Výměna KAGE VI.

Nastal devátý den výměny, následujícího dne se má vše vrátit do starých kolejí. Shizune se ráno vydala za Sakurou, která měla službu v nemocnici.
,,Sakura-san, co myslíš? Gaara-san je tu poslední večer a já... chtěla bych mu uspořádat nějakou rozlučkovou párty, ale nevím, jestli by na ni někdo přišel. Však víš, posledně při zkoušce chouninů, měl Gaara za úkol nás napadnout a kdekdo v něm stále vidí toho písečného bastarda s démonem v těle.“
Bylo vidět, že jí na tom opravdu záleží.
,,Spolehni se na mě, já to zjistím,“ nabídla se Sakura a pustila se do toho hned, jak obešla své pacienty.
Minimálně jeden člověk by přišel určitě – Naruto, pomyslela si růžovlasá a šla obejít ostatní přátelé.
,,Jasně, Sakura-chan, určitě přijdu, ukážu Gaarovi-kun sílu mládí a zůstanu tam ze všech úplně nejdýl,“ reagoval Lee na otázku, zda by se dostavil na rozloučení s kazekage.
,,To se ví, ale musí tam být i nějaký kosti pro Akamaru. On je pak nervózní a kouše každého pod stolem do bot,“ vymrzoval si Kiba.
,,No jo, jen doufám, že to nebude taková otrava jako na mejdle u Nejiho. Vypil totiž tři Robbie Bubble (dětské šáňo), pozvracel záhonky u domu Hinaty a to pak bylo opravdu problematické,“ vzpomínal rozmrzele Shikamaru.
,,Juchů, to bude paráda! Budeme grilovat kupu vepřového masa a uděláme si famózní barbeque, já se tak těšíím!“ hulákal Chouji na celé kolo.
,,Proboha, a v kolik to začíná? Nemám nic na sebe. Ó, podívej se na moje vlasy. A půjde i Sai?“ vyzvídala pološíleně Ino, přičemž zběsile přebíhala od zrcadla k šatníku.
,,Párty? No, já nevím. Musím se zeptat taťky,“ špitla Hinata zahanbeně.
,,Hm, příjdu.“ Shino.
Ten-Ten taky souhlasila a dokonce i Neji řekl, že se možná ukáže.
,,Hej, Sakura-neechan, můžu taky přijít? Prosím, prosím. Ukážu lordu kazekage moje nové vyvinuté sexy jutsu,“ doprošoval se Konohamaru, jež náhodně vyslechl rozhovor Sakury a Ten-Ten.
,,A jakej u toho mám nahodit výraz?“ zjišťoval raději předem Sai.

Shizune obešla všechny dospělé a pak ji napadlo, jestli nesouhlasili jen kvůli tomu, že se jedná o Gaaru a bylo by neslušné to odmítnout. No co, hlavní je, že přijdou. Sakura ji ještě slíbila, že jí na večer pomůže vše připravit.

Pomalu je čas, uvědomila si Shizune v kage místnosti a očkem zašilhala po červenovlasém.
,,Gaaro-san, já… myslím, že by ses měl jít podívat k bráně. Kotetsu mi říkal, že jedna ze strážních věží je postavená nakřivo,“ snažila se ho černovláska vylákat do centra vesnice, kde se měla oslava konat. Dobře odhadla, že by tam dobrovolně nešel, kdyby věděl, co se na něho chystá.
,,To snad ne! Co si ti dělníci o sobě myslí? Můžou být rádi, že už nejsem jako za mlada, to bych jim dal okusit mou písečnou rakev,“ rozčílil se Gaara a se slovy ,,pojďme“ opustil kancelář.
Procházeli okolo všem důvěrně známé restaurace, když náhle zpoza plenty vyskočil Naruto.
,,No, to je dost. Kde jste? Ostatní už čekají, honem, měl jsem hlad, tak jsem si zašel na rámen, protože Chouji si přivlastnil první tři várky steaků,“ vykřikoval chlapec a vedl je do ulice za rohem.
Odbila devátá hodina a začala rozlučková hostina. Gaara byl celý naměkko z takové pozornosti a na třicet pět minut zmizel do jedné opuštěné uličky, aby se mohl nikým nerušen vyplakat. Když se vrátil, zábava už byla v plném proudu, lidé z Listové jedli, pili, tancovali a vůbec se skvěle bavili.

