Dobro proti zlu-kapitola 4:Chci to vědět!Konečně pravda!

Hanaya ještě chvíli hypnotizovaně hleděla na bránu vesnice, než se konečně odhodlala otočit se k dvaceti jedna létům svého života, zády. Nečekala na své ochránce a vyrazila na cestu. Mlčky jí následovali. Přesto, že každý z nich teď byl ponořen do vlastního toku myšlenek, neuniklo jí jak po ní čas od času někdo kouká, jako by snad chtěli vědět co si myslí. Jako by byla nakažená nějakou smrtelnou nemocí a měla se každou chvíli sesypat.
Celá skupinka tvořila kruhový útvar uprostřed kterého se držela Hanaya na rozkaz, nebo spíše rozkazovačnou prosbu Kakashiho. Ostatní se drželi každý z jedné její strany.
Cestovali v kuse dva dny, než se konečně přes noc utábořili na travnaté mýtince obklopené listnatými stromy.
Kakashi okamžitě rozdělal oheň a Naruto si hned s velkou libostí roztáhl svůj spacák kousek od něj. Natěšeně do něj skočil a zavrtal se. Sai vyskočil na nejbližší a nejvyšší strom, že bude držet stráž.
Sakura neváhala a taktéž si nachystala spaní vedle Naruta.
Všichni se drželi blízko sebe, jen Hanaya zůstala stát opodál u starého pařezu. Projela očima po celé travnaté ploše a sedla si do tureckého sedu. Zády se o pařez opřela a trochu sklopila hlavu.
„Dáte si čaj, Hanaya-sama?“ vyrušil jí z ničeho nic Kakashi.
Střelila po něm pohledem a uraženě odsekla: „Ne, děkuji.“
Ve skutečnosti by si čaj velice ráda dala, ovšem to by její ego muselo umět ustoupit jejím potřebám.
Kakashi si tedy udělal čaj a nechystal se ke spánku jak si celou dobu myslela, nýbrž naopak.
Opřel se o strom na druhé straně mýtinky naproti Hanayi. Tohle jí bezpochyby udělal schválně.
Raději se pohledem dívala všude, jen ne jeho směrem. Ovšem její zvědavost byla silnější a očkem musela zjistit co Kakashi zamýšlí.
Svěsila zklamaně hlavu, když zjistila, že si čte jakousi divně vypadající knihu.
Slyšela jak hlasitě a provokativně usrknul čaj a zakousnul se do rýžového bochánku.
Hanaya se sama sebe snažila mermomocí přesvědčit, že nemá hlad, ale když jí hlasitě zakručelo v břiše tak, že to dolehlo až ke Kakashimu, letmo se začervenala a snažila se nasadit nevinný výraz.
„Máte hlad, Hanaya-sama?“ zeptal se jí vstřícně.
„Ale vůbec ne,“ mávla rukou a hraně se usmála.
Možná by jí to i uvěřil kdyby se neozvalo další zakručení. Kakashi se šibalsky usmál a ze svého váčku vytáhl další bochánek. Vstal a pomalu přešel k ní. Bez optání si přisedl a natáhl ruku s jídlem. Nejdříve se zdráhala, ale nakonec si zvala všechno co jí dal. Konečně se jí v žaludku rozlil ten pocit tepla z nasycení a spokojeně se usmála.
„Jsem rád, že vám chutná, Hanaya-sama,“ kývnul na ní, když viděl jak spokojeně se ještě láduje.
„Díky, Kakashi-san,“ zahučela s plnou pusou rýže.
Neodpověděl jí a natáhl se na trávu. Ruce si založil za hlavu a hleděl zamyšleně na nebe.
Hanaya proletěla okolní krajinu a až teď si pořádně prohlédla sytou zeleň kolem sebe.
