Boj proti Osudu 3

On se, i se svoji sestrou v náručí, vypravil do nehostinné temné noci. Beze zbraní, bez jídla, bez náhradního oblečení, bez ničeho. Byl si vědom, že jakmile se jeho strýc zvedne z krví pošpiněné podlahy, půjdou po nich všichni členové jejich klanu. Podíval se na svoji spící sestru. Nikdy by si nepomyslel, že se tohle stane. Že on, silný a tvrdý vůdčí typ a ona, tichá sivá myška, budou sourozenci, budou mít stejného otce. Stále nad tím jen nevěřícně kroutil hlavou.
,,Tak proto tati, proto jsem jí měl ochraňovat i za cenu vlastního života." Zašeptal do nočního ticha. ,,A víš co? Udělám to moc rád." Dodal ještě a ztratil se v hustnoucí černé tmě.
Nevěděl, kam jde. Jeho jediným cílem teď bylo zajistit pro ně oba pohodlný úkryt na noc. Potom se rozhodnou, co dál. Jedno bylo ale jisté, do Konohy se vrátit nemohou. Zatím.
Neji se rozhlédl po terénu pomocí své výjimečné kekkei genkai. Mezi stromy se nic nepohybovalo ovšem to ho momentálně nezajímalo. Hledal nějakou jeskyni, něco, co by jim posloužilo jako úkryt. Bylo jasné, že se kolem Konohy, listové vesnice, žádné velké bezpečné skály nenajdou a tak, sice vyčerpaný, ale pokračoval směrem od místa svého narození. Šel raději lesem. Byla tam menší pravděpodobnost objevení. Vyskočil pomocí chakry na strom a přidal na tempu. Byl unavený a chtěl si už taky někde odpočinout.
,,Onii-san?" Uslyšel ze své náruče slabé zašeptání. Šokovaně zastavil a pozoroval svoji probouzející se sestru.
,,Hinata-sama?" zašeptal překvapeně a položil Hinatu na tlustou větev.
,,Neoslovuj mě tak prosím, Onii-san." Byla její jediná reakce než znovu upadla do hlubokého spánku.
,,Jak si přeješ Imouto-chan." Odpověděl a nahodil si jí na záda. Takhle pokračovali dokud se před nimi neobjevila malá jeskyně přesně stavená pro přenocování těchhle uprchlíků.
,,Tohle by mohlo být dobré místo pro přespání." Pomyslel si hnědovlasý mladík a položil Hinatu do rohu jeskyně.
,,Ještě tak najít dřevo a zatopit." Zašeptal a pohlédl směrem k lesu. Dříví by měl nasbírané za chvíli, ale měl strach nechat tam svojí nově nalezenou sestřičku samotnou. Kdykoli se mohl objevit někdo z Konohy a něco jí udělat. Rozhodl se tedy zahřát jí pro něho velice netradičním způsobem. Opřel se o stěnu skály a položil si jí tak, že mu seděla ve klínu. Ruce měla podél těla a hlava se opírala o jeho rameno. Kdyby byla vzhůru určitě by si všimla jeho červených rumělců na tvářích. Obtočil svoje ruce kolem jejího těla a hlavu opřel o stěnu jeskyně. Chvíli ještě přemýšlel o všech věcech, ale za okamžik už spokojeně oba oddychovali ve vzájemném obětí.

,,Žádám, aby po nich bylo ihned vyhlášeno pátrání!" Praštil do stolu v Hokage kanceláři rozzuřený vůdce klanu Hyuuga a čekal na odpověď Páté. Ta se napřed podívala na jeho obvázanou hlavu a pramínek krve tekoucí po jeho čele a zamyslela se.
,,Je mi líto Hiashi, ale jak jsi sám řekl, vesnice se nemá míchat do sporů vedených v klanu." Odpověděla s ledovým klidem a vrhla na něj nepříjemný pohled. Hiashi zatnul ruku v pěst, ale neodhodlal se k peprné odpovědi. Místo toho se jen otočil na podpatku a kráčel pryč.
,,Nikdy vás neměli zvolit Hokage." Procedil ještě mezi zuby a zabouchl za sebou dveře.
,,Slyšela jsi to?" Řekla už celkem vyrovnaným hlasem Tsunade a otočila se k oknu. Vítr zafoukal a na místě, kde nikdo nebyl, se objevila Kurenai.
,,Jistě Tsunade-sama, do detailu." Odpověděla a čekala na rozkaz své nadřízené.
,,Vezmi Kibu, Shina i tým Gai. Potřebuji dostat o jejich poloze zprávu dřív, než Hiashi. Jestli je totiž najde on první, nikdy je neuvidíme živé."

