Itachiho syn 03

Kisame se rozzuřil a narval Deidarovi jeho jojo do pusy. Mezitím Hidan praštil Sasoriho, který mlel něco o písku a hodných babičkách, a Kakuzu se do krve hádal s Peinem čí vesnice je lepší.
Itachi se naštvaně podíval na Zetsu, který jen pokrčil rameny.
„Dóóóst!“ zařval. Nikdo ho nevnímal, Hidan mlátil pořád žvanícího Sasoriho po hlavě stínítkem od lampy, Kisame honil po pokoji Diedaru řvoucího, že usmaží všechny rybičky z akvária, a Pein vyhrožoval Kakuzovi strhnutím kapesného, jestli neodvolá, co řekl o Deštné.
„Pošlu Granáta do Konohy,“ zamračil se Itachi.
„Tak proč chceš, abychom ti radili, když potom ani neposloucháš naše rady,“ zatvářil se uraženě Deidei a zastavil se.
„Protože mě vaše názory vůbec nezajímaj. Já se vás ani původně nechtěl ptát. To Zetsu,“ Itachi rychle odešel z pokoje a zanechal za sebou řev, třískot a pláč. (Pein Kakuzovi to kapesné přeci jen strhnul)
A tak se Granát dostal do Konohy, do vesnice listí, a poprvé poznal někoho „normálního“.
Akademií prošel s nejlepšími výsledky. Měl spoustu přátel, avšak i spoustu nepřátel. Například Hyuga klan ho neměl rád, neboť si myslel, že to on zabil jejich miláčka Nejiho a vypíchl mu oko. Do týmu se dostal s divným líným klukem s blonďatými vlasy a s holkou, co měla rozmáznuté stíny, rozcuchané vlasy a psa.
Pravidelně dostával dopisy a pohledy od tatínka, tetičky a strýčků. Strejda Tobi mu posílal křiklavě oranžové obálky polepené malými králíčky, strejda Deidara ohořelé cáry a ostatní psali dohromady, takže obyčejně byla na dopisu krev, třísky s lepidlem, list kopřivy a sám dopis byl mokrý a složený do origami. Strejda Kakuzu nic neposílal. („Přeci nebudu utrácet za známky!“)
„Tak vás tu vítám,“ přivítala tři novopečené genini vesele vypadající kunoichi se dvěma drdůlky.„Mé jméno je Tenten a budu vaší sensei. Tak, co kdybyste mi teď o sobě něco řekli?“
„Já, já začnu,“ zvesela zamávala rukou rozcuchaná holka, zatímco druhou rukou drbala malé štěně
No, to je magor, pomyslel si Granát.
„Mé jméno je Inuzuka Nori,“ zahihňala se dívka,“ a tohle,“ zvedla štěně do vzduchu,“ je Kiku. Mám jí strááášně dlouho. Je tak malinká, protože roste strááášně pomalu. A taky je stráááášně roztomilá….“
Sensein úsměv vypadal jako špatně nasazená maska. Granát protočil oči. Děvče asi po 15 minutách neustálého omílání jak je její pes strááášně.. zmlklo. Chvíli bylo ticho.
„Tak někdo další,“ prohlásila Nori vesele. To je probralo. Granát se vytrhl ze zamýšlení o nejnovějším dopisu od strejdy Tobiho, na kterém byla krásná nálepka s krtečkem a uvnitř obálky se skrýval dopisní papír s rákosníčkem. Všichni se mají prý moc hezky. Konan jen přišla o další zvířátko. Tentokrát šlo o prase. Granátovi nebylo jasné, proč si tetička pořizovala zrovna prase, ale nehodlal se tím nijak zabývat. Sensei kývla na blonďatého chlapce. Ten líně zívl a promluvil unaveným hlasem. „Já jsem Naro Tešisu. Rád koukám na mraky a nerad cokoli dělám.“
„No, tak teď už něco budeš muset dělat,“ usmála se Tenten sladce. Nyní se obrátila ke Granátovi.
„Já se jmenuju Granát. Mám asi padesátá strýčků a tetičku ulítávající na domácí zvířátka. Její nejnovější mazlíček skončil jako párek v rohlíku.“