Ve vesnici vždycky vídala celoroční sníh a něco jako stromy a květiny ve volné přírodě pro ni byly ne příliš častou záležitostí. Projela prsty po stéblech a spadaném listí. Chvíli se rozmýšlela než si přilehla ke svému společníkovi.
„Sledujete ráda hvězdy?“ pronesl tiše a nespustil oči ze zářících teček.
„Když jsem byla malá hodně jsem vysedávala pod nočním nebem a sledovala je, ale teď už -- nějak na to nemám čas,“ dořekla a trochu odvrátila pohled.
Kakashi chvíli mlčel, jakoby se rozmýšlel, na kterou otázku se chce zeptat tentokrát. Jeho konverzace nejspíše někam směřovala, ale zatím se přímé téma neukázalo.
„Můžu se na něco zeptat?“ otočil na ni hlavu a ona mu mohla pohlédnout do jednoho nezakrytého oka, které se do ní až nepříjemně vpíjelo.
„Zeptej se, ale nezaručuju ti odpověď,“ podotkla suše.
Kakashi dělal, že si její poznámky nevšiml a zadíval se znova na nebe.
„Jen se chci ujistit, že opravdu nemáte vůbec ponětí co se děje.“
Hanaya vzteky zavrčela a hluboce se zamračila.
„Drahý Kakashi, doposud jsem si žila docela poklidným životem. Každou svou misi jsem splnila. Měla jsem přátelé, můj život neoplýval zbytečnými problémy. Pak se z ničeho nic objeví dva ninjové, říkají mi strážkyně a chtějí po mě jakýsi klíč. Dočasně mi neutralizují schopnosti a chtějí mě zabít. Pak se objevíte vy, tvrdíte, že musím jít s vámi, že jsem důležitá osoba a snažíte se mě přesvědčit, že jsem se narodila někde, kde to vůbec neznám. Nejsem si ještě tak úplně jistá jestli vám čtyřem mám věřit a ty se mě teď zeptáš jestli skutečně nevím co se děje, tohle je moc i na mě,“ dochrlila svou záplavu výčitek. Chvíli se zdálo, že vedla monolog dokud Kakashi nepromluvil.
„Znal jsem vaši matku, Hanaya-sama,“ řekl jako by nic.
Hanayi ztuhlo rázem celé tělo. Po chvíli začla cítit nepříjemné brnění a tlačení v žaludku. Její vnitřnosti se snad točili dokola.
„Cože jsi?“ vyhrkla nevěřícně.
„Znal vaši matku,“ přikývl. „ Bylo to když jsem byl malý kluk. Bylo mi šest let, když vás čekala. Vždycky na mě byla strašně hodná. Taky nesmírně krásná, dovolím si dokonce tvrdit, že jste jí velice podobná.“
„Ty si tak pamatuješ?“ vykulila na něj oči.
„Samozřejmě. Sice jsem byl malé dítě, ale na ni se nedalo zapomenout. Byla velice oblíbená v celé vesnici,“ zavzpomínal.
Tiše ho poslouchala a sedla si. Sklopila hlavu a se zaujetím sledovala stébla trávy hýbající se ve větru.
„Vysvětli mi to Kakashi,“ zašeptala prosebně, možná se v její hlase odrážel i jakýsi úpěnlivý tón.“Co jsem zač? Co tohle všechno znamená?“
„Pátá mě prosila, abych vám nic neříkal. Chce, aby jste se to dozvěděla všechno naráz. Vaše matka si to tak přála,“ snažil se jí uklidnit, ale ona zavrtěla protestantsky hlavou.
„Takže jsem tady jediná kdo nic neví?“
„Nebojte se. Naruto, Sakura a Sai nejsou zrovna nejlépe informovaní.“
„Proč jsi pořád tak klidný a vyrovnaný Kakashi? To nechápu,“ přiznala a založila si ruce na prsou.
Při těchto slovech se Kakashi trochu pousmál. Kývl hlavou směrem k plápolajícímu ohni kde leželi Naruto, Sakura a na stromě seděl Sai.
