Obžerství-Oslava narozenin

8 let

Chouji dnes slavil své 8 narozeniny a vlastně první narozeniny mimo kruh rodiny. Byli pozváni skoro všichni z jeho nové třídy. Dokonce i ten Naruto, co mu zakazovali se s ním bavit, ale on stejně seděl v rohu a nikdo se s ním nebavil. Všude bylo plno jídla, jak už to tak na oslavách jeho rodiny bývá a Chouji se snažil udržet krok v jedení se svým otcem.
„Chouji pojď si s námi hrát na ninja schovávanou.“ Vyzval ho Kiba.
Chouji dožvýkal sousto, které právě jedl a podíval se okolo na čekající tváře svých spolužáků. Také se podíval do tváře svému otci, jenž ho s úsměvem pohybem ruky ujistil, že není problém. Na konec se ještě podíval na stůl. Na jídlo na něm a zachvátil ho hlad.
„Já dojím a pak se k vám přidám.“ Odpověděl Kibovi který už se nemohl dočkat, až začnou. Po dětech se jen zaprášilo a Chouji dál seděl u svého talíře a jedl. Byl docela šťastný, i když v jedné chvíli kdy se celá zahrada rozezněla dětským smíchem, ho na vteřinku napadlo, jestli o něco nepřichází, ale ta myšlenka byla rychle zapomenuta.

12 let

Jako už každý rok se v den Choujiho narozenin všichni jeho kamarádi a vrstevníci sešli v domě jeho rodiny. Tentokrát to také bylo k příležitosti oslavy splnění zkoušky na geniny. Všichni už byli ninjové. Oslava to byla, jak se patří s velkým množstvím všemožného jídla. Oslavenec jako každý rok seděl u stolu a nandával si jednu porci svého oblíbeného jídla za druhou a skoro ani nevnímal co se děje kolem něho. To, ale nebylo po chuti Shikamarovi, který si za posledních pár dní Choujiho oblíbil a nechtěl, aby oslavenec seděl jen u jídla a přišel o všechnu zábavu.
„Chouji nechceš se k nám připojit“ vyzval ho a ukázal směrem na skupinku bavících se kluků. Byl tam dokonce i donedávna nenáviděný Naruto a taky zamlklý potomek Uchihů, Sasuke.
„Hmm možná za chvíli teď ještě jím“ odpověděl Chouji, který se nechtěl zvednout od jídla, ať už by byl důvod jakýkoliv.
Shikamaru si povzdechl. Moc dobře věděl, co tato výmluva znamená „No, to ale znamená, že neuslyšíš vyprávění o našich posledních misích. Už skoro všechny týmy dostaly i misi typu C.“ Snažil se ho nalákat.
„Ne fakt ne. Já se zatím pořádně najím, užijte si to!“
Shikamaru si povzdechl, ale věděl, že nemá cenu soupeřit z jeho chutí k jídlu. „Ani nevíš, o co přicházíš!“ pronesl v posledním marném pokusu a pak pokrčil rameny a odešel.
„Ani nevíš, o co přicházíš!“ Tato věta zněla dlouho do večera Choujimu v hlavě, až její neúnavný hlásek utopil v tuku svých jídel.

