Dobro proti zlu-kapitola 5:100% pravdy!

„Kdo sakra jste!?“vyhrkla vytočená Hanaya.
Tsunade nesouhlasně zavrčela a pokynula Shizune i s návštěvníkem, aby přišli blíž. Oba přistoupili.
Muž zavalitější postavy a velice dlouhými vousy se postavil na vhodné místo, aby na něj bylo vidět.
Všichni si ho prohlédli. Měl sympatickou tvář a trochu se pousmál, když uviděl všechny ty zvědavé pohledy.
„Jmenuji se Shiwa, Hanaya-sama,“ představil se a hluboce se jí uklonil.
Nejdříve se překvapeně zasekla, ale pak se její obličej opět zkřivil do vzteklého úšklebku.
„Chci vědět co se to tady děje,“ zavrčela.
„Všechno co vám Tsunade-sama řekla je pravda,“ ujistil jí s klidem.
„Jak vy to můžete vědět? Neříkala jste, že o tom tajemství ví jen klan a hokage?“ otočila se na Tsunade a nedůvěřivě si jí prohlédla.
Odpověděl jí Shiwa, který mluvil klidným a hlubokým hlasem.
„Byl jsem dlouhodobým přítelem vaší rodiny a vaše matka mě prosila, abych byl u toho až se dozvíte co je vaším ůkolem.“
„Tys to věděl Kakashi,“ otočila se na něj a hněvivě si ho prohlédla.
„Řekl jsem, že něco málo vím, ale nemůžu nic říct.“
Semkla pevně rty a spolkla narážku, která se jí drala na jazyk. Znovu si sedla a sama sebe se ptala, jestli tomu co tihle lidé říkají má skutečně věřit.
„Můžete to shrnout?!“ řekla po chvíli už klidněji.
„Dobrá,“ přikývl Shiwa. „ Jste strážkyní deseti svitků. Vaším úkolem je opatrovat klíč k jejich otevření a tím zabránit povstání démona. Pokud by se tak stalo vaším dalším úkolem je ho zastavit za pomocí síly, která vám, jako strážkyni byla dána. Nikdo jiný to nedokáže, nikdo jiný tu sílu nemá. Jen vy,“ kývl na ní a prstem ukázal medailon, který se uprostřed stříbřitě leskl.
Chytla se za něj a nechápavě se po všech podívala.
„Tohle je klíč,“ vysvětlil jí. „Pomocí tohohle přívěsku otevřete všechny svitky.“
„Ale jak?“ vykulila na něj oči.
„To víte jen vy.“
„Ale já nic nevím!“ zaprotestovala se zvýšeným hlasem.
„Ale ano,“
„Ne,“
„Ano,“
„Říkám, že ne!“ zařvala a bouchla do Tsunadiného stolu pěstí tak, že Naruto nadskočil.
„Jsou k tomu potřeba speciální pečetě, starodávné, které znáte jen vy. Uvnitř podvědomě. Až přijde čas, všechno se ve vás probudí, Hanaya-sama,“ přesvědčoval jí stále klidně.
Hanaya si unaveně protřela oči a zhluboka se nadechla, aby nabrala sílu tyhle pitomosti ještě poslouchat.
„Dobře, co je to za sílu?“ zeptala se rezignovaně.
„Síla strážkyně. Vaše telekinetické schopnosti v tom hrají taky velkou roli. Popravdě nikdo neví co vaše síla doopravdy obnáší, ale pro desetiocasého jste jedinou hrozbou vy.“
„Jak můžu bojovat se silou, kterou nevím jestli vážně mám?“ zajímalo jí.
„Síla se ve vás probudí až přijde čas. Vy sama to dokážete, vzpomenete si na pečetě, na všechno co musíte udělat, to mi věřte.“
V místnosti se rozhostilo nepříjemné ticho. Naruto, Sakura i Sai seděli s lehce otevřenou pusou a Kakashi se tvářil tak otravně nepřekvapeně, až to samotnou Hanayu štvalo.
„Pokud nepřijmete svůj osud, s námi všemi je konec,“ promluvil Shiwa po chvíli, když uznal, že je na jeho vkus až moc dlouho ticho.
„Jistě,“ přikývla ironicky a postavila se na nohy. „ Co když se mýlíte? Co když se proti němu postavím a…a…a…a bude konec, prostě nic? Nezvládnu to!?“
„Nemožné,“ odbyl jí. „Tohle se nestává. Každá žena vždy reaguje stejně jako vy, když se dozví co je zač, ale na vás padl ten úkol zastavit ho. Vaše matka byla poslední, která s ním bojovala.“
„Moje matka…..“ hlesla a sklopila oči.
