Boj proti osudu 4

Oba mladí Hyuugové se otočili a zmizeli. Nikdo jim v tom nebránil. Týmy pochopily, že už se do Listové vrátit nemohou.
Neji i Hinata běželi tiše bok po boku. Prodírali se houštinami a větvemi stromů, aniž by věděli, kam mají namířeno. Oba jen mysleli na to, co se stane v dalších minutách hodinách a dnech. Hiashi už za nimi určitě poslal nějaký tým svých poslíčků. Ti se určitě nenechají přesvědčit tak lehce jako jejich bývalé týmy.
Po půl hodině rychlého vytrvalého běhu ucítili cizí chakry. Neji zapnul Byakugan.
„Kolik jich je?“ zeptala se opatrně Hinata.
„Sedm. Čtyři Hyuugové a tři ANBU.“ Odpověděl Neji. „Jestli budeme pokračovat stejnou rychlostí, za necelou hodinu nás doženou.“ A tak, přestože byli unavení, zrychlili. Toto tempo udržovali zhruba hodinu, potom se ale Neji zničehonic zastavil. Hinata se na něj tázavě podívala. V jeho očích se znovu objevil náznak zornice.
„Odpočiň si. Za pět minut jsou tady.“ Pronesl vyrovnaně. Hinata pochopila. Nemělo smysl běžet dál a vyčerpávat se, když by je stejně nakonec dohonili. Posadila se tedy na zem, opřela se o strom a mezitím co její bratr sledoval Byakuganem blížící se nepřítele, začala si prohlížet okolní krajinu. Napravo od ní byl hluboký sráz. Nepřátelé by to mohli použít proti nim. Jestli toho ale využije ona nebo její bratr, bude to silná zbraň. Nalevo byl jen les, ale odkudsi z dálky bylo slyšet burácení vody. Hinata zavřela oči, ukládala tu oblast do paměti. Připravovala se tak na boj. Na boj, který rozhodne o jejich osudu.
Chakry ninjů se začaly velmi rychle přibližovat. Hinata vstala a stejně jako její bratr aktivovala Byakugan a postavila se do bojové pozice. Teď už zbývalo jen čekat na příchod nepřátel. Netrvalo dlouho a se před nimi opravdu objevilo sedm ninjů, kteří vypadali docela zkušeně.
„Tak jsme vás konečně našli Hinato-sama. Otec už se po vás shání.“ Zašklebil se sarkasticky jeden z Hyuugů. Hinata dál stála jako přibitá a ninjovu poznámku ignorovala.
„Tak dobře, jinak ... Když se vzdáte, ušetříme vaše životy.“ Zkusil je obalamutit ten stejný muž.
Neji se zašklebil „To určitě.“
„Takže evidentně nechcete spolupracovat.“ Z hlasu toho mladého drzého Hyuugy byla cítit hrozba.
„Ne.“ Odpověděl Neji klidně a stoupnul si před Hinatu. Nechtěl, aby se jeho sestřičce něco stalo. A také musel dodržet slib, který kdysi dal svému otci: že bude Hinatu chránit.
Vyjednavatel se zamračil „Na ně!“ vykřikl povel, který byl hned nato vyslyšen a sedm ninjů se vrhlo na dva vyhnance. Okolo Nejiho se do kolečka rozestavili dva Hyuugové a stejný počet ANBU bojovníků.
