Nepolapitelná mrcha-6.kapitola

DŮLEŽITÉ UPOZORNĚNÍ NA ZAČÁTEK:

Tenhle díl není namířený proti blondýnkám! Ten "vtip" je tam daný jenom proto, aby se Ino namíchla. Nejde o žádnou diskriminaci, já sama proti blondýnkám nic nemám. Moje nejlepší kamarádka je blondýnka a moje mamka taky.

„Stejně nechápu, jak jste se mohli stát shinobi a k tomu ještě chuuniny,“ vysmívala se Akaho týmu 10, zatímco čekal na svého mistra. Ino se už chystala něco namítnout, ale Chouji jí položil ruku na rameno. „Nech ji být, ona je taková pořád,“ uklidňoval jí. Akaho seskočila ze stromu.
„Ty jsi přírodní blondýna, co?“ zeptala se Ino a počkala, až nechápavě přikývla. Dívka se ušklíbla. „To jsem si mohla myslet. Chcete slyšet vtip?

Jde blondýna po ulici a na lampě vidí inzerát. „Prodám byt 2+1.“ Tak blondýna klepe, klepe a nic! Jde kolem policajt a říká: „Proboha, proč klepete na tu lampu?“ „Ále tady vidím inzerát-prodám byt 2+1-a tak klepu, klepu a nikdo neotevírá.“ Policajt se zamyslí. „Zkuste to ještě jednou, nahoře se svítí.

Párkrát se neupřímně zasmála, ale byla jediná. „Proč jsi tak zlá?“ ptal se Chouji.
Akaho se k němu prudce otočila. „To není zlost, to je to, co mě naučil život,“ odpověděla tvrdě a pohodila hlavou.

To, co ji naučil život... toho bylo hodně. Ona nebyla zlá v pravém slova smyslu, ona se takhle jenom bránila realitě. Žila sama ve svém světě a všichni okolo byli nepřátelé.

„Žijete si spořádaně ve vesnici, plníte mise v týmech, večer zasednete před teplou večeři a jdete si v klidu lehnout. Možná jste už zabili, ale ještě jste nepochopili, co znamená být shinobi. Vy si na ně jenom hrajete. Jste citlivky, hned vás všechno vykolejí a kvůli všemu okamžitě natahujete. Pravý shinobi neukazuje city, nosí masku a ta maska se stává skutečností. Ne, pravých shinobi už je zatraceně málo, protože se vychovávají jenom napodobeniny.“

Její slova mohla být krutá pro někoho jako oni, ale ona mluvila ze své vlastní zkušenosti. Už nežila ve snu, viděla tvrdou realitu a dávno se s ní smířila. Zabíjení, ztráta citů, ztráta přátelství... to všechno už přestalo bolet.

„Tak co, bando, dneska budeme mít společnou misi,“ usmál se na všechny Asuma a ukázal na loudající se tým 7. Akaho se otočila na Shikamara.
„Pamatuj si to, možná to jednou pochopíš, až si přestaneš hrát s jeleny,“ ušklíbla se a vydala se zpět do vesnice.
„Kdo to je?“ kývl za ní Kakashi, ale Akaho jeho slova uslyšela. Než se kdo nadál, stála přímo před ním.
„Já jsem ta, co vám bude chránit kůži, až budete na smrt vyděšení, že na vás někdo útočí,“ zasyčela nenávistně a zmizela.

Mizet... to jí vždycky šlo. Dokonale zahladit stopy, zničit všechny důkazy své přítomnosti a zmizet... Právě proto se stala nepolapitelnou.

„Bože, kdo to byl?“ ptal se udiveně Kakashi, ale odpovědi se mu nedostávalo. Všichni ještě zamračeně zírali na místo, kde dívka zmizela. Jako první si odkašlal Naruto. „No...teda, myslím, že se jmenuje Akaho, Kazan Akaho a je to...,“
„Pěkná mrcha,“ skočila mu do řeči Ino.
„Taková hodně svá,“ pousmál se Asuma. „A čím vás tak rozčílila?“ ptal se pobaveně.
Ino si znechuceně odfrkla. „Kdo je pravý shinobi. My si na ně prý jenom hrajeme, zatímco jiní vychovávají další jako jsme my. Je divná,“ shrnula to.

Divná, zlá, sobecká, nenávistná... bylo jí dáno už mnoho jmen, ale žádné se neujalo jako to jediné. Mrcha. Ano, za ta léta se jí opravdu stala a ani jí nenapadlo to nějak měnit. Chtěla jí být, byla to její obrana proti ostatním.

„Jsou na tebe slyšet samé stížnosti,“ usmívala se za svým novým stolem Pátá, zatímco se Akaho nezúčastněně dívala z okna. „Máš misi chránit vesnici, ne jí ještě víc ubližovat a podkopávat důvěru ostatních,“ přisolila si Tsunade.
Akaho sebou škubla. „Má mise je chránit Listovou fyzicky, nic víc. To co říkám a čemu věřím je na mně, takže se do toho laskavě nepleťte.“

Ano, chránit fyzicky, to dělala dokonale, ale o ostatní se nezajímala. Každá její mise doteď znamenala úspěch, ale také spoustu zlomených srdcí a plno slz. Jí nešlo o lidi, spíše se vyžívala v jejich utrpení a bolesti. Její slova si vždycky našla cestu a jako šípy se zabodly přesně do středu citlivých srdcí.

„Já jsem Hokage a budu se do toho plést,“ vyštěkla Tsunade.
„Tak bacha Hokage, ať zase nekupujete další stůl,“ zapitvořila Akaho a práskla za sebou dveřmi.