Sundej mi prosím pouta 06

Celé tělo jí bolelo od prudkých nárazů, ale ona bolest nevnímala. Soustředila se jen na hlas volající její jméno a pohodlnou náruč jeho majitele. Snažila se pootevřít oči, ale byla až příliš vyčerpaná. Její stav jí to nedovoloval, a tak si už ničeho nevšímala. Padala čím dál hloub do hluboké propasti. Všude kolem byla tma. Neviděla nic, ale přesto nevědomky vnímala hlasy.
,,ProJashina, co se stalo?" Slyšela jen hlasité sprásknutí rukou a ucítila, jak jí někdo položil na měkkou postel. Chtěla zasyčet bolestí, ale z jejich úst se nevydala ani hláska. S očima stále zavřenýma se teď poddávala regeneraci, která začínala v jejím těle pracovat. Sebemenší pohyb, i nadechnutí, jí činili velké potíže. Lin chtěla umřít. Neměla ráda bolest a to, co právě prožívala, byla ta nejhorší muka. Nedalo se to srovnat ani s normálními Tsuchikageho útoky. Musel být zřejmě hodně rozzuřený, protože jinak by neskončila takhle. Po chvíli přemýšlení však ucítila chladnou hmotu, která svoji ledovou energii předávala jejímu tělu. Studená voda, kterou jí dotyčná osoba umývala šrámy po celém čele, jí stekla až do úst a Lin tak měla možnost potlačit alespoň z části kovovou chuť krve ve své puse.

***

,,ProJashina Gaaro! Co se stalo?" Vyhrkla Temari a podívala se do náručí svého bratra na polomrtvou rudovlasou dívku.
,,Našel jsem jí na ulici, když jsem se vracel z večeře. Jsem si jistý, že jí to udělal ten parchant!" Vybuchl Kazekage a položil Lin na postel.
,,Přines prosím tě studenou vodu, musíme jí z toho dostat." Rozkázal a Temari ihned běžela pro studené obklady. Cestou se ale srazila se svým druhým bratrem. Než stačil něco říct, vpálila mu do očí další rozkazy.

,,Na nic se neptej! Gaara přinesl Lin. Vypadá to s ní špatně, mohla by nám dokonce i umřít. Takže sežeň nějaký obvazy a náhradní prostěradlo. Tam to už je pokrytý krví." Kankuro na ní napřed čuměl jako na cvoka, ale když mu plně došel význam slov, který mu řekla, vypálil ven pro věci, které se mu zaryly do paměti.
,,Tak tady to je." Oddechla si Temari, když se konečně vrátila s kbelíkem ledové vody a suchou žínkou. Gaara se na ní vděčně podíval a namočil kus hadru. Napřed to přiložil Lin na čelo a setřel krev linoucí se z šrámů, které měla skoro po celém obličeji. Když uviděl proužek karmínové krve stékající z jejich úst, okamžitě ho setřel a vlil jí to pusy trochu studené vody. Možná měl halucinace, ale zdálo se mu, jako by chtěla něco říct. Teď ale nebyl čas na mylné představy. Kankuro konečně dorazil s potřebnými věcmi na její ošetření, a tak se dal nezkušený Kazekage do toho. Ovšem když jeho sestra viděla jeho počínání, hrubě ho odstrčila a radši Lin ošetřila sama. Gaara na ní napřed hodil vražedný pohled, ale když si domyslela, co by se mohlo stát, kdyby to zmršil, raději držel jazyk za zuby.
,,Gaaro, dovol mi malou otázku..." Začal Kankurou, ale při pohledu na svého do blba koukajícího bratra se trochu zasekl.
,,No, co je?" Řekl nepřítomně Gaara. Jeho myšlenky teď lítaly jen kolem dvou věcí. První z nich byla, jestli se Lin uzdraví, a druhá se stahovala k Tsuchikagemu. Přísahal, že ať už to dopadne jakkoli, toho parchanta zabije, i kdyby ho to mělo stát život.
,,Proč jsi jí nezavedl do nemocnice? Tam jí můžou pomoci víc než my tady." Vyjádřil svůj názor na právě vzniklou situaci a čekal na Gaarovu odpověď. Ten se na chvíli zamyslel, ale potom normálně odpověděl.
,,Kdyby jí přinesl do nemocnice ve stavu, jako byla, kolik lékařů si myslíš, že by jí ošetřilo? Je jasné, že tenhle jí mohl zřídit jen jeden člověk a to je Tsuchikage. Ke všemu je tady Lin zavrhovaná, takže se nemocniční personál spíš postaví na stranu Tsuchikageho než na její." Povzdychl si rudovlasý muž a po zdi se sesunul k zemi. Bylo toho na něj poslední dobou trochu moc. Zamiloval se, pocítil prvně ve svém životě ten krásný pocit motýlků v břiše, našel ženu svého života a ta tady teď leží v kaluži krve a bojuje o život. Věděl, že by měl něco udělat, ale pořád mu nechtělo dojít, co.
,,Jdi si lehnout bráško, ničemu tady nepomůžeš. Buďto se uzdraví nebo... " Nedopověděla Temari, protože jí Gaarova ruka stiskla pevně pod krkem. Netušila takovouhle reakci, a tak na ní neměla dostatečnou obranu. Kankuro přispěchal své sestře na pomoc a překvapivě lehce odhodil Gaaru na stranu. Ten se pod nadvládou všelijakých emocí zřítil na zem.
,,Gaaro!" Zakřičela Temari a s velkými modřinami kolem krku se doplazila ke svému bratrovi. Byl úplně na dně. Psychicky to nezvládal a to bylo to nejhorší, co se mu právě v tuhle chvíli mohlo stát.
,,Ona... ona mi nesmí umřít." Šeptal si pro sebe uzavřen ve svém vlastním světě. Temari i Kankuro se na sebe ustaraně podívali. Věděli, co si všechno musí Gaara prožívat a tak ho raději nechali tam, kde byl. Nejlepší věc, jak se z toho mohl dostat byla, aby tu s ní zůstal a vše si v hlavě uspořádal. Sebrali tedy všechny potřebné věci a zavřeli za sebou dveře. Doufali, že Gaara neprovede žádnou blbost a ráno je tu najdou oba živé.