Sluneční paprsky dopadly na tvář bledé dívky. Jakmile se dotkly jejich očních víček, probudily je k životu. Hinata otevřela pomalu své pomněnkové oči a rozkoukala se kolem sebe. Viděla jen tmavou jeskyni do které prosvítal proužek teplého a čistého světla. Chtěla se pohnout, ale to jí bylo jaksi znemožněno. Otočila se a spatřila svého bratra, jak jí láskyplně objímá a přitom pohodlně oddechuje. Nevěděla proč, ale tenhle pohled jí přinutil se usmát. Opatrně ze sebe shodila jeho pevné ruce a vyprostila se tak z objetí. Vstala a udělala pár kroků ke vchodu do jeskyně. V noci moc nevnímala a tak si ani neuvědomila, že se nachází na dva metry od země vysokém skalním převisu s jeskyní uvnitř. Nastavila svoji tvář velkému kvantu slunečních paprsků a posadila se na okraj. Přitáhla si nohy k bradě a pozorovala to, co měla před sebou. Krásný, harmonický les, zpívající ptáci, pasoucí se srnky, crčící potůček a uprostřed toho jen ona. A její bratr samozřejmě.
,,Jaký mělo tohle všechno význam mami?" Kladla otázky do větru. ,,Nikdy jsem neměla být členem hlavní rodiny, nikdy. Nezasloužila jsem si to už jen kvůli tomu, že jsem slabá. Malá, slabá, pošetilá holka z jednoho moc silného klanu, který za nevěru chce zabít své členy." Povzdechla si a setřela si slanou slzu proudící z pomněnkového kukadla. ,,Kdyby byl alespoň náš skutečný tatínek naživu, nemuseli bychom teď čelit takovým věcem. Věcem.... nebo snad osudu?" Usmála se. ,,Neji vždy věřil, že za všechno může osud. Já tomu ale nevěřím. Je to pošetilost věřit něčemu, co vlastně neexistuje. Táta to Nejimu řekl jen proto, aby zastínil důvod své pravé smrti, nebo snad ne?" Mluvila dál, jako by čekala, že jí matka příroda poví odpověď.
,,Tak proč sakra? Proč?" Neunesla své dlouho zadržované emoce a propukla v nezastavitelný záchvat.
Nejiho víčka se mírně zatřepala. Sluneční paprsky se už dostaly tak daleko, že svítily i v temném koutě jeskyně jeho tvář. Potichu se protáhl, aby ze svých svalů dostal kyselinu mléčnou a porozhlédl se kolem. Hinata seděla na kraji převisu a něco si mrmlala.
,,Proč zpochybňuje osud?" Divil se mladý Hyuuga a popošel blíž. Byl tak svědkem Hinatiného záchvatu emocí. Nevěděl, co má dělat, aby utišil plačící dívku, a tak se rozhodl nechat působit schopnosti staršího bratra. Klekl si k ní a objal ji. Ona si na oplátku zabořila hlavu do jeho trika a usedavě vypouštěla tisíce kapek slané vody. Jejich smuteční chvilku však vyrušila chakra rychle se blížící k nim.

,,Volala jste nás, Kurenai-senseii?" Zeptal se své učitelky brunet, jehož tváře zdobily dva červené obrazce.
,,Bohužel." Povzdychla si Kurenai a opřela se o strom.
,,Včera večer se stala v sídle hlavní rodiny klanu Hyuuga nehoda." Začala, ale byla tvrdě přerušena svým žákem.
,,A co Hinata? Je v pořádku? Nestalo se jí nic?" Hysterčil Kiba a upřel své vystrašené oni na nebohou senseiku.
,,Nech mě prosím tě domluvit." Odbyla ho a zavřela před svým proslovem oči.
,,Hinatu si včera večer zavolal její otec, aby se rozhodlo, která ze dvou dcer hlavy hlavní rodiny se stane jeho nástupkyní. S každou si zabojoval a dal jim týden na přípravy. Zřejmě však nechtěl, aby se Hinata připravovala a tak jí udělil úkol na uklízení klanového archívu. Hinata v něm ale nenašla jen jutsu pro odstranění prokleté pečetě jejich klanu, ale i pravdu o svém pravém otci. Není jím totiž Hiashi, ale Hizashi Hyuuga." Pronesla a čekala na reakci svých dvou zbývajících žáků. Oba dva se na ní dívali jako na blázna. Vždyť tohle přece nebylo reálné.
,,Jestli je tohle vtip Kurenai-sensei, tak se vám tedy vůbec nepovedl. Ke všemu není Apríl!" Nadával své senseice Kiba.
,,Nechápeš to? Tohle není vtip! Hinata i Neji jsou pryč! Hiashi chce svoji ,,adoptovanou" dceru zabít a my máme jediný úkol. Spojit se s týmem Gai a najít je. Dokud sou ještě naživu." Zakřičela teď pro změnu ona a otočila se na právě přicházejícího Gaie.
,,Před chvílí jsme se to dozvěděli." Pověděl sklesle a opřel se o strom vedle Kurenai.
,,Je to hodně špatný. Hiashi už vyslal své nejlepší jouniny a dokonce si i vyžádal černé ochránce. Mají jedinou úlohu = tyhle dva zabít." Povzdechla si.
,,Tak na co ještě čekáme? Měli bychom si pohnout, nebo je taky nikdy nemusíme vidět živé." Vložila se do rozhovoru TenTen.
,,Máš pravdu, vyrážíme!" Dodal s nezvyklou silou mládí Gai a všichni vyrazili kupředu.
,,Neboj se Hin, já tě najdu i kdybys nechtěla." Zašeptal do větru Kiba a rozběhl se směrem, kam zmizel i jeho tým.
Dlouho, dlouho jim trvalo, než se prodrali křovinami, které jako by měli zahladit cestu po návštěvníkovi minulé noci. Každý se teď spíš staral o sebe, než aby se soustředil na chakru těch svou uprchlíků. Všichni až na jednoho. Kiba, energeticky pronásledován Akamarem, se doslova utkával se všemi těmi nástrahami a hledal jen jedinou stopu, která by vedla k jeho týmové partnerce i jejímu bratrovi.
,,Musí tady někde přece být!" zakřičel si v mysli pro sebe, aby se tak vyburcoval k ještě většímu výkonu.
,,Kibo, zpomal!" Uslyšel za sebou výkřiky. Měl v plánu se zastavit a otočit se na zaostávající skupinu, ale známá chakra ho přiměla pokračovat dál. Cítil je oba, museli být někde blízko. Začal zrychlovat, aby je našel co nejdřív. Mohli by být klidně zranění a to by si on nikdy neodpustil. Myšlenka, že by se jeho týmové kolegyni něco stalo ho děsila tak, že se ztratil z dohledu i svému týmu.

