Výměna KAGE VII.

Je tu sedmý a poslední díl (pohádková sedmička), tak doufám, že se vám celá povídka líbila jako mně Tato série sice končí, ale já rozhodně ještě něco napíšu. Sice bych si měla hledat práci nebo brigáda a tak, ale tohle je mnohem zábavnější. Tak, prosím, napište nějakou tu větičku, jestli to vůbec stálo za něco. Děkuju.

Už si objednává třetí saké, vůbec se nezměnila. Určitě stále ráda hraje jako tenkrát, když jsme se potkali. A je s ní i ta černovláska, to mě udivuje, jen málo lidí dokáže s Tsunade vydržet tak dlouho. Ale kdo jsou támhleti dva? Mají na sobě čelenku se znakem Písečné vesnice, takže ninjové. Nevypadají nijak hrozivě, ale rozhodně se nechystám nikoho předem podceňovat. Moji muži je zvládnou. Tsunade, konečně se znovu potkáme, přemítal muž ukrytý v lese za stromy, otočil se za sebe, každý strom okolo něho halil jednoho z jeho mužů, je jich dost na ty čtyři osoby debatující nic netušíc o dvacetpět metrů dál. Velitel oné skupiny se znovu toužebně zadíval na tu krásnou ženu sedící naproti skrčkovi s červenýma vlasama a podivnou dýní na zádech.
Konečně budeme spolu, má milovaná.
Aniž by se ohlédl, ukázal prsty domluvené znamení a všichni do jednoho opustili své úkryty.

,,Ježíšku na křížku, invaze! Jsou tu mimozemšťani! Rychle všichni zaplaťte, než budeme utíkat!“ vřískal nepříčetně Oslík vycházející ze dveří a nesouce tác plný jídla, které díky jeho zděšení skončilo na zemi.

,,Pozor! K zemi!“ zahřměla Tsunade, odstrčila ostatní od stolu a ten pak převrátila, aby se za něj mohli schovat a vyhnuli se tak nejméně sedmi letícím shurikenům.
Na terase vypukl totální chaos, hosté začali prchat, převraceli židle, o které pak jiní v tom spěchu zakopávali, kolem bylo popadané jídlo a vylité pití a do toho ještě vběhl na scénu Shrek, zhrozeně se držíc za hlavu se snažil zachránit, co se dá.
,,Ne! Moje hospoda! To neee! Hele, polož ten popelník, a hned! Jestli se něco roz… Áááááá!!“ Ještě to ani nedořekl, když kolem něho proletěl talíř a dvě vidličky, který se následně roztříštil o hlavu jednoho z hostů.

