Dobro proti zlu-kapitola 6: Shinobi Konohy

„Tady jste,“ oddychla si Hanaya, když druhý den ráno konečně našla Naruta, Sakuru a Saie v restauraci Ichiraku, kterou jí Naruto při příchodu ukazoval.
„Nemohla jsem to najít, je to tady celé jako jedno velké bludiště,“ zastěžovala si a usedla vedle Naruta.
„Hej staříku!“ zavolal na majitele restaurace, „jednu plnou mísu pro Hanaya-neechan.“
Muž přikývl a rázem se dal do přípravy polévky a nudlí.
„Jak se vám spalo, Hanaya-sama?“ zeptala se jí mile Sakura.
„Panebože neříkejte mi Hanaya-sama,“ ohradila se. „Nelíbí se mi to a navíc myslím, že zdvořilý titul si snad ani nezasloužím.“
Nastalo ticho, při kterém před Hanayu postavil starší muž misku ramenu. Podívala se na stojánek s hůlkami a jeden pár se okamžitě vznesl do vzduchu a ladně připlul k ní.
Všichni to se zájmem sledovali.
„Takže skutečně ovládáš telekinezi,“ podotknul Sai a sledoval jak se od sebe obě hůlky oddělily.
„Hai,“ přikývla a chytila je do ruky. „Moje kekkei genkai.“
„Jak to funguje?“ zeptal se Naruto nedočkavě.
„Heh, to je zvláštní to vysvětlovat. Telekineze je založena na energii, která proudí skrz tvou mysl popřípadě část těla kde jí soustředíš. Je to vlastně určitý druh využívání chakry. Mám velkou zásobu chakry, kterou neoplývá jen tak někdo. Krom toho mám i větrnou podstatu,“ vysvětlila jim.
Sakura se trochu uchichtla a Hanaya se na ní nechápavě podívala.
„Gomen Hanaya-san, ale Naruto toho nejspíše moc nepochopil. Takové věci je třeba mu říkat polopatě.“
„Huh. Prostě a jednoduše Naruto, je to jako soustředit chakru na určité místo a propojit jí s předmětem, se kterým hýbu,“ pokusila se mu vysvětlit znovu a usrkla si trochu polévky.
„Jasně, jasně chápu!“ přitakal trochu uraženě Naruto. „Neechan, říkala jsi že máš větrnou chakru, že ano?“ ujišťoval se.
„Hai, proč se ptáš?“
„Nemohla by jsi mě naučit nějakou větrnou techniku na dálku?“ hučel do ní prosebně. „Dokončil jsem jutsu, které Yondaime nestihl dodělat, ale je to technika na blízko. Všechny moje techniky jsou na blízko. Potřebuju nějakou, která nepotřebuje tolik chakry a je alespoň trochu silná.“
Hanaya se zamyslela. Chvíli jen civěla na jídelní lístek Ichiraku než se otočila zpět na Naruta, který na ní s nadějí civěl.
„Yondaime? Dokončil si techniku Yondaimeho?“ zajímala se.
„Ty víš kdo je Yondaime?!Neechan!“ vykulil Naruto oči a ostatní dva společníci taky zbystřili.
„Samozřejmě,“ přikývla, „ i ve Sněžné se o něm dost povídalo. Žlutý blesk z Listové byl známý snad všude. Říkalo se o něm, že je to velice obávaný ninja a u nás ve vesnici byla většina lidí ráda, že jsme s Konohou za dobře a neválčíme s ní.“
Naruto trochu sklopil hlavu a vzpomněl si na poslední provedení své nové techniky Fuuton: Rasen-Shiruken, kdy skončil se zlomenou a silně pohmožděnou rukou v nemocnici.
„Jestli jsi dokončil Yondaimeho jutsu, musíš mít velkou sílu a zásobu chakry Naruto,“ zpřetrhala Hanaya jeho tok myšlenek. Podíval se na ní a znovu sklopil hlavu.
„To je mi na nic,“ řekl tiše a podíval se na svou pravou ruku. „Je mi to na nic, protože je to technika, která mi demoluje ruku. Nemůžu jí používat, protože spotřebovává až moc chakry. To proto potřebuju nějakou, která je na dálku a není tolik náročná,“ vysvětlil Hanayi a semknul svou ruku v pěst. „Abych mohl přivést Sasukeho zpět.“
Sakura i Sai Narutovi věnovali trochu lítostivý pohled a najednou zavládlo jakési nepříjemné ticho.
„Kakashi říkal, že Sasuke byl s vámi v týmu než se přidal k Orochimaru.“
„Hai, aby získal sílu a zabil svého bratra, který vyvraždil celý klan. Naruto a Sasuke byli nejlepšími přáteli dokud neodešel. Naruto tenkrát slíbil, že ho za každou cenu přivede zpět a pořád se o to snaží,“ vysvětlila Sakura.
„Protože nikdy neberu svá slova zpět, to je má cesta ninji. Jednou se stanu hokagem a moje hlava bude vytesaná vedle Yondaimeho, ale copak se může stát hokagem někdo kdo nedokázal ani zachránit přítele? Dokud Sasukeho nepřivedu zpět, nemůžu být hokagem,“ vložil se do toho Naruto.
„Nemám moc zkušenosti s tím, abych někoho učila, ale když to tolik potřebuješ můžu tě naučit jedno jutsu, ale neříkám že to bude lehké,“ varovala ho a znovu se dala do ládování nudlí.
