Chyba v Matrixu 14

„Tak co je? Jsi v pořádku? Jsi zase tady?!“
Tady… ten sen… konečně si všechno uvědomím. Žádný sen, můj narozeninový dárek!
„Ech, jo. Akorát nevím kde. Jsem na autobusové zastávce v nějakém Ažši. To ses zase sekl ty, nebo to je blízko, ale já to neznám?“
„No, sestřičko, víš… To je na druhé straně republiky…“
Dřív, než mi stačila dojít jeho slova (druhá strana republiky… druhá… republika… heeeeeelp!) mi ten bídák zbaběle zavěsil.
Zůstala jsme sedět naprosto v šoku na lavičce, s mobilem v ruce, vztekem v srdci a v mém naruťáckém oblečení na sobě. Jo - to zmatkaření, které pořád rostlo, taky stojí za zmínku.
„Ááááááá,“ začala jsem vyšilovat, když jsem se přes fázi překvapení dostala do fáze -naštvaná-a-vzteklá-a-zmatkář.
Když jsem obíhala autobusovou zastávku kolem dokola, začali na mě lidi koukat opravdu divně. Ve fázi – zůstanu-klidná-a-vyrovnaná- jsem postřehla nějakou hodnou důchodkyni, která volala z blízké telefonní budky nějakému panu doktorovi a povídala něco o šílené puberťačcě, která asi patří do nějaké sekty, protože sedí jako turek a vypadá, že se modlí a navíc divně dýchá. Raději jsem fázi klidu vzdala a rychle se vzdálila pryč od oné hodné babičky.
No, ale to v žádném případě neřešilo mou součastnou situaci. Zůstala jsem ve městě, které je strašně daleko, a které navíc vůbec neznám. Ztvrdla jsem tu sama, bez peněz - a aby toho nebylo málo, vypadám jako ninja. Začal se o mě pokoušet další záchvat paniky, když tu…
„Rasengan je lepší!“
„Ne, chidori je ještě lepší.“
„Ale no tak, nehádejte se.“
„Ty mlč, ty máš jenom lékařská jutsu.“
Zaslechla jsem čísi hlasitý rozhovor a zděšeně obrátila hlavu za těmi hlasy. To snad ne! Přípo proti mně jde skupinka konoháků. Tak moc to přece brácha zvrzat nemohl, že ne?! Nebo že by jo?! Wraaaauuuuu…
„Hele! Támhle máme další! Asi se nám ztratila!“ Zakřičelo něco, co z dálky vypadalo jako Hinata a ukazovalo to na mě. Teď už jsem se schovat nemohla.
Skupinka se ke mně přiřítila a mě se opravdu OHROMNĚ ulevilo.
Byly to consplaye!
„Jé. Ahoj. Ty si přijela za námi na sraz, že jo?“ Zeptal se mě zamaskovaný Haku.
„Aloha. Sraz… jo… jasněěě. Jenom proto tady jsem.“ Moc ráda bych řekla, že jsem nebyla vyklepaná jak ratlík, ale bohužel nemůžu.
„No, já jsem Alea, a vy?“ Představila jsem se a poslechla si dlouuuhý seznam jmen, který jsem si samozřejmě nezapamatovala.
„No, ale ty máš fakt úplně bezvadnej kostým. Úplně realistický. To sis šila sama?“ Zeptala se mě jedna ze tří Sakur, které tam byly.
„Nééé, to já neumím. To brácha.“ Je hezké říct aspoň něco pravdivého... Opravdu nechápu, proč se začali smát právě tomuhle.
Dál si to pokračovalo tak nějak samo, nakrmila jsem ty nevinné lidi historkou o zlých lidech, co mi ukradli peníze a já, chudinka ubohá, se nemám jak vrátit domů.
Ti hodní lidičkové mě hezky vzali do zastavárny, kde jsem získala peníze. Co jsem tam nechala? Mobil. Moji jedinou možnost návratu. Asi to tak bylo lepší.
Potom se naše skupinka usadila v příjemné čajce a začalo se řešit všechno možné i nemožné.
„Hele, ale to je fakt neskutečné, jak moc jsi té Yani podobná,“ začala zase ta Sakura.
„Jej, dík,“ dostala jsem ze sebe a zakřenila se jako nervózní idiot. „No, popravdě, já jsem teď byla nějak úplně mimo dění. Co se vlastně dělo v minulých dílech?“ Zeptala jsem se a zahájila tak smršť informací, valící se na mě ze všech stran.
Měla bych v tom úplný guláš, kdyby se krátkého shrnutí neujal opravdu povedený Orochimaru.
„No, jak se tam objevil Beleor, vyvraždění většiny Konohy si viděla?“
„Jo, to ještě jo. Myslím, že jsem to viděla až po Beleorovu smrt,“ řekla jsem s neblahým tušením.
„No, tak to se toho moc nestalo. Nakonec Yani fakt umřela, ale její katana se ztratila. Má tam takový pěkný hrobeček.“
‚hrobeček… hrobeček… hrobeček…‘ chvilku jsem s nedokázala soustředit na nic jiného, než na tohle slovo, co mi znělo v hlavě.
„Aha… a co se stalo s ostatními? Přežili to?“ Zeptala jsem se s úskostí a zvědavostí zároveň.
„Ále jo. Akorát Tobi zmizel a nikdo neví kde. Kiba má zlomenou nohu a Akamara teď chodí venčit Hanabi. Zdá se, že to nedělá kvůli psovi… Sasuke zase odešel, ale Karin tam zůstala a nalepila se na tamtoho co dělá ramen. Teď nevím, jak se jmenuje…“
„Sasuke zase odešel?“ Hlesla jsem zklamaně. Víte jak, člověk má radost, že budou zase pohromadě a nic…
„No, jo… ale říkal něco o častých návštěvách. A divně mrkal na Hinatu. A to je asi tak nějak všechno. Pomalu se to vrací do starých kolejí,“ skončil shrnutí dílů. Celkem se mi ulevilo. Mohlo to dopadnout hůř (možná).

