Itachiho syn 02

„Ano, víme Kakuzu. Připomínáš nám to 10x denně,“ odvětil Deidei a cpal si vlasy zpátky do culíku. Granát začal řvát.
„Kakuzu, padej. Vyděsil si mi dítě,“ vyštěkl Itachi a snažil se maličkého utěšit.
„No dobře, mamčo,“ ušklíbl se Kakuzu posměšně.
„Podrž mi prosím Granáta, Hidane,“ požádal Itachi a strčil mimi Hidanovi. Bleskově se zvedl a jal se pronásledovat Kakuza po domě. Hidan se tvářil rozpačitě. Granáta držel teprve po druhé, ač se to zdá neuvěřitelné po šesti měsících. Itachi mu ho nepůjčil od chvíle, kdy ho Hidan odhodil se strašným výkřikem „Tobi, nesahej na mou kosu“. Naštěstí ho zachytil Pein, i když to předem neměl v plánu. V té chvíli vešel do dveří a dítě mu přistálo v náručích. Jako nejlepší chůvy se projevili Deidara, Tobi a Konan. Kisame chlapečka večer koupal, ale jinak s ním nechtěl mít nic společného.
„Co s ním mám dělat?“ zeptal se Deidary.
„Co by. Chovej ho,“ prohlásil dotazovaný a prohrábl si rozčepýřenou ofinu.
„Ale já to neumím,“ připomněl Hidan.
„Dělej, jako bys měl v rukou svojí kosu,“ poradil mu Deidei, když se kolem prohnal Tobi a vytrhl Granáta Hidanovi z náručí. Ten si úlevně oddechl. Tobík posadil dítě na zem a začal si s ním hrát vydávaje při tom divné zvuky.
„Co je to za skvrnu?“ podivil se po chvíli.
„To je od Konaniný kočky,“ vysvětlil Deidík.
„Konan má kočku?“ podivil se Gobi.
„Měla. Slítla na ní Hidanova kosa,“ odpověděl Deidara a šáhl po dalším časopisu.
Granátek rostl jako z vody. V osmi měsících se naučil chodit. Kunaiem a shurikenem házel už v roce a půl. Bylo to prostě geniální dítě. Před jeho pátými narozeninami se Itachi začal rozhodovat, do jaké vesnice ho pošle na akademii.
„Kam jen ho pošlu?“ dumal Itachi v houpací síti.
„Koho?“ zajímal se Zetsu, který právě plel zahrádku.
„Granáta,“ odpověděl Itachi a zhoupnul se.
„Ty ho chceš někam posílat?“ podivil se Zetsu.
„Musí přeci do nějaké akademie,“ vysvětlil mu Itachi.
„Aha,“ řekl jen Zetsu a plel dál. „Zkus to večer nadhodit.“
„Jo, a sbořej dům, jak se budou předhánět čí vesnice je lepší,“ poznamenal Itachi, nasadil si brýle a pustil se do četby: Dobrá matka.
Večer pak seděl vedle Zetsua na pohovce v obýváku, který se začínal plnit. Chyběl jen Tobi, na kterém byla řada se čtením pohádky.
„Tak co? Zeptáš se ostatních na tu vesnici?“ zeptal se Zetsu Itachiho a namotal na prst kus vlny.
„Ani nápad,“ odbyl jej Itachi a mačkal tlačítka dálkového ovladače.
„Itachi, proč voláš Orochimarovi?“ zeptal se Deidara jdoucí kolem.
„Cože?“ nechápal Itachi.
„No, právě si vymačkal jeho číslo a teď mu voláš,“ vysvětlil Deidara a honem si sedl na uvolněné místo po Hidanovi vedle Itachiho.
„Vždyť přepínám televizi,“ svraštil obočí Itachi.
„Tobě není divný, že tam pořád běží to samý?“ podivil se Deidara, zatímco se z mobilu ozývalo rozzlobené nadávání.
„Já si říkal, že je divný, že by na každém kanále běžela reklama na Haribo.“
„Kabuto dnes nemá šťastný den,“ poznamenal dobromyslně Zetsu poukazujíc na zvuky vycházející z telefonu.
„Asi ne,“ kývl Deidara a vyměnil mobil za ovladač, takže Itachi mohl konečně přepínat.
„Kam vůbec šel Hidan?“ zeptal se Zetsu a pletl svetr.
„Podívat se, jestli se Konanin křeček nemotá kolem jeho kosy,“ podal vysvětlení Deidei a vytáhnul přebíračku. „Zahrajete si někdo?“
„Konan má křečka?“ podivil se Itachi a přepnul z pořadu „Chcete být milionářem“ na „Slabší máte padáka“, načež mu Kakuzu vytrhnul ovladač. Ozval se skřípavý zvuk a dutá rána.
„Už ne,“ prohlásil zvesela Deidara a vytáhnul jojo.
Do místnosti vešel Hidan a snažil se tvářit co nejnenápadněji.
„No tak, Itachi, zeptej se jich,“ naléhal Zetsu.
„Ne,“ odbyl ho opět Itachi a znuděně kopal nohama.
„Na co se nás má zeptat?“ chtěl vědět Deidara.
„Na nic,“ zabručel Itachi a ucítil, že něco nakopnul. To něco se zavřísknutím odletělo a rozpláclo se na zdi těsně pod Granátovým ztvárněním strejdy Peina. „Co to bylo?“
„Konanino morče,“ odpověděl Deidara.
„Konan má morče?“
„Už ne. Pochybuju, že přežilo tvůj výkop a to rozplácnutí. Tak na co ses nás chtěl zeptat?“ nedal se odbýt Deidei.
„Do jaké vesnice má poslat Granáta,“ předběhl Zetsu s odpovědí Itachiho.
„No, to je snad jasné, ne? Samozřejmě, že kamenná je nejlepší,“ zakroutil Deidara nevěřícně hlavou.
„Nepošlu svého syna do vesnice, kde nic neuměj,“ namítl Itachi rozhodně.
„Cože? Chceš říct, že já nic neumím?“ rozčílil se Deidara a jojo mu spadlo na zem.
„Pošli ho do tý mý,“ řekl Hidan a poklepal si na svou čelenku. „Ta je nejlepší.“
„No to ani náhodou. Nejlepší se deštná,“ prohlásil Pein.
„Co to meleš? Nejvíc se toho naučí ve vodopádový,“ vmísil se do debaty Kakuzu.
„Blbost. Jedině písečná,“ kroutil hlavou Sasori.
„Ne, ne, mlžná,“ odporoval Kisame.
„Di někam s mlžnou, delfíne. My tady jednáme vážně,“ odsekl Deidara.