Žádost 8- Střep Země a Střep Energie

„Tak kde je ten střep, Kibo?“ zeptal se Neji.
„No… Pokud pudem tadytou cestou, měli bychom se dostat na rozcestí. Odtamtud už prý musíme najít cestu sami.“
„Tak dem!“ zavelel Naruto.
Za ticha, které rušilo jen cvrlikání pěnkav a sýkorek, došli k rozcestí. Cesta se dál dělila na dvě strany.
„Budeme se muset rozdělit. Naruto a Kiba půjdou vlevo a já a Neji půjdeme vpravo,“ organizoval Sasuke.
„Dobrá,“ souhlasili zbývající členové výpravy.
Načež znova promluvil Sasuke: „Tady zapíchnu kunai a pokud sem aspoň jeden z nás do hodiny nepřijde, kunai zrezaví. Pokud některá skupina najde střep, upozorní ostatní známou melodií openingu seriálu Icha Icha Paradisu. Je vám to jasný?“
Všichni kývli hlavou na znamení, že jim to jasné je a vydali se na cestu. Jako první budeme sledovat Sasukeho a Nejiho.

Šli asi deset minut cesty a krajina se drasticky změnila. Už to nebyla ta krásná a zelení oplývající krajina, ale byla to drsná pustina. Tráva byla vysušená od horkého slunce a vzduch byl těžký a dusný.
„Tady je to strašný. Sem asi nezabloudí ani noha,“ zhrozil se Neji. Sasuke s ním mohl jen souhlasit. Po cestě se motalo plno mravenců.
„Panebože!“ zvolal Sasuke. „Ti zatracení mravenci mě koušou do nohou!“
Neji to zpozoroval taky a oba začali skákat střídavě po jedné a druhé noze, aby se mravenců zbavili. Moc se jim to nedařilo a tak začali utíkat.
„To není normální, todleto!“ začal láteřit Neji. „Pokud to takhle bude dál, tak se vracíme zpátky.“
„A co když ten střep tady bude?“ zeptal se Nejiho Sasuke.
Neji neodpověděl a stále šli dál, až narazili na skupinku divně vypadajících lidí.
„Kdo to asi může bejt?“
„To nevím. Neji, můj šestej smysl mi říká, že bychom měli zdrhat,“ řekl Sasuke.
„Jo, ale měli bychom zjistit, co jsou zač,“ odporoval mu Neji.
A tak šli k těm lidem. Jak záhy zjistili, ti lidé byli ninjové a spojenci Orochimara. Jakmile se ve vesnici dozvěděli, že dorazila skupina z Konohy, začali ji pronásledovat. Začal strhující boj a Sasuke a Neji měli co dělat, protože nepřátel bylo víc.
Jenže teď opustíme bojující dvojici a vrátíme se zpět, abychom se podívali, jak si vedli Naruto s Kibou.

Tahle krajina se vůbec nepodobala drsné krajině, kde byl Sasuke a Neji. Zde zpívali ptáci dost hlasitě, aby se dalo ohluchnout. Tráva byla zelená a vzduch byl svěží, jako po jarním dešti. V Dáli se pásli jeleni, srny a antilopy. Jeden se zas honily veverky a v trávě skotačili zajíci. Naruto a Kiba pomalu došli ke skále, která měla průchod. Chtěli projít, jenže před nimi stáli nepřátelé. Naruto a Kiba si vyměnili rychlé pohledy. Akamaru se naježila srst.
„Tak si je podáme. A my je porazíme. Tomu věřte!“ vykřikl nadšeně Naruto a rozeběhli se vstříc nebezpečí. Tři se vrhli na Naruta a dva se vrhli na Kibu. Na Akamaru se rozeběhl chlap jako hora a Akamaru zešílel. Jednoduše utekl na druhou stranu, než šli Kiba a Naruto.
„Akamaru, vrať se! Slyšíš?“ ječel zoufale Kiba, který se bránil ze všech sil svým protivníkům.
Naruto se otočil na Kibu, aby mu něco řekl, ale místo toho zakřičel: „Kibo, bacha!“
Než se Kiba otočil, dostal takovou ránu pěstí do hlavy od toho obrovského chlapa, že odletěl asi o pět metrů dál a praštil se do hlavy.
Padl do bezvědomí…
„Kibo!“ zakřičel Naruto a zoufale se bránil teď už 6 ninjům. Nakonec dostal takový vztek, že vyvolal Kyuubiho chakru. Rozmetal bojovníky a utíkal ke Kibovi.
„Kibo, prober se!“ cloumal s Kibou Naruto.
Kiba se pořád neprobíral a Naruto objevil, že má Kiba rozseknutou hlavu. Roztrhl si ve spěchu bundu a těmi cáry ovázal Kibovi hlavu.
„Kdyby tady byla Sakura, dokázala by Kibu vyléčit,“ pomyslel si Naruto.
Po hodině se Kiba probral. Vydali se na zpátky, až když Kibovi bylo lépe.
Teď se vrátíme o hodinu zpět, abychom se dověděli, co dělali Sasuke a Neji.