15 let

Chouji slavil poprvé narozeniny bez přítomnosti rodičů. Většina členů jeho klanu byla totiž tou dobou na misích a zbytek měl spoustu nezbytné práce někde jinde. Zato všichni jeho přátelé dostali od Tsunade volný den. Celé sídlo bylo připraveno na velkou párty. V hlavní místnosti bylo spousta jídla a celý dům byl ozdoben třásněmi, balónky a všemi dalšími serepetičkami, co se obvykle hodí na oslavu něčích narozenin a uprostřed toho všeho stál velký tří patrový narozeninový dort s 15 svíčkami.
Večer se postupně všichni začali scházet. Předání dárků a sfouknutí svíček a pak začátek velké hostiny. Tak byla naplánovaná jeho oslava a vlastně i tak probíhala. Chouji dostal spoustu malých drobností, co udělají radost a pak se schovají někam do skříně. Sfouknul všechny svíčky za přání, aby nikdy nedošlo dobré jídlo a odstartoval hostinu. On sám jedl tak dlouho až už v místnosti nikdo nebyl. Všichni se rozprchli po domě a oslavenec zůstal sám u jídla. Takto si svoji oslavu rozhodně nepředstavoval a přišlo mu strašně líto, že ho tady nechali samotného. Naposledy se podíval na horu jídla ještě ležící před ním na stole a pak vstal a vydal se ostatní hledat.
Nakonec je našel v jedné místnosti, kde všichni porůznu seděli a nechávali kolovat lahve saké (akorát Lee nepil, neboť všichni věděli, jak by to dopadlo), které sem pronesli Kiba a Ino. Svým příchodem rozpoutal vlnu veselí.
„Ahoj Chouji“ pozdravil ho mírně nejistě Neji, který se přímo válel po Tenten.
„Vítej mezi nás“ Vykřikla Ino a vrávoravým krokem se k němu rozběhla a objala ho. Jen co si sedl, hned se k němu nějakým zázrakem dostaly 2 lahve saké. Napil se z obou a poslal je dál.
„Kde jsme to skončili“ ujal se slova Kiba „Možná u obdivování Ininího poprsí.“ Alkohol mu dodával odvahy. Ino se nahnula a velmi pomalu se ho pokusila uhodit. To si jí, ale nepovedlo a tak skončila v leže na něm. Místo plánované rány se s ním začala líbat.
„Ale Yamanako to ho hned musíš okusovat“ ozvala se uštěpačná poznámka od jindy tichého Shina.
Tato nevinná poznámka způsobila to, že Chouji si vzpomněl na všechno to jídlo, co zbylo dole a zmocnila se ho neodolatelná touha jíst. Nedokázal své touze vzdorovat a tak bez toho aby komukoliv cokoliv řekl, odešel zase jíst. Rád by zůstal, ale jeho láska k jídlu ho nenechala. Jen Shikamaru zaregistroval odchod svého přítele a bylo mu ho pár okamžiků strašně líto.
Chouji jedl dlouho do noci, a když konečně dojedl, vydal se houpavým krokem znovu hledat ostatní. Jenže polovina jeho přátel už odešla a druhá usnula a všude po domě zůstávaly akorát zbytky po veselí. Lahve od saké, balónky a nedopité sklenice. Tu noc Chouji nespal a přemýšlel o tom, co vlastně kvůli jídlu zmeškal. Kluci přece nikdy nebrečí a přece tu noc na polštář pár slz spadlo.