,,Někdo tu je." Zašeptal ke své sestře Neji a pomohl Hinatě vstát. Ta sice nerada ale udělala, co po ní chtěl. Byla z toho ještě pořád mimo a navíc jí myšlenka, že by teď měla s někým bojovat, vyčerpával ještě víc než samotný zápas. Chytla se Nejiho a spolu seskočili z převisu. Právě v tu chvíli spatřili Kibu a Akamaru, jak se na ně dívají.
,,Kibo?" Zavolala tiše Hinata a pustila se trika svého bratra.
,,Hinato... Hinato!" Zakřičel na oplátku brunet a rozběhl se směrem k nim. Zastavil se jen metr před nimi, beze slova.
,,Co tady děláš?" Obrátil se zvědavou otázkou Neji. Kiba na chvíli odpoutal oči od Hinaty a vrhl je na vyššího mladíka.
,,Máme příkaz od Tsunade-sama. Prý je po vás sháňka, Hiashi poslal své kumpány. Máme vás dovést do vesnice živé." Vysvětlil důvod svého bytí.
,,Máte? Je tu ještě někdo další?" Zajímala se Hinata.
,,Ještě Shino s Kurenai sensei a Nejiho tým." Odpověděl a obrátil se k místu, ze kterého přišel. Na konci paloučku už oddechovali vyslaní opozdilci. Jakmile ale uviděli svůj cíl, únava je přešla a oni se rozběhli k těm 3 + 1 postavám stojícím na druhém kraji.
,,Konečně jsme vás našli! Že to ale trvalo." Oddechla si Kurenai a se zájmem si prohlížela ty dva. Hinata těkala očima z jednoho na druhého, zatímco Neji jen úpěnlivě pozoroval svůj tým.
,,Musíte se s námi vrátit Neji." Vyřkla TenTen příkaz od Godaime. Neji zavřel oči na důkaz zamyšlení, ovšem po chvíli je znovu otevřel. V hlavě mu kolovalo tisíce myšlenek a on nevěděl, jak je upokojit.
,,Ne, to nejde." Odpověděl nakonec. Všichni přestali skoro dýchat jak je Nejiho odpověď zaskočila. ,,Nemůžeme se vrátit tam, kde na nás čeká smrt. Copak vy byste šli na vlastní popravu?" Povídal rozzuřeně.
,,Ale Tsunade vám zajistí bezpečnost. Přece tady zůstat nemůžete." Odporoval Kiba.
,,Bezpečnost? Už jsi někdy slyšel aby tě před Hiashim něco ochránilo? Já teda ne a nemyslím si, že Tsunade je natolik schopná, aby to dokázala. Klan Hyuuga má listinu, která všem Hokage připomíná, že se nemají plést do věcí uvnitř klanu."
,,A co tedy chceš dělat?" Vyjela TenTen.
,,Odejdu pryč, pryč z Konohy. Žit tam není možné. Odejít je jediné východisko a vy všichni to víte. Jen jste si kladli zbytečné iluze na náš návrat." Odpověděl krutou realitou. Všichni sklopili hlavy k zemi, jen Hinata se podívala do nebe. Sice nevěděla, kde se v ní ta víra na dřív zavrhovanou věc vzala, ale věděla, že odejít s Nejim je její osud.