Arigatou 21 - Zítřejší mise

„Ninjové jako ninjové. Před těmito nemusíte skrývat svou identitu.“
Stínoví shinobi si jeden po druhém začali svlékat kukly.
„Ninja musí být čestný,“ šeptl rudovlasý ninja směrem k Narutovi.
„A na to Tajine-sama spoléhá. Z celé Země Kopců jen on, Gonruo a naše služebná, Izumi, nás viděli bez masek. Já jsem Kanto Fuuzaki.“
„A já Uzumaki Naruto,“ odvětil Naruto a podal Fuuzakimu ruku.
Mezi dalšími čtyřmi členy Stínových shinobi byli tři muži a jedna žena s dlouhými červenými vlasy a zelenými oči.
„Tohle je Aiko, moje snoubenka,“ představil ji Fuuzaki.
Naruto jí také podal ruku a představil se.
Postupně se představili i zbylí tři. Jeden měl krátké zelené vlasy, to byl Kichiro, další měl modré dlouhé vlasy, to byl Kyoshi, a poslední měl žluté vlasy, podobné jako Naruto. Ten se jmenoval Keiji.
„Teď, když jste se seznámili, vás zavedu do velící místnosti. Prosím následujte mě,“ řekl po chvíli vzájemného představování Gonruo.
„Neji-san,“ promluvila Hinata šeptem ke svému bratranci, když odcházeli z místnosti.
„Byl to vážně?“
„Ano,“ přerušil ji Neji.
„Nevím jak to, ale feudální pán téhle země má vážně Byakugan. Jsem si jistý, že ostatní si toho všimli také.“
„Jsme tady,“ přerušil jejich debatu Gonruo, když otevíral další mohutné dveře.
Za nimi byl obrovský prázdný prostor s holými stěnami, jen na jedné byla kompletní obrovská mapa světa.
„Tohle je náš velící sál. Tady vám prozradím detaily zítřejší mise,“ začal Gonruo a přešel k mapě.
„My se nacházíme tady,“ ukázal na hlavní město Země Kopců, „a váš cíl bude tady,“ ukázal na městečko kousek na jih.
„Před nedávnem tohle město začalo rebelovat a vzpírat se feudálnímu pánovi. Myslíme si, že to město plně ovládli Ryuoyou. Váš úkol bude jednoduchý: jeden z vás se nepozorovaně vplíží do města a odhalí úkryt nového správce, nepochybně nastrčeného někým z Ryouyou.
Nikdo z této organizace ve městě momentálně není. Ze spolehlivého zdroje víme, že se nejméně tři členi vydali za vámi a další dva se nachází až někde za hranicí dvou mil od hlavního města.
Až ten někdo z vás zjistí přesné rozmístění stráží a úkryt správce, vrátí se a oznámí to ostatním. Ryouyou tohle tak rychle po vašem příjezdu čekat nebudou.
Až všichni budete vědět vše o obraně města, vtrhnete tam a sesadíte správce jakýmikoli prostředky. To by mělo Ryouyou trochu zkrotit.
Po splnění mise se budete ihned hlásit u lidí, které dostanete pod svou ochranu.“
„Ale jak víte, že to město ovládli zrovna Ryouyou?“ zeptal se Naruto.
„Protože to je Luya, město, které měl donedávna pod správou dnes již zavražděný Nauki. Feudální pán o něm mluvil. A taky o dceři brigádního generála. Způsob vraždy byl v obou případech stejný: oběť shořela. V Zemi Kopců ninjové nežijí, proto to mohli být jedině Ryouyou. Navíc podle zbytků těl a naprostého nepoškození okolí usuzujeme, že nepřítel použit techniku Katon: Taisei kaki. To by znamenalo, že Ryouyou mají ve svých řadách někoho z klanu Tokori.“
Dál už nikdo nic neříkal.
„Nějaké dotazy?“ zeptal se Gonruo po chvíli.
Když se nikdo neozýval, dodal ještě: „Mise začíná zítra ve dvě hodiny ráno.“
„Cože?!“ vykřikl najednou Naruto a rychle vyskočil na nohy.
„Proč takhle brzo?! Sotva jsme přijeli!“
„Právě proto,“ přerušil ho Gonruo klidným hlasem.
„Ryouyou to takhle brzy čekat nebudou,“ dodal ještě, načež vyšel ze dveří.
„A kde máme přespat?“ křikla za ním ještě Hinata.