MEZI OSMI OČIMA
Au, to je bolest.. Kde to jsem? Co se stalo... napadli nás, byl jsem poražen? Nic si nepamatuju… Namáhavě zvedl třeštící hlavu a pootevřel oči.
Takový binec, to musela být pořádná řež. Ale, co to… přivázali mě ke stolu? Proč by to… Ach, já nejsem přivázaný, můžu hýbat rukama. Ale to potom… Proč spím, ksakru, na stole? Dál se nechápavě rozhlížel kolem sebe.
Kelímky, talíře, kus mokrého chleba, pokácený gril, prázdné lahve, spící Rock Lee… Ahá, už to mám. Jsem v Konoze a ti hodní lidé pro mě uspořádali rozlučkové mecheche. Mají mě rádi! Rozpomněl se konečně Gaara s pohledem stále upřeným na chlapce v zelené kombinézce ležícího na vedlejším stole.
Musel jsem se opít. Ale to ne… jak bych to udělal, když nepiju alkohol? Najednou se mu začala, pomalu a těžce ale přece, vynořovat z mysli vzpomínka na sebe sama, jak sedí u stolu a Jiraiya alias Zvrhlý poustevník mu nalívá jakousi tekutinu s nápisem 40%. Po ní následoval hned další obraz – sedí vedle Leeho, objímají se přátelsky okolo krku, kolíbají se ze strany na stranu a zpívají Jarošovský pivovar. Chtěl potřást hlavou, aby ten výjev zaplašil, ale ta hlava… ta bolest.
Najednou si vzpomněl, že se má i se svou pomocnicí dostavit na setkání s Tsunade. Rychle rozhýbal ztuhlé nohy a rozběhl se ke kanceláři. Tak tak zvládl koupel a už se Shizune nastupoval do stejného vozu, jako když jel sem, jen býk byl o deset dní starší.
Cestou se snažil dát se trochu do kupy. Pořád viděl Naruta, jak se s ním před půl hodinkou loučil: ,,Jsem rád, že se ti tady líbilo, ale to flámování ti moc nesvědčí. Tvoje kruhy pod očima… zase je máš,“ pousmál se blonďák a chytl vedle něho stojící Sakuru kolem pasu. Ke Gaarovu neopadajícímu údivu se dívka spokojeně usmála a dala mu pusu na tvář.

Po pěti předlouhých a krušných hodinách (to hrkání nebylo nic na jeho žaludek na vodě) se zastavili před úzkou klikatou cestičkou.
Vystoupili z vozu a vydali se po ní, zanedlouho se ocitli před malým dřevěným stavením obehnaným zřejmě narychlo sťuknutým plotem. Branka byla dokořán, proto až když jí procházeli, všimli si cedule hlásající: SHREKOVA KALINKA – terasa přes léto otevřena do 24:00, a šipka ukazovala někam za dům.
Obešli tedy budovu a naskytl se jim překrásný pohled, jako z pohádky. Pár malých stolečků a dva velké byly rozestavěny okolo oválného bahnitého rybníčku plného leknínů a rákosí.
U jednoho ze stolů už seděla Pátá a Kankurou. Gaara se Shizune se vydali k nim.
Hokage si s kazekage potřásla rukou, oba pomocníci si pouze pokynuli hlavami.
Tsunade taky určitě musela prožít divokou noc, už to na ní poznám, říkala si v duchu Shizune.
,,Hm, nazdar, co si dáte? Dnes je ve slevě piňakoláda,“ oznámil jim zelený zlobr oblečený v hospodské zástěře.
,,Dáme si čtyřikrát saké,“ objednala Tsunade, aniž by se zeptala ostatních. Zachytila Gaarův zničený pohled.
,,Čím ses zkazil, tím se naprav. Neboj, vím, co dělám,“ ujistila ho.
,,A něco k jídlu? Pečenou kachnu? Stačí si jen vybrat,“ řekl Shrek a mávl rukou neurčitě k rybníku, kde plavalo asi tucet doposud žijících kachen.
,,Možná později,“ odpálkovala ho Pátá a otočila se na Gaaru: ,,Jak bylo?“
Ten jen bez zájmu pokrčil rameny, sdělil jí výsledky přidělených misí a jen tak mezi slovy se zmínil o novém obranném opatření.
,,Tak věžě říkáš? No, taky už mě to párkrát napadlo, čekala jsem jen, až bude vesnice trochu při penězích,“ nechtěla se nechat zahanbit hokage.
,,Myslím, že taky nebudeš moc překvapený,“ nechala se slyšet a nevšímala si Kankuroua, jež se zděšeně, s vytřeštěnýma očima chytl za netopýří uši na své masce a tahajíc se za ně se skácel pod stůl.
Pohled na svou rodnou ves v tolika barvách stále nějak ne a ne rozchodit.