Nečekaný brácha, nečekaný problém! Dattebayo! //3. část//

3. Všichni jsou nenormální!
...„Neříkej mi pane domácí, jmenuji se Jirayia!“ řekne ten stařík a vrhne na mě zářivý úsměv.
„Fajn, Jarayio, já teď půjdu ven, kam si mám hodit věci?“
„Ukážu ti tvůj pokoj! Je nahoře!“ vyhrkne. Bezva, pomalu se potácím nahoru do schodů, když za mnou vydupe schody ten úchyl.
„Tak šupšup, trvá ti to!“ zachechtá se a plácne mě po zadku!
„Co si myslíš, že děláš-ttebayo?!“ zaječím a pořádně ho švihnu po tý jeho šedivý palici.
„Ale no tak, Naruto, proč děláš tyhle šaškárny?“ zaskučí. Ooo už mě chytá rapl!
„Jakej Naruto? Jsem Narumi! A nemám žádnou potřebu spát v domě úchyla, měj se!“ Odstrčím ho a seběhnu schody.
„Počkej! Naruto!“
„Já nejsem Naruto!!!“ zařvu ó děsivě a doprovázena efektivním prásknutí dveří opustím jeho dům. Tak, to by bylo, teď bych si mohla najít další hotýlek. Opatrně se vytrmácím z tý nechutně zapáchající uličky a rozhlédnu se po ulici. Opodál se pořád ta růžovláska hádá s chudákem blonďáčkem, u kterého ještě stojí ten děda z krámku s ramenem a káravě mu tam něco říká. Tak fajn, teď bych mohla najít sídlo Hokage, abych věděla, kde ji hledat, až se bude něco dít.
Po čtyřech minutách bloudění Konohou mi ale došla trpělivost! „Hej, ty! Kde sídlí ten páprda, kterýmu tady říkáte Hokage?“ vřísknu nervně na nějakého cool emo týpka.
„Naruto, co zase blbneš...“ řekne znuděně.
„Já nejsem žádnej Narvuto-ttebayo! Blbče, kde najdu Hokage?“ křiknu a ten chudák si ze sebe musí otřít moje sliny.
„Jsi otravný.“ zamrmlá a odejde, ccccc taková drzost.
„Hej! Kam jdeš? Ještě jsem s tebou neskončila!“ ječím dál.
„Co je to tu za rozruch?“ slyším za sebou ženský hlas, prudce se otočím a málem nabourám do.. ehe, tý části ženského těla, na kterou chlapi většinou zírají jako první.
„He?“ vyhrknu a uskočím.
„Naruto, co tady vyvádíš? A proč vypadáš takhle?“ zahromuje ta žena.
„Dejte mi už pokoj s nějakým Narutem! Kde najdu Hokage-ttebayo?!“ prskám dál.
Žena si mě sjede ultra rentgenovým pohledem a pak prohlásí: „Ty... asi vážně nejsi Naruto, že?“ Oh... Drahá paní, právě vám gratuluji, jste jediná v této vesnici, kdo to se svým myšlením dotáhl tak daleko, že uznal, že nejsem nějaký Naruto! Prosím o ohlušující aplaus!
„Super dedukce! Kde je Hokage?!“ zatleskám.
„Máš s ní tu čest.“ ŠOK! //tak měl´s mě vůbec rád..?!// ehe jasně...
„Cože?!“
„Ano, a ty,“ ukáže na mě a já si při jejím pohledu cvrknu do kalhot. „kdo jsi?“
„Jmenuji se Narumi a jsem zde na prázdninách!“ nahodím super zářivý kukuč, i když nevím, co mi bude platný, když je ženská, a snažím se být co nejpřesvědčivější.
„Odkud jsi?“ Sááákra, ta ženská je nějak zvědavá.
Drahá paní Hokage-sama, jsem Narumi a jsem z té nejstrašnější organizace na světě, Akatsuki. Poslal mě sem ó Temný leader Pein, abych zadržela posily, které pošlete na záchranu Kazekegeho, možná o tom nevíte, ale mojí parťáci z Akatsuki se ho chystají zabít! „Jsem ze... Slunečné vesnice.“ zašklebím se.
„Dobře, a máš nějakou propustku?“ Oooo teď jsi mě dostala, bábo.
„Samozřejmě.“ Zahrabu v baťohu a vytáhnu nějaký cár papíru a nacpu ho tý ženský pod nos. Ta si asi dvě hodiny pečlivě pročítá těch pět řádku, pak mi vrátí ten papír a řekne: „Vítej v Konoze, Narumi!“ a obnaží mě tak zářivým úsměvem, že si musím nasadit sluneční brýle.
„Díky a Hokage-sama, nevíte, kde je tady nějaký přijatelný hotel?“ zeptám se ještě.
