Legendy Konohy - 11 Nečekaný nepřítel

Izumo vytáhl z kapsy kunai a připravil se k útoku. Ještě se otočil, aby zkontroloval, jak zereagují oba Kage. Tsunade ošetřovala svá zranění a Gaara něco neznatelně mumlal. Izumo zakroutil hlavou nad jejich nevšímavostí a pomalu se přibližoval k hromadě písku s kunaiem napřaženým před sebe.
Povrch písečného hrobu se otřásl, Izumo zpomalil. Najednou se vršek písku začal jakoby rozevírat. Překvapený shinobi s otevřenou pusou zíral, jak se z písku vynořila písečná koule. Pomalu se k ní vydal. Po pár krocích, však koule začala praskat. Izumo odskočil a stojíc v bojové pozici sledoval trhlinky, které se šířily po oné kouli.
Náhle se za ním ozvalo tlesknutí, otočil se a viděl Gaaru, kterak drží sepjaté ruce. Ve stejnou chvíli se i koule rozletěla na miliony zrníček písku a Izumo si musel zakrýt oči.
Když se pořádně rozkoukal spatřil před sebou Kotetsu, který si vyklepával písek z bot.
„Nechápu lidi žijící v Suně, kdybych tam byl jenom týden tak bych měl písek snad i mezi zubama.” čertil se střapatý shinobi.
Jeho kolega jen s otevřenou pusou zíral před sebe.
„C-co to? J-já to nechápu.” promluvil zničeně.
„Ty sis myslel, že ho jen tak zabiju?” poplácol Izuma po rameni Gaara, jenž stál najednou vedle něj.
„Od chvíle, kdy ho strhli dovnitř válce, jsem to měl pod svojí kontrolou. Okamžitě jsem kolem něj vytvořil písečný štít, který ho chránil nejen před útoky jejich, ale i mým Císařským pohřebem.”
„Snad ses o mě nebál brácho,” zasmál se Kotetsu.
„Nebál.” zalhal Izumo.
„Tak to by snad stačilo. Čekjí na nás v Konoze.” zavelela Tsunade.

Orochimaru seděl na větvi nedalekého stromu a vše pozoroval.
„Nemůžu uvěřit, že taková babka jako Tsunade dokázala porazit můj tým.” zašeptal směrem ke svému přísedícímu.
„Ta baba má tuhý kořínek.” odpověděl mu muž, jehož nohy splývaly s větví.
„Mám pro teba tedy misi, Tenzou.” zasmál se tajemně Orochimaru.
„Hai.” přikývl ninja a poslouchal plán svého mistra.

Sasuke hlasitě, chrápal, což způsobilo, že neslyšel poměrně hlasité zaklepání na dveře. Sakura, jak je známo naproti tomu nemá ve zvyku čekat, tudíž jemně vysadila dveře i s futry. Když se Uchiha dostatečně probral a zabědoval nad způsobenou katastrofou, pokusil se zjistit, co je důvodem nečekané návštěvy této vznětlivé osoby.
„Co tu chceš?” protáhl obličej.
Sakura po něm střelila rozzuřeným pohledem:
„Říká ti něco slovo dochvilnost?”
„Samozřejmě, je to slovo, kterého se užívá při vyjádření včasného příchodu nějaké osoby.” vypálil nečekaně.
Sakura jen zalapala po dechu.
„Dělám si srandu.” zakřenil se. „Proč se vůbec ptáš?”
„Jestli si nepamatuješ, měli jsme se sejít s týmem na trénink. Už si jako Naruto!”
Při posledních slovech se zarazila. Sasuke zpozoroval její zaváhání a okamžitě odvedl rozhovor jiným směrem.

Na louce, kde obyčejně trénovali, již byli všichni připraveni.
„Dneska výjimečně přijdu včas a zas se zpozdí někdo jinej.” brblal nakvašeně Obito.
„Uchiha jako Uchiha, máte to holt v krvi.” nechal se slyšet Kakashi.
„Spíš bych řekla, že to způsobuje Sharingan.” zasmála se Sakura.
Uchihovic a Kakashi se na ní zamračili.
„Kde je vůbec Rin?” otázala se když se porozhlédla po okolí.
Kakashi smutně sklopil oči. „Asi nepřišla kvůli mně.”
„To bych neřekla.” rozzářila se Sakura, když v dálce zahlédla pět postav.
Izumo, Kotetsu, Tsunade a Gaara byli následováni Rin, která ještě za cesty léčila Izumova zranění.
„Tak konečně zpátky!” volala na pozdrav Sakura a mávala na pozdrav.
Náhle se z blízkého lesíka vymrštila větev a srazila skupinku k zemi.
„Mysleli jste, že se jen tak zbavíte Akatsuki?” promluvil muž schovaný ve stínu stromů a pomalu vystoupil.
„YAMATO?!” vykřikli všichni překvapeně.