„O tobě se říká, že jsi génius, že? To musíme vyzkoušet!“ provokoval jeden z vedlejšího rodu a zaútočil spolu s jedním z ANBU na Nejiho. Nejdříve se jej pokoušel zasáhnout klasickými taijutsu údery, snaha byla ale zbytečná a sám utržil nějaká zranění. Nenávistným pohledem sledoval Nejiho a zapnul Byakugan. Rozhodl se zkusit techniku „Hakke Rokujuuyon Shou“, Neji se jí ale snadno vyhnul. Teď se do boje zapojili i ANBU. Začali na něj házet všelijaké vrhací zbraně, ani to ale Nejimu nedělalo starosti. Začal ze svého těla vypouštět chakru a poté se roztočil. Hakkeshou Kaiten, technika, kterou použil, odrazila masu zbraní a těžce zranila Jednoho z nepřátel. Ten zůstal leže a Neji už ho nebral jako možnou hrozbu. Teď už stačilo vyřídit ty tři zbývající a měli volnou cestu. Všiml si, že za jeho soupeři, kteří teď všichni stáli před ním, se rozprostírá ona propast. Vytáhl několik kunaiů a shurikenů a začal je po nich házet. Plán mu zatím vycházel. Soupeři sice uhýbali, ale couvali k propasti. Jeden z nich ale jeho plán prokoukl a zakřičel: „Pozor! Chce nás shodit do té propasti.“ Neji se cítil otráveně, zachoval však chladnou tvář. Vypotřeboval téměř všechny své zbraně a plán nevyšel.
Jednomu ANBU se na tváři objevil úšklebek „Toho slabocha zvládnu levou zadní! Nechte mě bojovat samotného!“ rozkázal a vykročil. Neji se zamračil a začal sledovat svého dalšího protivníka. Ten chvíli jen chodil okolo něj, potom ale začal svýma rukama formovat pečetě.
„Doku kiri!“ zakřičel a z úst mu začal vystupovat tmavě modrý jedovatý plyn. Neji uskočil o pár metrů dozadu a dál Byakuganem sledoval onoho ninju.
„Hakke Kuushou!“ zakřičel a natáhl před sebe ruku, ze které vyrazilo vysokou rychlostí velké množství chakry, které zasáhlo jeho nepřítele. Ten odletěl několik metrů, protože však byl od Nejiho daleko, nezpůsobila mu technika velká zranění. Neji toho ale přesto využil, zhluboka se nadechl, zakryl si nos rukávem a vběhl do jedovaté mlhy. Díky jeho Kekkei Genkai pro něj nebylo těžké sledovat nepřítele ani za takovýchto podmínek. Soupeř se teprve zvedal.
„Hakke Rokujuuyon Shou!“ zakřičel a vrhl se na nerozvážného ANBU, který brzy skončil na zemi se zablokovanou chakrou.
„Jak jsi mohl? Proč jsi vyhrál?“ zeptal se a vykašlal trochu krve.
„Měl sis dávat pozor.“ Řekl a chytil kunai, který na něj letěl. „Stejně jako já“ To už se ale otočil a začal blokovat útoky mladé kunoichi z klanu Hyuuga.
„Boj se mnou máš předem prohraný.“ Poznamenala s úšklebkem a pokusila se ho odrazit. Marně.
„Hakke Kuushou!“ zakřičel Neji, kunoichi ale uskočila a znovu se na něj vrhla. Několik minut spolu bojovali v klasickém taijutsu, potom se kunoichi odhodlala ke své vlastní technice.
„Hakke Sanjuuni Shou! (třicet dva úderů)“ vykřikla a začala bušit do Nejiho. Ten odletěl o pár metrů dál. Kunoichi se jen uchechtla. Neji začal pomalu vstávat.
„Tak co? Už končíš? Měla jsem i silnější soupeře.“ Vysmívala se mu. Neji už ale stál a propaloval ji pohledem. Z úst mu tekl pramínek krve. Potom se ale usmál, což dívku vyvedlo z míry.
„Taková slabá technika. Připrav se na svůj konec!“ vykřikl a rozběhl se k ní. Vyděšeně couvla. Vtom ale ucítila, že pod nohama nemá zem. Než se stihla zjistit, jak je to možné, spadla dolů ze srázu. Ozval se zoufalý křik a brzy na to tvrdý náraz. Nemohla to přežít.
„Tak to vypadá, že jsem tvůj poslední soupeř.“ Řekl kdosi za Nejim. Ten, když se otočil, díval se do tváře (nebo spíš masky) jakéhosi mladého ANBU. Už po x-té se postavil do bojové pozice a vyběhl proti nepříteli.