Chránit 21 - Konec
Část dvacátá - Tady
Část dvacátá první - Duha; Závěr
„Hmm … Sueko? Nebudeš někdy chtít přijet do Konohy?“ usmál se Jiraiya a očima přitom sledoval všechno, jenom ne oslovenou ženu.
„Už mi tykáš, jo?“ ušklíbla se pobaveně. „Možná někdy přijedu. Ale nic neslibuju.“
„To by bylo fajn.“
Pořád se díval někam jinam. Sueko se zamračila.
„A ty se někdy vrátíš do Uzu no sato?“
„Hmm … Asi ne. Ale je to škoda.“
„Aha …“
„Ale možná jednou budu cestovat, tak třeba se potkáme …“
„Copak si myslíš, že o to nějak stojím?“ uchechtla se Sueko.
Možná, že trochu … Ale chybět mi nebudete! Ani jeden!
No … Možná že vážně budete …Ale že by … Že bych se mu líbila?
„Můžu ti říct vtip?“
„Vtip?“ Proč zrovna vtip? Teď, když se mají rozloučit? „Pro mě za mě …“
„Šel medvěd po poušti a potkal veverku. A odskákali spolu.“
Nastala chvíle ticha. Jiraiya přemýšlel o tom, co mu právě řekla.
Ono to vážně není moc vtipný, napadlo Sueko, ale muž naproti ní se najednou začal smát. I když ten smích byl takový divný, neupřímný … Smál se.
Líbím se mu …
Na hlavu se jim snášely drobné mrholivé kapky deště. Bylo krátce popoledni, jeden den po neslavném pohřbu Hakariho. Sjela se celá vesnice, aby se podívali na toho zrádce. Sice už toho moc vidět nemohli, protože jeho tělo bylo uzavřené ve tmavé rakvi, ale byla to jeho porážka. Feudálního pána, který chtěl napadnout cizí zemi jenom kvůli penězům a vraždě. Feudálního pána, který chtěl zabít tolik lidí … A už jich určitě několik zabil. Za hradbami Uzu no sato prý umírali od hladu … Ale už se to nikdy nebude opakovat. Nikdy. Celá země bude krásná … Ne jenom hlavní vesnice.
Sedmý feudální pán se měl volit právě zítra. Ale Minato, Jiraiya a Aki ho už zřejmě nepoznají. Musí se vrátit do Konohy, přece jenom, odjeli z ní celkem narychlo a každý shinobi se v těhle chvílích vesnici hodil … Podle Minatových odhadů to bude právě týden před začátkem chuuninské zkoušky. Třeba, možná že … Že by se mu rasengan vyplatil? Bylo by přece jenom fajn, stát se chuuninem. A potom jouninem … A nakonec … No. To je asi moc vzdálené. Ale, slíbil svojí matce, že se bude snažit stát co nejlepším shinobi. A to se také stane. Bude bojovat za svoji vesnici .. A otec ho zřejmě nepozná, až se vrátí. Třeba ho potěší. Určitě ho potěší …
Minato se podíval na zatažené nebe, na ty černé mraky nahoře. A usmál se. Asi to objevil. Tu cestu, na které všechno pochopil … Stejně jak mu otec řekl před nástupem do akademie. ‚Hledej cestu, na níž pochopíš.‘ Už ví. Už všechno ví … Je to zázrak? Všechno, co se stalo? Nebo jenom … Osud? Co se ještě stane? Zemře. Ale každý někdy zemře. A on, když bude chránit někoho, koho bude mít rád … Tohle je krásné. Tohle za to stojí.
To teda jo …
A najednou ho něco udeřilo do ramene.
„Těšíš se domů?“ zazubila se Kushina.
„Hmm … Na kámoše a tak,“ přikývl. „A taky na chuuninský zkoušky.“
A dívka uraženě zvedla nos.
„Tse … Možná se staneš chuuninem … Ale já někdy taky, víš?“
„Zatím pracuj na geninovi. A vůbec … Sueko-san?“ zavolal na ženu, která se opodál bavila s Jiraiyou. Teď se na chlapce překvapeně podívala a pokrčila čelo.