Gonruo se zastavil, na chvíli se otočil a odvětil: „Pošlu za vámi Izumi,“ a odešel.
Asi minutu se nic nedělo a nikdo nic neříkal, když vtom se dveře znovu otevřely. Všichni se k nim otočili a spatřili štíhlou, černovlasou dívku.
„Dobré odpoledne,“ pozdravila je s úsměvem.
„Je celkem pěkná. Tohle je ta Izumi?“ pomyslel si Naruto a neznatelně se pousmál.
„Naruto… kun?“ Hinata si všimla výrazu v Narutově tváři.
„Já jsem Izumi. Zavedu vás do vašich pokojů.“
„Takže se uvidíme zítra ráno,“ zvedali se všichni stínoví shinobi.
„Jak to myslíš?“ zeptal se zmateně naruto.
„My přece nepotřebujeme ukazovat pokoje. Bydlíme tady.“
Všichni ninjové z Písečné a Listové se teď na Naruta podívali jako na…
„Id**t…“
„Ehm… no jo…“ Naruto se pokusil o křečovitý úsměv, ten se mu však nedařil.
„Naruto,“ šeptl mu Kiba, „radši se neusmívej.“
„To není zrovna moc dobrý první dojem,“ pomyslel si Naruto a letmo se podíval na Izumi.
Ta se zrovna dívala někam jinam.
„Možná si toho vůbec nevšimla,“ blesklo Narutovi hlavou, najednou ho však něco přinutilo podívat se o kousek vedle.
Spatřil Hinatu, která se na něj dívala pohledem, který u ní ještě neviděl. Jakmile si však všimla, že se na ni dívá, okamžitě se podívala jinam.
„Následujte mě, prosím,“ oslovila ninji Izumi.
V ten okamžik se vedle Naruta ozvalo ‘fí’ a stínoví shinobi zmizeli.
Izumi je vedla dál chodbou, až k několika dubovým dveřím.
„Tohle jsou pokoje pro hosty,“ oznámila jim, „buďte tu jako doma. Každý pokoj má dvě postele.“
Na chodbě byly celkem čtyři dveře.
„Čtyři pokoje,“ poznamenal Shino.
„Myslím, že bychom se měli rozdělit následovně: já s Narutem, Kiba s Nejim, jako když jsme spali ve stanech, pak Hinata s Temari a Kankurou v posledním sám.“
„Tak na to zapomeň,“ namítla Temari, „my jsme sem s Kankurem dorazili jako první a bydlíme spolu v tom pokoji napravo. A už se mi nechce stěhovat.“
„A mě taky ne,“ dodal Kankurou.
„Tak,“ vmísila se i Hinata, „já budu spát sama. Spala jsem tak i na cestě sem, takže mi to nevadí,“ ujišťovala je.
„Dobrá,“ souhlasil nakonec Shino a otevřel dveře jednoho z pokojů.
„Tak já a Naruto budeme v tomhle.“
„Proč musíš o všem rozhodovat ty?“ zeptal se Naruto.
„Já chci tenhle!“ ukázal prstem na dveře hned vedle a přešel k nim.
Vzal za kliku, otevřel je a vešel dovnitř. Najednou se však zastavil.
V pokoji byly růžové závěsy, fialově povlečená postel s rudými peřinami, a vůbec vše působilo tak nějak…
„Holčičí pokoj…“ došlo Narutovi.
„Dobrá, Shino, vyhrál jsi. Budu bydlet vedle s tebou,“ dodal a vydal se s poraženeckým výrazem v obličeji za Shinem.
„Tak já si beru tenhle,“ ukázala Hinata na pokoj, ze kterého právě vyšel Naruto.
„A nám zbývá támhle ten,“ ukázal Kiba na poslední dveře.

Během zbytku dne se nic moc neudálo. Naruto a ostatní dostali oběd, později večeři a vlastně až do začátku zítřejší mise měli jen volno.
Za celou tu dobu neviděli ani Izumi, ani nikoho ze stínových shinobi.
Když nakonec šli spát, každému se hlavou honily jiné myšlenky:
„Co teď asi dělá Izumi?“
„Líbí se Narutovi-kun Izumi-san?“
„Ta zítřejší mise… musím co nejrychleji usnout.“
„Jsem zvědavý, jaké to bude. Nikdy jsem na podobné misi nebyl.“
„Snad to s těmi štěňaty z Listové zvládneme.“

„Vstávej!“ budil někdo Naruta.