„Samozřejmě, běž na konec této ulice a potom zahni doprava a zhruba uprostřed je.“ vysvětlí, já poděkuji a rádoby velice ospale jdu tam, kam mi řekla, jakmile ale zatočím za roh, běžím zpět, musím přeci zjistit, kde sídlí, neasi?
K mému velkému překvapení se dozvím, že sídlo Hokage je v té největší budově s rozhledem na celou vesnici. Wááááu, to jsem fakt nečekala!
Fajn, zase se nekonečných 5 minut trmácím zpět a potom další minutu hledám hotel. Vypadá celkem dobře, a když vejdu dovnitř, zjistím, že tomu odpovídá i jeho cena. Naštvaně vydupu na ulici. Héééj lidí! Chci, abyste věděli, že milostivá a neohrožená členka Akatsuki, Narumi, bude dnes spinkat pod mostem!
Takže, co teď? Možná bych si mohla vlízt do nějaký papíroví krabice a předstírat, že jsem opuštěný koťátko, to by šlo, ne? Ne? Ok, tak ne... xD
Um... Zahledím se na oblohu bez mráčku. Večer bude pařák, takže jednu noc snad být bezdomovcem vydržím. A taky už vím, kde se natáhnu! Hehe...
Velice tiše se vyškrábu na super mega hodně velký sídlo Hokage a podívám se po celý vesnici. Abych pravdu řekla, při zapadajícím slunci vypadá Konoha celkem hezky... Samozřejmě nejsem žádná romantička, protože jsem velice krutý a nelítostný vrah!
Tři momenty ležím natáhnutá na střeše, pak mě to ale přestane bavit, tak se nakloním přes okraj a poslouchám ožralý hlas Hokage, který ke mně doléhá otevřeným oknem. Aha, tak teď se žádné důležité informace nedozvím, takže směle na průzkum! Nahodím cool-hrdinský pohled hodný agenta top secret a velice elegantně seskočím ze střechy. A taky velice elegantně dopadnu na nějaký strom, kde se přerazím o větev, potom o druhou a celou tu elegantnost dokončím řachnutím na zem. Ehe... zvednu se a ostražitě rozhlédnu, pořád jsem v utajení, nikdo mě neviděl. Zapluji za strom, kde se velice akčně rozhlížím po okolí.
Po několika minutách mě ta šaškárna přejde a já vylezu zpoza stromu.
„A...ahoj, Naruto-kun.“ už pomalu začínám na tohle jméno slyšet, protože trhnu hlavou směrem k dlouhovlasé dívce.
„Co chceš?“ řeknu otráveně a dívka zalapá po dechu. „Co koukáš? Jmenuju se Narumi, ne Naruto.“
„A...ale!“ Víc se nedozvím, protože dívka jde do mdlob. Sakra! Jako super tajný agent top secret bych jí měla odklidit, aby po mě nezůstaly žádné stopy! Popadnu tu holku a táhnu ji někam do temné //co ty ulice s tou temnotou pořád mají?// uličky.
„Fůůů, hehe...“ oddychnu si a podívám se na to dokonale zamaskované tělo za popelnicí.
„Naruto?“
„Narumi, idiote!“ otočím se s efektivním vyštěknutím, na který mi odpoví vysoký.
„Hááf! Hááf!“ Páni, umím mluvit se psy!
„Eskymáku, co chceš?!“ Ukážu prstem na kluka, kterého jsem potkala už před vesnicí a v hlavě se mi rodí plán, jak odklidím i jeho.
„Eskymáku? Naruto, přestaň blbnout!“ OOO mám toho tak akorát dost! Proč mě všichni oslovují klučičím jménem?! V zápalu hněvu hrábnu po jeho ruce a dám ji na moje... ehe prso... xD
Eskymák zrudne jak rak a já hned jeho ruku odstrčím. „Co děláš, ty úchyle!“ zaječím vyčítavě.
„Naru—to... ty...“ koktá ze sebe a obří slina právě dosáhla země. Tak to stačí, vrazím mu pořádnou facku, až jde taky do mdlob. Teda do mdlob ne, ale vypadá to, že nevnímá, takže radši rychle zdrhnu.
Tak fajn, musím popřemýšlet, Sasori a Dei napadnou Kazekageho pozítří večer, takže už popozítří se tu objeví prosba o pomoc. Takže mám na vybranou, buď budu sledovat okolí a toho posla zneškodním, nebo udělám Hokage v papírech takový nepořádek, že se to na nějaký čas ututlá. Nebo jí můžu zneškodnit jejím milovaným saké a ona pak nebude schopna říct smysluplnou větu. Převelice ďábelsky se zašklebím a právě bych mohla konkurovat všem machrům v soutěži o nejproradnější úsměv. Udělám všechny tři! Jen abych měla jistotu...