愛 - ep.12 - Pryč...

"Kdybych byla klon," pokusím se o žert,
"Tak bych nejspíš požadovala pusu na dobrou noc."
Jaké je však moje překvapení, když to Kakashi nepochopí jako žert, nýbrž...
"jak si přeješ..."
a opravdu mě políbí.
"A teď už spi..."
A pak opustí místnost...

Probudím se a chvíli mi trvá, než mi dojde, kde jsem.
Potichu, potichoučku vstanu, vlezu do sprchy, umyju se, obleču a když už stojím u dveří, že odejdu, zaslechnu kroky.
Aktivuju Midorigan. Nikde nic nevidím...
Pomyslím si, že už mi asi hrabe a vyjdu ven na ulici. A v tom se to stane...
...něco, nebo spíš někdo mě klepne po hlavě a omráčí...

...probudím se na zemi v nějaké jeskyni. Jediné, co slyším je pobouřený hlas.
"Měls ji přece ZABÍT!Proč jsi to, kruci neudělal? Co když se probere?!"
Pohlédnu na dvě postavy, co se spolu baví. Jeden z nich, kterého jsem nikdy neviděla je zrzavý a všude, kam se podíváte má piercingy.A ten druhý...to je ten blonďák z louky...! Říkal, že se jmenuje....jak jen to bylo...Dei.... začínalo to na Dei, to vím stoprocentně...!
"Můžeš mi vysvětlit," pokračuje zrzoun,
"proč vždycky, ty jeden Deidaráku Deidarovatej, proč vždycky všechno zkazíš?!"
Najednou k nim přistoupí další Akatsuki(aha, takže jsem v jejich doupěti...! Všichni tu maji Akatsuki pláště...) s oranžovou maskou, naraženou na obličeji.
"Promiň Peine, nechci ti nějak narušovat seřvávání nebohého Deidary, ale naše návštěva se probrala...!"
Deidara -aha, takže takhle se jmenuje- se potichu odplíží do kouta a nechá Peina, aby místo něj seřval maskouna.
"Bejt tebou bych se moc neozýval, Tobi," začne Pein, pak si ale uvědomí, co zamaskovaný Téčko(nojo, já a moje paměť na jména) říkalo, vytřeští oči(dost podivný oči!) mým směrem a zařve: "Cožéééééééééééééééééééééééé?!?!?!?!"
Dojde mi, že TOHLE musí být nějaký jejich velitel, či co...
"Promiňte, pane hlavní Akatsuki, ale co tady dělám?" usměju se na něj.
Neodpoví, zato Téčko má zjevně vykecávací náladu.
"Jseš tu proto, abysme z tebe vysáli toho tvýho démonka, Neko..."
Rozesměju se. Opravdu, nehraju to. Nějak mě dostane, že zrovna ZE MĚ chtějí "Vysát" démona.
"Muhehehe, to-hehe-je-hehehe-dost dobrej-hehehe-vtip!Muhehehehehehehe!"
"Šmarjá Deidaro!" křikne nějaká modrá potvora, "Jaks ji to praštil?! Dyť jí úplně přeskočilo! Ruplo jí v bedně!"
Akatsuki mě nějak extra nevnímají. Místo toho se začnou hádat a prát mezi sebou.
Využiju jejich momentální *totálně-nevnímací-nálady* a vyklouznu z jeskyně.
A tam mě(znova, sakra!) někdo praští po hlavě...

..."Neko, slyšíš mě?" ozve se JEHO hlas v mé hlavě.
"NECHCI vás slyšet!"
"Opravdu...?"
"Jo, to je fakt nečekaný, co...?"
"Nechápu, co jsem ti udělal...dal jsem ti jen novou sílu..."
"Zabil jste mi rodinu, vy jeden slizáckej..."
"Nevím, o čem to mluvíš..."
"Tak NEVÍTE?"
"Neko, já bych nikdy..."
"Svý povídačky si nechejte pro sebe! Stvořil jste ze mě monstrum, zabi mi rodinu, bratrovo tělo někam schoval či co..."
"Batrovo tělo...?Nevím, o čem to mluvíš..."
"Měla jsem bratra...taky jsem měla i bratra..."
"To je mi líto, ale musím ti říct že..."
"Co...?"
"Jsi pronásledována..."
Můj odpor začíná polevovat. Mluví na mě tichým, podivně uklidňujícím hlasem. Jako tenkrát...když jsem ho měla ráda...když jsem mu bezmezně věřila...
"Pojď za mnou..."
"Ne..."
"Nikdy tě nenechají na pokoji..."
V hlavě mi bleskne incident v "Akatsuki jeskyni".
"Anebo tě jen tak opustí... jako ten chlapec..."
Neji...ne...proč...?
"Proč...mi to děláte...?"
"Nikdo tě nikde nechce..."
"Nikdo..."
"Nikdo tě nemá rád..."
"Asi máte pravdu..."
"Ale já..."
"Co to má s vámi co dělat...?"
"U mě máš dveře otevřené...vždycky..."
"I po tom, co jsem zabila Sasukeho...?"
"Jistě... teď tě potřebuji o to víc..."
"J-já vás ale..." slovo nenávidím mi nevím pro nechce vyklouznout z úst.
"Pojď za mnou..."
"Já..."
"...ty víš kam, má malá Neko..."
"Ano, lorde Orochimaru..."
I můj odpor povolí. Vím, že ten, jenž stvořil mé prokletí na mě čeká.
A jako v tranzu, jako zaslepená se vydám pryč...
Pryč od Akatsuki...
Pryč od Konohy...
Pryč od Nejiho...
Pryč od Kakshiho...
Pryč ode všech mě milých...
Pryč... a za někým, kdo mi zničil život...
...za někým, kdo mě ale přesto dokázal ovládnout...
...udělat ze mě loutku...
...mířím k Orochimarovi...