Blonďatý ninja pomalu otevřel oči a spatřil Fuuzakiho.
„Páni, ty máš ale tuhý spánek,“ řekl rudovlasý ninja.
„Říkal jsem ti to,“ ozval se z opačného konce místnosti Shino.
„Sakra Shino… ty si snad včera ani nešel spát!“ pomyslel si Naruto při pohledu na něj.
„Rychle se převleč, Naruto! Všichni už jsou dávno vzhůru. Čekáme tě na chodbě ta pět minut!“ přikázal mu Fuuzaki a rychle vyběhl z místnosti, následován Shinem.
„Pět minut?!“
Tahle informace Naruta přinutila c nejrychleji vstát a převléct se.
Když se mu to konečně podařilo, co nejrychleji vyběhl na chodbu. Vážně tam už všichni byli. Nikdo mu ale nevyčítal, že přišel pozdě, na to byli až příliš unavení.
Hinata si rukou mnula oči a Kiba vypadal, že snad vůbec neusnul. Dokonce i Neji nevypadal zrovna čile. A nejinak na tom byli i ostatní, kromě stínových shinobi, kteří tu také byli.
„Takže už jsme tu konečně všichni,“ poznamenal Fuuzaki.
„Detaily jste slyšeli včera, takže už vysvětlovat nic nemusím. Na místě se dohodneme, kdo půjde dovnitř. Mějte na paměti, že já jsem velitel téhle mise. A teď poběžte za mnou!“
Na nic dál nečekal, stejně jako ostatní stíniví shinobi si nasadil kuklu, a rozeběhl se chodbou směrem k východu.
Vyběhli z paláce tajným východem a vydali se na jih. K Luyi doběhli asi za deset minut. Během cesty se nic neudálo, ani nikdo nic neřekl.
„Tak,“ promluvil nakonec znovu Fuuzaki, „hlásí se někdo dobrovolně?“
„Já půjdu,“ řekl okamžitě Neji.
„Neznám přesně vaše schopnosti,“ začal mluvit Kichiro, „ale jestli si myslíš, že ti tahle věcička pomůže,“ ukázal na Nejiho oči, „tak se pleteš. Tajine-sama to už s Byakuganem zkoušel a neuspěl. Kolem celého města je nějaká bariéra.“
Všichni najednou ztuhli.
„Takže vy víte, že feudální pán má Byakugan?“ podivil se Neji.
„Samozřejmě,“ „odvětil Kichiro, „ale nepatří ani do Hlavního, ani do Vedlejšího rodu. Ani nemá příjmení Hyuuga. Ale Byakugan má už od narození, tím jsme si jistí. On je něco jako jediný člen Vedlejšího-vedlejšího rodu.“
„Vedlejšího-vedlejšího?“ opakovala Hinata.
„Ano. Ale teď nemluvme o Tejinovi-sama. Kdo tedy půjde?“
„Byakugan!“ křikl Neji a použil své kekkei genkai.
„Žádná bariéra tam není,“ řekl po chvíli, „ale město je úplně prázdné.“
„To je právě ta bariéra,“ řekla Aiko.
„Město je ve skutečnosti plné lidí, ale jen Byakugan je nemůže vidět. Tajine-sama říkal, že bariéra je postavená speciálně proti Byakuganu. Možná kdybyste měli i jinou oční techniku, tak…“
Narutovi při těch slovech málem doslova poskočilo srdce.
„Sasuke…“
Málem ho viděl před sebou…
„Já půjdu,“ řekl najednou.
„Ty?“ zeptal se Kiba.
„To ne! Radši půjdu já!“
„Ne!“ okřikl ho Naruto, „já půjdu.“
„Určitě to zvládneš?“ ujišťoval se Fuuzaki.
Naruto jen kývnul a s bojovným výrazem v obličeji se postavil.
„Naruto-kun…“ pousmála se Hinata.
„Ale stejně bych radši poslal Kyoshiho. Má na tohle speciální výcvik,“ namítl Kichiro.
„Zvládnu to!“ řekl Naruto.
„Možná byste s ním měli poslat ještě někoho,“ napadlo Kibu.
„Koho?“ zeptal se Kichiro.
„Třeba mě!“ všichni se teď otočili směrem, odkud vycházel poslední hlas…
Konec dvacáté první části.