***

,,Proč, proč všichni mluví tak potichu?" Myslela si Lin, stále padající hlouběji a hlouběji do té temné propasti. Nevěděla, co se to děje, ale světlý kruh, ze kterého vypadla, se čím dál víc zmenšoval a naopak na druhé straně téhle hlubiny se blížila sama nicota. Neuvědomovala si, že je to život a smrt. Že život jí opouští a smrt natahuje své pařáty. Doufala, že se té nebohé dívky zmocní a znemožní i samotnému osudu, aby udělal to, co chtěl. Jenže ani smrt nevěděla, že osud je všemocný, a jestli ho napadne nějaký další důvod, proč by měla Lin žít, jednoduše smrti zpřetrhá všechny nitky.
,,Ona... ona mi nesmí umřít." Slyšela slabý šepot někoho známého. Nemohla si vybavit jeho jméno, ale tvář si pamatovala. Propracovaná do těch nejjemnějších detailů. Jemné rty, zelené oči, které se na ní se zálibou dívaly, úzký nos a velká vrstva červených vlasů. Pamatovala si ten dotek, ten neuvěřitelně příjemný pocit, když se jeho rty spojily s těmi jejími. Měla chuť se postavit a odejít, ale to by nesměla být uvězněná v té pasti. Chtěla začít přemýšlet, jak se odtud dostat, ale něco jí předběhlo.
,,Lin... Lin slyšíš mě?" Ozval se ze všech stran pro ní tak líbezný hlas. Nevěděla, na jakou stranu se má otočit, a tak se pokusila alespoň promluvit. Místo slov se ale ozvalo jen skoro neslyšné zachraptění. Zkoušela to znova, ale nic nepomohlo. Byla uvězněna a dokonce i její vlastní hlas jí zradil. Naposledy se rozhodla vyzkoušet svoji přirozenou schopnost. Pořádně se nadechla a z plných plic zařvala jméno, které se jí v tu chvíli vybavilo v mysli.
,,Gaaro!!!"

