Čtvrtý Uchiha část 19. - Jiraiyovo prokletí

Zprudka se otočila po zvuku přesně na čas, aby viděla, jak skrz padající sutiny z kanalizace kráčí postava ve zvláštním kostýmu…. Plášti Akatsuki…. Odhodila svůj převlek a vytáhla katanu. Sice nějak cítila, že jí k moc k užitku nebude, ale lepší než jen tak stát s holýma rukama. Skoro by zapomněla na dva muže za sebou. Tak se nepatrně ohlédla…. Viděla Kabuta…. Ale ten druhý se vypařil. Jenže brzo se o to přestala starat úplně. Ta postava se vynořila z šera.
“Ne…. To přece…. To je přítel Godaime… ,“ a mysli se jí vybavil rozhovor, který Pátá vedla s jakýmsi mužem se bílými vlasy – s mužem, který byl totožný s postavou v černém plášti s červenými obláčky.
Jenže tenhle muž byl přece jen trochu odlišný. TEN Jiraiya byl veselý a dobrosrdečný a jeho úsměv byl úsměv šibala. Tenhle byl děsivý a jeho tvář vytesaná z kamene a stejně tak bledá, neukazovala sebemenší známku emocí či myšlenek. A ty oči…… zvláštní… o těhle očích slyšela… ale neviděla… Rin´negan. Ale původní majitel tohohle těla měl normální a přátelské…
A díval se na ní ledovým pohledem. Až ji zamrazilo. Ta síla… z něj čpěla v podobě nepřirozeného chladu. Cítila, jak vedle ní Kabuto stojí a nehybně ji pozoruje. Teď to byla jen otázka volby… kdo začne s útokem, kterému se nedalo vyhnout. Ona sama se rozhodla čekat. V jejím případě by bylo fatální, začít jako první.
Nový Jiraiya začal vytvářet tak známé pečetě – nebyl pochyb – Kuchiyose no Jutsu. Ale žádný Gamabunta se neobjevil. Jeho zvíře bylo hnědá žába se zvláštními černými znaky podél páteře. Vypadala jedovatě.
Zvažovala svoje možnosti a šance. Déšť – voda… její živel. Co vlastně uměl ten Jiraiya? Byl Sannin. Už jen to bylo zlé. Evidentně ho ovládal. On. Rádoby bůh se šesti těly. Zmocnil se jeho těla. To znamená, že o některá přišel? Pein. Určitě se někde schovává a sleduje vše z bezpečné vzdálenosti. Parchant jeden, to byla vždy jeho taktika.
Čekání bylo přespříliš dlouhé.
“Peine! Vystrč ten svůj naklonovanej zadek ven! Vím, že mě tu jenom pozoruješ a chceš vidět náš souboj! Tak nebuď srab a vylez! ,“ Haruně lehce ruply nervy.
A skutečně. Během pár sekund se na vysoké platformě nad nimi objevil Pein a jeho modrovlasá společnice Konan. Pohlížel na Harunu svým typickým pronikavým pohledem.
“Upřímně… ano chci ten souboj vidět. Byl mým mistrem…. Mým drahým učitelem… jenže sentiment nepatří k věcem, které schvaluji. Bůh nemůže být sentimentální.“
“Vím, že ti hrabe… nejsi Bůh a blábolíš…. Co jsi to provedl Jiraiyovi? Ty jsi zneuctil jeho tělo pro svoje zvrhlé klony!“
“Jsem Bůh a Bůh muže vše… to on rozhoduje o tvém osudu a tvých přátel… již brzy…. Všichni zemřete. Podrobíte se mojí vůli. Brzy ty i Konoha poznáte apokalypsu…“
“Konoha? Apokalypsa? Ty jim nic neuděláš…. ,“ znělo to téměř jistě, ale fakt byl, že jako neznala Jiraiyovy schopnosti…. Neznala ani Peinovy. Jak dělal klony, jak fungovaly a hlavně jak se jich zbavit….
Tušila ale, že spojitost byla v těch divných černých kusech kovů, které měli všechny, do jednoho, po celém těle. Sice, ano, víc věcí měli společných – viz pláště, Rin´negan, ale jestliže to byly jeho klony….
“Neudělám? Já je zničím a získám Kyuubiho…. Potom celý svět propadne destrukci! ,“ a v ten okamžik Jiraiya udělal rychlý vpád.
Haruna reagovala neuvěřitelně rychle, což bylo taky její jediné štěstí, protože v místě, kde stála, zela hluboká jáma. Hmm žába…. Na zemi…. Pár rychlých pečetí a …. Ne, nepovedlo se! Byla svázána chomáčem bílých vlasů, které ji stahovaly víc a víc. Vzduch z plic unikal a její vzpouzení se zmenšovalo. Hrozilo, že ji rozmačká na maděru! Náhle tlak ustal, sevření povolilo a omráčená Haruna padala k zemi z velké výšky. Něčí ruce ji zachytily a vzaly do náručí. Sebrala dostatek vzduchu, aby otevřela oči.