„Můj tým,“ upřesnil. „Kdybych nebyl klidný mohli bychom se snadno dostat do potíží. Naruto je trochu zbrklý, ale oni jsou mí nejlepší přátelé. Jediný tým, který u mě při vstupní zkoušce uspěl. Tedy krom Saie, ten se k nám přidal nedávno. Na jeho místě byl Uchiha Sasuke, který utekl z vesnice a přidal se k Orochimaru. Ale věřím, že oni to daleko dotáhnou. Sakura pochytila povahu naší hokage a Naruto se vždy drží toho co řekne,“ trochu se zasekl, když uviděl jak zaujatě ho Hanaya poslouchá.
„Děje se něco?“ pozvedl obočí.
„Ne nic. Jen, že máš důvod být šťastný.“
„Důvodů máte v životě milión, jen si musíte ten správný najít,“ vysvětlil jí mile a vstal. „Měla byste se aspoň trochu prospat, Hanaya-sama. Zítra budeme pokračovat v cestě,“ otočil se a zamířil ke stromu, na kterém hlídal Sai. Vystřídal jeho místo.
Hanaya si znovu lehla a schoulila se do klubíčka. Stačilo pár minut a hluboce usnula.

„Pořád se od nás drží zpátky,“ poznamenal kousavě Naruto, když si udělali přestávku, aby se osvěžily vodou v pramenu řeky, která se postupně směrem z kopců rozrůstala.
Hanaya nestála s ostatními, ale čekala je kdesi pár metrů od nich.
„Zmlkni Naruto,“ zamračila se Sakura.
„Dáte si vodu? Hanaya-sama?“ zkusil to Naruto, když pokračovali v cestě.
Nejdřív po něm šlehla pohledem, ale nakonec si z jeho natažené ruky vzala vodu, kterou nabrali v čistém pramenu.
„Díky,“ zamumlala a podala mu jí zpět.
Kakashi, který se držel ve předu se otočil k ostatním a hlasitě zavolal: „Počítám, že do hodiny jsme na místě.“
Přepadl jí divný pocit. Vrátit se po letech do vesnice, na kterou si nepamatuje, i když se tam narodila.
Jak se má zachovat? Hluboce se zamyslela a ztratila se kamsi k momentu, kdy bude procházet bránou vesnice.

Z černé skály se ozval hlasitý, děsivý řev. Třem lidem, stojícím před vchodem dovnitř, vítr způsobený dechem té věci uvnitř, divoce rozvířil vlasy.
Všichni tři muži poklekli na jednom koleni. Ze vnitř ze ozval opět ten hlas, ze kterého vstávaly vlasy hrůzou.
„Fuzo!“ zahřmělo znova, „pořád čekáš, že se staneš mým generálem a ti dva neschopní poskoci nesplnili co měli.“
„Objevila se tam posila z Listové,“ špitl vystrašeně jeden z ninjů a sklopil hlavu, aby se nemusel podívat do těch strašných žlutých očí.
„Listová, samozřejmě,“ protáhl zaujatě. „Nejspíše byly vysláni, aby zabránili ukradení klíče a zabití strážkyně,“ přemýšlel nahlas Haguromi a zavrčel.
Oba ninjové divoce přikyvovali a v duchu se modlili, aby vyvázli živí.
„Haguromi-sama, věřte mi, všechno vyjde tak jak má,“ ujistil ho Fuza s klidným úsměvem, který teď jeho společníci upřímně obdivovali.
Ta elegance, se kterou dokázal vždy tak brilantně podlézat byla vskutku obdivuhodná. Nikdy na něm nebyly znát jakékoliv přebytečné emoce.
„Vymyslíme jiný plán,“ navrhl, i když nepochyboval o Haguromiho odpovědi.
„To bych ti radil,“ procedil skrz zaťaté zuby a jeho oči opět zmizely.