„No?“
„Vy jste to myslela vážně, že budete tohle,“ kývnul hlavou na Kushinu, „učit ninjou?“
„Hmm … Asi jo. Má celkem odvahu. A bylo by škoda to promarnit. Tak jsem si řekla … Že ji budu učit.“
Kushina do Minata dloubla loktem.
„Blbečku,“ usmála se. No jo … Tuhle přezdívku už asi nezapomene.
„A jednou se stanu vrchní velitelkou, víš? A budu jounin!“
„To já beztak taky,“ zamračil se. Ale tak zvláštně … Pobaveně. Jde to vůbec? Mračit se s pobavením? Asi ano … „Nebo víš co? Já budu rovnou Hokage!“
„Haha! To chci vidět!“ pokrčila nos. Taky s úsměvem.
„Však uvidíš! Až mě budou jmenovat pěkně přijedeš,“ dal si chlapec ruce za hlavu a zazubil se.
Dívka se zamyslela.
„Třeba přijedu dřív.“
„Vážně?“ nadšením skoro vyletěl Minato, ale potom se vzpamatoval. „Teda … Možná by to bylo fajn.“
„Možná že jo. A celou dobu ti budu vytýkat, žes mi nevěřil to s Prvním císařem. A že ten chlápek je- “
My o vlku a Aikoku za Kushinou.
„- mrtvej,“ dořekla s vyděšeným obličejem, protože netušila, že za ní stojí. Teď už se ho zase bála. Když se dozvěděla, co je vůbec zač … A že měla pravdu. To na tom bylo to nejlepší. Nebo nejhorší?
„Jak je to možný, že žijete? Já vím, že už mi to Minato vyprávěl, ale stejně … Nejde tomu uvěřit!“
Aikoku se usmál. Zase. To už je podruhé, co ho Minato viděl, za ty tři dny, se usmívat … Nejdřív to sice bylo v té ‚vzpomínce‘ náhrdelníku, ale teď to bylo naživo … A chlapec se z toho otřásl. Bylo to … Divné.
„V životě člověka jsou jisté okamžiky, které běžný rozum nepochopí. Ale to ještě neznamená, že jsou to výmysly …“ prohlásil a zpoza svého brnění vytáhl nějakou … čutoru?
„Tohle vám dlužím, Sueko-san,“ přikývl a přešel k ní. Žena lahev překvapeně stiskla v ruce a zadívala se na ni.
„Ta vypadá jako ta, kterou jsem ztratila v tom jezírku tehdy,“ zazářily jí oči. Nejspíš na ni měla nějaké zvláštní vzpomínky…
„Slíbil jsem vám nějakou. Tady ji máte.“
„Dě-děkuju, pane …“
Také ona z něj měla větší respekt. Byl to přece jenom Aikoku, legenda.
„I já se musím rozloučit,“ pokračoval dál Aioku a natáhl Jiraiyovi svou ruku. Muž se chvíli zdráhal, přece jenom … Ten člověk před ním měl ležet dávno …
… pod kytičkama, otřásl se. Ale ruku stisknul. Hrdinovi se ruka nikdy neodmítá.
Zakývl na Minata, Kushinu i Aki, která právě dorazila s několika taškami instantního ramenu na cestu a zamířil ven z brány, před kterou, ale pořád ve vesnici, všichni stáli.
„Počkejte!“ zakřičel najednou Minato. „Na něco se vás ještě chci zeptat!“
Aikoku se pomalu otočil a pokývnul hlavou.
„Kde jste se tehdy vzal na té skále tam? Vždyť jste tam nemohl jenom tak vylézt nebo …“
Aikoku se zamyslel.
„To ti teď není –,“
„Ale ne, už toho nechejte. Vždyť je to naposledy co se vidíme, ne?“
„Možná ano a možná ne. No dobře … Tehdy na té hoře … Zapomínáš, že První císař do Chrámu, který se vám ale skryl, může kdykoliv vstoupit.“
„Takže jste byl tam … A jak jste potom slezl z té skály, když nejste shinobi ani –,“
„Jak by. Po cestě,“ řekl jakoby nic.
Minato i Kushina vytřeštili oči.
