Itachiho syn 04

„Jak jsi přišel k tomu oku?“ zeptala se Tenten zamračeně.
„K jakému?“ nechápal Granát a snažil se podívat na svoje oči, než mu došlo, že to nejde.
„K tomu bílému,“ objasnila Senci.
„Já mám bílé oko?“ vykulil Granát černé a bílé oko.
„Ano. To nevíš?“ zeptala se ho Nori.
„Ne.“
„Ty ses nikdy neviděl v zrcadle?“
„Co je to zrcadlo?“
Nori s Tenten překvapeně zamrkaly a Tešisu znuděně zazíval.
„Tohle je zrcadlo,“ vytáhla Nori kapesní zrcátko. Je zvláští, že u sebe vůbec nějaké měla při tom, jak byla rozcuchaná a měla rozmazané stíny.
“Jo tohle, to znám,“ odfrkl Granát při pohledu na zrcátko. „To máme doma taky, jenže mnohem, mnohem větší. Strýček Deidara a strýček Hidan se před ním každé ráno češou. My tomu říkáme „pohlcovač ošklivosti“.“
„Tak jak to, že nevíš, že máš jedno oko bílé?“ nechápala Nori.
„Protože jsem se do něj nikdy nepodíval. Strejda Kakuzu říkal, že by se mohlo okoukat a strejda Kisame říkal, že když se tam podívám, tak na mě vykoukne ta pohlcená ošklivost od strejdy Deidary a strejdy Hidana.“
Na to už nikdo nic neřekl.
„Tak to ukončíme. Sejdeme se zítra v deset hodin na začátku lesa,“ Tenten se zvedla.
Rozešli se. Granát zamířil ke svému přechodnému bytečku. Nori se k němu přidala.
„Tak proč máš jedno oko bílé a jedno černé?“ pokračovala dál ve výslechu.
„Nevim. Doteď jsme ani nevěděl, že je mám dvoubarevný. Ale bylo mi divný, že na mě každej divně kouká,“ pokrčil Granát rameny a doufal, že ta holka brzo zmizí i s tim hroznym štěnětem, co pořád štěkalo.
„Kiku se líbíš,“ usmála se Nori a zvedla štěně k jeho obličeji.
„Fuj, dej tu kouli chlupů pryč,“ začal mávat rukama Granát.
„Kiku není koule chlupů. Nevidíš, že je hladkosrstá?“ zamračila se Nori a přitáhla si štěně na hruď, kde ji zuřivě hladila.
„Na co sebou taháš to zrcátko?“ zeptal se tentokrát Granát.
„Abych se na sebe mohla podívat,“ Nori zakroutila hlavou a zvedla oči k nebi.
„A koukla ses na sebe někdy? Podle toho jak si rozcuchaná a máš rozmazaný stíny, bych řekl, že ne,“ ušklíbl se Granát. Nori se zatvářila uraženě.
„Aspoň vím, co to zrcadlo je.“ Naštvaně odkráčela pryč a nechala Granáta samotného. Tomu to vůbec nevadilo.

Granát se svými druhy plnil nejrůznější mise. Chodili vysypávat odpadky, sbírali svinčík v lese, venčili pejsky, vymalovávali byt starým manželům, stavěli psí boudu, sázeli sazeničky, pleli plevel a vůbec dělali spoustu užitečných věcí. Kupodivu to ale Granáta nebavilo. Nori se velmi podivovala nad jeho neochotou vzít do ruky psí vodítko nebo se zadělat od hlavy k patě od hlíny. Tešisu s ním naopak souhlasil. Ale jen pokud přišlo na zatloukání hřebíků. Vzít do ruky kladivo pro něj bylo nemyslitelné. Tenten je při každé činnosti nadšeně povzbuzovala. Tedy až do doby než jí Granát poslal do háje. Nikdy ho neměla moc ráda a tento incident jejich přátelství rozhodně neprospěl. Nyní Granát sem tam nějaký ten dopis taky napsal. Obvykle si stěžoval na mise, na členy týmu, na sensei, na mise, na počasí, na psy (ty vyloženě nesnášel), na mise, na hrníček se Lvím králem, na kunaie, na mise a tak dále. Sem tam se Akatsuki dočkali i zpráv o tom, co měl Granát k večeři či jak se ten den vyspal.