Skupinka pěti lidí zrovna dorazila před severní bránu Konohy. Zpomalili, aby mohli v klidu projít. Jejich první zastávka měla být kancelář hokage, ke které měli na jisto namířeno.
Sotva se začali proplétat ulicemi Konohy, Hanaya se s neskrývaným úžasem rozhlížela všude kolem sebe. Vesnice byla podstatně větší než malá Sněžná a uvnitř to opravdu žilo.
„A tohle je Ichiraku ramen! Nejlepší restaurace ve vesnici!“ seznamoval jí Naruto s okolím a energicky před ní cupital. „Támhle to je nemocnice, docela dobře to tam znám.“
Sakura se ušklíbla a založila si ruce. Kakashi šel o něco více ve předu, aby tempo, kterým šli ještě více nezpomalilo.
Dorazili asi po deseti minutách k velké budově, na které se tyčil znak ohně.
Početné schody jí daly docela zabrat, ale nebyla sama. Naruto si mumlal nevraživé nadávky pod nosem, když jsem vešli do chodby a Kakashi lehce zaťukal na dveře.
Ozvalo se: „Dále,“ a Kakashi otevřel. Vstoupil a podržel jí dveře. Zbytek doprovodu se dosoukal dovnitř.
Za psacím stolem seděla žena s blond vlasy a oříškové hnědýma očima. Byla vskutku krásná a Hanaya si nemohla pomoct a musela si jí bedlivě prohlédnout.
„Mise splněna, Pátá,“ oznámil jí Kakashi a postavil se ke stěně.
„Hej bábi Tsunade, příště by to chtělo nějakou akčnější misi,“ zastěžoval si Naruto, ale když uviděl Sakuřin pohled okamžitě zmlknul.
„Jsem pátá hokage Listové vesnice,“ představila se a nespouštěla z ní svůj pronikavý pohled.
„Aozora Hanaya,“
„Jistě,“ přitakala Tsunade. „Jsem si jistá, že máš spousty otázek, nemám pravdu?“ vylezla zpoza stolu a podívala se z okna. Shizune stojící u rohu místnosti těkala pohledy z jednoho k druhému. Atmosféra byla poněkud napjatější.
„Kakashi, hlášení mi podáte potom,“ přikázala mu a znovu si sedla. „Hanaya-sama se za chvíli dozví vše co je pro ni potřebné a myslím, že vy u toho být nemusíte,“ tak je zdvořileji požádala o odchod.
Sakura i Sai se bez rozmýšlení otočili a měli namířeno ven z kanceláře. Jen Naruto se nehnul a Kakashi jako by chvíli váhal.
„Hej, hej, hej!“ zaprotestoval Naruto se zvýšeným hlasem, „my to chceme taky vědět. Nebo aspoň něco!“
„Tohle není tvoje starost Naruto,“ odsekla Tsunade a trochu jí zacukalo oko.
„Hej bábi, měli jsem docela dlouhou cestu a vůbec nevíme co je tahle ženská zač. Pořád někdo něco mele o tom jak je důležitá a nikdo z nás krom senseie nic neví.“
„Jdeme Naruto,“ vložil se do toho Kakashi a otočil se.
Naruto po něm střelil pohledem, jelikož v něm čekal aspoň malou špetku opory.
„Zůstaňte,“ poprosila z ničeho nic Hanaya.
Kakashi se bleskově otočil s pozvednutým obočím nad svým nezakrytým okem.
„Prosím zůstaňte,“ zopakovala a podívala se mu zpříma do očí.
„No paráda,“ zajásal Naruto a sedl si na nejbližší židli.
„Jestli si to Hanaya-sama přeje, nic proti tomu nemám Kakashi,“ vložila se do toho Tsunade.
„Já zůstanu,“ přitakal Kakashi a opřel se o nejbližší stěnu.
Hanaya se otočila zpět na hokage a hodila na ni lehký tázavý pohled. Náhle přicupitala Shizune.