„Vždyť tam žádná nebyla?“ pozvedla obočí Kushina, ale Aioku se zamyslel.
„Tam úplně na konci, tam, kde už jste se nedívali. Malá stezka, obepisující kus skály. Sice nebezpečná, já jsem na ni už zvyklý.“
Kdyby Minatovi mohla spadnout čelist až na zem, spadla by.
Aioku znovu pokývnul rukou.
„Počkejte chvíli,“ ozvala se tentokrát Sueko, „Uvidíme se ještě někdy se samotným První císařem?“
„Možná … Ještě se jednou vrátím, abych změnil budoucnost. A třeba u toho budete i vy. A potom … Budu moct konečně odejít do země klidu, odkud mě vyrušili.“
„Pa-pardon,“ zamumlala žena.
„Ne vy … Ale už doopravdy půjdu.“
Bylo to fantastické … Šel, šel, pořád dál od brány, a najednou, jako kdyby se ztratil. Ani nezabočil, ani se nepropadl do země … Prostě se ztratil. Už to nebrali za nic zvláštního. Možná dokonce bylo zvláštnější, že pomalu přestávalo pršet a zase vysvitlo slunce.
Sueko se pořád dívala na tu čutoru.
„To je divný … Vždyť jsou na ní dokonce i moje iniciály, který jsem si tam kdysi vyryla …“
Jiraiya vyvalil oči.
„Eh? Ty si podepisuješ svoje věci?“
„No jasně, zlodějové jsou všude. Vy si to snad neoznačujete?“ rozhlédla se okolo. „Já jenom, že na mě zíráte jako tučňák na vysílačku…“
Ne. Nikdo si to vážně nepodepisoval. Třeba taková představa podepsané ninjovské pásky … Ehm, bylo by to neobvyklé.
„Sakra,“ vydechl Minato najednou.
„Co je zase?“ zamračila se Kushina.
„Já se ho zapomněl zeptat, jak to dělá, že tak rychle mizí …“
„Taky bys to chtěl umět, co?“ přikývl Jiraiya. „Já teda taky …“
„Ale to je jedno. Však já si vymyslím vlastní způsob … A nazvu ho … Teleportace!“
„To slovo už existuje,“ obrátila Kushina oči v sloup.
„Fakt? To je jedno. Prostě ho tak nazvu. A až někdy uslyšíš o člověku, který se někam teleportoval, budu to já.“
Dívka si položila ruce za hlavu a zazubila se.
„A až někdy uslyšíš o člověku, který se stal jouninem za jeden jediný rok od doby, kdy se začal učit, budu to zase já.“
Hmm … Možná oba přeháněli. Možná jenom jeden. A možná taky nikdo … To vůbec žádný člověk netušil. Teď se ale museli rozloučit. Definitivně … A to zase věděli všichni.
„Tak my-,“ začal Jiraiya, ale vyrušil ho Kushinin výkřik.
„Jé, duha!“ ozvala se a dívala se na ten zázrak přírody. Šest barev se do sebe dokonale vpilo a vznášelo se jako opar nad celou vesnicí …
„Prý že je na jednom z jejích konců někdo, na kterého nikdy nezapomeneš,“ zamračila se Sueko a snažila se dohlédnout tam, kde měla duha končit. Nešlo to … Našel někdo vůbec konec duhy? Kdysi v celé minulosti? Asi ne …Ale Kushina musela být zase první.
„Jdu hledat!“ zakřičela a se smíchem se rozběhla.