18 let

Dnes se stal dospělým. Dnes jako jeden z posledních v jeho generaci. Také to byla opožděná oslava toho, že se stal jouninem. To se mu povedlo už skoro před měsícem, ale požádal Tsunade aby to nikomu neprozradila, chtěl si to nechat na dnešní den. Dnešní den měl být prostě mimořádný. To, jak pro pozvané, tak hlavně pro něj. Jeho rodina jako vždy připravila královské pohoštění. Tentokrát zabalené do košíků. Velký piknik se měl posléze proměnit ve velkolepou slavnost.
Zhruba v 5 hodin vyrazili obtíženi piknikovými koši na Choujiho oblíbené místo. Byli tady všichni jeho vrstevníci a kamarádi a on se chtěl konečně předvést v jiném světle. Všichni ho znali jako toho vlastně milého kluka, co se akorát neustále cpe a je to na něm dost vidět. Zabrali hezké místo v lese. Pod jedním velkým dubem.
„Vítám vás tady všechny!“ skoro zařval Chouji a čekal, až ho všichni budou poslouchat.
„Všichni jste se tady sešli, abyste spolu se mnou oslavili moje 18 narozeniny. Je tady ale ještě jedna věc co by se měla oslavit. Moje jmenování Jouninem.“
Někteří neudržely překvapený výkřik a tak Chouji musel zase počkat, než se všichni zklidní.
„ Této cti se my dostalo po poslední misi, kde jsem zachránil celý svůj tým. Vím, že je to už docela dávno, ale chtěl jsem vám to říct až teď. Jediné, co zbývá, je popřát vám, abyste se dnes bavili.“
Chouji se snad poprvé ve svém životě stal centrem vší pozornosti. Každý si s ním pohovořil. Dokonce se mu zdálo, že pár holek o něj jevilo zájem. Co ale bylo hlavní, vůbec nemyslel na jídlo. Jedl to ano a možná i víc než všichni ostatní, ale rozhodně ho to nijak neomezovalo.
Odpoledne se změnila na večer a večer pomalu přešel v noc. Choujiho, jak se měnila denní doba, pomalu přecházela jeho dobrá nálada. Postupem času si ho přestávali všímat. Pomalu se rozcházeli v menších skupinkách či dvojicích a ztráceli se mu z dohledu. Než se stačil rozkoukat tak mu společnost tvořila pouze dvojice spáčů a Ino, která to jako vždy přehnala s alkoholem a sama pro sebe si povídala něco o krásním Sasukem.
Chouji se ještě chtěl bavit. Chtěl dnes v tento den něco zažít, ale už neměl sílu. Neměl sílu, kterou mu dodávalo to, že byl v centru dění. Sílu co mu pomáhala odolávat náporům chuti na jídlo. Několik košíků ještě bylo plných, a proto si sedl a začal jíst.
Možná kdyby se rozhlídl tak by uviděl dívku, která ho sledovala skoro celý večer, ale jakmile se začal cpát tak odešla.

30 let

Třicet let se prý má pořádně oslavit. Stejně, ale Chouji přemýšlel, jestli to má cenu. Už dlouho žádné narozeniny neslavil, a navíc si vzpomínal na oslavy svého mládí. Žádná z nich nedopadla dobře, alespoň ne pro něj. Nakonec se ale rozhodl, že ano a tak pozval všechny své známé.
Většina z příchozích už přišla v páru. Buďto se svojí manželkou či manželem, nebo alespoň s partnerem. Jen pár lidí přišlo samo a on byl sám. Nějak si nemohl najít partnerku a i když nějakou našel, rychle to zase skončilo.
„No to já teda nemám s Hanabi zrovna klidný vztah“ nesl se Kibův hlas od stolu kde seděli muži a probírali si svoje zájmy a taky partnerky.
„Docela často se hádáme, ale pak to usmiřování“ řekl jako by to byla novinka. Přitom to bylo veřejné tajemství. Nikdy se nevzali a asi to ani neměli v plánu a i kdyby tak Hanabina rodina by nebyla nadšená. Hlavně by nebyla nadšená z rozvodu, který by následoval tak půl roku po svatbě.
Chouji se chvíli zaposlouchal do hovorů o manželských hádkách a fungování domácností. Pak přišla řeč na děti. Nejstarší byli už ve věku nástupu do akademie. Vypadalo to, že ostatní se docela baví, ale on se nudil, nebo mu spíše bylo líto, že nemá, co dodat. Tak udělal to co vždycky, když se něčím trápil. Začal jíst.

50 let

Už dlouho věděl, že nemá cenu slavit další rok svého života. Oslavu nechtěl a stejně by nevěděl koho pozvat. Jeho bývalí kamarádi už měli jiné zájmy a koníčky než se bavit s věčně u jídla sedícím Choujim a on už to vlastně vzdal s vědomím, že jídlo mu stejně zůstane. A vlastně byl spokojený. Jediné, co ho trápilo, bylo, že nechal pokračování svého klanu na mladším bratrovi, ale ten se docela snažil.