sednout rovnou ke stolu pro šest lidí u okna. Vypadalo to, jako by se ostatní neodvážili si na to místo sednout. Šli jsme si stoupnout do řady k okénku, kde bylo vydáváno jídlo, když se dveře opět otevřely. Nejdřív vešel vysoký kluk s dlouhými vlasy a za ruku se vedl s ní...s Maiyou. Cítil jsem, jako bych měl v žaludku kostku ledu. Věděl jsem jistě jednu věc:nikdy jsem ještě k nikomu necítil takovou nenávist, aniž bych ho znal nebo alespoň nevěděl, jak se jmenuje.