„Ale …“ Minato cítil, že jí musí na rozloučení ještě něco říct. Ona totiž odběhne a až se vrátí, oni už budou dávno pryč … „Co když ten člověk stál celou dobu vedle tebe?“
Teď se mu vysměje. Teď se mu určitě vysměje …
„Tak v tom případě mám dva,“ otočila se. Nevysmála …
„Půjdeme?“ ozvala se najednou Aki. No jasně. Už byl čas … Všechno je tak, jak to má být. Budoucnost Uzu no Kuni je v rukou lepších lidí. A co v ní bude? To nikdo nevěděl. Možná dobrý závěr. Tam kdesi daleko … A možná i ten bude na konci duhy, která začala záhadně mizet. Kushina zřejmě nestihne najít svůj konec … Nebo na jednom předtím stála? Proč se Minatovi zdálo, že ty barvy najednou vycházejí ze vzduchu nad jejich hlavami? No, to teď bylo jedno. Otočili se a vykročili ven. Anpan, Manuke a Aki … Tedy, promiňte. Jiraiya, Minato a Aki. A začal se psát další příběh. Možná. Vlastně, každý život je nějakým příběhem. Zajímavějším víc nebo míň, kdyby ho někdo sepsal, byla by to zajímavá knížka … Taková, lidská. A každý by v ní byl hrdina. Hlavní hrdina … Ale, tím může být stejně. Stačí jenom chránit. Lidi, které má rád. Chránit … To jedno důležité, veledůležité slovo …
KONEC
***
Věnováno všem lidem, kteří nemysleli na sebe, ale obětovali se pro ostatní ... Věnováno všem, o kterých srdce říká, že jsou hrdinové. Ne jejich vyznamenání, odznaky nebo pýcha. Srdce ...
***
Začalo to jako pocit
Který vyrostl do naděje
Která byla přeměněná do tiché myšlenky
Která byla přeměněná do tichého slova
Vyber si hvězdu na dalekém horizontu
A následuj její světlo
Regina Spektor, The Call
***
A jedna zpráva Chránit pokračuje sérií Být chráněn :)
***
Dřív, než začnu mluvit o nesmrtelnosti chrousta, chtěla bych vás o něco poprosit ... Když jste došli až sem ... Zanecháte mi, prosím, nějakej komentář? Byla bych moc ráda, protože tahle série pro mě znamené hodně ... A moc bych si přála vědět, co si o ní myslíte ... Děkuju vám. Moc.
***
takže i já splním prosbu autorky... jedna z nejlepších serií co sem tady četla... házet lano si ještě nebudu.. radši si počkám na pokračování, které autorka musí napsat, jinak by odsoudila řadu závisláků na této povídce snad i k smrti..
Čtyři dílky najednou...no mňam!
“A clear conscience is usually the sign of a bad memory.”
Tato séria byla bezva, skoda jen že takhle krátká prostě superr
Náádhera.Promiň mi to, komentáře psát prostě neumim. Ale Chránit... to byla zvláštní povídka. Psaná úplně jiným stylem než Odkaz. A přeze všechno, měla si pravdu. Tato povídka byla krásná, ale já mám svůj odkaz a ten už se mi ze srdce jen tak nevypaří. Já jsem se do Odkazu a Povinnosti zamilovala a myslím, že jen tak na lepší povídky prostě nenarazím. Ale já doufám, že ke Chránit napíšeš pokračování se staršíma postavama. A mysím, že to není jenom moje přání.
Ehh tak toto vyzerá myslím na spoiler, snád sa neunudíš a dostaneš sa až na koniec
Tvrdit, že série Chránit je Minatino vrcholné dílo, je dost předběžné. Je tu sátále s námi a jak ji známe, tak se tu za nedlouho zase objeví s novou povídkou, která předčí ty minulé, jak tomu bylo doposud a jak to bude i nadále. Autor musí poznat sám, kdy je na svém vrcholu a já věřím, že Minata bude psát ještě nějaký ten pátek a my čtenáři budeme mít zase co obdivovat.
Celá série byla naprosto úchvatná. Je lepší než ty předešlé, ale zase jinak, protože všechny série jsou nejlepší v různém ohledu na děj atd...
Pokud budeš psát další sérii, tak si ji rád přečtu, protože povídky z tvé tvorby se čtou jedním dechem a nikdy jich není dost.
Nádherné ukončenie veľmi dobrej série..Nekomentoval som ale splním želanie autorky a posledný diel okomentujem:)
čítal som to od prvého dielu a doteraz ďakujem Ayashiki za tip:)
Takisto musím poďakovať za všetku tú tvrdú prácu čo si tomu dala a čo všetko si zo seba do toho vložila.Je to vidno a musím to obdivovať:)
Skvelá práca a teším sa na pokračovania:)
-----------
Nech vám všetkým najklíčkatejší požehná
http://www.bramboranstvi.mysteria.cz/uvod.html
A nemám rád vianoce..
