SÁZKA (35. kapitola)

Neji s Tenten se po sobě podívali a než ji odnesli k nemocnici, byli si oba jistí, že by je Sakura nejspíš zabila, kdyby jí ji donesli.

35. kapitola: Já se zblázním!

Hedanna se znechuceně vláčela směrem ke svému bytu s malými batohy, které si na Sasukem vyhádala.
,,…Co máš nejradši k jídlu?“ položil snad tisící otázku.
,,Nejsem vybíravá…“ přiznala nepřítomně Hedanna.
Sasuke si vzpomněl na okamžik, kdy se holky hádaly, jaká je na svahu zima a ona jim na to odpověděla, že to je ještě na pohodu. Tam, kde se učila lyžovat ona, byla opravdu zima. Ino vyjekla:
,,No, tak jestli tam byla TOBĚ zima, muselo to být nejmíň mínus padesát!“ Tehdy se tomu zasmál.
,,Ty seš strašně nenáročná, to je divný!“
,,Nenáročná?“ probrala se z myšlenek a s úsměvem se k němu otočila.
,,Nepotřebuješ žádný pohodlí, snad nikdy ti není zima a teď ještě říkáš, že nejseš vybíravá!“ odpověděl.
,,Co je na tom divnýho?“ zeptala se.
,,Nejseš jako ostatní holky…“ zamračil se.
,,Promiň, že ti do toho lezu, ale jak víš, jaký jsou ostatní holky? Nevšimla jsem si, že bys někdy nějakou měl…“ pousmála se Hedanna.
,,Tak to se pleteš! Já měl…“ začal se vytahovat. Chvíli ho tam poslouchala, ale pak mu skočila do řeči:
,,…Ať si budeš vymýšlet sebelíp, poznám to a taky nevím, čeho chceš dosáhnout. Možná jsi měl obdivovatelky, ale žádná ti nebyla dost!“ S tím ho nechala vyjeveného za sebou a naštvaně šla dál.
,,…N-ne-nemáš to moc těžký?“ zkusil změnit téma a dohonil ji.
,,Pajdám?!“ zavrčela. Všiml si, že se jen snaží na obvázanou nohu došlapovat jemněji a pomyslel si cosi o tom, jak to, že to necítí.
,,Dobře, ale kdyby tě bolela ta noha…“ nedokončil, protože ho znovu přerušila:
,,Přestaň si konečně dělat starosti, já umím mluvit!“ odpálkovala ho.
,,Proč seš tak … netknutelná?!“ obhájil se.
,,Proč?!“ otočila se. Bylo vidět, že ho vážně nechápe. ,,Ty se ještě ptáš proč?!“
,,Jo, ptám!“ řekl.
,,Protože ses o mě vsadil!“ odpověděla a zase šla dál.
Tentokrát zůstal Sasuke jako přimrazený a nemohl najít význam toho, co řekla. Pak si na Hedannu vzpomněl a následoval ji. Ani jeden nic neřekl, dokud se cesta nezačala zvedat a proměňovat v uzoučkou pěšinku asi sto metrů od místa, kde se sjednávala sázka.
,,Tady někde bydlíš, že jo?“ zeptal se. Jen přikývla, jako by mu nechtěla věnovat ani ten nejbezcennější pohled. Sasuke se rozhlédl, ale nic neviděl.
,,Kde to je?“ zeptal se a otočil se. Hedanna zmizela.
,,…Tady…“ ozvalo se po chvíli poblíž. Podíval se tím směrem a až teď si všiml zapadlého dřeveného srubku.
,,To co je?“ zamumlal, až si přehodil slovosled.
,,Líbit se ti to nemusí, ale já tady bydlím… A nehodlám to měnit!“ Zevnitř to koneckonců vypadalo celkem dobře, v každém případě neměla pokoj, koupelnu ani kuchyň vůbec ,načančané‘.
,,Chvíli jsem se rozmýšlela, jestli ti mám odpovědět…“ ozvala se Hedanna, když viděla, jak se tam Sasuke rozhlíží a bokem se opřela o rantl dveří.
,,A proč jsi to udělala?“ zasmál se.
,,Máš zajímavý argumenty,“ odpověděla bez rozmýšlení, ale tvář jí pořád zůstávala zkamenělá.
,,Co?“ zacivěl Sasuke.
,,Spi dál…“ Mávla rukou a obrátila se zase do kuchyně, kde si sedla na židli. Sasuke shodil tašky na zem a přešel hned k té vedlejší.
,,Nedolízej!“ zamumlala.
