MISS KONOHA 2008 - část 021

Ibiki ještě jednou přelétl očima shromážděný dav, načež spustil: „Tak, abychom si připomněli, proč tady vlastně strašime. Postradame Naruta – to je ten hyperaktivni uřvany sirotek s blond vlasami. Pro ty, co ho neznaji – i když pochybuju, že někdo takovy existuje – udam rozšiřujici popis.“ Zalovil v jedné z mnoha tajných kapes kabátu, vytáhl zmuchlaný papírek a jal se předčítat: „Blond vlasy sme řešili... no dal ma na sobě pravděpodobně oranžovu teplakovku, keru by si žadny rozumny člověk v životě neoblekl. Klasicke modre ninja botky a čelenku Listove. Až někoho takeho potkate, ujistěte se, že to není klon. Ale s citem! Ne, že do něho naperete dvacet shurikenu, jasne?!“
V davu to zklamaně zašumělo, ale ruch okamžitě utichl, když po nich Ibiki střelil „obzvlášť-zlověstným-pohledem-číslo 3.452“.
„A teď, jak budeme postupovat při hledani. Miny děcka pod velenim Konohamara proslidi všecko křovi a podezřele otvory nizko při zemi. A pokusi se přitom samy neztratit,“ dodal se zrakem upřeným na Sarutobiho Juniora. „Ostatni se rozděli do skupin po deseti, v každe skupině bude jeden Hyuuga. Na koho Hyuugove nevyjdu – měli byste se trochu snažit, jinak vaš klan brzo vymře, muhaha...“
Hiashi vzteky zbledl víc než je u něj obvyklé, Neji váženému panu Morinovi přísahal krutou pomstu, jen Hinata se tak smála, že kdyby ji Noriko nepodepřela, zhroutila by se v záchvatu na zem.
„... Ehm... Jak sem řikal, na koho nevyjde Hyuuga, zařadi se do rojnice. Ale pudete potichu, ne že budete nahlas vřiskat meno pohřešovaneho jak někere nejmenovane ružovlase Kunoichi...“
Sakura zezelenala, zčervenala a posléze zfialověla – nemusím dodávat, že ani jedna z těchto barev neladila k jejímu účesu.
„Přeskupte se teď, za pět minut vyražime!“ dokončil Ibiki, naposled se pyšně rozhlédl po svých spoluobčanech a šel si na posilněnou dát sklenku vodk… ehm, vody.
Konohamaru chvilku lítal mezi kamarády ze školky, ale pak zjistil, že je to k ničemu, protože na jeho pokyny stejně nikdo nedbá. Všichni se totiž shromáždili kolem Moegi a poslouchali jednu z jejích velice zajímavých historek o tom, kterak se Udonova nudle u nosu málem stala příčinou katastrofy. Udon se cítil velice uražen, a tak se společně s Konohamarem vydali na průzkum ostatních jednotek.
Nejprve zakotvili u klanu Hyuuga, ale po chvíli je přestaly bavit hádky na téma „jestli děti nosí čáp anebo vrána“. Zamířili proto ke skupině mladých chuuninek v krátkých sukýnkách, aby zjistili, jak to s tím čápem vlastně je. Než se však stihli pořádně rozhlédnout, odchytil je přísný Ebisu.
„Chlapci, chlapci, co to mělo znamenat? Copak vy nevíte, kde je vaše místo? Takové nevkusné obhlížení děvčat na veřejnosti, že se nestydíte! To já ve vašem věku…“
„… jsem byl vynalézavější a pozoroval je dírou v plotě,“ dokončil Iruka stojící za jeho zády.
A tak tedy mezitím, co se naši dva učitelé prali, se Udon a Konohamaru pokusili přemluvit Jiraiyu, aby jim půjčil dalekohled…

Výprava z Konohy prohledává krajinu. Tedy, až na některé výjimky - děti hrají na schovku, znavený Sandaime Hokage si dává dvacet na nejbližším pařezu a Kakashi z nudy krájí pomeranč… Vůkolní ticho je náhle přerušeno ostrým výkřikem Tenten: „Neviděli jste někdo Nejiho?“
„No, já nevim. Připadalo mi, že zašel někde mezi stromy…,“ prohlásila Síla mládí alias Lee.
Sasuke otráveně nakrabatil čelo: „Mezi stromy?! Tady je těch stromů nejmíň milion. Říká se tomu les, baka!“
„No vyborně! Teď abysme hledali jeho, ja se na to…,“ brblal Ibiki a vztekle si oprašoval klíšťata z kabátu, což členové klanu Aburame velice těžko nesli. „Poslechnite všeci. Prijoritou je pro nas teď Hyuuga, takže misto oranžove mikiny hledame copanek a la Vinetu, jasne? Ale pořad plati že musite byt potichu,“ zavrčel s pohledem upřeným na Tenten, „nikdy nevite, odkud na vas vyběhne nepřatelsky ninja.“
Tenten se vzdorovitě odvrátila, popadla za ruku Sakuru, ta se chytila Ino, Ino drapla Kin a Kin zas Noriko, která za sebou samozřejmě jako vždy táhla vysmátou Hinatu. Kdo by se taky nesmál, když se mu ztratí otravný bratranec, žejo? Temari s povdychem zavrtěla hlavou a vydala se za děvčaty.