Moje milá Min,
Víc ´antiinteligntiních´ slov ze mně nedostaneš, ale myslím, že jsi pochopila.
Arigáto, mrkvičko.
Dělej cokoliv, ale dělej to s úsměvem, protože bez toho to prostě nejde.
Konec je stejně nádherný, jako celá tahle povídka. Chránit mi bude dost chybět, ale myslím, že ty se zase vytasíš s něčím novým, co opět předčí naše očekávání.
http://www.zkouknito.cz/video_59020_hymna-yaoi-fanynek Aneb milujeme yaoi =3
TWINCEST FÜR IMMER!!!
mno nevím co napsat * v rozpacích *
mno sem štastný i smutný zároveň
sem smutný páč Chránit skončilo
a sem šťastný že to má tak dobrý konec a prostě že je to jedna z nějlepších FF na Konoze!! je to prostě užasné.. nevím opravdu co jiného napsat..takže Arigato za Chránit !!
sakra ja sem si nezaslouzil podekovani asi budu brecet no nic jak se tak divam at reknu co chci tak to tu uz zaznelo proste chci ti podekovat (narozdil od tebe) za skvele pocteni skvele FF rekbych ze to je nejlepsi kterou sem cetl (asi to bude tim ze sem jich cetl 5 a z toho 3 tvoje) urcite je to tva nejlepsi FF. takze thanks you
Chránit chráni srdce tvé,
neboť vše ostatný jest už mrtvé.
Leč zatlač slzu jenž v oku cejtíš,
neboť konec jest to co teď vidíš.
I když si se cestou někdy stratil,
vždy ses spátky přinavrátil.
Nádherné chvíle sis cestou prožil,
na novou část ses vždycky tešil.
Což pak hrdinúm se asi stane?
Opět však stojíš při vstupní bráně.
Konec se již naplnil,
tvé srdce však potešil.
Ve vzpomínkách bude příbeh navěky žít,
no ty musíš už dále jít.
Nové dobrodružství na tebe za branou čeká,
slza radosti i smútku po lícach steká.
Zrno černé na bílem poli,
vzkvéta z tvích rukou v kráse,
tak se uvidíme někdy opět, zase.
Tak čuz příšťe brouku!
FF BY HAGIKU
YURI FAN Ano i já jsem Yurifanista
Máš niečo čoho sa chceš zbaviť, alebo naopak niečo hladáš, tak neváhaj a pridaj sa do fb skupiny Anime a Manga Burza!
http://www.facebook.com/groups/478036032208994/
Hmmm.... Z toho, že se do Kushiny vkládá autorka už je skoro fenomen xDDD Ehm, neřeš Jak mi bylo zezačátku možné pokračování proti srsti, tak se teď na něj těším. =) Vážně, těším se, až zase něco napíšeš. Protože jestli se budeš pořád tak moc a moc zlepšovat, tak... Hmmm...
Chránit bylo tvé vrcholné dílo!
TEČKA. xD
Škoda že i ty nejkrásnější příběhy mají svůj konec, nicméně i ten jsi dokázala zvládnout úžasně
Quilibet fortunae suae faber
The Sealed Kunai - nejlepší dokončena Naruto FF
A.. jednorázovka o kimonech a katanách... proč ne ??
chranit je nejlepsi ze vsech serii proste uzasna ff. hlavne ten konec skvely!!! skoda ze uz skoncila bude mi schazet
navštivte: noobax.ic.cz nebo: projekt.pompuchak.own.cz
Ooooch Minnie !!! Krásný závěr !! Chránit je ta neje nej nejlepší série co jsem kdy četla.. vždycky sem přišla na konohu a NUTNĚ jsem musela číst nějakou z tvých povídek. Byla to taková droga xD jsem ráda že ses rozhodla pro tu volnou navazující sérii protože jestli bude tak skvělá jako Chránit, měl by ti za to někdo udělit cenu xD K téhle sérii se budu pořád ráda vracet
Ještě jednou: Bylo to skvěléé !!
skvelej konec, ale to uz se od tebe dalo cekat tahle serie mi bude moc chybet