Kabuto ji zachránil…. Zase…. Použil své skalpelové jutsu, aby odvedl pozornost protivníka. A povedlo se. A kdo ji nesl? Zvedla oči do tváře zachránce, kterého ovšem halila maska ANBU… že by to byl?....
“Teda ty se umíš dostat do pěkně prekérních situací….. ,“ ozval se povědomý hlas.
“Eh Itachi?! Co ty tu?....“
“Pátá nám řekla, kam jsi šla a taky, že jsi šla sama…. No a my nemáme, co dělat…. Tak jsme tu…“
“My?“
“Já a Minato…. Trochu se teď musíme skrývat, protože naše přítomnost v Konoze by vzbudila rozruch. Jsi v pohodě?“
“Jasně…. Můžu stát… skoro mě rozmačkal.“
“Jiraiya… já tomu nemůžu uvěřit….“
Jediný, kdo neřekl ani slovo, byl Minato. Vidět svého mistra…. Ne… hlavně starého a věrného přítele v takovém stavu ho rozčílilo. Chladná aura z nového Jiraiyi byla pohlcována elektrickým napětím, které sálalo z Minata…. Přesně jako před bouřkou. Jeho pohled zkameněl na Peinovi – původci všeho zla.
Už už se rozbíhal, ale dívčí paže ho zastavila: “Neblbni…. Nevíš, co umí…. Neoživila jsem Tě, abys zase zemřel!“
“Tohle je mezi mnou a jím!“
“Nebuď jako Naruto! Jediný, kdo zná jeho schopnosti je Itachi….. ,“ otočila se na něj s nadějí v očích.
“Nevím… nikdy před námi nebojoval….. a sakra… myslím, že tvůj malý přítel potřebuje pomoc!“
Jako na znamení se všichni podívali na Kabuta, který ztrácel chakru a síly pro boj. Jiraiya už nebyl na té divné žábě, ale připíchl Kabuta na zeď tím samým kusem černého čehosi, kterým měl “ozdobené“ celé tělo. Víc a víc zarýval tyč do Kabutova pravého ramena.
Kdyby rychle nezasáhl Itachi, Kabuto by pravděpodobně přišel o ruku. Haruna podepřela Kabuta a přenesla ho pryč. Mezitím se Minato přenesl k Peinovi a Konan se snažila vykrýt Minatův útok. Ten ji ale odhodil daleko a náhle zmizela v roji papírových motýlů.
Neměla ale čas sledovat Itachiho a Minatův boj. Oba byli zkušení shinobi – jeden exčlen Akatsuki a druhý exHokage – věřila, že se o sebe postarají. Ironie…. Oba je oživila a oba teď bojovali na život a na smrt. Opět. Pustila se do zkoumání Kabutova stavu. Byl těžce zraněný. Zkusila jednoduché léčící jutsu, ale nefungovalo. Jako by mu něco bránilo v účinnosti.
“Sakra, co se to děje?! ,“ mumlala si pro sebe.
“To nech… nemá to cenu… moje tělo umírá… Orochimarův zbytek ho pohlcuje…. To nejde vyléčit…. A ty zranění… těch si nevšímej, to nic není…. Jsem rád, že jsem tě mohl zachránit… opět… snad se tím odčiní všechno, co jsem provedl…. ,“ ale napůl ho neposlouchala, protože se za Itachim objevil Jiraiya, ale on nemohl být dostatečně rychlý – už neměl Mangekyou. Srazila ho tedy k zemi a probodla Jiraiyu… jenže místo něj stál kus dřeva.
“Kawarimi no Jutsu ….. ,“ zašeptala.
V ten moment ucítila, jak do jejího těla něco narazilo a srazilo jí to na kolena. Kolem sebe uviděla rozstříknutou krev. Ne kapky, ale cákance. To něco začalo padat na zem. Otočila se a včas zachytila Kabutovo tělo. Padl jí přímo do klína. Jen k ní vztáhl ruku a ta na polovině své cesty spadla dolů. Ale tělo nezůstalo. Změnilo se na spoustu malých hadů a ti se se syčením rozpadli v prach. Vypadá to, že Jiraiya použil kawarimi na odpoutání pozornosti, aby ji mohl napadnout, ale Kabuto to zpozoroval… a neváhal položit svůj uhasínající život za její. Už druhý člověk, který zemřel kvůli ní….