,,Co ti je?“ ohradil se. ,,Chtěl jsem se tě jen zeptat…“ nedokončil, protože mu zmizela před nosem. ,,…Co jsi tím myslela…“ dopověděl a vstal, aby ji našel.
Hledal ji tak dvě hodiny i kolem domku, přičemž si říkal ,V tak malým bytě přece nemohla jen tak zmizet!‘ Přešel znovu do pokoje a podíval se z okna. Stmívalo se.
,,…Máš problém?“ uslyšel seshora.
,To mě mohlo napadnout…‘ zakroutil hlavou a vylezl na střechu.
,,Nemáš namáhat ten kotník!“ kázal.
,,…Tohle je super místo na pozorování…“ řekla klidně Hedanna, jako by ho ani neslyšela, což byla úplná hloupost.
,,Žádný nadávky?“ podivil se.
,,Ty jsou zbytečný z jednoho důvodu, kterej nikdy nepochopíš,“ zamumlala.
,,Schválně!“ začal Sasuke, aby řekla, jaký důvod myslí.
,,Ne, máš smůlu!“ odpověděla, pořád stejně klidná.
Sasuke si sedl asi půl metru od ní a chvíli nic neříkali.
,,Kolik tak může být?“ zeptal se po chvíli.
,,Odhaduju půl desáté…“ zamručela Hedanna a dodala s úsměvem: ,,Že je ti kosa!?“ Sasuke si uvědomil, že strašná a zuby mu začaly drkotat.
,,Vytáhnu ti deku…“ dodala a s pohihňáváním skočila do bytu. Promrzlý Sasuke málem sletěl, když chtěl slézt taky. Všiml si postele, na kterou Hedanna deku hodila. Uslyšel v koupelně puštěnou vodu. Po chvíli, kdy přemáhal nutkání vletět tam, vyšla z koupelny v pyžamu a přešla do kuchyně, kde začala vařit čaj.
Sasuke se teda taky vykoupal a šel si vypít hrnek, který mu pomohl udržet stálou teplotu. Myslel si, že Hedanna zalezla pod deku, takže ho ohromilo, když přikrývku našel ještě nerozloženou.
Pak uslyšel, jak zvenku Hedanna klepe rukou na okenní tabulku.
,,To ti fakt není zima?!“ zazíral Sasuke.
,,Ne,“ odpověděla tónem, který nestrpěl žádné námitky. ,,Zavři si to okno,“
Pak se oba snažili usnout, Sasuke na matračce, Hedanna venku v houpací síti.
Už skoro spala, když uslyšela, jak se okno znova otvírá. Pootočila hlavou a zeptala se: ,,Co je?“
,,Zima!“ zadrkotal Sasuke zubama. ,,…Máš tady vůbec topení?“
,,Ne, já ho nepotřebuju,“ odpověděla a vlezla znovu oknem do pokoje. Sasuke se zachumlal do deky. Po chvíli mu podala horký hrnek. Vypil ho neskutečnou rychlostí.
,,Pořád je ti zima?“ zeptala se. Sasuke přikývl a pořád se třásl. ,,Dojdeš domů?“
Tentokrát zakroutil hlavou. Hedanna se na něj zkoumavě podívala, protože cítila, že to nemyslí vážně. Sasuke ale očividně doopravdy mrzl.
,,…Jak může být někdo tak zimomřivej, to fakt nechápu!“ zamumlala a šla se podívat na teploměr na okně.
,,Já nejsu zimomřivej!“ obhájil se a po chvíli mu Hedanna musela dát za pravdu, protože bylo deset pod nulou. Opřela se rukama o parapet, jako by přemýšlela. Pak přešla k posteli a řekla:
,,…Posuň se!“
,,Nedolízej!“ pousmál se.
,,Fakt tě tady můžu nechat zmrznout!“ odpověděla a myslela to vážně. Sasuke jí pobaveně uvolnil místo.
Když si lehla za ním, zády k němu, pokusil se ji obejmout.
,,Mám takovej dojem, že když už jsem si sem za tebou to týhle postele vlezla, mohlo by ti být o něco teplejc, i když na mně nebudeš nalepenej. Už je ti teplo, děvče?!“ řekla poněkud naštvaně.
,,Teplo, teplo, Dědečku Mrazíčku…“ zamumlal a taky se otočil zády.
,,Neříkej mi tak!“ ohradila se.
,,Tak ty mi neříkej ,děvče‘, holka seš tady ty!“ naštval se.
,,Jo, a i když ty seš kluk, mě nech zachovat si právo domácí na klidný spánek!“ zamumlala a Sasuke už radši neřekl nic kromě:
,,Dobrou noc…“