Tsunade se rychle rozhlédla, aby zhodnotila situaci. Byli v pasti.
Byli obklíčeni dobře dvaceti ninji.
,,Cože? To jsi ty?“ koukala vyjeveně Pátá.
,,Taky tě rád vidím, Tsuny, už je to nějakou dobu. Vůbec si se nezměnila, jsi pořád stejně krásná,“ lichotil neznámý.
,,Amoreto Kunotichi (dál mu budem říkat Amor, jo?), ani ty ses nezměnil. Jsi pořád stejný ubožák jako tehdy. A neříkej mi Tsuny!!!“
,,Chm, však ty dřív nebo později změníš názor. Ostatně, budeš na to mít čas do konce života. A teď si můžeš vybrat. Když se mnou půjdeš dobrovolně, ušetřím tvé přátelé.“
Haha, ten hňup si asi neuvědomuje, že se zrovna zapletl s dvěma nejsilnějšími lidmi z celé země. Je jich dvacet a my jsme čtyři, to znamená jeden proti pěti. Tak jo, pohrajeme si.
,,Vidím, že ti nestačilo, jak jsem tě kdysi obrala při pokru. Volím tu druhou možnost. Vždycky jsem měla radši násilí před vyjednáváním.“
,,Tsunade spoutejte, ostatní zabijte,“ přikázal chladně Amor a díval se, jak jeho muži vykročili ke čtyřem lidem uvězněným v kruhu nepřátel.
,,Nepočítej s tím, že se dáme tak lehce,“ ubezpečila ho Pátá, nohou vykopla v zemi kráter 20x20 a hluboký minimálně deset metrů, čímž smetla tři blbečky, kteří se nestačili uhnout.
,,Fukumikuchi Hari!“ vykřikla Shizune ještě stále zahalená v prachu, který se zvedl ze země při Tsunadinu útoku a vyslala na své čtyři protivníky jehly, dva z nich zasáhla a jednoho zranila opravdu těžce.
I Kankurou měl jeho tři dřevěné pomocníky v pohotovosti a začal s nimi likvidovat nepřátelé.
Jen Gaara si opodál postával se založenýma rukama a čekal, až ti neznámí muži udělají první krok. Vyslali na něj pár kunaiů, ale červenovlasý neudělal jediný pohyb, o všechno se postaral písek vycházející z dýně.
Proti Tsunade stál Amor a další čtyři ninjové.
,,Nemusí to takhle skončit. Já… jenom chci být s tebou. Miluju tě od okamžiku, co jsem tě poprvé uviděl, když jsi mi dala první facku, protože jsem u tebe stál příliš blízko. Pak jsi ale zmizela. Hledal jsem tě celou dobu, osm let, dlouhých osm let a konečně jsem se dočkal, Tsuny, už budeme navždy spolu,“ vylíval si srdce Amor.
,,Zapomněl jsi ale na jednu věc. Já s tebou být nechci! Jsi ještě otravnější než Jiraiya a smrdíš!“ Poslala ho někam hokage.
Rozeběhla se na něho s modře zářící pěstí. Ani ji nepřekvapilo, že ji Amorovi poskoci zastoupili cestu, pustila se do nich opravdu s chutí, obzvlášť když kvůli nim nemohla dopít to třetí objednané saké.
Nakonec se dopracovala i k samotnému veliteli.
,,Myslím, že by sis měl najít někoho jiného,“ radila mu Tsunade, zatímco se sbíral na nohy z jedné z jejích mírnějších ran.
,,Když ty jsi tak krásně brutální!“ rozplakal se Amor s hlavou v dlaních.
,,Ale rozhodně nejsem jediná v téhle zemi,“ pokračovala Pátá a před očima se jí přehrála scénka, kdy si Sakura celkem tvrdě podávala Naruta.
,,Musíš hledat dál, a ke všemu jsi na nás sám.“ Amor se rozhlédl kolem a... a měla pravdu, jeho malá armáda byla všechno, jen ne na nohou a bojující.
,,Ale víš co, necháme tě jít. A na rozloučenou za nás můžeš zaplatit tenhle účet,“ mrkla na něj Pátá a ukázala mu půl metrový lístek (nakonec si přece jen objednali pár kachniček, ale většina položek byla úhrada zdevastovaného nábytku).

,,No jo, chlapi, pravá láska se ukáže až tehdy, kdy mají něco zaplatit,“ procedila blondýnka mezi zuby sledujíc Amora, který se až příliš rychle přidal ke svým prchajícím kolegům.
U mého pomalovaného ksichtu, ještěže jsem na ni nic nezkusil. Nejspíš bych skončil jako tenhle sadomasochista – s křikem a dobře schovanou peněženkou bych utíkal co nejdál by to šlo, děkoval si v duchu Kankurou za svůj zdravý rozum.
,,Myslím, že tady už jsme skončili, měli bychom se vrátit. Není dobré na takovou dobu opouštět vesnici,“ projevil se Gaara jako zodpovědný vůdce.

A tak nastoupili po dvojicích do vozů a vydali se k domovu.

Dvě ženy, z toho jedna spící, dorazily před bránu Konohy. Shizune musela s Tsunade pořádně zaklepat, aby se probrala.
,,Hm? To už jsme tu? Hele, není támhleta věž trochu nakřivo?“
,,Ó, hokage-sama, vítejte doma. Jsme rádi, že jste zpátky.“
,,Díky, Izumo, já taky. Jo, a nepočítejte se zvýšením platu, v Pískové na tom jsou strážní mnohem hůř.“ Nevšímala si jejich zprvu udivených, potom naštvaných pohledů a šla dál.
,,Shizune, dneska už nepracuju, jasný?“

Dva muži dojeli domů o chvilku později (jejich býk se musel po cestě třikrát vydýchat) a prošli průchodem mezi skalami do vesnice.
Kankurou se držel radši tři kroky za svým bratrem.
,,Vaaaaaháááááá, co to je?!“ vykřikl Gaara hrůzou a zděšením. Vykulil oči, zatřepal hlavou, pak oči zavřel a protřel si je pěstmi.
Já spím, já spím, mám strašnou barevnou noční můru. No tak, Gaaro, probuď se! nabádal sám sebe a štípal se do ruky.
,,Ááááá, písečný bože, to není sen!!! TSUNADE!!!“