Po hodině marného slídění a plížení holky usoudily, že je Neji navždy ztracen. Upřímně, měly z toho docela radost, protože to by znamenalo konec Missáka. Našli se však i lidé, kteří Nejiho bezmezně milovali a nedovedli si bez něj představit svůj budoucí život. A jeden z těchto lidí se právě projevil…
„Neji! Hyuugo Neji! Kde jsi? Ozvi se! Tak Nejííí!!! Já tě najdu, přísahám! Gai sensei nám vštípil sílu mládí a s její pomocí překonám každou překá…“
Holky popadly vřískouna za ruce a strhly ho k zemi, kde mu Temari zacpala pusu: „Nechceš si k tomu pozvat ještě dechovku, blbečku?!“
Když se Lee trochu uklidnil, mohli všichni pomalu vstát. A jak se tak sbírali na nohy, zahlédli v okolním podrostu sotva znatelné stopy. Tady zlomenou větvičku, tuhle ohnutou travičku… a za třetím stromem vlevo - vyčnívající cůpek hnědých vlasů.
Doběhli k němu a co tam nespatřili! Nejtaletovanější člen Hyuuga klanu schoulený do klubíčka, celý obsypaný rudou vyrážkou.
„Hňá, hňá!“ rozesmála se Sakura na celé kolo. „To bylo moooc chytrý, vyválet se ve škumpě!“
„Co to je, to škumpa?“ zeptal se nechápavě Lee.
„TA škumpa,“ opravila ho růžovláska. „Taková milá rostlina, které se stačí dotknout jedním prstem a naskáče ti nepříjemná svědivá vyrážka. Píchá to jak kdyby tě napadla banda rozzuřených švadlenek, co?“ posmívala se Sakura ubohému Nejimu.
Ten chudáček k ní pozvedl zamlžené oči a sotva znatelně tiše pípnul: „Když já jen potřeboval čůrat.“

Tak děvčata zůstala u zraněného Nejiho a ostatní vesničané pokračovali v hledání Naruta. Pomalu se stmívalo a po pohřešovaném stále ani stopy. Slabší povahy – zvláště ženy, citlivější děti a chudák pan Teuchi - začínaly propadat zoufalství. Les tedy ovládl nejen soumrak, ale i pochmurná nálada… Když tu najednou vzduchem prolétl senbon!
Ibiki se ihned jal mobilizovat všechny dostupné síly, Iruka se chopil obrany dětí a ženy, jako obvykle, s řevem utíkaly, takže veškeré Ibikiho pokusy o utajení pozic vyšly naprázdno.
V nastalém zmatku stateční Shinobi a Kunoichi nestíhali uhýbat před útoky ze všech stran. Ozývaly se výkřiky strachu, bolesti, ale i nadšení, když některý z bojujících srazil nepřítele… nebo když se Jiraiyovi podařilo zahlédnout větší část Tsunadina dekoltu.
Nakonec vřava utichla stejně náhle jako začala. Listí otrhané ze stromů se pomalu snášelo k zemi, zpřelámané větve přestaly praskat, na měkké jehličí dopadla poslední těla… Nad bojištěm rozestřela svá křídla smrt…
OK, ne tak docela, nebojte, všichni to samozřejmě přežili, toto není horrorová teenagerská vybíjená, takže klid. Někdo na této situaci dokonce našel i leccos vtipného, neboť se hlasitě smál…
Plácek pokrytý zhroucenými, potlučenými vesničany ozářilo světlo ohně. Hádáte správně, zaúřadoval zde Uchiha nejmladší a nejnamachrovanější – Sasuke. Za ním se z přítmí vynořil Rock Lee, stále oteklý Neji podpírán z jedné strany Sakurou, z druhé Tenten a s nimi zbytek mladých účastnic soutěže Miss. Noriko se pobaveně rozhlédla: „Mno, je vidět, že u vás ve vesnici nikdy není nuda, co?“
„No to není,“ vyprskla smíchy Hinata. „Jen v Konoze se může stát, že se vlastní lidi pobijou mezi sebou!“

Co se vlastně stalo? Kdo byl neznámý útočník, který jako první vrhl senbon? Budou vesničané i nadále pokračovat v hledání Naruta? Dozvíte se příště.