Boj proti osudu 2

„Lásko, myslel jsem, že můj život bude delší. Že nám osud dopřeje strávit spolu více času. Teď ale čekám na smrt. Bolí mě srdce, když vím, že tě tu musím nechat samotnou. Ale věř mi, je to tak lepší. Jen tě prosím, splň mi moje poslední přání a řekni Hinatě, že jsem její otec! Miluji tě a vždy budu. Nezapomeň. S láskou Hizashi.“ dočetla a v očích se jí objevily slzy. Neji a Hanabi stáli jako opaření. Ani jeden z nich to nečekal. První se vzpamatovala Hanabi. Udělala nadřazený výraz. Věděla, že má volnou cestu k vedení klanu. Hinata měla sklopenou hlavu. Tiše stála, a čekala na reakci otce. Ten, celý rudý vzteky, vyrazil proti Hinatě. Chytil ji pod krkem a přirazil ke zdi. Rána se ozvala celým domem. Hinata vykašlala krev. To ale Hiashimu ještě zdaleka nestačilo.
„Celou tu dobu ... celých osmnáct let ... celých osmnáct let jsem marnil čas tvým tréninkem, který byl absolutně na nic! A teď se ještě dozvím, že ...“ znechuceně odvrátil hlavu a začal drtit krk své neteře ještě větší silou než doposud. Ta začala podezřele modrat. Její matka už to nevydržela.
„Pusť ji!“ křikla na svého muže.
„Ty se do toho nepleť!“ okřikl ji. Ona jej ale neposlechla a srazila ho na zem. Osvobodila tak Hinatu ze sevření. Ta teď ležela na zemi a sípavě dýchala. Hněv starého Hyuugy to ale jen zvýšilo.
„Co si to ke mě dovoluješ ty náno pitomá!“ zakřičel, až se otřásly hrnky na polici. Odvaha Hinatiny matky se v tu ránu vypařila. Hiashi začal vstávat a zamířil k ní. Ona jen bázlivě ustupovala a když zjistila, že se dostala až ke zdi, po tvářích se jí znovu začaly kutálet slzy. Slzy zoufalství.
„Prosím, Hiashi ...“ nedořekla, protože znovu spadla na zem pod tlakem facky.
„Řekl jsem ti, ať se do toho nepleteš!“ znovu se pomalu otočil za neteří „A s tebou jsem ještě neskončil ... slaboško!“ Přestože Hinata stále ztěžka dýchala, podařilo se jí vstát. Postavila se do bojové pozice.
„Byakugan!“ zakřičela a její Kekkei Genkai se aktivovala. Hanabi připadalo její snažení směšné a nijak to neskrývala.
„Proti MÉMU otci nemáš šanci sest ... ehm ... sestřenko.“ Hinata ji ale ignorovala. Věděla, že jestli teď zklame, zemře. Hiashi stále zuřil. Rozběhl se proti ní a začal na ni útočit. Jen taktak uhnula všem úderům a pokusila se zaútočit. Bezúspěšně. Nemohla ale smutnit. Musela totiž rychle odskočit před dobře mířeným útokem. Přesto ji trochu zasáhl. Zvedla hlavu a podívala se na svého strýce. Do jeho očí. V jeho pohledu neviděla ani trochu nerozhodnosti, ani trochu lítosti. Zato viděla ohromnou touhu zabít. Bylo jí do breku. Kdyby však měla v očích slzy, nemohla by se dobře soustředit na boj. Nasadila tedy kamenný výraz a znovu zaútočila. Podařilo je jí Hiashiho zasáhnout. To jej ale ještě více rozzuřilo. Za chvíli ležela Hinata na zemi, pronásledována nelítostným pohledem. Vykašlala trochu krve a zvedla se. Naštěstí neměla zablokovanou chakru. Vtom ale ucítila strýce za sebou. A než se nadála, držel ji pod krkem tak, že se nemohla ani hnout. Mohla se jen snažit rukama vyprostit ze sevření.
„Tak co! Jak se cítíš ty ubohá, zbytečná nulo!?“ křikl nadřazeně, aby to slyšeli všichni v místnosti. Hinata nemohla odpovědět. Jen se ještě více snažila odstrčit Hiashiho ruku, která stále zvyšovala tlak na krk.
„Nesnáším tě!“ zakřičel a odhodil ji pryč. Chvíli jela po podlaze. Zastavila se až prudkým nárazem do zdi. Opět vykašlala trochu krve. A tentokrát se v šeru kuchyně zalesklo i několik jejích slz. Rychle je ale otřela a znovu se postavila.
Ano, Naruto. To on ji naučil vytrvalosti. Měla ho kdysi ráda. Teď se ale vše změnilo.
Opatrně se rozhlédla po místnosti. Její strýc stál pořád na tom stejném místě.
„Už mě to nebaví“ pronesl pohoršeně „Skončím to“ a vyběhl naproti Hinatě. Uhnula. Vytáhl Kunai a hodil jej po ní. Uhnula. Mihnul se a už byl před ní. Chystal se jí dát pěstí do tváře. Znovu uhnula. Tušila, že se blíži konec. Už od začátku věděla, že tento boj prohraje. Přesto se nevzdala. Teď už ale počítala s tím, že zemře. Chtěla ale udělat něco, co by ji udrželo živou. Živou v kladných vzpomínkách alespoň jednoho člověka. Mezitím co uhýbala, přejížděla očima po lidech v místnosti. Kromě ní a Hiashiho tam byli už jen Neji a její matka. Když se totiž bitka vyostřila, Hanabi raději vyklidila pole, aby nepřišla k úrazu. Hinata se tedy musela rozhodnout mezi těmi dvěma. Přestala se plně soustředit na boj a utržila několik zranění. Hiashi se zlomyslně zasmál. Toužil Hinatu zabít a ten okamžik se neodvratně blížil. Mezitím Hinata usilovně přemýšlela, čím by se zapsala hluboko do srdcí svých blízkých. Dál blokovala rány svého strýce a přemýšlela. Vtom jí to došlo.