Neji a Sasuke se mezitím dostali na rozcestí. Boj před 20 minutami skončil. Kunai byl poškozený jenom trošku. Najednou uviděli Akamaru, jak běží k nim.
„Akamaru, kde je Kiba a Naruto?“ zeptal se psa Neji.
V té samé chvíli se kunai polovičně poškodil. V této chvíli se Kiba uhodil do hlavy.
„Neji, podívej se na to!“ ukazoval na kunai Sasuke.
„Nemyslíš, že se jim něco stalo, že ne?“ zhrozil se Neji.
„Musíme doufat. Ale dělá mi starost, že se Akamaru vrátil bez Kiby.“
Pak oba zmlkli a sedli si do trávy. Takhle bloumali každý ve svých myšlenkách.
V tom Neji spatřil Naruta a Kibu.
„Ježíšikriste! Co se jim stalo?“ začal panikařit Neji.
Naruto byl obdařen četnými krvavými škrábanci, kteří se tvářili, že jsou hluboké, ale byly povrchní a Kiba šel s pomocí Naruta s hlavou obvázanou s něčím, co byla Narutova bunda.
Sasuke se otočil tím směrem, kam ukazoval Neji. Ohromeně sedíval, jak Naruto a Kiba došli k rozcestí. Kiba se zhroutil vyčerpáním na zem.
„Co se stalo?“ dotázal se Naruta Sasuke.
„skoro na konci nás přepadli Orochimarovi stoupenci. Akamaru se lek a zdrhnul. Nedivim se mu. Na něj totiž zaútočil chlap jako hora. Pak ten samej chlap uhodil Kibu tak, že Kiba odletěl a hlavou napálil na skálu, která tam byla. Padl do bezvědomí a já sem se musel bránit 6 ninjům. To už sem toho měl dost, a tak sem je dostal Kyuubiho chakrou a vyváz sem jen se škrábanci,“ domluvil Naruto.
„No… My sme to měli podobně. Nás tam taky přepadli Orochimarovo poskoci. Já vyváz s pár škrábanci a Neji s naraženou rukou,“ domluvil Sasuke.
Kiba si už odpočinul a pětice, když počítáme i Akamaru, se vydala po cestě za střepem.

„Támhle je!“ ukazoval Sasuke. Střep vězel ve skále (bystří čtenáři si určitě uvědomili, že šli po cestě, kde byl Naruto a Kiba.). Ale jak ho vyndat, to už nevěděli.
Neji dostal nápad: „Co kdyby někdo vylez Akamaru na záda a pak střep kunaiem nějak dostal od tý skály, měli bychom vyhráno.“
„Tak to udělám já,“ navrhl Kiba.
„Ježíš. Ty Blbče! Copak nevíš, že máš rozseknutou hlavu? Neměl bys to dělat. Tohleto může udělat Naruto, nebo Sasuke, anebo já,“ rozmlouval mu to Neji.
Jenže Kiba si stál na svém a nikdo další už nový nápad nedostal, a tak se začal realizovat Nejiho nápad. Kiba se vyškrábal na Akamaru a pak půl hodiny tahal střep ze skály. Najednou to křuplo, střep vypadl a Kiba letěl líbat matičku zemi. Střep držel v ruce a začínala se mu motat hlava.
„Vidíš! To máš z toho, že lezeš na psa s rozbitou hlavou,“ prohlásil moudře Naruto.
Popadli Kibu a šli zpátky do Iwagakure no Sato. Tam byli asi 14 dní, než se Kiba uzdravil. Pak se vydali do Kumogakure no Sato (vesnice ukrytá v mraku).

