Nevyslyšená omluva

Před pár lety,
rostly tu květy.
Bylo to dávno, před dlouhou dobou,
Všechno skryté velkou zlobou.
Ona mi zbyla, jenom ona,
aby probudila toho démona.

Jenom má milá, jenom ona,
Neskryla jí ani ta clona.
Rozhodl jsem se, chci,
budeme se bít jako dva lvi.

Přísahal jsem, na život svůj,
že zničím ten Tvůj.
Lituji toho, vzdal jsem se mnoho,
Má překrásná obloho.

Jen ty jsi mi zbyla,
Slzy z tváři jsi mi smyla.
Přátele jsi nahradila,
Úplně jsi mně poblouznila.

Chtěl bych Tě obejmout,
Zlomené srdce ti odejmout.
Oh, Sakuro, můžeš odpustit,
Že jsem Tě chtěl opustit?

Chtěla jsi být se mnou, jsem Tě nenechal,
Zlobu a nenávist jsem Ti přenechal.
Omlouvám se, Sakuro,
Je tu trošičku ponuro.

Ještě jednou pohlédnout do Tvých očí,
Které slzy smočí.
Chtěl bych tě utěšit,
A trochu potěšit.

„Omlouvám se,“ chtěl jsem ti říct,
abych ti vyšel vstříc.
Teď tu však ležím a pomalu umírám,
Tvůj polibek už ani nevnímám.