„Ano, vaše matka byla poslední, která se mu postavila a zabránila tak uvolnění pečetě. Bohužel přišla o život,“ řekl jí ten pochybný muž tiše.
„Co mám tedy udělat?“ obrátila se na všechny a sjela je pohledem.
Odpověděla jí Tsunade, která do teď poslouchala jejich rozhovor a trochu se zavrtěla v křesle.
„Poslali jsme hlídku ANBU, aby prozkoumala údolí. Shodou okolností zpozorovali tři neznámé muže před skalou kde je zapečetěn démon. Domnívám se, že čas zastavit ho přijde hodně brzo. Do té doby můžeme jen čekat. Patříte tady, Hanaya-sama a pozemky a sídlo vašeho klanu je vám plně k dispozici. Můžete se tam okamžitě zabydlet. Kakashi vám ukáže vesnici,“ podívala se na něj a on souhlasně přikývl. Chvíli bylo ticho než ho přerušil vyjevený Naruto.
„Jestli je tohle všechno pravda, Hanaya nemůže jít pak sama.“
„Hai!“ přikývla Sakura a postavila se vedle něj.
Hanaya se na něj nechápavě podívala. Viděla odhodlání, které se jím zrcadlilo v obličejích a po chvíli se vedle nich postavil i Kakashi s rukama stále založenýma v kapsách.
„Bereme to jako misi, Pátá,“ dodal, když se k nim přidal i Sai.
Tsunade se trochu pousmála a postavila se.
„Nic jiného bych od týmu Kakashi ani nečekala.“
Hanaya nevěřila tomu co se právě odehrává. Tihle lidé, kteří ji znali sotva pár dní chtějí společně s ní riskovat svůj život.
„Naše mise přece byla chránit jí, a ta ještě nebyla dokončena. Pořád platí,“ doplnil Kakashi a otočil se na ni. Uhnula pohledem a trochu se začervenala, když uslyšela tyhle slova.
„Kakashi, vezmi Hanayu k jejímu domu a celý tým má dva dny volna,“ pokynula hokage a dala tak znamení k rozchodu. Zůstali jen Shizune a podivný vousatý muž.

Pětice lidí konečně vyšla před budovu. Všichni se rozloučili jen Kakashi a Hanaya zamířili směrem k lesu. Tam se nacházelo klanové sídlo a pozemky, které zůstaly opuštěné. Shiwa nad nimi držel ochranou ruku, aby se neprodaly a zůstaly tady dokud se Hanaya nevrátí.
„Líbí se vám v Konoze, Hanaya-sama?“ zeptal se z ničeho nic Kakashi.
„Přestaň mi vykat a používat tu zdvořilostní příponu Kakashi. Jsem dokonce mladší než ty,“ opáčila a trochu se na něj usmála. „Děkuju,“ dodala ještě a zadívala se na nebe.
„Za co?“ nepochopil Kakashi.
„Že půjdete se mnou,“ vysvětlila a do očí se jí rázem vydraly slzy. „Omlouvám se,“ zavzlykala a protřela si je.
„Chápu, že je toho na tebe moc,“ zašeptal a zastavil se.
I ona zastavila svůj krok a chvíli na sebe beze slova civěli. Hanaya už otevírala pusu, aby něco mohla říct, ale Kakashi jí položil prst na rty. Zmlkla a dívala se na něj.
Už od první chvíle kdy blokoval útok jejího protivníka a tak jí zachránil v momentu život, se jí zdál něčím zvláštní. Chtěla ho poznat a přitom zároveň nechtěla. Co když se jí stane to co její matce?
Sklopila hlavu. Kakashi jí chytl za bradu a lehce jí nadzvedl. Pomalu se k ní přiblížil. Dokonce slyšela i jeho zrychlený dech, ale v momentu kdy se jejich rty měly setkat, polekaně ucukla a vyvlekla se z jeho sevření. Rozpačitě mávala rukama a těkala očima všude kolem.
„Já- jsem- jsem strašně unavená víš- myslím-možná, no měla bych jít domů,“ zamumlala nesebevědomě.
„Jistě,“ přikývnul a pokynul jí, aby pokračovala v cestě k domu, který nebyl už daleko.