Pravý Jiraiya se objevil po boku Peina. Haruna už toho začínala mít pomalu dost. Jako by byli nesmrtelní! A jestliže Itachi ani Minato svými jutsu a schopnostmi nebyli schopni je zničit…. Její budou taktéž zbytečná. Mohla by zkusit svoje…. Ale zničením tohohle těla Peina, dokud ostatní klony žijí… to asi tomu hlavnímu nic neudělá…. Pořád bude mít kousek sebe v ostatních tělech a určitě najde cestu, jak se oživit.
Ještě nezkusila jednu věc – prý velice mocnou. Itachi by ji mohl použít, jenže o tuhle schopnost přišel, když zemřel rukou svého bratra a částečně mu ji předal. Nepochybovala, že Tsukyomi nebude fungovat…. Možná…. Nikdy to nezkusila…
“Jděte zpět…. Tohle je teď na mě…“
“To nezvládneš… umřeš…“
“Pokud ani tohle nezabere… stejně umřeme….“
“Mangekyou? Vždyť má Rin´negan! Víš, co se stane, jestli se to nepovede? Zemřeme a tahle vesnice bude na troud….“
“Ale kušuj!“
Zvláštní síla…. Tohle Amaterasu…. Jeden pouhý pohled a Pein s Jiraiyou obklíčení neuhasitelným ohněm. Ale Jiraiya nesmí shořet…. A Pein… potřebují odpovědi a on je zná… ale dobrovolně je neřekne.
Jenže… ejhle…. Pein zmizí a Haruna je náhle přitisknutá ke zdi a drží ji pod krkem. Něco se děje. Ostré černé krystaly se jí zabodávají do těla a způsobují jí hluboké rány. Mění ji na jednu z jeho klonů. Nějaká magická síla nepovoluje stisk jeho ruky a ona sama nemůže ovládat tělo ani chakru.
Je to konec? Ne… stará Orochimarova pečeť se probudí k životu a Peina odhodí přímo do černých plamenů. Ozve se děsivý výkřik a Pein je na škvarek.
Jiraiya skáče z ohnivé pasti, připraven na útok, jenže najednou se zastaví a v jeho bezvýrazné tvrdé tváři se odehrává boj. Jako by se neexistující mimické emoce draly na povrch.
“Jiraiyo-sensei…. ,“ unikne z Minatových úst.
Boj se viditelně zvětšuje a pak z koutků jeho očí skápne slza…..
Takže evidentně Peinova kontrola není uplná…. Ale čím to? Že zmizel? Či snad Minatova přítomnost? Haruna je překvapená, jak zbytek z Jiraiyi stále odolává a chce chránit svoje nejbližší.
Jenže bolest jí přinutí přerušit tok myšlenek a akorát vidí, jak černé kusy jsou vstřebávány do jejího těla…. ona je pohlcuje! Dostane nápad. Využije Jiraiyovy duševní nestability a svýma vlastníma rukama přejíždí po jeho tváři a sleduje, jak nevkusné ozdoby roztávají v nicotu.
Po pár minutách ticha je zpět starý Jiraiya. Přesto…. Už nikdy oči neotevře….
Zvláštní pocit…. Něco není v pořádku…. Pein padl nějak příliš snadno…. Haruna by nebyla překvapená, kdyby to ani nebyl Pein… ale nějaký klon. Ale co… mise splněná… tělo mají….

Smrt. Co to vlastně je? Pro Kabuta nejspíš vysvobození. Jeho život byl nicotně prázdný a zasvěcený zlu. Orochimaru ho do určité míry svazoval. Co pro Jiraiyu? Těžko říct. A měl by možnost změnit svůj osud? Přece se obětoval dobrovolně… mohl utéct…. Ale to není jeho styl. Byl to hrdina! Co se asi tak dozvěděl, když bojoval se všemi Peinovými těly? Skutečný mezi nimi není….
Ohledně smrti by se mohla zeptat Itachiho nebo Minata. Oba technicky smrt zažili a díky ní přežili. A…. co Kakashi? Ten fakt ji stále bolel. Přesto ale… ten druhý muž s Kabutem…. Mohl to být? Byl mu podobný…. Jenže zmizel… neměla možnost si ho blíže prohlédnout…. Ale to… vždyť ho sama zabila! I když její mozek jí předkládal fakta… srdce doufalo….
A Konoha? I kdyby byl Pein mrtvý…. O čemž silně pochybovala… stále jí hrozilo nebezpečí. A Peinova smrt celkově… blbost… věci do sebe nezapadaly… Jiraiya stěží zabil jeden klon… a to byl Sannin…. A teď by byl lehce poražen Sharinganem i když Rin´negan je silnější dojutsu? A co Konan? Ta zmizela beze stopy…..