Itachi is back- 2. kapitola

„ Au… Moje hlava.“ Itachi si položí na monokl pod okem sáček ledu.
„ Jau… Moje žuby!“ Položí si Sasuke sáček s ledem na svojí pusu. Najednou se zastaví, ohlédne se a když uvidí Itachiho naběhne mu žilka na čele.
„ Itachi! Neopič še šakla!“ ukáže ukazováčkem na Itachiho.
„ Já si ten sáček vzal první!“
„ Chceš ještě dluhej monokl?!“
„ Chceš přijít ještě o pár zubů?!“
„ Šššš (Cccc)! Jdi po pldele!“ Otočí se Sasuke na podpatku a vyjde točité schody. Dveře jeho pokoje hlasitě prásknou.
„ Bože! Proč mě tak nenávidí!“ Pohlédne Itachi na strop.

Den 4. – 18:00- Sasuke se vrací z tréninku.
Je chladný večer. Obloha je zasypaná hvězdami…
Kamínky pod Sasukeho nohama lehounce křupou. Hladina vody je jako zrcadlo. Pouliční lampy ozařují jeho cestu…
„ Ten debil Naruto si myslí, že když po mě hodí misku s rýží tak ho nezmlátím. Debil jeden…“ Mumlá si Sasuke pod… vousy?
Vchodové dveře hlasitě zavržou. Sasuke vejde dovnitř a dveře zavře. Když už vchází do jídelny na čele mu naběhne druhá žilka.
„ Co to má bejt?“
„ Óóó! Sasuke! Myslím, že se vy dva znáte. Tohle je Sakura! No není roztomilá?“ Rozplývá se Itachi nad Sakurou, která před Sasukem zrůžověla.
„ Ahoj Sasuke…“
„ Co tady dělá?!“
„ Pozval jsem ji na večeři.Viď, Sakurko?“ Prohlíží si Itachi její růžové vlasy.
„ Ano.“ Pípne Sakura.
„Proč?“
„ Ale Sasuke!Nemáš žádnou přítelkyni! A navíc, když jsem vyvraždil celý klan… No přece… mysli na budoucnost! Běhali by tady takový malý, růžovovlasí caparti s Sharinganem! No nebylo by to roztomilý?“ Zamrká na Sasukeho Itachi. Sakuřina kůže už získá rudou barvu.
„ A ven!!!“ Sasuke oba popadne a vyhodí před dům.
„ Ty!“ ukáže na Sakuru „ Ty už nikdy tenhle dům zevnitř neuvidíš!“
„ A Ty!“ přejede prstem na Itachiho „ Ty jsi mi už po druhý zničil život!“ Sasuke práskne dveřmi.
„ Nepřijdeš zítra na večeři?“ Zeptá se Itachi Sakury.

Den 5.- 9:00
„ Ale Sasuke!Nezlob se na mě! Já nevěděl, že jsi tak stydlivý před dívkami!“ Zkouší se ohradit Itachi.
„ Já se nestydím! Já o ty blbky nemám zájem!“ Okřikne ho Sasuke.
„ Ale…“
„ Mě už i to tvoje ‚ale‘ leze krkem! Sasuke ale! Sasuke ale! Grrr…“ Předvádí Sasuke Itachiho.
„ Sasuke ale…“
„ Ááááááááá!!!“ Sasuke si ucpe uši.
„ A-a-a-ale…“
„ Neříkej to ďábelský slovo! Neříkej to ďábelský slovo!“
…
„ Dobrá.. Sasuke, řekni mi, co by jsi považoval za vhodnou omluvu.“ Zeptá se Itachi.
„ Hmmm… Co bych považoval za vhodnou omluvu? Hmmm…“ Po chvíli přemýšlení Sasuke spustí.
„ Muhehehe… No dobrá. Pozveš mě na večeři do té restaurace U jezera, půjdeme na nákupy do Konohamarketu a pak půjdeme do kina.“ Itachi si vše zapisuje do bločku a přiblble u toho přikyvuje.
„ Ok.“
„ Takkdyvyrazíme???“ Sasuke mluví rychlostí světla.
„ Ehm… Teď?“ Zeptá se váhavě Itachi a bloček si přitiskne na hruď.
„ Jóóóóóóóó!!!!!“ Vykřikne Sasuke.

A když se vrátili domů oba usnuli jako na povel!