***
Gaara prudce otevřel oči. Jeho ruka se stále tiskla k ruce Lin. Měl pocit, že něco zaslyšel, že někdo volal jeho jméno, ale když se probudil do reality, vše se propadlo v sen. V obyčejný sen, který se mu zdával každou noc. Volala jeho jméno a potom mu radostně skočila do náručí. Vybavoval si žhavost jejich polibků, když se její rty setkaly s těmi jeho. Teď ten sen byl ale prázdný. Slyšel jen hlas, nic neviděl. Nebylo taky co. Všude kolem jen černo, odevšad se ozývalo jeho jméno vypuštěno z úst jeho milované. On se však rozhodl, že to tak nenechá. Bude za Linin život bojovat, protože kdyby umřela, umřel by taky. Nebylo přece spravedlivé, aby osud přál jen těm hnusným a krutým lidem a takové, jako je Lin, nechával umírat. Silně stiskl její ruku. Měl strach aby ho neopustila, aby se nestala mrtvolně chladnou a její duše se na něj nedívala ze shora.
,,Lin... slyšíš? Prosím... neumírej mi." Zašeptal jí do ucha a odhrnul jí červené vlasy zbarvené její krví do ještě sytějšího odstínu.

***

,,Gaaro." Zašeptala po chvíli jen pro sebe, protože se zatím žádná odezva na její odpověď neozvala. Trčela tu už několik hodin a pořád ne a ne dopadnout, nebo se naopak odtam dostat. Najednou se jí ale konečně dostalo vytoužené odpovědi.
,,Lin... slyšíš mě? Prosím... neumírej mi." Zašeptal hlas, ale pro ní to bylo více než jen normálně slyšitelné. Najednou už ale nepadala. Zastavila se, jako by to kolem ní čekalo, co udělá. Nebo co udělá ten, který k ní promlouval. Nevěděla, jak mu odpovědět tak, aby to slyšel. Na další křičení neměla síly, po tom prvním jí už musela prasknout alespoň dvě žebra. Nechala to tedy na osudu, který, jak doufala, jí z toho možná vyvede.
,,Nesmíš umřít, protože... protože tě miluju Lin." Ozvalo se chvíli potom. Lin cukla hlavou. Přehlídla bolest, která jí prudce vystřelila do krku.
,,On... on mě vážně... miluje?" Ptala se sama sebe a zdegenerovaně se koukala všude kolem sebe. Přišlo jí to neuvěřitelné. Ze začátku si možná myslela, že si s ní tak vysoce postavený muž, jako je Kazekage, jen hraje, ale potom, co teď řekl, to musela všechno brát vážně. Všechno, co spolu prožili, byla sladce krutá realita. Teď už vůbec nelitovala toho, že se od Tsuchikageho nechala tak hrozně zbít. Věděla, že je jestli jí Gaara miluje, stálo by všechno za to, aby mohla být s ním.
,,Gaaro... taky tě miluju." Zašeptala. Byla si jistá, že jí slyšel. A právě po téhle vyřknuté větě se dostavil okamžik, na který oba dva čekali. Lin začala ve své pasti stoupat. Už se oddalovala od temných pařátů smrti a čím dál víc se přibližovala tomu bílému okénku, ze kterého vypadla. Tentokrát byla ale cesta daleko rychlejší. Ani se nenaděla a už byla venku.

***

,,Nesmíš umřít, protože.... protože tě miluju Lin." Řekl Gaara a sklopil hlavu. Nevěděl, jestli to pomůže, ale doufal, že ho slyší a že se alespoň po těchhle slovech probere. Zatím se ale nic nedělo. Stále tam nehybně ležela, jako bez života. Čisté prostěradlo pod ní se začalo znovu špinit krví. Pomalu, i když nechtěně, to vzdával. Nevěděl jedinou další věc, která by jí mohla přivést zpět k životu. Naposledy se tak nad ní naklonil a položil své rty na ty její. V tu chvíli jí ale popadl dech a ona prudce otevřela oči. Gaara se překvapeně odtrhl, ale když viděl, že Lin sedí, dýchá, mrká, dívá se na něj, tak jí se zářivým úsměvem objal a přitiskl si jí k tělu. Lin měla bolesti hlavně od zlomených žeber, ale nevadilo jí to. Tahle chvíle pro ní byla víc jak svatá a ona si jí hodlala vychutnat naplno. Obvázanýma rukama ho objala a pomalu se s ním kolíbala, zatím co mu brečela na rameno. Ani on se neubránil slzám štěstí a taky jich pár upustil.
,,Ani si nedovedeš představit, jaký jsem o tebe měl strach." Zašeptal jí do ucha. Lin se jen usmála.
,,A já zase myslela, že už tě nikdy neuvidím." Odpověděla s úsměvem a znovu ho, ještě pevněji, objala.
,,Lin... miluji tě." Zašeptal jí do vlasů a vlepil jí tam i něžný polibek. Lin se na tváři objevil další a větší úsměv.
,,Já vím.... však já tebe taky."