Narutovi se rozsvítili oči. Chvíli na Hanayu překvapeně zíral, než si vesele zavýskl. Sai i Sakura se pousmáli a dali se taktéž do jídla.
„Ááááááá, Hanaya-neechan mě naučí techniku !!“
„Začnemě zítra Naruto, ale neznám to tu. Vyber nějaké místo, které se hodí na trénink. Sejdeme se v osm ráno.“
„Tady u Ichiraku. Odtud půjdeme na místo kde jsem cvičil Rasen-shuriken,“ informoval jí a spokojeně se zatetelil.
Do restaurace právě vstoupil vysoký ninja. Sakura se otočila, aby se podívala na osobu, která způsobila stín.
„Kakashi-sensei,“ pozdravila ho mávnutím.
Kakashi se postavil mezi Naruta a Hanayu, která se lehce začervenala, když si vzpomněla na včerejšek. Všechny si je prohlédl a skončil delším pohledem na ní.
„Říkal tady někdo něco o tréninku?“ zajímal se, se zvednutým obočím.
„Hanaya-neechan mě naučí techniku na dálku,“ vydechl pyšně Naruto.
„Skutečně?“ otočil se Kakashi na Hanayu a jeho obočí se ještě více vyšvihlo do výše čela.
Přikývla a dojedla zbytek svého jídla.
„Zítra v osm Naruto,“ kývla na něj a zamávala všem přítomným, když odcházela s Kakashim, který ji měl provést Konohou.
Kráčeli pomalu a ona si konečně začala zapamatovávat některé místa.
„Abych nezapomněl, tohle ti posílá pátá,“ řekl po chvíli a podal jí zelenou vestu.
Vykulila oči a pomalu si jí od něj vzala. Roztáhla si jí před očima.
„Ale to je jouninská vesta,“ zamumlala rozpačitě.
„Jsi na úrovni jounina. Tsunade chtěla, abys jím byla už teď. Je možné, že na zkoušky už pak nebudeš mít čas,“ vysvětlil jí.
Mlčky si jí oblékla. Podivila se nad tím, jako moc je pohodlná a padnoucí.
Míjeli spousty lidí a s některými jí Kakashi mile rád seznamoval.
„Hyuuga Neji, jounin. Aozora Hanaya, náš nový jounin,“ představil jí mladému chlapci s dlouhými černými vlasy a zvláštníma očima.
Oba si kývli na pozdrav a dvojice pokračovala dál.
„Hyuuga klan je známý svým byakuaganem nemám pravdu?“ zeptala se, když odcházeli.
„Ano, Hyuugové hrají tady ve vesnici velice podstatnou roli. Hinata, Neji, Hanabi a jejich otec, všichni jsou velice nadanými shinobi.“
Pokračovali dál vesnicí a narazili na černovlasého chlapce s vlasy stáhnutými do pevného culíku.
Opíral se o zábradlí na mostě a házel kusy listů do řeky tekoucí pod ním.
„Shikamaru,“ oslovil ho Kakashi a on se otočil jejich směrem.
„Kakashi-sensei,“
„Tohle je Nara Shikamaru, taky jounin,“ kývnul na něj hlavou.
„Jsem Aozora Hanaya, moc mě těší. Jsem tady nová,“ představila se a Shikamaru se pousmál.
„Klan Aozora. Musíte být poslední. Prý tady žil ještě před tím než jsem se narodil. Telekineze nepletu se?“ pozvedl obočí. Hanaya přikývla. Po chvíli nezávazné konverzace se odebrali dál.
„Shikamaru je nejchytřejší shinobi ohnivé země,“ poznamenal uznale Kakashi s rukama v kapsách.
„To trochu přeháníš ne?“
„Vůbec ne. Právě si poznala člověka s nejvyšší inteligencí v Listové. Jeho strategie jsou bezchybné. Dokáže uvažovat asi desetkrát rychleji než normální člověk a i ve velkém nátlaku vymyslet bezchybný plán, který je někdy v celé akci klíčový.“
Hanaya uznale zamručela. Odebrali se na místní hřbitov, kde chtěl Kakashi nechat malou kytku na hrobu jakési své dávné kamarádky. Míjeli malé náhrobní kameny a procházeli kolem mladé tmavovlasé ženy, která mohla být sotva o něco málo starší než Hanaya.
„Dobré odpoledne Kurenai,“ pozdravil jí a zastavil se.
Žena odlepila svůj pohled od náhrobku a zavěsila ho na Kakashim.
„Kakashi-san, dobré odpoledne. Jdeš k hrobu Rin?“ zeptala se a Kakashi přikývl.
„Jsem Kurenai,“ podala Hanayi ruku.
„Hanaya,“ odvětila a její ruku lehce stiskla.

„Kurenai je mistryní v genjutsu. Nejlepší z Konohy,“ vysvětloval Hanayi její přítel, když opouštěli hřbitov. „Čeká dítě, bohužel otec před nedávnem zemřel rukou jednoho člena Akatsuki. Byl to Shikamarův učitel.“
„Mhm,“ zamumlala něco Hanaya a s trochu sklopenou hlavou kráčela vedle něj.
Celý den strávili procházením vesnice a seznamováním s lidmi, jejichž jména si velice dobře pamatovala.