Konečně došli k místu, kde mohli tábořit, aniž by museli jít km pro vodu. Stany postavili na lesní mýtině. Tam protékala křišťálově čistá bystřina. K tomuto místu došli asi za 10 dní cesty.
„Tady zůstanem asi 3 dny, abychom si odpočinuli a nabrali zásoby vody a jídla,“ navrhl Naruto a ostatní civěli jako sůvy, protože se málokdy stalo, že by Naruto vypustil z úst něco moudrého. Každý ty tři dny trávil jinak. Kiba a Akamaru se procházeli v lese, aby nasbírali a ulovili něco k jídlu a volný čas trávili odpočíváním a trénováním v lese.
„Připomíná mi to časy, kdy sme se já s Akamaru, Hinata a Shino procházeli v lese a dělali všechno možný,“ zavzpomínal Kiba.
Naruto a Neji trénovali. Chtěli porazit jeden druhého a nějak jim to nešlo. Těm to zas připomínalo dobu,kdy měli spolu zápas v třetí části chuuninské zkoušky. A Sasuke trénoval sám. Potřeboval si vylepšit různé techniky.
Po těch třech odpočinkových dnech se opět vydali na cestu a vzali to mořem Tedy tou nejkratší cestou.

„Chyťte je!“ zakřičel kdosi za utíkající pěticí.
Naproti v uličce se objevili další strážní.
„Doleva!“ zařval Sasuke a rozeběhl se.
„Co vzbudilo takovej poplach? Dyť sme nic neudělali. Nebo jo?“ divil se Kiba.
„Nejspíš je polekala ta zpráva od Tsunade. Jinak nemají důvod nás pronásledovat!“ vysvětloval Neji.
„Do háje! Slepá ulička!“ zaklel Naruto.
Nakonec přeskákali zeď, ale ocitli se na dvorku z jednoho domu. Na druhém konci byla taky zeď. Takhle pořád přeskakovali, až se z toho vymotali. Jenže strážci nebyli hloupí a věděli, co pětice podnikne.
„Jejda.. Tak a sme v pasti pánové!“ připustil porážku Naruto. Akamaru zavrčel. Z všech stran se blížili strážci.
„Tak pojďte pánové. A toho psa si zklidněte. Nechcete mít ještě větší problém, že ne?“ přikazoval jim jeden ze strážců. A tak je za buzerace dovedli až k jednomu domu. Akamaru zavřeli do sklepa a kluky zamkli v místnosti, která měla malé okno.
„Ach jo. Co sme komu udělali, že tady musíme trčet?“ zeptal se Kiba, ale nikdo mu neodpověděl. Asi po dvou hodinách se dveře otevřely.
„Musíte si počkat, než bude svolaná rada. Pak se dozvíte, co s váma bude,“ řekl neznámý člověk.
„A kdy ta rada bude svolaná?“ zeptal se Neji.
„Asi za tejden,“ odpověděl Nejimu a zabouchl dveře. Opět byli na mrtvém bodě. Čekat týden, než se dozví, jak dopadnou.

O týden později

„Lorde Raikage, co s těmi kluky a s tím psem budeme dělat?“ otázal se jeden z členů strážců.
„Říkali jste, že měli u sebe vzkaz od Tsunade.“
„Ano, to měli. Ale pochybuji, že to je pravda,“ opáčil zase strážce.
„Dej mi ho!“ rozkázal strážci lord Raikage.
„Tady je,“ podal strážce lordovi Raikagemu svitek.
Lord Raikage pozorně četl vzkaz od Tsunade.
„Pusťte je. Mají právo si ten střep vzít. A pověz jim, kde je. Radu ani svolávat nemusíš a střep jim předej,“ řekl nakonec lord Raikage a podal strážci kožený váček se střepem.

„Tak tohle bylo o nervy!“ prohlásil nakonec za branami města Naruto.
„Jo. Musíme se vydat na další cestu. Máme štěstí, že sme dostali zásoby jídla a pití. Tohle bude dlouhá cesta,“ řekl Sasuke a ostatní s ním souhlasili.