„Mami!“ křikla, načež žena kterou volala jí ihned přiběhla na pomoc. A to právě potřebovala. Doufala, že její matka Hiashiho alespoň na chvíli zdrží, aby mohla provést to jutsu. To jutsu, které bez jejího vědomí změní dvěma lidem život od základů.
***
Přestala se soustředit na oči a deaktivovala Byakugan. Chvíli přemýšlela. Ty pečetě ... Přece je nemohla zapomenout! Ne ... teď se nevzdá ... už je tak blízko ... Jak to bylo? ... Kůň, drak, vůl, pták, tygr, krysa, ovce ... ano! Zavřela oči a pustila se do pečetí. Uma, Tatsu, Ushi, Tori, Tora, Nezumi, Hitsuji. Všimla si, že boj její matky s Hiashim utichl. Oba na ni překvapeně zírali.
„Juin Kuujiku no Jutsu (technika zničení prokleté pečeti)“ zakřičela, aniž by chtěla. Najednou jakoby to jutsu, které vykonala, zaplavilo její mysl. Nemohla nic udělat, jen stát - ale vnímala. Vtom Neji spadl na kolena, křečovitě se chytil za hlavu a začal křičet. Hinata se zděsila. Chtěla jít za ním a pomoci mu, ale její tělo ji neposlouchalo. Mohla jen chladným pohledem sledovat dění před sebou. Její matka přiběhla k Nejimu a snažila se mu nějak pomoci. Zřejmě ale své okolí vůbec nevnímal.
„Co to má být!“ rozkřikl se Hiashi „Kai!“ zakřičel směrem ke svému synovci, nic se ale nezměnilo. Překvapeně se podíval na Hinatu. Jejich pohledy se střetly. Díval se do nelítostných očí, ze kterých šel strach. Nečekal, že je Hinata schopna takového pohledu.
„Ty ho chceš zabít?“ ptal se překvapeně své neteře, která stále rukama svírala pečeť ovce. Odvrátila od něj pohled a začala se znovu soustředit na Nejiho. Ta pravá Hinata uvězněná uvnitř svého vlastního těla vše jen vyděšeně sledovala.
„Hi-hi-hinato! C-co to ...“ nedořekla matka dceři.
„A dost! To už stačilo Hinato!“ křikl Hiashi a vlepil své neteři facku, až se jí otočila hlava. Ona ji jen narovnala do původní pozice a dál se soustředila na Jutsu. Najednou ucítila tlak ve svých očích. Jakoby z nich něco proudilo do okolí. Neviditelná ruka odrazila Hinatinu matku od Nejiho. Potom vysvitlo z Hinatiných očí silné, světle pomněnkové světlo, které postupně zaplavilo celou místnost. Nakonec se ozval zvuk lámaného železa. Ohromná tlaková vlna udeřila do Hinaty, která hned nato pocítila obrovskou vlnu únavy. Byla to zase ona. Spadla na zem a omdlela. Její matka se fascinovaně zvedla ze země a mířila k synovi svého milovaného muže. O této technice už slyšela. Dokáže navždy odstranit prokletou pečeť jakémukoliv členovi vedlejšího rodu klanu Hyuuga. Ten, kdo ji však použije, přijde o všechnu chakru a přes týden není schopen bojovat. Naklonila se k Nejimu, který mezitím uvolnil ruce na své hlavě a přestal křičet. Teď měl sklopenou hlavu.
„Klec ... !“ vykřikla žena nepřítomně.
„Co?“ nechápal Hiashi.
„Klec ... byla zničena!“ řekla nevěřícně.
„Cože?“ zalamentoval Hiashi a klekl k Nejimu. Chtěl se podívat na jeho čelo, jeho ruka však byla nemilosrdně odražena. Neji vstal a chtěl jít k Hinatě. Strýc mu ale zastoupil cestu.
„Uhni despoto nebo skončíš v márnici!“ křikl Neji naštvaně. Hiashi se ale ani nehnul a díval se na jeho čelo. Prokletá pečeť opravdu zmizela.
„Slyšels!“ zahromoval Neji. Byl naštvaný, že tak ublížil Hinatě.
„Takhle se mnou mluvit nebudeš!“ sykl Hiashi a vrhnul se na něj. Ale stejně jako Hinata proti němu, neměl on proti takhle naštvanému Nejimu ani tu nejmenší šanci. Za chvíli ležel se zablokovanou chakrou na podlaze a vykašlával krev. Neji měl teď k Hinatě volnou cestu. Klekl si k ní a chvíli ji pozoroval.
„Prosím, neubližuj jí, myslela to dobře!“ šeptala zoufale její matka a ustrašeně se na něj dívala. Vstal a šel k ní. Usmál se.
„Ne, teď bych to nedokázal. On ...“ střelil po Hiashim vražedným pohledem „ ... mi zničil život. Ona ...“ podíval se na svou sestru „ ... mi jej vrátila.“ políbil Hinatinu matku na tvář. Stála jako opařená.
„A ... dávejte na sebe pozor.“ Rozloučil se s matkou své sestry, vzal Hinatu do náruče a oba dva beze slova opustili kuchyni, která nyní vypadala jako kůlnička na dříví.