,Byl to fajn den,‘ pomyslím si ve vlaku, co mě má dovést domů. Říkám má, se všemi těmi přestupy můžu skončit místo na Vsetíně v Praze… jak se tak znám. Nebo aspoň vlak vykolejí, abych to měla zábavnější.
Kupodivu vlak nepovažovat za nutné zpříjemňovat mi cestu nečekanými dobrodružstvími. Díky Jashinovi za to.
Když jsem se plahočila od zastávky domů, naprosto zbitá, unavená a psychicky vysílená, viděla jsem, jak z našich domovních dveří vyšel jeden člověk.
Šel proti mně, mířil na zastávku. Najednou mi připadal strašně povědomý. Měl světlé, skoro až šedé vlasy v naprosto neobvyklém účesu a vysoký rolák. Když mě míjel, hodil po mě zvláštní pohled. Skoro bych mohla přísahat, že se pod rolákem zašklebil.
‚Kakashi,“ blesklo mi hlavou. Ale dřív, než jsem se stihla otočit, byl pryč.
Jako omámení sem vešla dovnitř. Naši byli v práci, ale bráška na mě čekal. Jen co jsem ho uviděla, omámenost mě přešla. Pořádně jsme mu vyčinila za všechny ty boty, co napráskal. Ale zdál být se opravdu rád, že jsem zpátky, takže jsem mu to odpustila. A koneckonců, já byla taky ráda.
„Brácha? Kdo to vlastně byl? Ten člověk, co tu před chvilkou odcházel?“ Zeptala jsem se po chvíli.
„To? Ále, jenom kolega a nadřízený. Nějak přišel na tu naši chybu. Asi zrovna v tom okruhu pracuje, nebo já nevím. Ale slíbil mi, že to všechno dá nějak do pořádku.“
Zprvu mě detail, že Kakashi je zaměstnanec matrixu a bráchův kolega lehce rozhodil, ale časem jsem usoudila, že mi to mělo dojít. Zítra jdu zase do normální školy… Jen jsem zvědavá, jak dopadl pán ze zastavárny… brácha byl celkem rozhozenej, když jsem mu řekla, kde ten mobil je. Prý může mít ještě účinky či co…

***Zítra ve škole***

„Jano! Viděla jsi ten nový díl Naruta?! Je tam zase nějaká nová postava! A taky má mobil!“
… jáááááj