Dvojčata 11- Tentokrát splním svou přísahu

Naruto ve svém úkrytu vyčkával na pravou chvíli, tušil, že už ho hledají. Musí být extra opatrný.
Ale čím déle čekal, tím víc byl netrpělivý.
Po hodince se konečně odhodlal a vyrazil k domu, kde bydlela Sakura, doufal, že bude doma sama. Celou cestu byl opatrný, kdyby ho našly tak popraví ihned. Pomaličku vylezl na balkón a otevřenými dveřmi vešel dovnitř.
„Zase nejsou zavřené.‘‘ Vztekal se Naruto nad Sakuřinou nezodpovědností. Pomalu vešel dovnitř, pro jistotu za sebou zamknul. Dům se zdál být prázdný až na Sakuru která spokojeně spinkala.
Byla tak krásná, teď se ani nedivil proč jí Sasuke unesl.
Vzpomínka Sasuke zněm vzbudila jisté pocity. Vztek, strach o ni, nejistotu a zklamání. Už na něj nechtěl myslet, nechtěl si zbytečně zkazit poslední chvíli s ní.
Posadil se roh postele a políbil ji na tváři, zamžourala, ale nezbudila se. Naruto se zasmál políbil ji znovu na ústa, tentokrát mu polibek opětovala.
Miloval ji, teď si nedokázal představit, že už možná nikdy neuvidí. Když se od sebe oddělili Sakura ho zatáhla do postele trochu se podivil.
Měla na sobě krátkou, velmi krátkou noční košilky, která ji sotva zakrývala stehna. Neodolal a začal jí košilku vyhrnovat, neměla proti tomu žádné námitky.
Posadila na něj obkročmo a začala mu pomalu rozepínat kombinézu.
„Ty se ale nezdáš.‘‘ Řekl překvapeně a Sakura a zatvářila jako ďáblice.
Znovu ho políbala, začala mu pomalu sundávat kombinézu.
Její polibky začali směřovat k jejímu krku a níž a níž. Celého ho zavalil nádherný pocit, užíval si to, celý byl plný očekávání.
Rozhodl se, že se poslední chvilku s ní užije jako nikdy a začal ji sundávat košilku.
Šlo to rychle, Sakura mu s tím ochotně pomáhala.
Tahle pozice se mu vůbec nelíbilo, přetočil se. Sakura se ocitla pod ním, začala si užívat jeho dotyky po jejích stehnech a bocích. Tiše sténala. Chvíli se zastavil, litoval toho, že odešel mohly být spolu každý den. Sakura si jeho zasmutněle nálady povšimla a postarala se o jeho oblečení.
Doslova to z něho servala už to nemohla vydržet.
Chtěl se jí zeptat jestli to opravdu chce, ale nakonec si to rozmyslel. Sakura už začala sama.

Začalo svítat, Naruto se začal pomalu probouzet. Byl tromu unavený, oba to včera pořádně roztočili. Nikdy ho nenapadlo, že by ho mohla tak zřídit.
Rozhlédl se po pokoji, jejich oblečení se válelo všude kolem, panoval tam neskutečný chaos.
„To ale musela být divočina.‘‘ Zašklebil se.
Tížilo ho, že musí odejít, ale Sakura si z něho udělala polštář. Spokojeně spinkala na jeho hrudi a nenechala se ničím rušit.
Naruto ji to záviděl, celou přemýšlel, kam půjde, co bude dělat, přál si být klidný jako ona.
Protáhl se a pomalu ze sebe sundal Sakuru, té se to však nelíbilo a chytila se ho pevněji. Nechtěla ho nikam pustit.
Asi neuškodí když ještě chvíli zůstane. Přitáhl si Sakuru blíž k sobě jako by měl strach, že se mu rozplyne.
Znovu jí políbil, polibek mu opětovala, kdyby se nepotřebovali nadechnout, tak by se od se nikdy neoddělili.
Povzdychl si, teď už je to naposledy. Naposledy co je s ní.
Sakura vycítila, že je něco v nepořádku přitulila se k němu.
Měla pravdu Naruto byl celý bledý a koukal smutně se teď z okna. Zajímalo ji co tam vidí tak zajímavého, že si jí nevšímá.
„Jsi v pořádku?‘‘ Zeptala se ho, ale stále smutně hleděl z okna.
„Budeš mi chybět.‘‘ Vydal ze se těžce a sundal ji ze sebe. Sakuru to naštvalo, co mu ani udělala?
Začal se oblékat, moc mu to nešlo, zazoufal a posadil se zpět, dal si obličej do rukou.
Ona nepochopila proč se tak chová, vždyť jsou teď spolu, sice ji tížilo co stalo jejím dcerám, ale teď si to chtěla užit.
Všimla si jak mu z dlaní padají slzy na zem. Z lítosti mu dala ruku na ramena, aby ho uklidnila. Trochu to pomohlo Naruto pozvedl obličej z dlaní a pohlédl na ni.
Připadal si jako chudák, Sakura ho nikdy neviděla brečet, připadal si jako naprostý slaboch. Sakura to stále nechápala, proč brečí, vždyť jí sliboval, že jí najde, něco se musela stát když si ho Kakashi odvedl, něco co neví.
„Co se děje?‘‘ Zeptala se ho, už toho měla plné zuby, vždycky jí nic neřekli.
„Sakuru já, já utekl jsem.‘‘ Odpověděl ji a znovu se rozbrečel.
„Odkud?‘‘ Ptala se, nic jí teď nedávalo smysl, měla ve všem zmatek.
„Oni mě odsoudil, teď jsem utekl z vězení, oni mě chtějí popravit.‘‘ Řekl. Zastavilo se ji srdce, nebyla schopná dýchat. Nemohla to pochopit, to by přece Tsunade nikdy nemohla nedělat. Začala kroutit hlavou, to přece nemohli.
„Sakuru je mi to líto, musím zmizet.‘' Řekl, ale ona ho omítala kamkoli pustit.
„Slibuji, že Rain najdu.‘‘ Pokračoval a Sakura se rozplakala. Naruto se zvednul a vydal se k oknu. Sakura ho chytla a naposledy.
„Postarej se o Daisu.‘‘ Zašeptal a zmizel pryč.
Sakuru se zoufalství na něj ještě zavolala. Už ji neslyšel mizel v dálce.
„Já vím, že mi jí vrátíš.‘‘ Řekla si pro sebe a šla si ještě lehnou. Nemohla usnout, nedřív jakoby nic k ní přijde, stráví spolu noc, a pak si je tam zmizí. Měla na něj vztek, ale i strach.
Zabořila hlavu do polštáře a snažila se přijít na jiné myšlenky.