„Tsunade-sama, za chvilku by měl dorazit,“
„Běž ho počkat ven Shizune,“ nařídila jí a Shizune vyběhla z kanceláře pryč.
Tsunade se trochu zavrtěla v křesle a prohlédla si bedlivě všechny přítomné. Všichni byli tiše.
Hokage si nejdříve mírně odkašlala a zavrtala svůj pohled do dívky stojící naproti ní.
„Myslím, že by ses asi měla posadit,“ přesvědčovala jí a ukázala na další volnou židli v místnosti.
Hanaya se nejdříve zdráhala, ale nakonec si beze slov sedla a upřeně hypnotizovala zem.
Tsunade si znovu odkašlala a opřela se o opěradlo křesla.
„Tak kde začít,“ zamumlala nesrozumitelně. „Začneme pěkně od začátku. Jak už jistě víš, jsi posledním žijícím potomkem klanu Aozora, jejichž kekkei genkai je velice silná schopnost telekineze. Ovšem tímto darem byly obdarovávány pouze ženy. Dalo by se i říct, že muži ve vašem klanu hráli spíše vedlejší roli. Tvá matka se jmenovala Yuno a tvůj otec Isori. Oba patřili do elity naších shinobi a jejich služeb si vesnice velice vážila,“ pravila hokage velice zaujatě. „ Ovšem ženy klanu Aozora měly i jiný osud, který byl velice tajný a nikdo krom hokage a členů rodiny o něm nevěděl. Říkalo se jím strážkyně,“ zvýšila trochu hlas a napřímila se. „Celá desetiletí strážkyně střeží tajemství deseti svitků a z generace na generaci se tento úkol předává vždy nově narozené spolu s klíčem k otevření všech svitků. Jedná se o jakousi zbraň, jedinou, která dokáže zastavit démona, který byl zapečetěn do černé skály v údolí kamenných komnat. Jsou to svitky deseti zemí. Země ohně, víru, větru, země, blesku, trávy, vody, oblak, deště a polí. Jen ty máš klíč, který všechny svitky dokáže svolat a aktivovat tak energii ukrytou uvnitř. Když jsi se narodila tvá matka rozhodla, že není bezpečné, abys vyrůstala ve vesnici. Je to až moc rušné a dobře přístupné místo. Proto tě evakuovali do Sněžné. Přála si, aby ses všechno dozvěděla až přijde čas a myslím si, že ten už zřejmě nadešel,“ trochu si odkašlala a pokračovala dál. „Naší hrozbou je desetiocasý démon.“
Všichni přítomni na ní vyjeveně vykulili oči. Naruto se podíval z tváře Hanayi na tvář Tsunade a její výraz mu jasně říkal, že tohle není žádný špatný vtip.
„Je to tvor, který vznik z chakry všech dosavadních démonů, které známe. Takže má vlastnosti každého z nich. Je to naše největší hrozba. Jisté zdroje říkají, že teď je doba kdy má opět povstat a zničit celý náš svět,“ vysvětlila a trochu se zamračila. „Pokud by získal klíč ke svitkům, mohl by se vrátit ve své původní podobě a zničit všechno co mu přijde pod ruku. Jak už jsem řekla, zatím je zapečetěn ve skále a může se pohybovat pouze v jejích prostorách. Kdyby se mu podařilo zneškodnit strážkyni a získat klíč nic by mu nebránilo. Nemohl by ho nikdo zastavit. Proto je důležitý tvůj život.
Ty jsi jediná kdo ho může zničit!“ dodala tvrdě.
Hanaya vyskočila na nohy a nevědomky ukázala na hokage svým štíhlým prstem.
„Jste blázen!“ zakřičela. „Tohle není možné!“
„Bohužel je,“ ozvalo se ode dveří.
Všichni přítomni se otočil po osobě, která tyto slova vyřkla.